Přišel další návod na lepší Česko. Proč si nenecháme poradit?

Takzvaný Evropský semestr je cyklus hospodářské koordinace, který Evropská komise spustila po finanční krizi v roce 2010 s cílem lépe sladit hospodářské politiky členských zemí EU a zajistit větší ekonomickou odolnost i dlouhodobou prosperitu.

Vrcholem semestru jsou tzv. country-specific recommendations – doporučení specifická pro každý stát, která Komise vydává vždy na začátku června na základě hloubkové analýzy makroekonomické situace, stavu veřejných financí a strukturálních výzev dané ekonomiky.

Pro Česko představují tato doporučení každoroční nezávislé a systematické hodnocení naší ekonomiky od týmu zkušených analytiků, kteří mají k dispozici srovnávací data ze všech zemí EU. Nejde o politický dokument ve smyslu ideologické preference, ale o věcný výčet slabých míst a také o nabídku doporučení, jak přispět k vyšší prosperitě.

Takový typ zpětné vazby si nechávají firmy zpracovávat za velké peníze. Česká vláda jej dostává opakovaně zdarma. Škoda že je zvykem ho do značné míry ignorovat.

Tematický záběr doporučení je rok od roku podobný, protože odráží dlouhodobé strukturální slabiny české ekonomiky. Čtyři oblasti se opakují pravidelně.

První je daňový systém. Česko dlouhodobě zatěžuje daněmi a pojistným zejména práci a nezanedbatelně zvýhodňuje určité skupiny daňových poplatníků – typicky živnostníky s vyššími příjmy. To deformuje trh práce a snižuje příjmy veřejných rozpočtů. Komise opakovaně doporučuje snížit daňové zatížení nízkopříjmových zaměstnanců a omezit výjimky pro vysokopříjmové osoby samostatně výdělečně činné.

Druhou oblastí jsou výdajové priority. V posledních cyklech sem patří zejména výdaje na obranu. Dlouhodobě se zde opakují témata dekarbonizace, rozvoje obnovitelných zdrojů energie a renovace budov, ale také vzdělávání jako jedné z klíčových podmínek dlouhodobé prosperity.

Třetí osou jsou inovace, výzkum a kapitálové trhy. Česká ekonomika je výrazně závislá na průmyslové výrobě s nižší přidanou hodnotou. Přechod na ekonomiku inovací vyžaduje lepší propojení akademické sféry s podnikovým sektorem, efektivnější systém daňových pobídek pro výzkum a vývoj a hlubší kapitálový trh, který umožní domácím firmám financovat svůj růst.

Nakonec je významným průřezovým tématem udržitelnost veřejných financí. Jde z velké míry o nastavení důchodového systému, ale opakují se i akcenty na to, že jakákoli opatření spojená s řešením aktuálních potíží, například s vysokými cenami energií, mají být dočasná a nezpůsobovat strukturální zatížení pro státní rozpočet. Nebo že zvýšené výdaje na obranu mají být dluhově financovány jen krátkodobě a postupně se mají začlenit do standardního rozpočtu.

V jednom ohledu jsou letošní doporučení výraznější než v minulých letech, a sice v důrazu na fiskální disciplínu. Není to náhoda. Česko patří mezi země EU, které po pandemii covidu a energetické krizi přistupovaly ke konsolidaci veřejných financí s menší razancí, než by bylo žádoucí. Schodky veřejných rozpočtů zůstávají vysoké, tempo růstu zadlužení jedno z nejvyšších v Evropě a dle vyjádření současné vlády se neblýská na lepší časy.

Komise proto letos znovu explicitně doporučuje, aby Česko pokračovalo v dodržování stropů pro tempo růstu čistých výdajů, dohodnutých v rámci Rady EU v lednu 2025.

Zvláštní pozornost si v tomto ohledu zaslouží letošní doporučení ke zvýšení účinnosti veřejných výdajů – konkrétně prostřednictvím systematického zavádění přezkumů výdajů a rozpočtování na základě ukazatelů o výsledcích. Jde o osvědčené mechanismy zajištění kvality a efektivity veřejných výdajů, včetně investic. V Česku tyto postupy v zásadě chybí.

V současnosti dokumentace státního rozpočtu uvádí, kolik se utratí za co, nikoli čeho tím chceme dosáhnout. Stávající podoba rozpočtu odpovídá datovým a analytickým možnostem ministerstva financí před 50 lety. Ne roku 2026, kdy máme mnohem širší možnosti, jak pracovat s daty o výsledcích veřejných politik.

