„Tati, co si bez tebe počnu?“ Jorge Messi první pochopil, kým je jeho syn

Okamžitě se sebral a odletěl z Miami do rodného Rosaria. Dlouho plakal a stále truchlí. Lionel Messi umí s fotbalovým míčem nadpozemské kousky, vydělal miliardy, na planetě nenajdete mnoho známějších lidí. Proto je veřejný i jeho smutek.

Jeho táta Jorge Messi zemřel. Minulý týden podlehl dlouhé nemoci, milující syn Leo ho pochoval a bude se snažit zacelit ránu, jaká pro něj nemá obdoby. Vždyť na Instagramu emotivně napsal: „Tati, nevím, co budu bez tebe dělat. Nevím, jak dál. Pochybuju, že bez tebe ještě dlouho vydržím hrát fotbal.“

Nebýt Jorgeho, nebyl by Lionel. A nikoli jen v nejprostším slova smyslu, že ho přivedl na svět, on stvořil i Messiho-fotbalistu. Někdy nenápadnými každodenními tahy, jindy fatálními rozhodnutími.

Jak napsal magazín Sports Illustrated: „Jorge Messi nikdy nedal gól a nikdy nezvedl nad hlavu velkou trofej, přesto je osobně podepsán pod jednou z nejskvělejších kariér celé historie sportu.“

Protože věřil. Protože se odhodlal. A protože vytrval. I když jeho slavný syn kdysi pro Radio Del Plata popisoval, že to vůbec nebylo snadné: „Někdy jsem se zavřel do místnosti a brečel jsem a on dělal totéž, abych ho neviděl. Oba jsme předstírali, že jsme OK, ale nebyla to pravda. Táta se mě často ptal: Jedeme dál, nebo se vracíme domů? Já chtěl pokračovat a on při mě vždycky stál. A to jsme si prošli hodně ošklivými věcmi.“

Zpětně se jeví jako samozřejmé, že každý rodič přece podpoří nadanou ratolest. A že měl prcek z Rosaria talentu na export, bylo jasné dlouho. Ne snad úplně od narození, takové zvěsti i Messiho táta tlumil.

„Když mu bylo deset, šli jsme na zápas Newell Old Boys, on začal o přestávce žonglovat s míčem a fanoušci křičeli: Marado, Marado,“ vzpomínal Jorge Messi. Byl to právě on, kdo Lea začal na fotbal brát. Žádný boháč, nýbrž předák v místní ocelárně. Žádný někdejší talentovaný fotbalista, co by v potomkovi viděl vlastní nesplněné sny - jen nadšený příznivec nejpopulárnějšího sportu, který synovi vysvětloval kult hrdinů v kopačkách, k nimž se Argentina skláněla a dosud sklání.

Celý život fandil zmíněnému klubu z Rosaria, právě v tomto městě v sobotu zemřel ve věku 68 let. Tím se objasnilo, proč se Messi junior tak dojímal při gólech na letním mistrovství světa a tehdy jen tajuplně prohodil: „Je to něco, co nijak nesouvisí s fotbalem.“

V Jorgem měl nejbližšího zpovědníka, agenta, fanouška i odborníka, protože jen on viděl výkony malého Lea již odmala a jako první vycítil, kým se jeho syn může stát. Nejlépe mu rozuměl.

„Vždycky jsem jeho zápasy sledoval sám, daleko od ostatních,“ líčil Messi senior. „V Barceloně se mu občas stávalo, že najednou přestal být hlavou v zápase. Pak jsem se snažil, aby se na mě podíval, abych mu dal znamení. On by sice opáčil, ať ho nechám být, ale srovnal by se tím - a hned by s balonem předvedl něco úžasného.“

Mise Barcelona je stmelila navždy. Ikonický fotbalový příběh: videokazeta s kousky droboučkého Argentince se dostala k vyhledávačům talentů v Katalánsku, první smlouvu podepsali na kus ubrousku a Jorge Messi si vymínil, aby součástí dohody bylo, že Barcelona zaplatí jeho neduživému synkovi léčbu růstovými hormony.

Ale ani tohle nebyla pohádka s pevně daným happy endem. Ani náhodou ne.

Jorge Messi původně zavelel, že za Atlantik míří všichni. Nejen třetirozený Leo, ročník 1987, i manželka Celia a sourozenci Rodrigo (1980), Matías (1982) a malá María Sol (1993). Jiná země, jiný svět, osud rodiny v rukou - či přesněji na nohou - třináctiletého kluka. Paní Celia proto brzy starší bráchy a Messiho sestru sbalila a vrátili se do Argentiny.

Jorge a Leo zůstali sami.

