Adresa rozhoduje o milionech. Skutečný počet lidí stát často ignoruje

Ráno a pak odpoledne se tady auta štosují do souvislé kolony. Kolem středočeských Ovčár se do průmyslového areálu Toyoty valí zaměstnanci a odpoledne zase z práce odjíždí.

„Lidé se za ta léta naučili, kdy mají jezdit, aby neskončili v zácpě,“ říká starosta Ovčár Bohuslav Machůrka.

Samotná obec si žije ale v relativním poklidu. Když procházím ulicemi, projíždějící kamiony nebo provoz směrem k továrně tady zaznamenat ani moc nejde. Kolem vesnice vede obchvat, takže hlavní proud dopravy tudy neteče.

Ovčáry ale patří mezi desítku obcí, kam míří v Česku podle dat od mobilních operátorů nejvíce lidí, přitom nejsou v obci hlášení k trvalému pobytu. Patří sem jak podobné obce, kam se cestuje za prací, tak rekreační oblasti nebo širší centra regionů.

Pro část z nich je to požehnání, pro další náklad. Další se pak snaží přesvědčit své obyvatele, aby se v obci vůbec přihlásili k pobytu. V rámci předvolebního projektu Seznam Zpráv Tady žijeme jsme se na pohyb obyvatel po Česku podívali.

Starosta Ovčár mi v pracovně na obecním úřadu vysvětluje, že na životu v sousedství obrovského průmyslového areálu převažují v jejich případě pozitiva. Musí se sice vyrovnat s dopravními problémy, na druhou stranu velká část obyvatel v továrně sama pracuje a k tomu jim teče do obecní kasy velký příjem, a to hlavně díky dani z nemovitostí z průmyslového areálu, který právě na území obce stojí. Jde o jedinou daň, kterou v Česku stoprocentně inkasují obce.

„Oproti srovnatelným obcím máme tak trojnásobný rozpočet,“ přepočítává Machůrka, jaký velký benefit přináší sousedství s průmyslovým areálem.

Kousek výše v ulici od obecního úřadu, za místní školou, si tak mohou dovolit za své postavit novou budovu, která bude sloužit jak mateřské škole, tak místním seniorům. Zároveň uvažují o vybudování tělocvičny nebo několika bytů pro starší občany.

„Různým extrémním situacím se nemůžeme vyhnout, když máme v Česku extrémně malé obce,“ popisuje velké rozdíly v příjmech jednotlivých obcí na obyvatele analytik PAQ Research Jiří Münich.

„Některé obce tak dostávají výrazně větší prostředky, ale zkrátka právem, protože na jejich území probíhá celonárodně důležitá ekonomická aktivita. Na druhou stranu ale různé negativní dopady zaznamenávají i obce v okolí, které z toho ovšem nevidí ani korunu,“ dodává Münich.

Řešením může podle něj být proměna některých parametrů financování obcí, ale v základu je problém, že máme v Česku příliš malé obce, takže se různým nezamýšleným dopadům bez snížení roztříštěnosti české samosprávy nevyhneme.

Bedřichov, který většina republiky velmi dobře zná díky Jizerské padesátce, přijíždějící davy turistů napřímo ve svém rozpočtu nevidí. Ačkoliv se tady v zimní dny objeví klidně 10 tisíc lidí najednou, mají příjem jen z těch, kteří tady jsou hlášení, a těch je 389.

„Vyděláváme na parkovištích, která máme ve vlastnictví. Živíme se také pronájmy pozemků. Tímhle způsobem dokážeme zdvojnásobit rozpočet, takže se staráme sami o sebe, protože výtěžek z rozpočtového určení daní je vázaný na počet obyvatel,“ vysvětluje starosta Bedřichova Petr Holub (SLK).

Uvítali by tak změnu. Podle Holuba by stát měl nasměrovat podporu pro obce, které jsou cílem cestovního ruchu, podobně jako to funguje třeba na Slovensku. U našich sousedů je zavedený systém, ze kterého finančně těží právě obce v turisticky vytížených lokalitách.

„Obce by měly mít větší autonomii, aby mohly rozhodovat o svém rozvoji. Stát jim ale k tomu nedává dostatek nástrojů,“ vysvětluje Münich.

A jako příklad u cestovního ruchu dává turistický poplatek. Podle něj by neměl být tak nízce zastropovaný – dnes dělá maximálně 50 korun za osobu a den. Navíc se automaticky nevalorizuje.

Poslední skupinou obcí, ve kterých se pohybuje více lidí, než je tady hlášených, jsou nejrůznější lokální centra. Ať už velkoměsta, nebo i menší regionální střediska.

„Mojí ambicí je přesvědčit alespoň sto lidí, aby si trvalý pobyt u nás zřídilo,“ říká starosta Svitav David Šimek (Nestraníci).

