Jak se mění drogová scéna v Česku: kokainový boom a syntetická hrozba

Zapomeňte na stereotypy o českém drogovém podsvětí z devadesátých let – trh s nelegálními substancemi prošel tichou, ale zásadní transformací. Zatímco užívání klasických drog, jako je pervitin, extáze nebo konopí, vykazuje dlouhodobou stabilitu, do popředí se derou nové hrozby.

Celkové odhady počtu lidí užívajících drogy v České republice buď stagnují, nebo mírně rostou, přičemž mírný nárůst táhne pervitin a kokain. Zároveň se mění způsob užívání drog – mnoho lidí kombinuje více různých látek a zejména mladí si je stále častěji pořizují přes internet, kde se pohybují na hranici legálního a nelegálního trhu.

Podrobnou sondu do toho, co, kde a v jakém množství Češi konzumují, přinášejí data Národního monitorovacího střediska pro drogy a závislosti pod vedením Pavly Chomynové a zjištění Agentury Evropské unie pro drogy (EUDA) publikovaná letos ve studii, která mapuje drogové zvyklosti prostřednictvím analýzy odpadních vod.

Dlouhá léta byl kokain v České republice považován za marginální záležitost, kterou si kvůli astronomické ceně mohla dovolit pouze úzká skupina nejbohatších či smetánka v pražských klubech. To už ale neplatí. Dostupnost této látky v rámci celé Evropy masivně roste a s tím se mění i tuzemské statistiky.

Podle odborníků jde o komoditu, která paradoxně nepodléhá inflaci. Od devadesátých let stojí gram kokainu pořád plus minus stejně. Z hlediska pravidelného užívání je to samozřejmě drahá droga, ale tím, že jeho cena nestoupá a současně postupem času bohatneme, stává se stále dostupnější. Přitom sledujeme růst čistoty kokainu, takže za stejné peníze seženou uživatelé často kvalitnější kokain než před lety.

„Aktuální data z průzkumů v dospělé populaci ukazují, že míra užívání nelegálních drog je dlouhodobě stabilní, stejně jako míra užívání extáze, pervitinu a halucinogenních hub. Pouze v případě kokainu lze pozorovat dlouhodobě rostoucí prevalenci užití v posledních dvanácti měsících,“ upozorňuje šéfka Národního monitorovacího střediska pro drogy a závislosti Pavla Chomynová.

Tento trend se navíc neomezuje pouze na dospělé. Přestože u dospívajících ve věku 15 až 19 let odborníci dlouhodobě sledují celkový pokles zkušeností s nelegálními drogami, kokain tvoří nebezpečnou výjimku. „I v této věkové skupině pozorujeme sice stále nízké, ale prokazatelně rostoucí zkušenosti s kokainem,“ dodává Chomynová.

Vzestupnou tendenci užívání kokainu potvrzuje i rozsáhlá evropská studie EUDA, která analyzovala odpadní vody ve 115 městech z 25 zemí (zúčastnilo se i několik českých měst) a zkoumala tak drogové návyky zhruba 72 milionů lidí. Výsledky jasně ukazují, že spotřeba kokainu zažívá v evropských městech nepřetržitý vzestup už od roku 2016, přičemž „skokanem roku“ se s více než 40procentním nárůstem stává ketamin. Naopak éra klasického MDMA (extáze) podle analýzy splašků v evropském měřítku spíše ustupuje.

Pokud jde o preference látek napříč generacemi, pořadí nejoblíbenějších drog zůstává v zásadě podobné. Nejčastěji užívanou nelegální látkou v Česku jsou bezkonkurenčně konopné látky. Ty v populaci, která je starší 15 let, alespoň jednou v životě vyzkoušelo 29 až 34 % lidí, u dospívajících je to pak 24 %.

Na dalších příčkách se stabilně drží extáze (zkušenost uvádí 5–7 % dospělých), halucinogenní houby (5–6 %), pervitin (4–5 %) a již zmíněný kokain (5 %). Obecně platí, že muži experimentují s drogami dvakrát až třikrát častěji než ženy a nejaktivnější skupinou jsou mladí dospělí ve věku 15 až 34 let.

