Letní sídlo Masaryka změnili komunisté na učiliště. Teď z něj má být luxusní hotel

Po hlavní silnici mezi Příbramí a Hořovicemi projede každý den nemálo aut. V malé obci Hluboš si řidiči a pasažéři mohou těžko všimnout, že míjejí jedno velmi výjimečné místo. Je totiž téměř dokonale skryto za omšelou zdí a vzrostlými stromy.

Právě tady, v zámku Hluboš, bylo oficiální letní sídlo prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka, než hradní kancelář koupila zámek v Lánech. Masaryk pobýval v Hluboši před více než sto lety, dnes je ale stavba v dezolátním stavu a zdaleka nepřipomíná honosné šlechtické a poté prezidentské sídlo.

Unikátní památku, jejíž historie spadá až do 14. století, potkal obdobný osud jako spoustu jiných historických staveb, které komunisté po únoru 1948 zabavili a přetvořili tak, aby sloužily pracujícímu lidu.

Teď ale svitla naděje, že by se zámku znovu mohl vrátit jeho lesk. Investor Jan Hronek má se svým společníkem velké plány, jak stavbu renovovat a proměnit v luxusní hotelový resort se 180 lůžky a honosným wellness.

„Prostě jsem jen tak nemohl jezdit kolem a dívat se, jak celý objekt chátrá,“ vysvětluje Hronek, co ho přimělo pustit se do nákladné rekonstrukce, která je odhadována na miliardu korun. Jeho původní profesí je transakční poradenství, takže ke komerčním nemovitostem má blízko.

S jedním svým klientem, který hledal vhodné místo pro Alzheimer centrum, dokonce před lety zámecký areál navštívil – to bylo ještě před jeho rozhodnutím osobně se angažovat v záchraně památky. Hronek má k tomuto regionu blízko i díky svým prarodičům, kteří odsud pocházeli.

Jeho představou je vrátit zámku podobu, která bude co nejvíce „jako kdysi“. Současně nechce žádné zakonzervované muzeum, ale místo, které bude pulsovat životem. Atmosférou by mělo citlivě připomínat období první republiky. Také proto dostal areál název Chateau Masaryk, a nikoli Zámek Hluboš.

„Chateau má původ ve francouzštině. Byla to právě Francie, ke které jsme za naší první republiky – v dobách úřadování pana prezidenta Masaryka – vzhlíželi jako k hlavnímu kulturnímu vzoru a ztělesnění demokratických ideálů. Chateau Masaryk tedy není žádná urážka naší historie, ba naopak. Je to obrovská pocta této době a naše ambice vrátit toto krásné místo tam, kam patří – na mapu Evropy,“ vysvětluje Hronek a dodává: „Takto významný objekt by majitel neměl uzavřít před veřejností.“

Honosným sídlem a výjimečným místem už zámek dříve byl, i když je to dnes poznat už jen ze starých fotografií a kreseb. První zmínka o obci Hluboš pochází z roku 1355. Tamní gotická tvrz, výslovně doložená k roku 1535, patřila příslušníkům drobné šlechty.

Zásadní změna přišla v 18. století, kdy tamní panství vlastnil Johann Anton Hochberg z Hennersdorfu. Tehdy zde už stál starý a nový zámek, dvě budovy vedle sebe. Hochberg je nechal nákladně zrekonstruovat a spojit v jeden celek.

Jeho syn Franz Anton pak v roce 1805 založil v areálu soukromou botanickou zahradu a arboretum s cennými a na starém kontinentě dosud neznámými dřevinami. Stala se jednou z nejstarších botanických zahrad ve střední Evropě. Na její podobě se podílel český botanik a lékař Jan Emanuel Pohl, který následně působil jako kurátor císařských sbírek v zámeckém parku Schönbrunn ve Vídni.

Renomé zahrady bylo tak velké, že si ji v letech 1810 a 1813 přijel prohlédnout sám císař František I. Habsburský. O více než sto let později si ji oblíbil i Masaryk, který v ní trávil volné chvíle s manželkou Charlottou a s dětmi.

„Pro přírodovědce má Hluboš mimořádný význam: v roce 1808 a později znovu v roce 1812 zde byly pořízeny soupisy dřevin v parku – a jsou to namnoze první záznamy o pěstování některých cizokrajných dřevin na našem území vůbec,“ uvedl před časem významný český botanik Václav Větvička, který nedávno zemřel.

„Celkem třináct jehličnanů tady poprvé strčilo nohu mezi dveře naší zahradní architektury a živých sbírek, mezi nimi například jihoevropská borovice pinie a borovice hvězdovitá, zeravec východní a americký zerav západní, populární túje, která dnes nechybí na žádném hřbitůvku a je v každém parku,“ dodal Větvička.

Roku 1872 panství odkoupil kníže Karel Friedrich Öttingen-Wallerstein, který zámek rozšířil a dal mu dnešní architektonickou podobu. V areálu vznikl také anglický park. Nejslavnější období zámku Hluboš nastalo po vzniku Československa, kdy Öttingenové zámek pronajali prezidentské kanceláři.

Proč si vybrala právě Hluboš, se Janu Hronkovi zatím nepodařilo dohledat. Údajně šlo ale o aktivitu prezidentovy dcery Alice, která chtěla pro svého otce letní sídlo, protože se obávala o jeho zdraví. Výhodou zámku nedaleko Příbrami bylo, že ho díky dobrému vybavení bylo možné prakticky hned využívat.

