Článek
Už je to tu zas. „Nejsem Karel IV.,“ hájil se Andrej Babiš v květnu na Ostravsku, když si místní stěžovali na letitý ekologický problém s hořící haldou. Identická tři slova utrousil v neděli v rámci objasňování, kde vázne slibovaný zátah proti kratomu.
Chybí jen málo, aby paralela s otcem vlasti napotřetí zaklapla. Vždyť Karel IV. hodně investoval do zvelebení země. A totéž přece slibuje současná vláda, když hájí svou zadlužovací politiku. Takže kdy se dozvíme, že Babiš je novým otcem vlasti?
Do kampaně, jak ji hnutí ANO rozjíždí před komunálními volbami, by se takový odkaz hodil. Sice odporuje zdravému rozumu, ale na to největší strana nehledí. Kdo utrácí, maká pro lidi, kdo šetří, je neschopný. Vše je zkrátka naopak, než by správně mělo být.
Konflikt mezi spořivým a utrácivým přístupem se hezky zhmotnil v podobě čtyř miliard korun, které by hejtmani rádi dostali ze státního rozpočtu na opravy silnic. Jde o tradiční příspěvek, ale nejspíš je s ním konec, protože kraje mají podle premiéra peněz dost a zbytečně na nich sedí.
Nejde o izolovaný výpad, ale o další dílek do skládačky, ze které se začíná klubat kuriózní volební strategie. Přebytky na účtech samospráv vykreslit jako příznak neschopnosti a proti tomu jako ctnost postavit utrácení. Protože nejlepší politickou nabídkou – v nové doktríně hnutí ANO – je dát lidem peníze, ať se berou kdekoli.
Kraje a obce měly v pololetí naspořeno 625 miliard korun. Což vypadá jako astronomická suma. Ale na druhou stranu tolik peněz samosprávy utratí docela rychle, od začátku roku zhruba do konce léta. Mít rezervu na čtvrt až půl roku, to je na úrovni rodinných financí standardní doporučení každého finančního poradce.
Proč se teď ze šetřivosti dělá problém? Probíhá-li paralelně útok na státní kasu, může jít o dobrou kouřovou clonu. Ve Sněmovně tento týden definitivně padly limity pro zadlužování a hned vzápětí toho bude využito. Stačí vydržet do pondělí, kdy vláda ukáže svou představu o rozpočtu 2027 s dírou kolem jedné miliardy denně.
Vyčítat v tomto kontextu hejtmanům a starostům, že mají našetřeno, je vyložená drzost. Anebo sázka na to, že voliči už úplně přestali přemýšlet. Že stačí jen nasadit dostatečně sebevědomou grimasu a prodat minus jako plus. Protože jen ve světě naruby se výrobce dluhů může tvářit jako lepší hospodář než ten, kdo svěřené peníze spravuje s přebytkem.
Když ministryně financí popisuje velké obecní rezervy jako něco, co je „mimořádně špatně“ (výrok na adresu Prahy), mýlí se v mnoha ohledech. Stejně jako když sezení na penězích vykresluje jako obecný problém.
- Ještě v roce 2023 platilo, že zdejší samosprávy hospodařily s největšími přebytky z celé EU. Jak v jednoročním vyjádření, tak v průměru za předchozích 12 let (data Národní rozpočtové rady, na kterou je v těchto ohledech spolehnutí). Jenže to je pryč, loni už byly obce a kraje skoro na nule a jen Praha je vytáhla zpátky do mírného plusu.
- Děje se to hlavně kvůli vyšší míře investic, což je přesně to, co Babiš se Schillerovou chtějí. Samotné ministerstvo financí „investiční aktivitu územních rozpočtů“ nedávno pochválilo. A teď si paradoxně stěžuje.
- Hlavní město nekřečkuje zbůhdarma, ale spoří na velké stavby. Metro D bude stát podle posledních odhadů (které jistě budou ještě překonány) sto miliard. A jsou tu další velké stavby, třeba městský okruh. Praha je už navíc moc bohatá na to, aby měla nárok na unijní dotace. Takže si šetří.
- Obce si nemohou půjčovat tak snadno jako stát, který v případě manka jen vydá další dluhopisy a starosti odhrne na příští generace. A je to dobře. Éra levných peněz je pryč, i stát si půjčuje skoro za pět procent. Na nižších úrovních by byl úrok ještě větší a nabaloval by se jako sněhová koule.
- Podle Romana Kalabišky, specialisty na hospodaření samospráv v Národní rozpočtové radě, je hromadění rezerv logické i kvůli dotačním principům. Bez vlastních peněz obce dotaci nedostanou, navíc musí zpravidla celou investici nejdříve samy zaplatit a pak na dotace čekat. „Mít přes půl bilionu na účtech možná není optimální, ale z pohledu obcí je racionální, že si takto peníze odkládají,“ říká ke zdejší praxi Kalabiška.
- Čtyři miliardy na silnice jsou proti stamiliardovým zůstatkům drobné. Háček je ale v tom, že většina zdrojů skrze územní rozpočty jen proteče na zákonem předepsané úkoly, jako je financování škol či sociálních služeb. Na autonomní lokální politiku zbyde jen zlomek, proto budou čtyři miliardy tolik chybět.
- Ekonomika nefunguje statisticky, jak si Schillerová maluje. Nelze jen rozdat zakázky za stamiliardy a čekat, že země obratem zbohatne. Dopravní i bytová výstavba jedou rekordním tempem, privátní developeři sami škrtí své projekty kvůli přehřátým vstupům. Stavebních kapacit je omezené množství. Další nápor zakázek by teď prosákl spíš do inflace než do všeobecné prosperity.
Nejlepší obrana je – jak známo – útok, to platí i v politickém marketingu. Možná proto se vláda do krajů a obcí naváží. I když správně by měla vyrazit do terénu na školení, jak se odpovědně hospodaří.
A kdyby náhodou opravdu došlo na Karla IV., tak u něj životopisci často zmiňují, jak musel po otci nejdříve dluhy splácet a vykupovat zastavený královský majetek. Ne že jeho zlatá éra vznikla na dluh.
