„Nevěřila jsem, že bude mistryně světa.“ První trenérka o hvězdě Manuel

Vztah trenéra se svěřencem zpravidla není omezen pouze sportovním rámcem. Zvlášť pokud jde o prvního trenéra. Ten nejenom učí všemu potřebnému na stadionu, ale často má i velký přesah do obyčejného života. „Byla jsem pro Lu taková její atletická máma,“ potvrzuje Šárka Chládková.

Následující rozchod může takový vztah výrazně poškodit, ne-li přímo zpřetrhat. Naštěstí tohle není ten případ. Po loňském odchodu hvězdné atletky Lurdes Gloria Manuel do Holandska za Laurentem Meuwlym obě nadále zůstávají v kontaktu a trenérka Chládková své bývalé svěřenkyni bouřlivě fandí.

Nicméně i jejich loučení se neobešlo bez menších komplikací. „Představovala jsem si to docela jinak,“ přiznává v otevřeném rozhovoru pro Seznam Zprávy. Atletické mistrovství Evropy odstartovalo v Birminghamu v pondělí a právě Lurdes má být esem české výpravy.

Paní trenérko, existuje spolehlivý návod na výchovu šampionů?

Na budoucího šampiona musíte především natrefit. Potkat ho, respektive najít ho po usilovném hledání. Talenti se nepohybují v houfech, už jen proto je každý takový příběh jedinečný.

A jak jste objevila Lurdes vy?

Byl to právě první případ. Natrefila jsem na ni u nás v Táboře zcela náhodně. Padla mi do ruky přípravka, kde mezi 25 dětmi byla také Lu. Ničím nevyčnívala, byla jednou z mnoha. Upřímně, nikdy bych neřekla, že z ní časem bude mistryně světa.

Kdy jste tedy pochopila, že má tak nadějnou budoucnost?

To si vybavuju naprosto přesně - a ještě dnes se mi hrnou slzy do očí. Stalo se to v Plzni na mistrovství republiky do 22 let. Bylo jí šestnáct, ale soupeřila tam se mnohem staršími holkami. Na čtvrtce skončila druhá, navíc v krásném čase. Znamenal splněný limit pro juniorské mistrovství Evropy. Doběhla, obě jsme plakaly štěstím… A hned kolem začali kroužit jiní trenéři, kteří ji poprvé zaregistrovali. Právě tehdy jsem zjistila: Aha, ono to asi někam povede!

Teď už je Manuel hvězdou nejenom české, ale i evropské atletiky. Čím vyniká nad ostatními?

Nepochybně má obrovský talent. A také bylo důležité, že jsme nepřepálily začátek. Zátěž se přidávala opravdu pomaloučku. Dnes vidím, že už na žákovské úrovni se trénuje prakticky každý den. My jsme měly jen tři tréninky týdně. Tím pádem se Lu atletiky nepřejedla a běhala strašně ráda. Na bloky a závodění se vyloženě těšila.

A jak se projevuje její talent?

Má od přírody velmi ladný pohyb i uvolněný krok. A zároveň velké schopnosti ke zrychlení. Bylo to v ní od začátku, jen jsme to musely najít. Proto běhala také osmistovku i patnáctku, než volba definitivně padla na čtvrtku.

Rodiče Lurdes jsou cizinci: matka je Ruska, otec je z Angoly. Pomáhá jí v dobrém smyslu její původ?

Může to být určitá výhoda. Nemyslím si ale, že by to bylo směrodatné.

Šampiona neurčují jen fyzické předpoklady, ale také povahové vlastnosti. Jak na tom Manuel byla v dětství?

V žádném případě nebyla prototypem cílevědomého šampiona (směje se). Spíš roztěkanou malou holčičkou. Klidně mohla zmeškat start nebo přijít pozdě na trénink. Také ho nebrala moc vážně. Občas jsem jí dokonce musela vytknout: S takovým přístupem z tebe nic nebude! Pak ale velmi rychle dospěla a vyvinula se. V posledních letech se už chovala naprosto profesionálně.

