S šedesáti tisíci není spokojený. Nejmladší starosta proto skončí

Kousek po desáté projíždí jednadvacetiletý Jaroslav Rajskub ve svém bílém BMW píseckou Heřmaní. „Já jsem ze začátku nic nevěděl. Dostal jsem klíče, přišel jsem na úřad a týden jsem tam prakticky prolézal skříně. Pak mi začaly chodit e-maily, volali mi různí lidé s nabídkami – někdy jsem zjistil, že mi nabízejí něco pro obec, co by nám k ničemu nebylo, možná to zkoušeli, když viděli, že jsem mladý,“ popisuje starosta svoje začátky.

V čele obce stojí Rajskub zhruba rok a půl, od té doby je navíc nejmladším starostou v Česku. Poté, co se tu v roce 2025 rozpadlo zastupitelstvo, sestavil novou kandidátku a následně ho kolegové zvolili starostou.

„Tady je hospoda, kterou rekonstruujeme. Záchody byly v hrozném stavu, v kuchyni byla plíseň, takže to bylo potřeba řešit. Hotovo bude v půlce září,“ ukazuje ze svého auta na jeden z projektů, který coby starosta rozjel.

Po roce a půl už je zorientovaný, post starosty ale obhajovat nechce. Politika se mu prý znechutila. „Měl jsem vize a byl nadšený, ale vystřízlivěl jsem,“ prozrazuje. Během jízdy po obci přibližuje, že narážel především na byrokracii, generační problémy nebo malý zájem o dění v obci. Kombinace toho všeho je pro něj prý demotivující.

„Do očí mi málokdo něco řekl, ale v hospodě si pak popovídají. Já tam teda nechodím, nepiju, ale samozřejmě se ke mně ty věci dostanou. Někdo říká, že jsem arogantní a nedá se se mnou bavit. Ale já rád komukoliv zvednu telefon, dojedu, snažím se být empatický. Zároveň tu ale lidi nechodí moc na zastupitelstvo, je to pořád těch samých pět, tak to se pak něco špatně dělá,“ postěžuje si.

Jako dvacátník má i jiné nároky na vedení obce. „Chtěl jsem třeba digitalizovat fungování úřadu, máme aplikaci, kde mají lidé notifikace, časem tam půjde i obecní hlášení, takže člověk nemusí být ani tady, pustí si to v mobilu klidně na dovolené,“ říká. Fungování úřadu a koordinace života v obci na něj totiž působily zmatečně.

„Lidi chtějí něco vyhlásit. Jiní to chtějí na mail. Taky ideálně na webu. Nechtějí jeden kanál. Ale já to chci sjednotit a předat to nachystané svému nástupci,“ říká s tím, že ne všem se nápad s aplikací líbí nebo ho chápou.

„Chci to dotáhnout, než to předám, aby byli lidé naštvaní ještě na mě. To jsme tu i řešili – co mám všechno udělat, abych ještě já schytal tu bídu a nevyžral si to někdo jiný,“ směje se.

Působení na úřadě prý obecně pojal spíše flexibilně. „Chtěl jsem věci dělat trochu jinak, podle sebe. Nesedím tu každý den od rána do pěti, někdy tu ale zase jsem, když nejsou úřední dny. Jsem flexibilní, čas si uspořádám, přijedu. Někteří místní na tenhle přístup ale nejsou zvyklí,“ dodává.

Na otázku, zda si obec o 320 obyvatelích někdy obejde, aby byl lidem blíž, odpovídá, že ne. „Jako bavím se s lidma, ale že bych chodil po obci, to ne. Dělávala to bývalá starostka, ta byla taková hodně lidská. Já jsem ale vytížený – podnikám, například jako videoeditor, v Hradci Králové máme zase půjčovnu aut,“ zmiňuje i další důvod, proč kandidovat nechce.

Obecně mu prý chybí osobní svoboda. „Asi nejsem ve fázi, že bych chtěl zůstat na jednom místě a řešit to. Zkusil jsem to, ale není to pro mě, chci něco jiného,“ dodává.

Do budoucna by rád žil ideálně v zahraničí. Otevřeně přiznává, že v jednadvaceti letech touží hlavně po luxusu a cestování. „Já třeba byl nedávno v Řecku a koukal jsem, kolik stojí jachtičky. A říkám, než abych si bral hypotéku a stavěl dům, to je pro můj životní styl lepší jachta. Zajet na Zakynthos, Chorvatsko, zastavit se v Monaku,“ sní ve vyvoněném autě při projížďce obcí.

Jeho registrační značka odkazuje na takzvaný affiliate marketing. Ve zkratce jde o propagaci cizích produktů, výdělek se zakládá na provizi z prodeje. Sám Rajskub o svém podnikání příliš konkrétně nemluví. Dodává ale, že se chce primárně zajistit, což ze starostovského platu menší obce příliš nejde.

„Jsem uvolněný (starosta na plný úvazek, pozn. red.), takže beru přibližně mezi šedesáti až osmdesáti tisíci hrubého. Odhadem. S tak málo penězi nejsem spokojený. V podnikání vydělám víc, na moje zábavy mi to nestačí,“ vysvětluje.

Plat starosty se odvíjí od počtu občanů. Podle letošní platové základny má starosta Heřmaně měsíčně nárok na 65,5 tisíce. Průměrná mzda v Česku činí necelých 52 tisíc.