„T. G. Masaryk s rodinou trávil na hlubošském zámku většinu času v době od 27. srpna 1920 do 7. ledna 1921. Tyto chvíle pro něho byly po rodinné stránce asi nejšťastnější za celou dobu jeho prezidentství. Masarykův zdejší pobyt, ač krátký, se do pamětí místních občanů zapsal natrvalo,“ uvedl před lety Stanislav Polák, historik, archivář a významný znalec Masarykova díla.

Prezident například o Vánocích 1920 daroval všem dětem v místní škole nové boty. Že si zdejší pobyt užíval, dokládá i historka zachycená v knize Jinecko pro pamětníky II autorů Ireny Ungrové a Pavla Jíchy. Týká se Masarykovy návštěvy hospody v malé vesnici Běřín v Brdech.

„Masaryk jezdíval na zámek do nedaleké Hluboše, odkud podnikal vyjížďky na koni. Jednou to vzal přes Komorsko a sjel na Běřín, kde zastavil u hospody Karla Nováka, seskočil z koně, přivázal ho k plotu a objednal si pivo,“ píše se v publikaci. Autor pokračuje:

„Pan Novák mu ho natočil, postavil na porcelánový tácek před něj a podivil se, že pan prezident vyrazil na tak dlouhou projížďku sám. Na to Masaryk se smíchem odpověděl, že nesmí jezdit sám. Vyjeli s ním dva osobní strážci, ale že nic nevydrží, a tak jim lehce ujel. Dopil pivo, vyndal portmonku, zaplatil, vyšvihl se na koně a pokračoval.“

Roku 1925 získal Hluboš příbramský továrník Josef Kolařík, jehož rodina zámek vlastnila až do znárodnění v roce 1950. Poté v zámku chvilku sídlila armáda, byla tu ubytovna pro dělníky v příbramských uranových dolech a od roku 1957 zde sídlilo Střední odborné učiliště, kde se žáci například učili opravovat zemědělské stroje. V jednu dobu se zde vzdělávalo více než 200 učňů, fungoval zde rovněž internát.

Stopy po učilišti a internátu jsou v zámku patrné dodnes. V místnosti u hlavního vchodu byla šatna, v prvním patře rozlehlá kuchyně a vedle koupelna se sprchami a záchodem. Zámecké pokoje jsou natolik rozlehlé, že se sem velký počet učňů bez problémů vešel.

Za socialismu začala postupná devastace celého areálu, vybavení, včetně nábytku a obrazů, se rozkradlo. Zloději se do areálu vloupávají dodnes, i když už odsud zdánlivě není co ukrást. Zmizela ale třeba i pamětní deska, která připomínala Masarykův pobyt v roce 1920.

V roce 1994 se zámek vrátil v restituci do rukou potomků příbramského podnikatele Kolaříka, škola se odstěhovala po dvou letech. Restituenti provedli základní opravu – vyměnili například střechu, což stavbu patrně zachránilo před zničením. Zpřístupnili také výstavu věnovanou historii zámku a T. G. Masarykovi, který v Hluboši přijímal i významné politiky a další osobnosti.

Na začátku nového století se ale zámek zavřel a restituenti se rozhodli areál prodat. Trvalo to několik let. Nový majitel chtěl se svým společníkem vybudovat v někdejší konírně minipivovar, ale ze záměru sešlo, tak areál znovu nabídl k prodeji. Zájem projevila jedna podnikatelka, která ale zaplatila jen část kupní ceny a pak trvalo několik let, než se ji podařilo exekučně vystěhovat.

Zbyla po ní ale nemalá škoda. Kvůli tomu, že za několik tisíc korun nenechala vyčistit jeden z okapů, voda významně poškodila strop a zeď v okrajové části zámku. Oprava vyjde nejspíš až na desítky milionů korun.

Areál se následně vrátil prvnímu majiteli, s nímž se nyní dohodl na spolupráci právě Jan Hronek, a vznikl projekt luxusního hotelového resortu. V konírně už nemá být minipivovar, ale velkorysé wellness centrum s vířivkami, saunami, venkovním bazénem, dětským světem nebo speciálním wellness pro psy.

Vzhledem k tomu, že na to budou potřeba ohromné peníze, nabízí společnost Chateau Masaryk zájemcům investici do vlastního apartmánu či do podílu na apartmá ve výši od půl milionu korun. „Zhruba třetina pokojů už je rezervovaná,“ konstatuje Hronek, podle něhož se také stále hlásí firmy, řemeslníci i jeho známí, kteří se chtějí do renovace zámku zapojit.

„Není jim osud této historické památky lhostejný,“ říká Hronek. Je hodně aktivní i na sociálních sítích, takže se okolo renovace zámku začala vytvářet poměrně početná komunita lidí, kteří se chtějí do záchrany Masarykova letního sídla zapojit. Například v polovině srpna dorazilo na brigádu do unikátní zámecké zahrady několik desítek dobrovolníků.

Pro zájemce jsou zároveň připravené kapacitně omezené komentované prohlídky zámku před zahájením stavebních prací, a to přímo s Honzou ze zámku, což je jméno, pod nímž Hronek vystupuje na sociálních sítích. Pokud půjde vše podle jeho představ, mohla by se rekonstrukce spustit příští rok. A v létě 2029 by mohli dorazit první hosté.