Její matka vzpomíná, že dcera občas musela vyslechnout nepříjemné narážky na barvu své pleti a také tohle ji morálně zocelilo.

Je to možné. Osobně jsem se nikdy nesetkala s tím, že by ji někdo urážel. V naší tréninkové skupině byla Lu velmi oblíbená. Také proto, že neustále bavila nějakými příhodami a furt něco vyprávěla. Zároveň jsem ale viděla v internetových diskuzích nebo na sociálních sítích spousty negativních komentářů na její adresu. A sama Lu se o tom také občas zmínila.

Dnes se na ni v televizi díváte už jenom očima obyčejného fanouška?

Při každém jejím závodu řvu na celý barák: Běž, běž! A při tom pláču… Byla jsem taková její atletická máma, takže obyčejný fanoušek ze mě už asi nikdy nebude.

Změnila se nějak za tu dobu, co spolu netrénujete?

Myslím si, že způsob běhu jí zůstal. Stále má ten svůj krásný uvolněný krok. Co se určitě změnilo, to je rozložení sil na trati. Za mě Lu rozbíhala čtvrtku pomaleji. Bála se, že je to pro ni dlouhé a že to může přepálit. Dnes ten začátek jde mnohem rychleji, víc si věří. A řekla bych, že i starty nyní také má mnohem lepší.

Když dospělé dítě odchází z domova, rodiče mají smíšené pocity. Občas se jim zdá, že by se mu s nimi mohlo dařit podstatně lépe nebo že by neudělalo tolik chyb. Jak odchod svěřence nesou trenéři?

Byly jsme domluvené, že časem Lu předám nějakému jinému trenérovi. Plánovaly jsme dojet rok 2025, zazávodit si na mistrovství světa v Tokiu a pak naši společnou kapitolu uzavřít. Proto jsem byla překvapena, když před rokem a půl přišla s tím, že by chtěla odejít. Představovala jsem si, že ten rozchod proběhne trochu později a docela jinak.

Bolelo to?

Velice těžce jsem nesla hlavně její zranění, které si přivodila loni na jaře. Měla jsem pocit, že za tím stojí ten její předčasný odchod. Že měla ještě chvilku počkat, dodělat si maturitu a až pak jít. Naštěstí všechno dobře dopadlo a z toho zranění se úspěšně vymotala.

V té době se hodně mluvilo, že by mohla odejít na americkou univerzitu. Volba Holandska jako tréninkové destinace byla pro vás překvapením?

Určitě. Předtím se probíraly jenom dvě varianty: příprava v tuzemsku a studium na americké univerzitě. Možnost trénovat s Laurentem Meuwlym v Holandsku vznikla úplně nečekaně. Zpětně se ukazuje, že to bylo nejlepší možné řešení. Kdo ví, jak by ten pobyt v Americe dopadl.

Osobně byste si netroufla trénovat na vrcholové úrovni?

Dnes už ne, mám přece svůj věk. Nemůžu neustále jezdit po světě a trávit měsíce na zahraničních soustředěních. Mám rodinu, vnoučata. Ráda trénuju děti a juniory, to mi stačí.

Na úplný vrchol se dostane málokdo, spolu s Lurdes trénovaly další dívky, které rovněž závodily na republikové úrovni. Jak nakonec dopadly?

Měly jsme štafetu 4×100 metrů, která na mládežnickém mistrovství Česka před čtyřmi lety brala stříbro. Z ní kromě Lu závodí už jen Katka Marušová. Nemá špatné výsledky, je pravidelnou účastnicí republikových šampionátů. Z hlediska sportovní dlouhověkosti je takový padesátiprocentní podíl velmi dobrý. Zvlášť pokud vezmeme v potaz, že šlo o děvčata v pubertálním věku.

Odrazily se úspěchy Lurdes na finančním a materiálním zabezpečení táborské atletiky?

Ne. To, že máme olympioničku a teď už i mistryni světa, nám žádné výhody od města ani od tělovýchovné jednoty nepřináší.