Jelikož je Rajskub mladý, politicky angažovaný a má blízko k autům, oslovili ho v minulosti ke spolupráci například Motoristé sobě. Sám připouští, že zná lidi z jejich okolí. „Já ale do politiky nechci, nebaví mě to. Chci prostě podnikat, vydělávat hodně peněz a být někde na pláži,“ dodává nestraník.

Podobné postoje mu lidé v obci nevyčítají, naopak je vysvětlují jeho věkem. „Myslím, že je škoda, že to ještě nezkusí, ale ve dvaceti si má hlavně užívat. Nasávat život a třeba cestovat. Takže ho vlastně chápu, že se tu nechce zahrabat,“ popisuje Hana Kortišová, majitelka místního obchůdku.

Dodává, že starosta se ale podle ní snažil. Zazáplatoval silnice, podporuje místní dobrovolné hasiče – u kterých se angažují i jeho rodiče – nebo opravil pomníček. „Je to opravené, ne? Já nahoru teda moc nechodím, ale vím, že se to dělalo. Taky řeší hospodu, to už bylo potřeba. Kuchaře máme skvělého, ale ty podmínky tam byly děsné,“ říká. Na dveřích pak hrdě ukazuje, že provoz jejího podniku je podporován obcí.

„Pomohl nám s dotacemi a podporoval vznik obchodu, takže já si na něj stěžovat nemůžu. Naopak mi občas zavolá a zeptá se, jestli mi sem Heřmanští chodí,“ dodává provozovatelka, zatímco k jejím dveřím míří skupinka seniorek.

„Já o starostovi v podstatě nevím. Ale to nemyslím špatně,“ říká jedna z nich s tím, že ji politika příliš nezajímá. Druhá pak zmiňuje, že bydlí hned naproti městskému úřadu, mladíka má tak prý s nadsázkou „pod dohledem“. Obecně si prý nemůže na nic stěžovat. „Musím říct, že se třeba postaral o to, aby se vyčistily vodní vrty, to bylo potřeba,“ říká a její přítelkyně kýve souhlasně hlavou.

Voda byla pro Rajskuba v posledním roce a půl tématem. Heřmaň totiž, jako i další obce, bojuje se suchem. „Letos jsem byl překvapený, že jsme to s vodou zvládli. Při čištění vrtů jsme navíc zjistili, že spodní vodu máme, takže to je dobře. Zase se ale ukázalo, že u vodojemu máme špatné záchytné nádrže na vodu a uniká tam v létě zhruba polovina vody, to je strašně moc,“ říká.

Vzápětí dodává, že řešení podobných problémů je i důvodem, proč je z reality starostování rozčarovaný. „Co je třeba? Udělat nové záchytné nádrže. Prostě vykopat díru, dát tam nový, přepojit to a hotovo. Ale ne, my na to potřebujeme stavební povolení, musíme to schválit, prostě kraviny. Za týden by mohlo být hotovo, ale místo toho to člověk řeší i měsíc, na úřadech se nespěchá. Já chci mít ale věci hned a když nesu odpovědnost, chci taky rozhodovat,“ říká kategoricky.

Když pak přijde na hospodaření, sám by prý rád více investoval. V tomto ohledu ale prý narážel a potvrdil si, že ne vše může rozhodovat sám. „Není tu vůle něco zásadního měnit. Rád bych třeba vzal na něco úvěr, pro obec je to výhodné, ale starousedlíci by radši šetřili, dělali rezervu. Jenže já tu pak mám deset milionů v rezervách a leží to na účtu,“ postěžuje si s tím, že bez investic se obec neposune.

Podobnou pružnost má prý i směrem k občanům. Na termínech prý nebazíruje. „Je to venkov, furt by to tady mělo být volnější, jo. Víte co, jestli někdo zaplatí vodu v červnu, nebo v září, je úplně jedno. Prostě někdo třeba finančně to má horší, chce třeba platit nadvakrát,“ říká s tím, že je vše o domluvě.

Ačkoliv Rajskub mluví o rezervách a „lidském“ přístupu k hospodaření obce, redakci se nepodařilo dohledat rozpočet Heřmaně na letošní rok, byť jeho zveřejnění ukládá zákon. „Tak to mě taky překvapuje, možná jsem špatně nastavil zveřejnění. Na zastupitelstvu jsme to samozřejmě řešili. Dodáme to tam,“ odpověděl na dotaz, proč rozpočet není začátkem září k dohledání.

I když už nebude kandidovat, k volbám se samozřejmě chystá. Jelikož je v Heřmani jen jedna kandidátka, nemusí se příliš trápit rozhodováním. „Vím, že jsou to schopní lidé. Naopak se teď snažím dotáhnout vše, co jsem rozjel, abych za nepopulární kroky nesl vinu ještě já,“ směje se.

Když přijde na jeho zkušenost, obecně by prý lidem doporučoval, aby byla jejich zastupitelstva co nejvíce pestrá.

„Já si totiž myslím, že je to vážně přínosné. I když mám nějakou zkušenost, podporuji, aby se mladí angažovali. Když tam totiž sedí někdo mladý, starý, někdo kdo má třeba jiný názor. Protože já mám třeba v zastupitelstvu lidi, se kterými se vlastně shodneme na spoustě věcí, ale to zas nemusí vyhovovat ostatním,“ dodává s tím, že i konstruktivní kritika mu během starostování občas chyběla.