Článek
Minibus z ruské Anapy do krymského města Feodosia se zaplnil jen z třetiny a nebyl v něm jediný turista. Výjimkou byl reportér ruského exilového serveru Bereg, který na protiprávně anektovaný poloostrov vyrazil popsat nálady lidí v době, kdy Ukrajina zčásti ochromila jeho zásobování.
Pasažéři se bavili hlavně o tom, kolik času stráví před vjezdem na Kerčský most, stavbu, která je pýchou ruského prezidenta Vladimira Putina a symbolem „sjednocení“ poloostrova s Ruskem v roce 2014. Někdy prý čekají i 16 hodin.
Cestu na most obklopoval ostnatý drát, okolo stáli muži v maskáčích, neustále byly slyšet instrukce, co dělat v případě útoku. Celá kontrola ale proběhla rychle.
Na pláži ve Feodosii i v nedalekém letním resortu Koktebel reportér Beregu našel převážně obyvatele Krymu. V hotelu, kde se ubytoval, byl jediným hostem. Spousta podniků byla zavřená. Na nedostatek zákazníků si stěžují i provozovatelé turistických prohlídek.
„Nedoporučuji vám teď trasu Cesta okolo Krymu, je nemožné ji zaplnit a jezdit s půlkou autobusu se nevyplatí. Můžete se zapsat, ale nevíte, jak dlouho budete muset čekat,“ řekl jeden z místních.
Další výlet není možný, protože armáda uzavřela přírodní rezervaci, úřady zakázaly také paragliding i jízdu v padáku přivázaném za čluny. „Paraglidisté dlouho létali nelegálně. Letos ale zavřeli všechno,“ vzpomínal.
„Dřív jsme vysílali exkurze denně, někdy dokonce několik skupin. Ale vy, dovolenkáři, jste se stali vyhynulým druhem,“ poznamenal.
I jiný obyvatel města si stěžoval na chybějící turisty: „Koktebel byl vyhlášený pro svou bohémskou scénu a básníky… Byl tu festival Mamakabo, kam jezdila spousta lidí s dredy a v pletených čepicích.“
Obdobnou situaci zažívá i Jalta. „Všichni jsou tady v šoku. S touto sezonou jsme počítali, ale je tady tak málo turistů… Nevím, jak přežijeme zimu. Ceny v obchodech jsou trojnásobné,“ řekla tamní řidička. Od spojení s Ruskem si přitom jeho zastánci slibovali rozkvět krymského turismu.
Přeplněné autobusy a nutnost štěstí u benzinky
Reportér Beregu neustále narážel také na stížnosti na nedostatek benzinu a nafty. Devadesát procent čerpacích stanic je podle něj zavřených.
„Nejprve říkají, že benzin nebude, lidé odejdou, a pak ho začnou prodávat. Nakonec to není o tom, kdo čeká ve frontě na benzin, ale o tom, kdo je zrovna u čerpací stanice ve správnou chvíli,“ popsala žena z Jevpatroije, která marně sháněla benzin už čtyři dny.
Lidé podle ní proto kradou palivo přímo z nádrží. „Tuhle mi holky v kanceláři říkaly, že na Krym mířily dva tankery s benzinem, ale potopili je. A drony zase odpalují kamiony s cisternami, co sem míří,“ vyprávěla.
Doma i v práci je prý trápí i výpadky vody a elektřiny. Ruský reportér sám blackouty v různých částech Krymu několikrát zažil.
Muž v krymské Jaltě se dívá oknem do nabíjecí stanice zřízené místními úřady kvůli opakovaným výpadkům elektřiny, 31. července.
Jedním z viditelných důsledků palivové krize se staly přeplněné autobusy městské hromadné dopravy v Simferopolu, hlavním městě Krymu: radnice seškrtala počet linek a spousta lidí zkrátka kvůli výpadkům nemůže používat auto.
Jízdné navíc zdražilo. „Je to snad naše vina, že benzin šel nahoru?“ stěžoval si jeden z cestujících. „Není tady energie, není práce. Není to chyba řidiče. Není to moje chyba. Není to vaše chyba. Můžou za to oni,“ mávl neurčitě.
V obchodech kvůli inflaci nestačí udržovat aktuální cenovky, a tak tam rozvěsili cedule upozorňující, ať si zákazníci zkontrolují ceny u pokladny. Kvůli nefungující elektřině se nedá dobře skladovat některé zboží. Prodavačky zakrývají maso nebo mléčné výrobky dekami a kožichy, aby chlad neunikal tak rychle.
„Jsme jako rukojmí“
U jednoho ze simferopolských muzeí reportér narazil na skupinu teenagerů, kteří s ním ochotně začali mluvit. Dívka z předměstí vyprávěla, že výpadky vody jsou tak vážné, že se skoro nedá prát, vařit ani sprchovat. „Ale zvykla jsem si, máme kbelík s vodou a je to v pohodě,“ vysvětlila.
