Čínští občané se prohlásili za potomky Židů. Dostali německé pasy

Když Karl Siegfried Süsskind a Gertraude Leviová v roce 1936 uprchli z nacistického Německa do Palestiny, nechali za sebou Karlovy rodiče i Traudelinu matku. Všichni tři byli o šest let později zavražděni v nacistickém vyhlazovacím táboře v Sobiboru.

Mladému páru se podařilo v Palestině vybudovat nový život. Založili rodinu, rozjeli kariéry a německou minulost do značné míry vytěsnili. Jejich osud by dnes připomínal snad jen jeden z kamenů zasazených do dlažby na památku obětí nacismu v Hesensku.

O desítky let později se však jejich rodokmen začal rozrůstat nečekaným směrem – k jejich potomkům se přihlásilo několik čínských občanů. Přestože se Süsskindovými neměli nic společného, na jejich příběhu vystavěli úspěšné žádosti o německé občanství.

Německý pas patří k nejcennějším na světě. Lze s ním bez víza cestovat do více než 180 zemí a kdekoli v Evropské unii žít, pracovat nebo studovat. V mezinárodním srovnání je jakousi „zlatou kartou“.

Vínově červený cestovní doklad si po úspěšné žádosti o německé občanství vyřídila například jejich údajná dcera Rosa, která se měla provdat za muže narozeného v Číně. Společně měli mít osm dětí. Ve skutečnosti však neexistuje ani dcera Süsskindových jménem Rosa, ani její početná asijská rodinná větev.

Podle zjištění německého časopisu Der Spiegel se na rodokmen postupně „napojovali“ i další lidé, kteří se vydávali za potomky nacisty pronásledovaného židovského páru. Někteří se díky tomu skutečně stali německými občany.

Jednou z nich je psychiatrička z bohatého předměstí Tel Avivu, která německé občanství získala už v dubnu 2017. V dokumentech uvedla, že je přímo dcerou Karla Siegfrieda a Gertraude Süsskindových.

Když ji reportéři Der Spiegel letos v srpnu navštívili v její ordinaci, své verze se držela. Jsou Karl a Gertraude Süsskindovi její rodiče? „Jistě,“ odpověděla a přikývla.

Zaváhala však u jednoduché otázky: Kdy její rodiče před nacisty uprchli z Německa? Odpověděla, že v roce 1948, nebo 1949. Süsskindovi přitom zemi opustili už v roce 1936 – více než deset let před vznikem Izraele.

Lékařka slíbila, že doklady o svém původu vyhledá a ozve se. Časopisu Der Spiegel však už žádné dokumenty neposlala.

Skuteční potomci Süsskindových pochybnosti nemají – izraelská psychiatrička do jejich rodiny nepatří. Stejně jako lidé s příjmením Wong, kteří v německých naturalizačních spisech vystupují jako další její členové.

Süsskindovi přitom nejsou jediní. Der Spiegel dohledal nejméně čtyři skutečné židovské rodiny, jejichž příběhy zřejmě posloužily jako základ pro falešné rodokmeny.

Čínská větev se nově objevila také například mezi potomky Mordechaje Maxe a Cilly Warschawských – jejich dcera Dina se měla provdat za muže narozeného v Číně. Jejich skutečný syn Dan Haim Warschawski takovou možnost odmítá: „Jsem jedináček.“

Prostor pro podvod vznikl zřejmě zneužitím německé historické viny a na jejím základě vystavěných zákonů.

Německo po druhé světové válce do svého Základního zákona (Grundgesetz) vložilo mechanismus, který měl napravit jednu z křivd nacistického režimu. Ten od počátku 30. let zbavoval občanství politické odpůrce, emigranty a především Židy. Později k jednotlivým případům přibylo i hromadné odnímání občanství.

Článek 116 odstavec 2 německé ústavy proto stanoví, že lidé, kterým nacisté mezi lety 1933 až 1945 odebrali německé občanství z politických, rasových či náboženských důvodů, mají právo získat jej zpět. Stejný nárok mají jejich potomci.

Okruh lidí, na které se náprava vztahuje, se postupně rozšiřoval. V roce 2020 Spolkový ústavní soud rozhodl, že výraz „potomek“ musí být vykládán široce. O rok později Bundestag přijal také paragraf 15 zákona o státním občanství, který umožnil naturalizaci dalším obětem nacistického pronásledování a jejich potomkům, kteří se pod článek 116 nevešli.

