„Ještě dnes je mi nevolno.“ Manželé líčí „skrytou“ práci ve skladu Košíku

Mladý manželský uprchlický pár si nenechal líbit okamžité zrušení pracovního poměru. Nesmířil se ani se snahou o vymáhání 25 tisíc korun za údajně způsobenou škodu kvůli tomu, že manželé stonali.

Případ odhalil, že neetické praktiky blížící se pracovnímu vykořisťování a na hranici legálnosti se v Česku nevyhýbají ani velkým a známým firmám.

Manželé totiž pracovali několik týdnů jako pomocní skladníci fakticky ve skladu velkoobchodu Makro v Ústí nad Labem pro známý online supermarket Košík.cz.

Zaměstnaní s minimální mzdou 22 400 korun byli u neznámé společnosti KonstantaCZ, která ani není registrovaná jako agentura práce.

Pracovněprávní spor ukázal, že ve skladech zavedených společností mohlo docházet k takzvanému zastřenému zprostředkování práce, za což hrozí pokuta až 10 milionů korun.

Manželé redakci poskytli záběry ze skladu, zaměstnaneckou smlouvu, kde je uvedený výkon práce na adrese, kde je sklad Makra, komunikaci s vedením, rozpis práce a další dokumenty, které jejich tvrzení potvrzují.

Makro se od případu distancuje. „Je možné, že se uvedené osoby pohybovaly v areálu Makro v Ústí nad Labem. Část prostor zde pronajímáme našemu obchodnímu partnerovi, společnosti Košík.cz, která v nich zajišťuje vlastní provoz. Nemůžeme proto vyloučit, že mohly vykonávat práci pro tuto společnost nebo některého z jejích externích partnerů,“ reagovala na dotaz Seznam Zprávy Nikola Formanová, manažerka komunikace v Makru.

Mluvčí online supermarketu Košík.cz František Brož pak mluví o tom, že ve skladech společnost zaměstnává pouze administrativní pracovníky. „V oblasti logistických procesů spolupracujeme s dodavateli, kteří činnosti zajišťují externě. Tito dodavatelé jsou však při své činnosti nezávislí a naše společnost nemá možnost přímo komunikovat s jejich zaměstnanci,“ říká.

Oslovení odborníci se obecně přiklánějí k tomu, že odhalená situace v ústeckém skladu je za hranou legálnosti.

Marii s jejím mužem na jaře zaujala pracovní nabídka na sociální sítí v ukrajinštině slibující „práci v supermarketu Makro“.

„Bylo to lákavé. Především to, že nabízeli plnohodnotnou smlouvu a hrazené zdravotní i sociální pojištění. Ozvali jsme se na uvedené číslo přes WhatsApp,“ popisuje Mariia, jak se o práci dozvěděli.

Fakticky pak šlo spíše o práci pro Košík.cz. „Objednávky jsme chystali, jak přímo na prodejní ploše obchodu, tak i v zázemí skladových prostor Makra. Úkoly nám zadávali a směny rozdělovali team lídři z Košíku. Určovali, kdo půjde na chlazené zboží a kdo na suchý sklad. Zaměstnanci Makra nám pak pomáhali v případě, že jsme nějaké zboží nemohli najít,“ říká.

Jako nadřízené celou dobu vnímala „lidi z Košíku“, i když si není jistá, jestli skutečně měli u Košíku i zaměstnanecký poměr.

Do skladu nastoupili s manželem koncem dubna, začátkem června pak dostali okamžitou výpověď.

Mariia popisuje, že ve skladu panovalo toxické pracovní prostředí. „Šéf-lídři na nás neustále křičeli, že musíme běhat. Zaměstnanci pak s obrovskými naloženými vozíky doslova běhali po celém Makru, kde zároveň jezdí vysokozdvižné vozíky. Pokud někdo utrpěl úraz, což se stávalo pravidelně, nikoho nikam nepustili a dotyčný musel pracovat dál,“ tvrdí žena.

Stejně tak mluví o tom, že neměli k dispozici dostatečné teplé oblečení pro práci v chladicích boxech. A přitom měli podle jejích slov zakázáno nosit kapuce nebo čepice. Kmenoví zaměstnanci Makra přitom teplé oblečení nosili.