Jiná dívka se bála, že brzy začne ukrajinská blokáda Krymu. „Můj strýc pracuje v Moskvě u armády. Říká, že blokáda skoro určitě začne v září nebo říjnu. Pokud začne velké bombardování, nastane evakuace Krymu. Máma už se domluvila s příbuznými mimo Krym, že u nich můžeme zůstat, pokud se něco stane,“ poodhalila rodinné plány.
O útěku do Ruska uvažuje i šedesátnice z Jevpatorije, která si na Krymu pořídila daču teprve před osmi lety, tedy po ruské anexi.
„Jsme jako rukojmí. V jednu chvíli jsme v klidu, ale pak jsme odhodlaní utéct, bombardování bylo tak silné,“ svěřila se, aby vzápětí celou situaci označila za zajímavou. „Naše generace je nejodolnější. Prožili jsme platební neschopnost, perestrojku, zvládli jsme toho hodně. Jen tak něco nás nepřekvapí a nevystraší,“ dodala.
Muž na pláži v Jaltě.
Silné výbuchy líčila i žena, která pochází z Armjansku poblíž hranice mezi Krymem a zbytkem Ukrajiny. Podle ní už se tam nedá žít. „Armjansk je naprosto bez elektřiny, odříznutý od života, není tam jídlo. Kamiony tam neprojedou, protože na ně střílí na dálnici,“ říká s tím, že problémem jsou i dodávky léků.
Při útěku z města viděla, jak je silnice naprosto zničená. Kolem ní byla hořící nákladní auta. „Zůstali tam hlavně vojáci, ti, co pracují v továrně Krymského Titanu, a starší lidé. Máma řekla, že nikam nejede. Řekla jsem jí, že by měli připravit babičku, je jí 88 let, a přivézt ji sem,“ popsala situaci v dříve dvacetitisícovém městě.
Krym ale zcela opustit nechce. „Narodila jsem se tady, Krym je můj život,“ řekla jasně žena, jejíž muž bojoval na frontě v Charkovské oblasti a byl vážně zraněn. Když otěhotněla, rozhodl se, že do války už nepůjde.
Jiný postoj k válce má mladší muž, kterého reportér Beregu potkal v Sevastopolu. Nejdřív si dlouze stěžoval na to, jak měl v dobách pod ukrajinskou vládou potíže používat na veřejnosti ruštinu.
„Proto jsem v roce 2014 chodil na všechna shromáždění a křičel: Miluji Rusko, i když mě zabije,“ vzpomínal. Zatím do bojů nešel, ale v případě ukrajinského útoku na Krym prý půjde. „Čapnu zbraň a budu střílet. Všichni chlapi tady jsou takoví - vlastenci,“ dodal.
Pořád něco vybuchuje
V Sevastopolu jsou stopy po válce patrné na každém kroku. Na místní pláži stojí kryty a často je potřeba je využívat. „Je tady blízko vojenská základna. Vojáci vyběhnou a nahánějí lidi pryč z pláže,“ popsal jeden muž z Krymu, co se děje, když nastane poplach.
Poblíž přístavu stojí všude cedule upozorňující na zákaz fotografování, nesmí se odsud nikdo připojit ani na videokonferenci. Celou promenádu obepínají pásky a ostnatý drát, všude hlídají vojáci.
O mnoha ukrajinských útocích na Krymu se podle místních v médiích vůbec nepíše. „Ráno jsem slyšel něco bouchnout, ale bylo to daleko a ne moc hlasité. Ale předchozí noc mi letěly drony přímo pod okny, byla to katastrofa. Ale nikde se to nepíše,“ tvrdil muž z Kerče.
„Na Vorošilovově ulici zasáhla bomba devítipodlažní dům, zůstala tam díra… Na Maratově po zásahu zůstaly čtyři černé díry, všechno shořelo. Nikde ani slovo,“ přidal konkrétní příklady. Poškozené budovy v Kerči viděl i reportér Beregu.
„Nikdy dřív to nebylo tak děsivé. Všechno bylo fajn, nikdo nikoho neutlačoval,“ vzpomínal stejný muž a vyjádřil nejistotu z dalšího vývoje. „Syn letos dokončil střední školu s vyznamenáním, ale nevím, jestli má budoucnost. Pošlou každého z vysoké do války. Kvůli tomu jsme vychovali své děti?“
Bezvýchodnost situace cítí i Krymská Tatarka z Kerče. „Je to tady drsné. Kdo může, odejde. Ale kam máme jít? Toto je naše vlast. Jediné, co můžeme udělat, je utopit se v moři,“ povzdechla si v reportáži ruského nezávislého serveru Bereg.
