Článek
UNICEF tvrdí, že se na světě nachází zhruba 2,4 miliardy dětí mladších osmnácti let. Necelou třetinu populace tak zabírají potenciální zákazníci hračkářského průmyslu.
Mezi nimi a jejich rodiči se rozrůstá trend, který umožňuje výrobcům používat nejmodernější technologie a rodinám, že si jednoho dne hračky samy vyrobí. Nevyhýbá se ani Česku. Jde o hračky vytištěné na 3D tiskárnách.
Konzultační společnost Industry ARC zveřejnila v roce 2023 studii, podle níž dosáhne segment trhu s tištěnými hračkami do roku 2030 hodnoty 130 milionů dolarů a poroste průměrným tempem 8,6 procenta za rok. Spojení technologie s hračkami slibuje dvojí užití, jednak výrobu produktů zavedenými výrobci a následný prodej zákazníkům. A také prodeje samotných zařízení do domácností.
Největší hráči průmyslu, jako americký tvůrce panenek Barbie, firma Mattel, provádí pokusy v obou oblastech. Mezi evropskými zástupci si pak ve výrobě stavebnic pomáhá například společnost Lego. V české kotlině s 3D tiskárnami pracuje zase výrobce legendárního Igráčka, společnost Efko.
„3D tisk nabízí v zásadě dvě možnosti využití. První je, že si zákazník něco vytiskne doma. Největší hodnotou je v tomto případě zážitek z vlastní výroby. To má budoucnost jako doplněk k hračce než jako její náhrada,“ říká pro Seznam Zprávy Byznys šéf společnosti Efko vyrábějící Igráčka a prezident Sdružení pro hračku a hru Miroslav Kotík.
„Pracujeme s touto možností u naší autodráhy ITES. Vyvinuli jsme podvozek, na který lze nasadit vlastní karoserii vytištěnou na 3D tiskárně. Uživatel si může navrhnout závodní auto nebo si stáhnout připravený model a dál ho upravovat. Autodráha se propojuje s modelařinou a tvořivostí,“ dodal.
Druhou možností je podle Kotíka využití 3D tiskáren přímo u výrobce. Efko zatím zvažuje tisk pro malé individuální série k Igráčkovi. Tisk zatím rychlostí a cenou nedokáže nahradit vstřikování plastů do forem, jak podnik vyrábí Igráčka. Zatímco Kotík rozšíření tisku ve firmě zvažuje, další tuzemský hračkář, společnost jménem Potvůrkov, už v roce 2021 nakoupil tiskárny od Prusa Research a pustil se do díla.
Nespočet kloubů
Deseticentimetrová žába perleťové barvy rozhýbe hlavu při každém dotyku. Půlmetrový drak vedle ní se dívá zpříma do očí malému chlapci. Za dračí hlavou se asi osmnáctiletý mladík rozhlíží zleva doprava. Potenciální zákazníci krouží kolem pultu v pražské pobočce Potvůrkova ze všech stran. Kolem prodejce stojí plochy pokryté plastovými zvířaty a obludami všech barev i velikostí.
„Daří se nám. Náš obrat vzrostl meziročně o 132 procent. Začínali jsme před pěti lety s jednou tiskárnou a dnes jich máme kolem 50 a několikačlenný tým. Naše výrobky prodáváme prostřednictvím vlastního e-shopu, obchodních partnerů, trhů a stánku v obchodním domě Máj v Praze. Zájem máme nejen z České republiky, ale také ze zahraničí. Velkou výhodou 3D tisku je, že můžeme rychle zařazovat nová zvířátka, měnit jejich velikosti a barvy a vyrábět i malé série bez nákladných forem,“ vypočítává pro Seznam Zprávy Byznys ředitel společnosti Jan Kacerovský.
Pražská pobočka Potvůrkova sídlí v obchodním domě Máj.
Potvůrkov specializující se na pohyblivé potvůrky všech tvarů i barev vznikl podle zakladatele díky jeho dceři. Čtyřletému děvčeti se líbil model „dráčka“ s pohyblivými klouby. Na internetu s otcem našli model bájného tvora, který se nedal nikde koupit.
Kacerovský proto pořídil domů první 3D tiskárnu od Prusa Research a dráčka vytiskli. Jeho dceru hračka bavila a podnikatele napadlo, že by o tyto hračky mohly mít zájem i další děti. Byznys plán byl na světě a Potvůrkov nyní vyrobí zhruba 500 příšerek každý den.
Do každé rodiny
Pronikání 3D tisku do hračkářského průmyslu s sebou nese i řadu sporných momentů. Jeden z největších výrobců odvětví, firma Mattel, vyráběla ve spolupráci s technologickou společností Autodesk tiskárnu jménem ThingMaker. Na ní si děti měly tisknout samy. V roce 2016 to oznámili světu a začaly se množit informace o revoluci v průmyslu. Představení 3D tiskárny hraček pro domácnosti Mattelu skončilo debaklem.
„Mattel svou dětskou 3D tiskárnu ThingMaker představil už v roce 2016. Uvedení na trh několikrát odložil a v roce 2019 projekt ukončil. Tiskárna se do prodeje nedostala. To samo o sobě ukazuje, že představa rychlé revoluce byla od reality poměrně daleko. Nestojíme na prahu éry, kdy si děti budou běžně vyrábět celé hračky samy. Pro tisk potřebujete tiskárnu, data, správně nastavený proces, prověřený materiál a často také následné opracování nebo sestavení,“ stojí nohama na zemi Miroslav Kotík.
Tiskárna měla vypadat jako malá mikrovlnná trouba napojená na aplikaci. V ní se nacházela databáze hotových modelů panenek, zvířátek a postaviček. Plánovaná cena zařízení byla necelých 300 dolarů, tedy zhruba 7500 korun. Jenže reálný výsledek se nedostavil. Řada firem z odvětví zůstává vůči technologické revoluci v hračkářství skeptická.
„Pokud Mattel něco skutečně uvede, uvidíme, jak to dopadne. My zatím s takovými hračkami nepracujeme. Domnívám se, že pokud to nebudou vyrábět velké firmy, tak se těžko docílí požadavků na bezpečnost a hygienu. Ty jsou velmi silné a jejich splnění velmi náročné a drahé. Samozřejmě, pokud rodiče na takové testy rezignují a přijmou všechna rizika z toho vyplývající, tak je možné, že si budou doma nějaké hračky vyrábět. Předpokládám, že technologie bude vhodná pro jednoduché tvary bez elektroniky či složitějších funkcí,“ odpovídá redakci ředitel společnosti Bambule Petr Homolka.
Upozorňuje tak na další problém – jak při 3D tisku vyřešit zdravotní standardy, jimiž se výrobci hraček musí podle Evropské unie řídit. Potvůrkov si proto postavil vlastní výrobní proces, který má od začátku do konce pod kontrolou a může tak doložit původ materiálu, výrobu i odpovědnost za výrobek.
Problém popsaný Homolkou se tak týká spíše hraček-objednávek z čínských tržišť, jako je Temu. Tam pomůže podle výrobců důsledná kontrola a vymáhání pravidel platných v Unii.