„Pokutami se tam vyhrožovalo neustále. Pokuta za nepříchod do práce byla od 500 korun do 2000 korun. Dále hrozila třeba pokuta za nesprávnou teplotu v chladicím boxu, pokud by přišla kontrola,“ dodává Mariia s tím, že chladicí zařízení bylo staré, teklo a špatně tak udržovalo teplotu.

„Asi dva týdny jsem žila v neustálém strachu a úzkosti. Dokonce i teď, když jedeme autem kolem Makra, se mi dělá nevolno,“ poznamenává o několik měsíců později.

Společnost KonstantaCZ, pro kterou manželé pracovali, nemá podle volně dostupné evidence ministerstva práce registraci jako pracovní agentura.

Své zaměstnance by tak neměla legálně přidělovat do jiných provozů. „V případě, že daný subjekt nelze ve veřejné části evidence agentur práce dohledat, lze předpokládat, že daný subjekt povolením ke zprostředkování zaměstnání nedisponuje,“ uvedlo tiskové oddělení ministerstva práce. Zároveň redakci ověřilo, že společnost KonstantaCZ skutečně nemá ani nikdy nebyla držitelem platného povolení ke zprostředkování zaměstnání.

Za zastřené zprostředkování se pak podle Státního úřadu inspekce práce považuje pronájem pracovní síly, která je ovšem zastřena do jiného právního vztahu.

„Zpravidla je řádně uzavřená dohoda o dočasném přidělení zaměstnance mezi agenturou práce a uživatelem nahrazena rámcovou smlouvou o poskytování služeb, uzavřenou smlouvou o dílo a subjekty vystupují jako obchodní partneři, nikoliv jako agentura práce a uživatel,“ vysvětluje portál inspekce práce.

Jednatel společnosti KonstantaCZ Kosťantyn Serhijovyč Bokovyj vylučuje, že by šlo o přidělování.

„Fakticky pracovali v mojí společnosti,“ uvedl a žádal o otázky písemně na e-mail. To ovšem redakce zasílala ještě před tím, než ho kontaktovala po telefonu, a Bokovyj nebyl schopen říct, kdy na ně bude schopen odpovědět.

Eva Malá, která se zaměřuje na problematiku pracovního vykořisťování v organizaci Člověk v tísni, se přiklání k tomu, že popsaná situace je spíše za hranou zákona.

„Pokud společnost dodává pracovníky na řadové pozice skladníků do provozů jiných společností, aniž by k tomu měla povinné povolení ke zprostředkování zaměstnání od MPSV, porušuje zákon. Argumentace outsourcingem neboli nákupem logistických procesů je podle mého názoru v tomto případě irelevantní. Skutečný outsourcing totiž spočívá v najímání externích specialistů na specifické a odborné činnosti – jako jsou IT, daně, účetnictví nebo vývoj aplikací –, kde dodavatelská firma garantuje výsledek a odborné řízení,“ říká Malá.

Rozhodujícím faktorem podle ní je, kdo fakticky pracovníky řídí. „Pokud skladníky na místě úkolují a organizují přímo například vedoucí ze skladu odběratelské společnosti a nikoli zástupci dodavatelské společnosti, která navíc nemá příslušné povolení, jedná se o zastřené agenturní zaměstnávání,“ říká.

Podle Viktora Rumpíka z Diakonie Západ, který se zabývá nelegálním zaměstnáváním, pak záleží otázka zastřeného zaměstnávání na řadě faktorů. Opět zmiňuje, kdo fakticky pracovníky řídí, či jestli ve skladu operuje řetězec na sebe navázaných a propojených subjektů.

„V takovém případě tam zastřené zaměstnání částečně vidím, hlavně pokud lidé dostávají od koncového zaměstnavatele pokyny a nemají srovnatelnou mzdu s ostatními pracovníky. A je to externalizace rizik spojených s pracovními úrazy,“ míní Rumpík.

Radovan Burkovič, prezident Asociace pracovních agentur, který dlouhodobě kritizuje nekalé praktiky na českém pracovním trhu, mluví o tom, že online supermarkety jsou obrovským semeništěm problémů.

„Tam se mísí legální i nelegální zahraniční zaměstnávání lidí mimo EU, pak i lidé z EU jako Bulhaři, Rumuni a podobně. Jsou tam i čeští zaměstnanci. A do toho lidé pracující na živnost,“ podotýká.