Americký nátlak na Kyjev: Co Trump Ukrajincům skutečně vypnul a co ne

V pondělí 12. října krátce po desáté večer zasáhlo Kyjev pět ruských střel ze systému S-400. Sirény a výstrahy v mobilních telefonech se podle reportérů serveru Kyiv Independent rozezněly až po výbuších. Prezident Volodymyr Zelenskyj poté řekl, že Kyjev tentokrát od partnerů žádné včasné varování nedostal.

V úterý večer se situace opakovala. První ze čtyř vln balistických střel, které na Kyjev během noci dopadly, přiletěla opět bez obvyklého varování. Rusové zasáhli několik elektráren i obytné domy, zemřeli nejméně čtyři lidé.

Ve stejnou noc začalo ukrajinským dronovým jednotkám vypadávat satelitní spojení, jakmile jejich stroje zrychlily. Jednotka, která působí v úseku 7. výsadkového sboru u Huljajpole, musela údajně zrušit řadu misí.

Přímo se pochopitelně nabízela souvislost s politickým vývojem ve Washingtonu. V pátek 9. října Donald Trump po telefonátu s Vladimirem Putinem oznámil, že Rusko začne Spojeným státům dodávat naftu, a americké ministerstvo financí vydalo obecnou licenci, která obchody s ruskou naftou bez objemového stropu povoluje až do 7. dubna 2027.

Američtí představitelé pak obvolávali Kyjev i evropské metropole s pohrůžkou, že pokud Ukrajina nepřestane útočit na ruské rafinerie, zastaví jí zpravodajskou pomoc i dodávky zbraní z programu PURL, napsal list Financial Times (jeden z amerických činitelů ovšem serveru Axios výslovnou hrozbu popřel).

Trump sám novinářům řekl, že Zelenskému dovolil proti Rusku cokoli, kromě úderů na rafinerie, protože ty jsou problémem celého světa. V neděli pak vyhlásil „energetické příměří“ – o kterém ovšem v Kyjevě nic nevěděli a které nepotvrdila ani Moskva.

Od té doby přichází z Kyjeva, Washingtonu i Moskvy množství zpráv, které si často odporují. Kyjevu se hodí vykládat každý výpadek jako americký trest, protože tím burcuje Evropu i americký Kongres. Washingtonu vyhovuje, když zůstane nejasné, kdo co rozhodl. A ruští vojenští blogeři s chutí opakují, že Kyjev dostává lekci za to, že se vzpírá vůli „pána“, jak to formuloval propagandistický kanál Rybar.

Bohužel rozklíčovat, kde přesně leží pravda, je v současné chvíli těžké až nemožné. Řada skutečností je utajovaných, zprávy jsou nejasné a jednotliví aktéři mají zájem pravdu překrývat mlhou.

Co tedy můžeme a nemůžeme říci o tom, co se stalo a ještě se stát může?

Prvním „trestem“ Bílého domu mělo být podle řady spekulací zastavení přísunu informací amerického zpravodajství, včetně například varování před starty ruských balistických střel. Ukrajinský prezident 13. října uvedl, že země nedostala žádné varování před večerním útokem na Kyjev – neřekl ovšem přímo, že by došlo k přerušení spolupráce, což je rozdíl, jak ještě uvidíme.

Ukrajinské i americké zdroje ovšem později serveru Kyiv Independent řekly, že o přerušení sdílení nikdo nerozhodl. Ministr zahraničí Andrij Sybiha v úterý veřejně potvrdil, že spolupráce pokračuje, a Trump týž den prohlásil, že USA Ukrajině pomáhají a zpravodajské informace s ní dál sdílejí. V noci na středu navíc varování chybělo jen u první vlny raket, před dalšími třemi přišlo, řekl mluvčí letectva Jurij Ihnat.

Může být obojí pravda – mohl Kyjev být zaskočen, i když spolupráce nebyla přerušena? Určitě ano, selhání může mít například čistě technické vysvětlení.

Start balistické střely zachytí z oběžné dráhy infračervené družice, které zaznamenají žár z trysky raketového motoru. Čím déle motor hoří, tím je tepelná stopa výraznější. Motor střely Iskander-M pracuje přes minutu, motor střely systému S-400 (jde o původně protiletadlový systém, který Rusko od roku 2022 používá i proti ukrajinským městům) jen 10 až 20 sekund, připomněl ukrajinský analytik, který na síti X vystupuje jako oko_gora. Některé střely S-400 mířící na Kyjev prý obrana už v létě zaznamenala, až když byly těsně nad zemí.

Systém je mimořádně spolehlivý, ale nikoliv neomylný. „A zhoršit ho může třeba hustá a neobvykle vysoko položená oblačnost,“ dodal pro Kyiv Independent Fabian Hoffmann z Norského institutu pro obranná studia. Američané podle zdroje listu Politico Ukrajincům skutečně vysvětlovali, že varování nevydali kvůli špatnému počasí.

Nějakou dobu také trvá, než ukrajinský systém zprávu zpracuje a předá: letectvo přepošle informaci záchranné službě, a ta teprve lidem, kteří spouštějí sirény. Prezidentský poradce Serhij Beskrestnov proto už v pondělí připomínal, že střely S-400 neunikly před detektory poprvé, a varoval před předčasnými závěry.

Hůř se vysvětluje první úterní vlna. Jeden z ukrajinských činitelů to pro Kyiv Independent nazval chabou výmluvou a nevyloučil, že Američané hrají „hru“, při níž zkoušejí, jak Kyjev zareaguje.

