Článek
Čtete ukázku z newsletteru Cash Only, ve kterém redaktoři SZ Byznys každý pátek komentují dění v českém byznysu. Pokud vás Cash Only zaujal, přihlaste se k odběru newsletteru.
Už brzy vláda řekne, jak chce příští rok utrácet a kolik si na to chce půjčit. Schodek státního rozpočtu má být vyšší než letošních 310 miliard a menší než 400 miliard. Střední hodnota skoro vychází na počet dnů v roce. Miliarda denně, to bude plus minus pro názornost sedět, o moc níž se vláda nedostane.
Čili – a pojďme si to říct ještě jednou, s pomocí obligátního přepočtu na hlavu včetně nemluvňat – každý z nás si přes stát vypůjčí 100 korun denně. Jako bychom každý den vstali a na stole ležela stovka volně na přilepšenou, nad rámec standardních možností. O 100 korun lepší oběd, o 36 000 lepší dovolená. Pro pětičlennou rodinu vynásobte pěti.
Přijde vám to jako sci-fi? Taková je ale realita. Stát se bude zadlužovat přesně tímto tempem a stát jsme my. Žijeme v tom už od covidu, zvykli jsme si a teď se znovu šlápne na plyn.
Pár let tu byla vláda, která zkoušela – vcelku úspěšně – s životem nad poměry něco dělat. Ale prohrála a ta nová razí zásadu, že není vhodné kazit lidem náladu. V ekonomické oblasti to znamená, že se na dluh pojede ještě víc. Miliarda denně se blíží.
Nové pořádky se nastolují paralelně ve dvou směrech, které spolu přímo souvisí. Koalice definitivně prosadila rozvolnění rozpočtových pravidel, což mimo jiné znamená (a často se na to vedle dalších změn zapomíná), že ze zákona zmizí tvrdé číselné dluhové stropy. A hned v pondělí toho vláda využije, až ukáže první verzi rozpočtu na příští rok.
Prezident, opozice, Národní rozpočtová rada, Evropská komise, Mezinárodní měnový fond a naposledy dvacítka soudných domácích ekonomů shodně upozorňují, že nejde o zdravou cestu. Což koneckonců není žádná věda, abnormálnost příběhu o vypůjčené stokoruně denně snad chápe každý.
Bývaly časy, kdy to chápal i Andrej Babiš. „Deficit je ztráta. Kdyby mi někdo sestavil byznysplán se ztrátou, tak ho vyhodím,“ poučoval v roce 2011 studenty VŠE, když hodnotil tehdejší bilanci státního rozpočtu na (dnes už pohádkové) úrovni minus 105 miliard.
Jenže jen hlupák, jak známo, nemění názory. Loni před volbami Babiš v televizi sliboval, že na rozpočtová pravidla nesáhne – a ejhle. ANO loni ve své hospodářské strategii slibovalo snižovat schodek rozpočtu o půl procenta HDP ročně, tedy přesně v intencích právě zrušených limitů. Po volbách snižování zmizelo a ve vládním programu zbyl jen závazek vejít se do tří procent HDP. I to ale příští rok sotva vyjde.
Hrubý domácí produkt ČR má příští rok podle srpnové prognózy ministerstva financí činit 9531 miliard korun. Z toho tři procenta rovná se 286 miliard. To je zjevně mimo interval 310–400, o kterém teď vládní činitelé mluví.
Ledaže by celý výsledek vylepšily jiné složky veřejných financí, ale to sotva. Zdravotní pojišťovny místo přebytků samy potřebují injekci a samosprávy, kde byly přebytky roky standardem, jsou už v plusu jen těsně a jen díky Praze. Navíc jim Babiš s ministryní financí Schillerovou přebytky vyčítají, takže kdo se v tom má vyznat.
Je tu samozřejmě známý argument, že větší dluh je třeba kvůli investicím. Že se půjčka vyplatí, podobně jako když si půjčuje firma na novou výrobní linku nebo když si domácnost bere hypotéku.
To by teoreticky platilo, ale ne v Česku 2026/27. Investice totiž už vysoké jsou a jedou setrvačně na úrovni nastavené za minulé vlády. Na dopravní stavby šla už loni rekordní suma 161 miliard a letos se nakonec (navzdory výčitkám při přebírání rozpočtu loni po volbách) zvedla jen o osm miliard. O moc výš jít nepůjde, protože už není co stavět.
Na nový reaktor v Dukovanech měla jít letos první splátka, ale nová vláda ji posunula až na další rok. Místo této královské investiční disciplíny peníze rozdala na slevy za elektřinu, naftu a pojistné pro živnostníky, což vše spadá do kolonky ryzí spotřeba. Investice do obrany vláda letos zkrátila, aby je až teď zas doháněla.
Bývalo zvykem, že zodpovědná vláda se vejde s investicemi do normálního rozpočtu. Že zkrátka zvládne hospodařit jen s tím, co má, a půjčuje si jen minimálně, v řádu desítek miliard. To za covidu padlo. Fialova vláda měla plno vad, ale zvládla snížit schodek z 5,6 na 2,1 procenta HDP – a zaplatila za to.
Ta současná vydává dluhy za normál, protože nechce vystavovat veřejnost stresu. V parlamentní debatě to koneckonců tento týden padlo otevřeně. Je třeba udržet sociální smír, bez dluhu prý rozpočet zkrátka „nejde sestavit“. Což by správně mělo být na demisi – vláda neumí vyjít s penězi a nové se bojí vybrat.
Česko, kde lidé měli odpradávna před dluhem respekt, se tím dostává do velmi zrádných vod. Společnost si navyká na to, že si dnešní životní úroveň zaslouží. Celé hřiště se populisticky naklápí, zodpovědná politika (vybavená menším balíkem peněz) ztrácí šanci.
A samozřejmě naskakují úroky, každá nová stokoruna už je skoro za pět procent. Celý státní dluh od covidu neuvěřitelně naskočil z 1,6 na 4 biliony. Úroky už stojí přes 100 miliard ročně. To by stačilo hypoteticky třeba na nové auto pro všechny učitele a učitelky v zemi. Ale ne, my raději pošleme každý rok 100 miliard do bank za iluzi lepšího Česka.
Všechna dluhová čísla budou v dalších letech dál stoupat, protože vládní program je ještě plný dalších nákladných opatření. Nižší DPH na limonády, státem placená televize, časem prý nové příspěvky na hypotéky, vyšší nástupní platy, zrušení penzijní reformy, výkup akcií ČEZ… Za 100 korun denně, nahrnutých na další generaci. Vážně máme tohle zapotřebí?
Zajímají vás akciové trhy, energetika nebo plány českých podnikatelů? Přihlaste se k odběru Cash Only a kompletní newsletter budete každý pátek dostávat do své schránky.