„Táta vstával ve čtyři ráno a na večeři se vracel v devět večer,“ vzpomínal Messi. „Upřímně, pořád pracoval. Moc jsme se nevídali. A když už ano, užívali jsme si to. Strašně moc. Nemohl jsem se dočkat, až ho zase obejmu a budeme spolu.“

Najednou byl ze synka supertalent. Pak superhvězda. S Barcelonou sbíral tituly, do vitríny si přidával další a další Zlaté míče pro nejlepší fotbalisty planety. Jorgeho role se tím neumenšila, spíš naopak. Stal se z něj správce Lionelova bohatství. Mediálně skoro neviditelný, jinak zásadní. Domlouval kontrakty, vytipovával investice. „Diverzifikoval jeho majetek,“ píše doslova argentinský web De 10 Sports. Že je Messiho jmění aktuálně odhadováno na fantastkní sumu jedné miliardy dolarů, je z velké míry Jorgeho zásluha.

Což má i svoji černou kapitolu, neboť spojení Lionel a Jorge se nejvíc objevilo na veřejnosti v rámci kauzy takzvaných Panama Papers, odhalující daňové čachry mocných a vlivných. Messi už předtím ve Španělsku čelil obvinění z daňových úniků a Panama Papers se zaměřily na firmu Mega Star Enterprises, vlastněnou právě Jorgem Messim.

Jejich vztahem to nijak neotřáslo. V dobrém i ve zlém, pokaždé bok po boku.

„Vždycky jsme ze všeho vyšli silnější,“ připomíná The Athletic video z roku 2007, na němž Jorge předává vzkaz synovi: „Já totiž věřím, že zdaleka nejsi jen dobrý fotbalista, ale hlavně excelentní člověk. Neříkám to jako tvůj táta, ale protože je to pravda. Doufám, že to bude platit po zbytek tvého života. Kvůli tomu tě všichni milují.“

To už je víc rodičovská hrdost než reálný pohled na věc - Messi je globálním miláčkem právě kvůli tomu, co umí s balonem u nohy. Za nádherné góly, geniální kličky anebo za to, když si na letošním MS zpracoval nonšalantně čtyřicetimetrový centr vnějším nártem a hned vstřelil branku; i výteční fotbalisté by zaškobrtli, u Messiho to vypadá jako ta nejsamozřejmější věc vůbec. Je jiný, výjimečný. Nejspíš nejlepší v dějinách, jakkoli se v konkurenci Pelého a Maradony volí těžko.

To neznamená, že by se Messiho táta v hvězdné éře už netrápil. Naopak. Vždyť Leo prohrál své první finále MS 2014, dokonce mu unikal i titul z Copa América. Duch božského Diega, jehož příjmení na něj křičeli už jako na desetiletého, ho neustále honil.

Táta Jorge byl prvním - a často i jediným - člověkem, jemuž Messi v krizích zavolal.

„Vždycky jsem potřeboval tátův souhlas. Po každém zápase se ho ptám, jak mi to šlo,“ líčil pro Sports Illustrated. Vzorný kluk. „Božský syn, skvělý bratr, ještě lepší otec a neuvěřitelný manžel,“ rozplývala se nad ním v televizní show El Diario maminka Celia.

Právě moment, kdy se rodina v roce 2010 rozdělila, je zpětně tím nejkrizovějším. Nikdo nebyl spokojený. Všichni si stýskali. „Leo potřeboval mámu, já jsem potřeboval svoji dceru, jenže první tři roky jsme se vídali jen co čtyři měsíce,“ vzpomínal Jorge Messi. „Bylo to těžké. Stýskalo se mi, býval jsem smutný. Ale nikdy mě nenapadlo to vzdát. Chtěl jsem dál hrát fotbal,“ dodával Leo.

Když ho Argentina tepala za to, že nedoručuje tituly, Jorge Messi se čílil a vytýkal krajanům, že nejsou féroví. Podporoval ho, pořád a pořád dokola. Pak Argentina s Messim v čele vyhrála mundial v Kataru 2022. I Copu Américu. Letos došla do finále. To ještě pan Jorge viděl, byť už tehdy měl podlomené zdraví.

Messi nejspíš ještě přidá pár desítek krásných gólů, možná i nějaký mezinárodní úspěch, jakkoli je představa jeho účasti na MS 2030 už značně utopická. Pan Jorge tak mohl sledovat synovu fotbalovou říši v plné kráse a celém rozsahu. Klučina, se kterým se střídali v pláči za zavřenými dveřmi, aby druhého neponořili do ještě většího bazénu slz, dobyl svět.

„Přitom dlouho hrál fotbal jen pro zábavu a my jsme byli šťastní,“ pronesl jednou Jorge Messi. „Ne proto, že jsme vyhlíželi nějaký triumfální úspěch. Ale proto, že si to náš kluk užíval. A my s ním.“