Většina zemí provedla v posledních 20 letech významné změny v tom, jak vypadají veřejné rozpočty, jak se sestavují a vyhodnocují, ne však Česko. Letošní doporučení Evropské komise toto výslovně zmiňují. Jedná se možná o nejdůležitější doporučení z celého materiálu, protože dobré řízení veřejných financí je podmínkou úspěšného provádění dalších reforem, zajištění efektivních investic a také úspor, které tyto investice umožní dělat bez riskantního zadlužování.

Evropská komise také monitoruje plnění všech předchozích doporučení. Pohled na vysvědčení Česka je v tomto poměrně smutný. Výrazný pokrok byl zaznamenán v podstatě jen u udržitelnosti důchodového systému: Důchodová reforma provedená minulou vládou posunula hodnocení na „podstatný pokrok“. Současná vláda se nicméně netají záměrem tento jediný pokrok vzít zase zpět.

U naprosté většiny strukturálních doporučení je situace jiná. Přenos technologií z akademické sféry do podniků? Omezený pokrok. Podpora startupů a spin-offů? Omezený pokrok. Kapacita veřejné správy přitahovat a udržet talenty? Omezený pokrok. Snížení daňových bariér pro návrat rodičů na trh práce? Omezený pokrok. Dostupné bydlení? Omezený pokrok.

To není náhoda ani smůla. Je to důsledek toho, že doporučení nejsou přímo zapojena do reálné přípravy politik. Resortní strategie je nereflektují, anebo se tyto strategie nepromítají do rozpočtů.

Dosud platilo, že neplnění doporučení neznamenalo žádné přímé sankce – pokud nepočítáme promarněný potenciál reforem, které jsme neprovedli. Vždy šlo o politicky relevantní dokument, ale bez jakékoli závaznosti. To se ovšem velmi pravděpodobně změní.

Evropská komise předložila v červenci 2025 návrh Víceletého finančního rámce EU pro roky 2028–2034. Klíčovou novinkou jsou tzv. Národní a regionální partnerské plány (NRPP), které jsou modelovány podle zkušenosti s Národními plány obnovy. Čerpání prostředků z evropských fondů by mělo být podmíněno plněním reforem a investic definovaných v těchto plánech. A tyto plány mají vycházet právě z priorit Evropského semestru, a to zejména z letošních doporučení.

Členské státy budou připravovat své NRPP v průběhu roku 2027. Letošní cyklus doporučení je tedy posledním před zahájením přípravy. S vysokou pravděpodobností se tedy to, co Komise letos identifikuje jako priority pro Česko, promítne do podmínek, za nichž budeme čerpat prostředky z příštího evropského rozpočtu. Neplnění doporučení tak může znamenat nižší prostředky z fondů.

Zkušenost s Národním plánem obnovy je v tomto ohledu výmluvná. Česko pozdě nastartovalo přípravu projektů, podceňovalo administrativní kapacity potřebné pro úspěšné provedení reforem, ke kterým jsme se zavázali, a výsledkem jsou nedotažené reformy a zpoždění, jež mohou znamenat ztrátu části alokace. Reformy, které měly být součástí plánu, byly v řadě případů ad hoc a pod časovým tlakem měněny, abychom „nějak prošli“ hodnocením a o peníze nepřišli.

Příští víceletý finanční rámec bude mít podobnou logiku. Reformy bude třeba nejen slíbit, ale skutečně realizovat a doložit jejich plnění. To vyžaduje institucionální zázemí, analytické kapacity, meziresortní koordinaci a politickou vůli.

Reforma řízení veřejných financí by přitom měla být na prvním místě. Jde o to, aby stát byl schopen smysluplně řídit stovky miliard z národních i evropských zdrojů. Bez funkčního systému přezkumů výdajů, bez výsledkově orientovaného rozpočtování a bez institucionálního zázemí pro přípravu reforem a prioritizaci investic skončíme opět tam, kde nám hrozí skončit s plánem obnovy: S penězi, které nestačíme vyčerpat, a hlavně s reformami, které nestačíme pořádně připravit. NRPP nabízí nejen příležitost tyto reformy dobře připravit, ale zároveň financovat z evropských zdrojů.

Letošní doporučení Komise nejsou jen dalším dokumentem do šuplíku. Jsou mapou pro přípravu českého partnerského plánu a skrze něj pravděpodobně i klíčem pro přístup k prostředkům z evropského rozpočtu na příštích sedm let. Měla by se kolem nich odehrávat intenzivní politická i společenská debata – a s ní není potřeba otálet.