Skutečná revoluce v chování mladých lidí se však odehrává na poli takzvaných psychomodulačních látek a legální šedé zóny. Mladí lidé už neriskují nákup návykových látek od dealerů a drogy si jednoduše naklikají na internetu. V evropském kontextu tak dostupnost drog roste.

„U dospívajících, ale i mladých dospělých obecně, tedy ve věku 15 až 24 let, respektive 15 až 34 let, sledujeme v posledních přibližně čtyřech letech dramaticky rostoucí míru zkušeností s látkami, jako je kratom, případně HHC,“ popisuje Chomynová s tím, že poslední ucelená data z roku 2025 mapují situaci těsně před zavedením nového regulačního rámce pro tyto látky.

Zároveň dochází k obrovskému posunu na trhu s tabákem. Klasická zapálená cigareta se mezi mladými stává přežitkem. „Sledujeme velmi zajímavé trendy v oblasti kouření. Míra kouření klasických tabákových výrobků, včetně cigaret, u dospívajících setrvale klesá. Naopak výrazně roste míra užívání alternativních tabákových a nikotinových výrobků, zejména elektronických cigaret,“ doplňuje expertka.

Třetím, často přehlíženým, ale z celospolečenského hlediska nejmasivnějším rizikem je takzvané polyvalentní užívání – tedy kombinování více látek najednou. Čeští uživatelé se stále častěji neomezují na jednu drogu. Kombinují nelegální látky s alkoholem, případně s psychoaktivními léky. Jde o sedativa (léky na uklidnění), hypnotika (léky na spaní) či opioidní analgetika (silné léky proti bolesti).

Závislí často kombinují látky s opačnými účinky – například stimulační pervitin s alkoholem nebo s léky na uklidnění či spaní. Ty přitom bývají dostupné pouze na lékařský předpis, přesto se k nim část uživatelů dostává i jinými cestami. „To je extrémně rizikové. U látek s opačným účinkem dochází k maskování projevů předávkování, u látek se stejným sedativním účinkem se zase efekt násobí. Výsledek je pak zcela nepředvídatelný a často život ohrožující,“ upozorňuje Chomynová.

Jak ale dodává, z pohledu čistě zdravotních a společenských dopadů na okolí zůstává tou nejrizikovější drogou v Česku stále legální alkohol, jehož míra denní i nárazové konzumace je v tuzemsku dlouhodobě alarmující.

Otázka, která látka po alkoholu představuje pro společnost největší riziko, nemá jednoznačnou odpověď. „K látkám s největším zdravotním rizikem patří dlouhodobě látky užívané injekčně, jako je pervitin a opioidy. Jejich pravidelné a dlouhodobé užívání vede nejen k rychlému rozvoji závislosti, ale samotná forma aplikace představuje extrémní riziko spojené s možným život či zdraví ohrožujícím předávkováním. Hrozí také šíření infekčních nemocí, jako je HIV nebo virová hepatitida C, nemluvě o závažných dopadech na duševní zdraví,“ varuje Chomynová.

Vedle těchto tradičních hrozeb však odborníci v celé Evropě varují před fenoménem nových psychoaktivních látek (NPS). Jde o syntetické látky, které svými účinky imitují klasické drogy, ale drogová legislativa je na ně často krátká. Jakmile stát jednu substanci zakáže a zařadí na seznam zakázaných látek, chemické laboratoře v Asii či východní Evropě bleskově upraví molekulární strukturu a na trh dodají látku novou. U některých drog hraje roli i klesající cena.

„Tyto nové syntetické látky mají často neznámé složení, neznámou rizikovost a extrémně vysokou potenci, tedy koncentraci účinné látky. Mohou obsahovat zdraví škodlivé příměsi a jejich dostupnost na internetu je obrovská. Mezi ty vůbec nejnebezpečnější, s nimiž se v Evropě setkáváme, patří syntetické opioidy, jako fentanyl nebo nitazeny,“ vysvětluje šéfka monitorovacího střediska.

V rámci České republiky dlouhodobě existují regiony, které vyčnívají v počtech problémových uživatelů. Jde zejména o hlavní město Prahu, Ústecký, Plzeňský a Jihomoravský kraj. V těchto oblastech se koncentruje nejvyšší podíl osob, které rizikově (tedy dlouhodobě, pravidelně nebo injekčně) užívají pervitin či opioidy.

