Článek
/Od zvláštní zpravodajky ve Francii/
Štrasburk je na pravidelný příjezd europoslanců, diplomatů a novinářů zvyklý. Zářijový plenární týden ale tradičně přitahuje větší pozornost – předsedkyně Evropské komise při něm před europoslanci skládá účty za uplynulý rok a říká, kam chce Unii posunout dál.
Když se Ursula von der Leyenová ve středu postavila k řečnickému pultíku, netrvalo dlouho a řeč se stočila k evropské bezpečnosti. „Naléhavost je zřejmá,“ prohlásila.
Podobně silná slova ale z tohoto místa zaznívala už loni, kdy von der Leyenová mluvila o Evropě, která se „nachází uprostřed boje“, a zdůrazňovala nutnost výrazně posílit její obranu.
Téma se od té doby posunulo z okraje mezi hlavní priority sedmadvacítky. Debata se nyní nevede ani tak o tom, zda má Evropa na obranu vydávat víc, ale co za peníze dokázala vybudovat – a zda se její skutečné schopnosti mění dostatečně rychle.
Ve financích problém není
Důvod ke spěchu leží východně od Štrasburku. Ruská válka proti Ukrajině už pátým rokem ukazuje nejen to, jak může vypadat moderní konflikt, ale také co by Evropě v případě jeho rozšíření chybělo. Munice, protivzdušná obrana, drony, schopnost rychle přesouvat vojáky a techniku – a v neposlední řadě kapacity, které kontinent stále získává především díky Spojeným státům.
Unie na varování reagovala způsobem, který je vidět především v kolonce finance. Za posledních pět let vzrostly obranné výdaje členských států téměř o 80 procent. Jen loni dosáhly 418 miliard eur a letos mají podle Evropské obranné agentury dál růst.
Jenže nakoupit obranu není totéž co vybudovat schopnost se bránit. A právě tady plány narážejí na realitu.
Rozhovor s analytičkou Amandou Paulovou:
„Evropa už dnes má značnou ekonomickou, technologickou i vojenskou sílu, aby byla schopna velmi výrazně vzdorovat Rusku, pokud by agresi eskalovalo. Problémem ale zůstává schopnost tuto sílu rychle mobilizovat, propojit jednotlivé armády a sladit se se spojenci,“ poukazuje na úskalí Martin Vokálek, ředitel Institutu pro evropskou politiku EUROPEUM.
Právě rychlost je jedním z největších problémů. Jinými slovy, peníze mohou evropské vlády uvolnit prakticky ze dne na den, nové vojenské schopnosti ale stejným tempem nevznikají. U složitějších systémů trvá roky jejich vývoj, výroba i samotné pořízení.
„Příliš málo a příliš pozdě“
„Evropa převádí plány do reality pomalu. Podívejte se například na projekt Rumunska a Ukrajiny, který má propojit ukrajinské zkušenosti s výrobou dronů s evropskými kapacitami. I ten postupuje pomalu,“ říká pro Seznam Zprávy Steven Blockmans, který je zástupcem ředitele Mezinárodního centra pro obranu a bezpečnost (ICDS) v Tallinnu.
„Pokud je toto měřítkem, podle kterého máme posuzovat pokrok zbytku Evropské unie, pak je to příliš málo a příliš pozdě,“ poznamenává.
Pokud by podle něj Rusko zaútočilo na některý z členských států už dnes, evropské země stále nedosahují potřebné úrovně připravenosti.
Podobně hodnotí situaci analytička Amanda Paulová, se kterou Seznam Zprávy hovořily přímo ve Štrasburku. „Pokud byste se mě dnes zeptala, zda jsou Evropané připraveni vést konvenční válku, velmi o tom pochybuji. V této fázi ještě nejsme. Stále procházíme procesem, který nás má na podobný typ hrozby připravit,“ řekla v rozhovoru.
Jak dlouhý tento proces bude, závisí i na tom, co přesně Evropa potřebuje vybudovat. Drony lze podle Blockmanse vyvíjet relativně rychle a levně, u složitějších systémů se ale čas počítá v letech. Jako příklad uvádí interceptory pro systémy Patriot, kterých je stále nedostatek.
A právě tady začíná být problematický rok 2030, který si Evropská unie stanovila jako klíčový horizont pro výrazné posílení své obranné připravenosti.
Zda bude za čtyři roky možné Evropu označit za „připravenou“, Blockmans nedokáže říci. Záleží podle něj nejen na jednotlivých schopnostech, ale také na podobě a intenzitě případného konfliktu. Válka se navíc mění rychleji, než Evropa některé systémy dokáže vybudovat.
Připravenost navíc není otázkou jedné zbraně nebo jednoho systému. Aby Evropa dokázala skutečně jednat jako jeden celek, musí podle Vokálka fungovat několik schopností současně – a především spolu.
