Okupované město je půl roku bez jídla. Zoufalí Ukrajinci riskují „cestu smrti“

Hlavní cesta z města, které leží poblíž frontové linie na východ od řeky Dněpr, vede směrem k oblastem ovládaným Rusy. Podle svědků, humanitárních organizací a videozáznamů ověřených agenturou Reuters je cesta plná ohořelých aut a zčernalá od výbuchů. Nad ní krouží ruské drony. Obyvatelé uvádějí, že naposledy se zásoby potravin do místního obchodu dovezly v květnu.

„Co by v domě mohlo zbýt, když jste půl roku nebyli v obchodě?“ řekla agentuře Reuters jedna z obyvatel Olešek. Bojí se odvety ze strany ruských okupačních sil, proto požádala o zachování anonymity. Nedávno se pokusila dostat do města Radensk, které leží zhruba 20 kilometrů jihovýchodně od Olešek. Při zpáteční cestě ji zranila nášlapná mina. „Není tu žádná bezpečná cesta ven,“ uvedla. Dodala, že o pár dní dříve byli na stejné trase zabiti tři lidé. Někteří místní trase říkají „cesta smrti“.

Agentura Reuters nedokázala výpověď této ženy nezávisle ověřit. Informace však odpovídá výpovědím dalších svědků, úředníků a pracovníků humanitárních organizací, kteří jsou obeznámeni s humanitární krizí v Oleškách. To, že se lidé na takové cesty vůbec vydávají, svědčí o rostoucím zoufalství.

„Rusko každý den staví civilisty před volbu: Zůstat a zemřít hlady, nebo odejít a riskovat, že šlápnou na minu,“ uvedl ukrajinský ombudsman Dmytro Lubinec. Dodal také, že Kyjev nabídl příměří v oblasti Olešek a vytvoření evakuačních koridorů pro tamní obyvatele, Rusko ale tento návrh odmítlo.

Rusko uznalo, že v Oleškách panují kritické problémy se zásobováním potravinami a zdravotnickým materiálem, a uvedlo, že jeho armáda pracuje na jejich řešení. Z krize obvinilo Ukrajinu s tím, že brání tomu, aby se zásoby do města dostaly.

Olešky v Chersonské oblasti měly před začátkem války zhruba 24 tisíc obyvatel. Podle Danielle Bellové, šéfky Monitorovací mise OSN pro lidská práva na Ukrajině, je město stále domovem asi pro 1700 lidí, včetně 47 dětí.

Záběry z dronu, které poskytla ukrajinská 34. samostatná brigáda námořní pěchoty „Borysfen“ a které ověřila agentura Reuters, ukazují zničené opuštěné obytné a administrativní budovy. Po více než čtyřech letech války a ruské okupace ve městě není stabilní dodávka elektřiny, voda ani teplo. Cesta do Olešek i z nich je nebezpečnější než kdy dříve.

Tetiana Hasanenková, šéfka místní vojenské správy, je s obyvateli města v pravidelném kontaktu. „Nemají žádnou naději. Je hrozné říkat taková slova, ale vědí, že zemřou buď hladem, nebo při útocích,“ řekla na konci září.

Ukrajinská vojska k městu nemají přímý přístup. Armáda nicméně uvedla, že obyvatelům v posledních dnech shazovala jídlo pomocí dronů. Agentura Reuters tato tvrzení nemohla nezávisle potvrdit a někteří obyvatelé vyjádřili skepsi a zmiňovali, že nic neviděli.

Ukrajinský ministr zahraničí Andrij Sybiha prohlásil, že Rusko jako agresorský stát nese „plnou odpovědnost za tuto humanitární katastrofu“. Ruské ministerstvo obrany ani ruskými úřady dosazená správa v okupované Chersonské oblasti na žádosti o vyjádření nereagovaly.

Obyvatelé Olešek uvádějí, že zásobování bylo nespolehlivé od konce loňského roku, po květnu se však situace výrazně zhoršila. Dříve mohli ukrajinští dobrovolníci dovážet jídlo a evakuovat civilisty. Dnes lidé žijí převážně z toho, co si vypěstují nebo najdou v okolí, což se s blížící se zimou stává neudržitelné.

Ukrajinka Larysa, která z Olešek uprchla krátce po zahájení ruské invaze v únoru 2022, uvedla, že její manžel je pořád v okupovaném městě a živí se stále skromnějšími zásobami. Jednasedmdesátiletá žena nechce uvádět své celé jméno ani jméno manžela ze strachu o jeho bezpečí.

Agentuře Reuters v Londýně řekla, že se její manžel živí zeleninou a domácími plackami pečenými na otevřeném ohni. Používá přitom mouku ze zásob z doby před invazí, která se už dávno zkazila. „Takhle žije celé léto, od května. Nejsou vejce, mléčné výrobky ani maso, nic tam není,“ řekla jeho žena. Jejich čtyři kočky a psa krmí trávou smíchanou s tím, co ještě zbylo z obilí.

Larysa uvedla, že manželovi „zakázala“ se vydat po cestě za jídlem z Olešek do Radenska, a označila takovou cestu za „ruskou ruletu“. Záběry ukrajinské brigády ukazují podél trasy desítky ohořelých a opuštěných vozidel. Budovy po obou stranách jsou značně poškozené. Larysa je přesvědčená, že jí manžel při krátkých telefonátech tají, jak špatně se mu daří.

S příchodem zimy dochází domácí úroda, jako jsou okurky, cukety a rajčata, a roste strach z hladovění. „Opravdu už není co směňovat. Všechno jsme spotřebovali,“ uvedla žena zraněná minou. Jediná možnost, jak lze uvařit vodu, je na otevřeném ohni, protože plynové bomby není možné sehnat. Léky jsou prošlé. Zmínila, že jí jen jednou denně, a to tenký kousek placky s rajčetem a solí nebo s medem.