Podle Pavly Chomynové je však povrchní vnímat drogovou mapu pouze skrze hranice krajů. Klíč k pochopení toho, proč lidé v daném místě propadají závislostem, leží jinde. „Spíše než regionální rozdíly hraje roli socioekonomická situace v konkrétních regionech, rozdíly mezi velkými městy a méně urbanizovanými oblastmi. Vyšší míru užívání návykových látek můžeme zcela jednoznačně sledovat například v sociálně vyloučených lokalitách a v těch, které se potýkají se socioekonomickou chudobou,“ vysvětluje doktorka Chomynová.

Zatímco ve velkých aglomeracích a bohatších městech bují spíše trh s rekreačními drogami, jako je konopí, kokain a další drogy typické pro noční kluby a hudební festivaly jako extáze, sociálně slabé regiony se potýkají s tvrdým jádrem drogové problematiky – tedy s levným, lokálně vyráběným pervitinem a zneužíváním opioidů (například léků proti bolesti, heroin atd.). Celkové odhady počtu lidí užívajících drogy v České republice buď stagnují, nebo mírně rostou, přičemž mírný nárůst táhne právě pervitin.

Ten ale přestává být výhradně „domácí specialitou“. Evropská data ukazují, že se metamfetamin, což je chemické složení pervitinu, v posledních letech šíří i do dalších zemí, například do Německa, Nizozemska nebo Španělska. To potvrzuje i širší trend, kdy se drogová mapa Evropy postupně sjednocuje a rozdíly mezi regiony zmenšují.

A jaký vývoj na drogové scéně se dá v nejbližších letech očekávat? „V České republice vidíme v posledních deseti letech velmi stabilní míru užívání nelegálních drog. Pokud nedojde k většímu tlaku na prevenci a nabídku pomáhajících služeb, nelze v horizontu pěti až deseti let očekávat významné změny k lepšímu. Co naopak už teď vidíme, je nárůst rozsahu polyvalentního užívání. Rostou počty lidí, kteří vyhledávají odbornou pomoc kvůli závislosti na více látkách současně. To znamená větší zátěž pro zdravotní i sociální systém,“ varuje Pavla Chomynová.

Expertka navíc upozorňuje na skrytý, ale mimořádně nebezpečný trend mezi nejmladší generací. Přestože statisticky dětí a teenagerů experimentujících s drogami ubývá, u té části dospívajících, která u drog zůstane, se chování radikálně vyostřuje. „Ti, kteří návykové látky užívají, je užívají často mnohem intenzivněji a rizikověji než v minulosti. Víme, že návykové látky dnes mladí lidé masivně používají jako formu sebemedikace v případě psychických problémů – například jako pokus zvládnout stres, úzkosti nebo deprese,“ vysvětluje Chomynová.

„Tento trend jde ruku v ruce s celkovým zhoršováním duševního zdraví dětí a mladých dospělých v Česku. Vývojové změny, které souvisí s dospíváním, úzkosti, deprese a tlak sociálních sítí vedou teenagery k tomu, že sahají po tlumících lécích, alkoholu nebo syntetických kanabinoidech. Bez včasného zásahu hrozí, že pomáhající služby a psychiatrická péče, které už dnes personálně i kapacitně kolabují, nápor nových pacientů definitivně nezvládnou,“ říká Pavla Chomynová.

Podle Chomynové je klíčem k úspěchu v příštích letech absolutní připravenost, flexibilita státního aparátu a mezinárodní inspirace.

„Musíme rychle sdílet informace o výskytu nových substancí v rámci Systému včasného varování před novými drogami. Klíčová je včasná intervence, dostupný screening, osvěta nejen ve školách, ale i v rodinách a komunitách. V řadě evropských zemí se úspěšně rozvíjejí inovativní přístupy v oblasti léčby a snižování rizik, kde by se Česká republika měla neprodleně inspirovat, abychom zvýšili naši připravenost na to, co přichází,“ uzavírá šéfka Národního monitorovacího střediska.