Smyslem systému je, aby lidé nemuseli složitě bojovat o občanství země, která jejich předky sama vyhnala.

Proto po nich Německo nepožaduje to, co po běžném žadateli o naturalizaci – nemusí v zemi několik let žít, prokazovat znalost němčiny nebo pravidelný příjem a za samotné řízení neplatí. Žádost mohou podat ze zahraničí přímo Spolkovému správnímu úřadu (BVA) nebo prostřednictvím německého zastupitelského úřadu. Prokázat musí dvě věci: Že jejich předek skutečně patřil mezi lidi zbavené nacisty občanství a že jsou jeho potomkem.

Jedním z údajných členů rodiny Süsskindových byl také Derrick Wong. Německý pas pro něj neznamenal jen příležitost volně cestovat po světě. Podle amerických a čínských vyšetřovatelů šlo ve skutečnosti o Liou Chan-wena, po kterém čínské úřady pátraly kvůli obvinění ze závažného únosu a vraždy.

Jeho případ byl v Číně známý dlouho předtím, než němečtí vyšetřovatelé začali rozplétat podvody s potomky obětí nacismu.

Když jej Spojené státy letos v červenci předaly Pekingu, státní agentura Sin-chua o něm informovala jako o Liu Mou-wenovi. Čínská policie jej označuje za jednoho z hlavních podezřelých v případu dvou čínských podnikatelů, kteří byli v červnu 2024 pod záminkou obchodního jednání vylákáni na Filipíny, uneseni a později nalezeni mrtví. Pachatelé předtím požadovali po jejich rodinách výkupné.

Čína po Liouovi pátrala prostřednictvím Interpolu a americké úřady jej zadržely v říjnu 2024. Státní média jeho letošní návrat prezentovala především jako úspěch mezinárodní policejní spolupráce. Detailnější obrázek nabídlo čínské médium Red Star News, které vycházelo mimo jiné z dokumentů amerického federálního soudu.

Podle něj měly čínské úřady po Liouovi pátrat už před filipínským případem kvůli podezření z nelegálního přijímání peněz od veřejnosti a z Číny měl odejít přibližně v roce 2017. Následující roky jeho životopis zaznamenal zásadní změny.

V roce 2019 žádal o americké vízum jako Victor Lao, údajný filipínský občan s trvalým pobytem na Maltě. V únoru 2024 pak přijel z Mexika do Spojených států jako Derrick Wong. Tentokrát předložil německý pas, podle kterého se narodil v roce 1977 v Izraeli.

Americká FBI později porovnala otisky prstů z dokumentů Liou Chan-wena, starší vízové žádosti Victora Laa a podkladů Derricka Wonga. Patřily jednomu člověku. Následně imigrační úřady narazily i na problém s Wongovým izraelským rodným listem, který označily za falešný, a vyšetřovatelé začali prověřovat, jak Liou získal svůj německý pas.

Čínští novináři podstatnou část případu odhalili ještě před zjištěním Der Spiegel. Red Star v srpnu s odvoláním na americké vyšetřovací dokumenty popsal svědectví člověka, kterému měl Derrick Wong sám vysvětlit, že německé občanství získal díky pravidlům určeným lidem pronásledovaným nacisty a jejich potomkům.

Média v srpnových článcích popisují také zneužití německé nápravy nacistických křivd. Konkrétní rodinu, jejíž příběh si podvodníci přivlastnili, však doplnilo až německé vyšetřování.

Podvodníkům stačilo v archivech dohledat skutečné, nacisty pronásledované židovské rodiny a připojit k nim vlastní rodinnou větev. Podezřelí si měli opatřovat mimo jiné falešné izraelské rodné listy a cestovní doklady s novým jménem či místem narození. Dokumenty pak nechali ověřit notářem a předložili německému zastupitelskému úřadu.

Do BVA se tak v některých případech dostaly pouze ověřené kopie. Ty však nezaručují, že původní dokument je pravý. Úředníci BVA následně kontrolují historickou část žádosti. Pátrají v nacistických seznamech lidí zbavených občanství, archivech a matrikách a snaží se rekonstruovat rodinnou historii. Úřad tento proces popisuje jako „detektivní práci“ a cestu do minulosti. Dokumenty bývají desítky let staré, psané hebrejsky nebo starým německým písmem.

