Německý kancléř hraje o politické přežití

Pískot, bučení a transparent s nápisem „Les hoří a Friedrich spí“. Tak vypadal minulý týden návrat Friedricha Merze na veřejnost po více než třech týdnech dovolené. Do Hürtgenwaldu v Severním Porýní-Vestfálsku přijel spolkový kancléř poděkovat hasičům, kteří zvládli největší lesní požár v dějinách této spolkové země.

Část místních ale měla pocit, že přijel pozdě.

„Nenechám se ovlivnit těmi, kteří jen křičí. Mluvím s těmi, kteří pomáhají,“ reagoval Merz na protesty. Někteří hasiči se ho zastali. Podle místních představitelů by během samotného zásahu přítomnost kancléře práci komplikovala kvůli rozsáhlým bezpečnostním opatřením.

Právě tahle návštěva ale ukázala, v jaké atmosféře se Merz po dlouhé letní pauze vrátil do politického dění.

O jeho třech týdnech mimo veřejný prostor vícero velkých německých médií píše jako o symbolu širšího problému. Zatímco Německo řešilo rekordní vedra, ničivé požáry, incident s dronem u lipského letiště i nové spory uvnitř vládní koalice, kancléř prakticky mlčel.

Za vládu mezitím mluvili ministři, vládní mluvčí i straničtí kolegové.

Teď se lídr CDU pokouší převzít iniciativu. V úterý a ve středu jeho kabinet zasedal na zámku Neuhardenberg v Braniborsku. Cíl byl jasný: sjednotit vládu kolem ekonomických a sociálních reforem.

Na programu byly daně, digitalizace a odbourávání byrokracie i opatření proti dopadům klimatických změn. Řešila se i odkládaná důchodová reforma. Vicekancléř Lars Klingbeil teď slíbil nový důchodový systém ještě do konce roku. Šéf poslaneckého klubu CDU Thorsten Frei označil reformu za „projekt století“.

„Před letní přestávkou jsme přijali historická rozhodnutí. Teď je musíme co nejrychleji uvést do praxe,“ prohlásil Merz ještě před jednáním vlády v rozhovoru pro list Bild am Sonntag. Kritiku odmítá. „Nenecháme se odradit od svého kurzu. Víme, co je pro zemi správné,“ dodal.

Pomalé léto ministři ve středu ráno suplovali i fyzickou aktivitou. Vicekancléř Klingbeil a ministr životního prostředí Carsten Schneider vyrazili před pokračováním vládního jednání na kola, ministři zahraničí Johann Wadephul a zdravotnictví Carsten Linnemann si zas šli společně zaběhat.

Pak se kabinet vrátil k jednání o reformách, které mají vládu dostat z hluboké krize důvěry. Jenže právě s jejich prosazením má vláda stále větší problémy.

Největší překážkou přitom není opozice, ale vlastní tábor. Proti plánované důchodové reformě se během léta postavili premiéři několika spolkových zemí z CDU. Výhrady zaznívají také od části sociálních demokratů (SPD) a některých členů vlády.

Podnikatelské svazy proto otevřeně žádají, aby kancléř převzal pevnější vedení. Šéf německého svazu středních podniků BVMW Christoph Ahlhaus varoval, že neustálé zpochybňování už dohodnutých změn ničí důvěru firem i veřejnosti.

„Pokud kancléř po letní přestávce velmi rychle nenajde jasné vedení, hrozí, že se koalice ve střednědobém horizontu rozpadne,“ řekl listu Neue Osnabrücker Zeitung.

Podobně mluví i koaliční partneři. Lídr parlamentní frakce SPD Dirk Wiese vyzval vládu, aby přestala otevírat další ideologické spory. „Lidé oprávněně očekávají výsledky, ne nové principiální debaty,“ uvedl.

Sama SPD přitom v minulých týdnech přišla s iniciativou zapsat adaptaci na klimatické změny do spolkové ústavy. Chce tím posílit kompetence vlády v Berlíně a rozseknout spory o byrokracii a financování. CDU se ale k návrhu ústavní změny staví zdrženlivě.

Problémy kancléře Friedricha Merze ale nejsou jen programové. Jde i přímo o jeho osobu.

Podle čísel ze srpnového průzkumu Politbarometr pro ZDF je s jeho prací nespokojeno už 75 procent Němců. To je zatím nejhorší výsledek od nástupu do úřadu.

Stejný průzkum také ukázal, že čtyři pětiny respondentů pochybují o tom, že za předsedou CDU stojí jeho vlastní strana.

Podobně vyzněla i anketa agentury YouGov. Jen 29 procent dotázaných má za to, že Merz zůstane kancléřem až do řádných spolkových voleb na začátku roku 2029. Většina očekává, že ve funkci skončí dřív.

Německá média proto stále častěji řeší, zda se kancléř nedostal do nejvážnější politické krize od nástupu do funkce. Týdeník Der Spiegel dokonce napsal, že část CDU už diskutuje o tom, zda případný neúspěch v zářijových zemských volbách nebude znamenat začátek konce v kancléřském křesle.

Spekulace o budoucnosti kancléře se snažil v úterý večer zastavit předseda poslaneckého klubu CDU Thorsten Frei. V diskusním pořadu na ZDF na přímou otázku, zda Merz někdy uvažoval o rezignaci, bez zaváhání odpověděl: „Ne.“

Dodal, že nezná „nikoho, koho by bylo možné brát vážně“ a kdo by o výměně kancléře jednal. Jenže tím výměna neskončila.

Šéfredaktor serveru Table.Media Michael Bröcker Freiovi okamžitě oponoval. „Je to téma. V každé zemské vládě, ve vedení frakce a určitě i v hlavě Thorstena Freie,“ prohlásil.

Podle něj si každý přední křesťanský demokrat musel v posledních měsících položit otázku, zda může Merz s tak špatnými osobními preferencemi dovést stranu až do konce volebního období.

Frei trval na svém. Připustil sice, že kancléřovy preference jsou „příšerné“, personální debatu ale odmítl s tím, že Německo stojí před příliš vážnými úkoly, než aby řešilo výměnu předsedy vlády.

Kritika už přitom nepřichází jen z východoněmeckých zemí. Podle stanice SWR roste nespokojenost také v tradičně „promerzovském“ Bádensku-Württembersku.

Tamní politici v zákulisí označují červencovou personální obměnu vlády za katastrofu, bývalý šéf poslaneckého klubu CDU Wolfgang Reinhart pak veřejně mluví o „vynucené rošádě“ a o tom, že je z kancléře „bezmezně zklamaný“, protože nesplnil své sliby.

První velký test čeká Merze už 6. září při zemských volbách v Sasku-Anhaltsku.

Průzkumy dlouhodobě přisuzují jasné vítězství krajně pravicové Alternativě pro Německo (AfD). I kdyby strana nezískala absolutní většinu, může výsledek postavit CDU před velmi obtížná rozhodnutí o podobě budoucí vlády. Pro Merze by to znamenalo další oslabení autority uvnitř vlastní strany.

Výjezdní jednání vlády v Neuhardenbergu má proto mnohem větší význam než běžná pracovní porada po prázdninách. Kancléř potřebuje ukázat, že dokáže svou vládu znovu sjednotit a prosadit reformy, které ještě před několika týdny označoval za historické.

Pokud se mu to nepodaří, nebude na podzim v sázce jen osud jednotlivých zákonů, ale stále častěji i jeho vlastní politická budoucnost.