„Největší problém Evropy není jedna chybějící zbraň. Je to několik vrstev schopností, které do sebe musí zapadnout,“ vysvětluje. „Můžeme mít tanky, letadla a rakety, ale pokud nemáme dost munice, protivzdušnou obranu, průzkum, satelitní a zpravodajské schopnosti, strategickou mobilitu, funkční velení a řízení nebo dostatek lidí, samotné platformy nám příliš nepomohou.“
Evropa přitom nemůže pouze dohánět to, co jí chybí dnes. „Musíme se připravovat na válku, která nebude vypadat jako ta minulá,“ upozorňuje Vokálek. Ukrajina podle něj ukazuje význam dronů, elektronického boje, kybernetiky, přesných zbraní a především schopnosti rychle inovovat. „Máme největší riziko, že budeme nakupovat řešení pro včerejší válku, zatímco protivník se bude připravovat na tu zítřejší.“
Jak obranný balíček vidí čeští europoslanci
Na potřebě zjednodušit evropské zbrojení se shodnou i čeští europoslanci z jinak vzdálených politických táborů. Rozdíly jsou spíš v tom, jak daleko by podle nich měla Unie zajít.
Frakce Evropští konzervativci a reformisté (ECR), jejíž součástí je i ODS, podpořila všechny tři části. Za důležité považuje hlavně rychlejší zavádění nových vojenských technologií, jejich snazší přesun mezi členskými státy a vojenskou mobilitu.
Nedostatečná koordinace
Pochybnosti nad tempem nesdílejí jen experti. Jen několik dní před projevem von der Leyenové přišlo z evropských institucí podstatně střízlivější hodnocení. Evropský účetní dvůr sice konstatoval, že se Unie od začátku ruské invaze v roce 2022 v oblasti obrany posunula, dosažení jejích ambicí do konce desetiletí ale označil za „náročné“.
„Zahájili jsme řadu iniciativ v oblasti obrany – a to je dobře. Klíčové však bude využít nové příležitosti a věnovat pozornost stávajícím rizikům, protože cíl dosáhnout obranné připravenosti do roku 2030 zůstává náročný,“ uvedl Marek Opioła, člen Evropského účetního dvora, pod jehož vedením audit probíhal.
Auditoři ve své zprávě upozornili mimo jiné na stále nedostatečnou koordinaci evropských a národních investic. Ta podle nich vytváří riziko „roztříštěných investic, duplicit nebo přetrvávajících mezer ve schopnostech“.
Pozornost věnovali také evropskému obrannému průmyslu a jeho výrobním kapacitám. Připomněli, jak výrazně se Evropa po začátku války obrátila na dodavatele mimo Unii: Mezi únorem 2022 a červnem 2023 pocházelo 78 procent obranných nákupů ze zemí mimo EU, z toho 63 procent ze Spojených států.
Právě roztříštěnost evropské obrany patří podle Blockmanse k hlavním důvodům, proč se vyšší výdaje neproměňují ve společné schopnosti rychleji. „Na prvním místě jsou otázky národní suverenity a zakořeněné průmyslové zájmy,“ říká.
Část těchto překážek se nyní Unie snaží odstranit. Podklady výzkumné služby Evropského parlamentu, které mají Seznam Zprávy k dispozici, popisují řadu bariér, jež evropské zbrojení zpomalují – od složitých pravidel pro společné nákupy přes přesuny obranného materiálu mezi členskými státy až po podmínky pro investice do obranného průmyslu.
Ve Štrasburku pro opatření, která je mají odstranit, tento týden hlasovala výrazná většina europoslanců.
V praxi chce Unie hlavně zkrátit cestu od rozhodnutí něco pro obranu nakoupit nebo vyrobit k tomu, aby se to skutečně stalo – omezit papírování kolem zakázek, zrychlit povolování nových projektů a usnadnit státům společné nákupy i přesun vojenského materiálu přes hranice.
Jak upozorňuje Vokálek, ani odstranění administrativních překážek samo o sobě stačit nebude. „Evropský obranný průmysl bezpochyby musí výrazně zvýšit výrobu. Problém ale je, že jsme jeho kapacity dlouhé roky zanedbávali a dnes je nedokážeme navýšit ze dne na den.“
Nejde jen o zbraně, ale také o dodavatelské řetězce, komponenty, elektroniku nebo suroviny. Evropa navíc v některých klíčových schopnostech dál spoléhá na Spojené státy. Vokálek zmiňuje strategický průzkum, satelity nebo zpravodajské a podpůrné kapacity. Blockmans k nim řadí také protiraketovou obranu. Právě jejich vybudování podle něj potrvá nejdéle.