Ve Svitavách proto rozběhli se začátkem června kampaň Staň se Svitavákem. Každoročně jim ve 16tisícovém městě ubývají podle statistik desítky obyvatel, přitom ví, že ve městě žije o dva tisíce lidí víc. Každý, kdo se tady nově přihlásí k trvalému pobytu, tak dostane 10 tisíc korun.

Podobně to má třeba také Olomouc, která se dlouhodobě snaží přesvědčit své obyvatele, aby se hlásili k trvalému pobytu. Podle dat ministerstva vnitra tady bydlí 115 tisíc lidí, ne 105 tisíc, jak ukazují čísla Českého statistického úřadu.

„Jedna z věcí, která by mohla pomoci, by byla změna populačních parametrů v rozpočtovém určení daní, která by zajistila, že mikroregionální centra dostanou na jednoho obyvatele více prostředků než nejmenší obce, protože zajišťují základní služby širšímu okolí, s čímž se pojí i vyšší náklady,“ popisuje Münich.

„Větší problém máme v bytových domech než v rodinných. Z evidence odběrů vody vidíme, že máme rozpor asi 20 procent, co se týče osob nepřihlášených k trvalému pobytu. Lidé si ale často raději drží adresu v Praze, i kvůli systému přidělování parkovacích míst v hlavním městě,“ přidává další zkušenost Anna Chvojková (STAN), starostka Chýně v předměstí Prahy.

Sdružení místních samospráv by tak bylo pro to, aby se opět zavedl zrušený institut přechodného pobytu, a to právě kvůli obyvatelům, kteří nejsou v obci hlášení, ačkoliv zde bydlí.

„Pro mnohé obce je tento problém zcela zásadní. Řešením podle našeho názoru může být obnovení institutu přechodného pobytu a jeho promítnutí nejen do daňových příjmů obcí, dotačních titulů, ale také například do výpočtu slevy na skládkovacím poplatku podle zákona o odpadech,“ uvádí mluvčí Sdružení místních samospráv Eva Bláhová.

S tím ministerstvo vnitra před lety počítalo, nakonec ale z plánů sešlo.

„Řešení se hledá těžko. Jednal jsem s ministerstvem vnitra, jestli by nebyla nějaká legislativní cesta, kterou bych i jako senátor mohl navrhnout, ale třeba od přechodného pobytu se i v Evropské unii obecně ustupuje,“ dodává Šimek.

Ministerstvo vnitra uvádí, že nejde o plošný problém, který by vyžadoval okamžitou a zásadní změnu celého systému. A odkazuje se na průzkum veřejného mínění, který si nechalo zpracovat v roce 2020 Sociologickým ústavem Akademie věd ČR. Z něho vyplynulo, že 91 procent dotázaných má trvalý pobyt v místě, kde skutečně žijí, a jen 9 procent ne.

„Jakákoliv případná změna by proto musela být systémová, srozumitelná pro občany a zároveň proveditelná pro státní a veřejnou správu. Zároveň by bylo nutné zohlednit nejen přínosy přesnější evidence, ale také náklady na úpravy informačních systémů a případné nové administrativní povinnosti pro občany,“ říká mluvčí ministerstva Hana Malá.

A dodává, že ministerstvo vnitra řeší zjednodušení současného systému. Vlastníci nemovitostí by tak do budoucna mohli hlásit změnu trvalého pobytu přes online formulář. I k tomu by ale byla potřeba změna zákona.

Systém financování obcí má zkrátka své velké mezery. Některá místa z něj výrazně těží, jiná na něj doplácí. Dá se říct, že často i dílem náhody.

Například ve Volevčicích, kam se Seznam Zprávy vydaly v jednom z předchozích dílů seriálu, mají ještě dramaticky vyšší příjem z nemovitostní daně než zmíněné Ovčáry, a to díky elektrárně Počerady ve svém katastru. Samotná obec Počerady, jejíž jméno areál nese, z ní nemá nic, ačkoliv je k centru obce blíže.

Stejně na financování doplácí města, která fungují jako místní centrum, ale příjem z lidí, kteří se na jejich území celý den pohybují, nemají. Pomoct by mohlo, kdyby daleko více státní rozpočet motivoval skutečnou činnost obcí. Pokud některá města fungují jako pracovní nebo školské centrum pro celou oblast, mělo by se to podle odborníků daleko více odrazit v jejich rozpočtu než dnes.

Podobně to funguje například v Polsku, jehož ekonomický rozvoj tak není vázaný jen na dvě nebo tři velká města jako v Česku, ale na dvě desítky center, která podporují regionální rozvoj rovnoměrně. A to mimo jiné proto, že stát nechává obcím část daní z příjmu fyzických a právnických osob vybraných na jejich území.