Řada dokumentů navíc byla zničena během války a holokaustu. Pokud tedy část rodinné dokumentace chybí, stát se ji sám snaží dohledat. Systém je záměrně nastaven tak, aby žadatelům pomáhal a nepřistupoval k potomkům pronásledovaných automaticky s podezřením.

Jakmile tak úřad jednou přijal smyšleného potomka jako součást prověřeného rodokmenu, mohl se na tuto již existující větev odvolat další žadatel.

Postupem času přibývali Süsskindovým (a Wongovým) další rodinní členové. V létě roku 2025 obdržel Krajský kriminální úřad v Berlíně několik e-mailů, které zaskočily i zkušené úředníky. Odesílatel v nich podal trestní oznámení na Tchiena C., Číňana žijícího v Londýně.

Tchien C. „předstíral židovskou identitu“ a tímto způsobem neoprávněně získal německý pas, stálo v jednom z e-mailů, jehož kopii informátor zaslal také časopisu Der Spiegel.

Vyšetřovatelům předal rovněž zprávy z chatů, údaje o bankovních účtech, doklady o platbách i fotografie Tchienova osvědčení o naturalizaci a pasu. Tchien se stal Němcem v roce 2024 a po získání občanství začal používat jméno Brook Sun Wong.

Podle dokumentů FBI měli Tchien i Liou také tvrdit, že podobná cesta stojí zhruba 600 tisíc dolarů (zhruba 12,5 milionu korun) a přibližně o rok později může mít klient německé občanství. Podobné služby zajišťovali také prostředníci fungující mimo jiné přes čínské sociální sítě.

K němu a Brookovi se později v naturalizačních dokumentech přidal i údajný mladší bratr, Číňan Ťie Y. pod novým jménem Leo Wong. Časopisu Der Spiegel řekl, že zprostředkovateli zaplatil zálohu 200 tisíc dolarů a domníval se, že celý postup je legální.

Německé vyšetřování nyní vede státní zastupitelství v Düsseldorfu a zabývá se jím oddělení organizované kriminality. V řízení figuruje 32 podezřelých. Přibližně polovina už německé občanství získala, ostatní o něj požádali.

Vyšetřované skutky spadají především do let 2020 až 2025, stopy však vedou dál, a rozsah proto zatím není možné spolehlivě určit.

Nejasná je také role lidí, kteří dokumenty připravovali. Několik izraelských notářů podle Der Spiegel ověřilo kopie listin, které vyšetřovatelé nyní považují za padělané. Zda manipulaci pouze neodhalili, nebo o ní někteří věděli, je jednou z otázek, na které vyšetřování stále hledá odpověď.

Mimo podezření nejsou ani zaměstnanci BVA, kteří rodokmeny kontrolují. Oddělení, které vyřizuje žádosti podle článku 116 podávané ze zahraničí, má podle časopisu Der Spiegel 31 pracovníků. V roce 2024 dostalo 13 556 žádostí, o rok později rekordních 14 148.

Úřad se k jednotlivým vyšetřovaným případům nevyjadřuje. Uvedl ale, že pokud objeví nesrovnalosti mezi žádostí a přiloženými dokumenty, může vyzvat žadatele k vysvětlení.

Pokud se podezření potvrdí, mohou německé úřady podvodně získaná občanství zrušit.

Německé občanství však požívá silné právní ochrany a rozhodnutí o naturalizaci lze kvůli podvodu zvrátit pouze za zákonem stanovených podmínek. Zásadní je mimo jiné prokázat úmyslné klamání a postupovat v desetileté lhůtě – nabízí se tak případ izraelské psychiatričky, která se stala Němkou už v dubnu 2017.

Vyšetřování komplikuje také fakt, že všech 32 podezřelých žije mimo Německo. Düsseldorfská prokuratura proto požádala o právní pomoc zahraniční úřady, mimo jiné v Izraeli a Kanadě. Případem se zabývají také britské imigrační úřady.

Ani němečtí vyšetřovatelé stále nevědí, kde přesně systém začínal – zda existovalo jedno centrum, několik prostředníků, nebo širší síť. Nebo zda 32 lidí představuje většinu případů, nebo pouze první odkrytou část.