Vedení ukrajinské armády podle téhož serveru varovalo, že pokud se podobné výpadky začnou opakovat, bude to znamení, že Washington zpravodajství používá k nátlaku. Selhání, které jde svést na počasí, by se k takovému účelu docela hodilo, protože se k němu nikdo nemusí přihlásit.

„V případě varování před balistickými střelami je ale Kyjev na Američanech kriticky závislý,“ řekl už v lednu Kyrylo Budanov.

Co se týče přístupu k satelitnímu internetu, tady je situace snad ještě nepřehlednější. Výhružky jeho omezení totiž nahlas vůbec nepadly, přesto se zjevně „něco“ stalo.

V noci na středu omezila společnost SpaceX na Ukrajině bez varování rychlost, při které fungují terminály v pohybu. Beskrestnov potvrdil, že omezení se týká vojenského balíčku služby StarShield a hranice je 160 km/h (100 mil v hodině).

Ukrajinské obranné síly to potvrdily serveru Militarnyi a zdroj z ministerstva obrany pro Kyiv Independent řekl, že omezení zaznamenali a hledají příčinu. U 7. sboru přitom spojení vypadává na 10 až 20 sekund už při 110 až 120 km/h, uvedla agentura Reuters. Aktivista Serhij Sternenko později napsal, že limit ještě přitvrdil a spojení padá už při 60 až 70 km/h. To ovšem zatím nikdo nezávisle nepotvrdil, takže tento údaj je nutné brát s rezervou.

Řada uživatelů zároveň nepozorovala vůbec nic. Ukrajinský inženýr Oleh Kutkov, který o Starlinku dlouhodobě píše, projel ráno město s terminálem Starlink na autě a napsal, že systém funguje, nikdo ho neodpojil a běžné tarify zůstaly beze změny. Na nich přitom běží většina terminálů na Ukrajině. O StarShieldu zároveň nemohl nic potvrdit ani vyvrátit, jelikož to není služba pro běžné uživatele.

Tady se dostáváme k jádru věci: jde totiž vlastně o služby dvě (z nichž ani jedna nefunguje nad Ruskem, pokud víme). Starlink je komerční internet. Ukrajině ho z velké části platí Polsko (asi 50 milionů dolarů ročně) a smluvně jde o civilní službu. Maximální rychlost, jakou se terminály mohou pohybovat, u něj SpaceX omezila už dřív, údaje o přesné hranici se ale liší. Ve smlouvách je standardně hodnota 130 km/h.

StarShield je naproti tomu vládní verze téže sítě se šifrováním a lepší odolností proti rušení. Pro ukrajinskou armádu ji kupuje americké ministerstvo obrany (v roce 2024 šlo o tři tisíce terminálů ve dvou smlouvách se zvláštními podmínkami pro Pentagon). Rychlé drony létaly právě přes StarShield, protože u něj žádné omezení neplatilo.

StarShield tedy technicky provozuje SpaceX, zákazníkem je ale americká vláda. Polský analytik S. Janus proto tvrdí, že nad StarShieldem má plnou kontrolu Pentagon, a nikoliv majitel firmy Elon Musk.

Ten se k záležitosti vyjádřil ve středu večer na své síti X, kde potvrdil, že StarShield vlastní a kontroluje vláda USA, a o omezeních tedy rozhoduje americká armáda a v konečném důsledku Donald Trump. Musk přitom v sobotu Trumpovu kritiku útoků na rafinerie podpořil na síti X slovy, že Zelenskyj zašel příliš daleko.

Bílý dům se do středečního večera nevyjádřil, takže jistotu, kdo konečný pokyn vydal, dosud nemáme.

Například Sternenko tvrdí, že SpaceX skutečně jednala na žádost Trumpovy administrativy, důkaz ale nepředložil. Část analytiků zase ukazuje na Pentagon, jehož šéf Pete Hegseth už v únoru 2025 zastavil lety s americkou pomocí pro Ukrajinu, aniž by o tom věděl prezident (Bílý dům později tvrdil, že Hegseth plnil Trumpovy pokyny).

Omezení přitom nijak nebrání útokům na rafinerie, které nyní Trumpovi tak vadí. Starlink totiž v Rusku nefunguje a drony, které zasahují ruský ropný průmysl, tak používají jiné spojení, upozornila agentura Reuters. Pokud tedy jde v případě omezení služby pro Kyjev o trest, dopadá jinam – konkrétně na boje nad ukrajinským a Rusy okupovaným územím.

Satelitní spojení je pro ukrajinskou armádu podobně důležité jako dělostřelecká munice. Velitelská stanoviště dnes připomínají spíše televizní režie, kam v reálném čase proudí obraz z desítek dronů. Americký ministr zahraničí Marco Rubio svého času řekl, že bez Starlinku by Ukrajina válku „dávno prohrála“, a asi nebyl úplně daleko od pravdy.

Omezení rychlosti nevypne terminály na velitelských stanovištích ani v zákopech, protože ty se nehýbou. Vysoký ukrajinský činitel listu Financial Times řekl, že omezení výrazně zasáhlo logistiku na frontě i takzvané údery do střední hloubky.

Zásah by to byl citelný – ale kdyby se potvrdilo, že hranice je už na pouhých 60 až 70 km/h, šlo by z ukrajinského hlediska skutečně o obrovský problém. Rychleji létají prakticky všechny drony s pevným křídlem, které Starlink používají, a rychleji jezdí i auta s terminálem na střeše.

Ve hře je hlavně kampaň ve zmíněné „střední hloubce“, tedy zhruba 30 až 300 kilometrů za frontou, kam Ukrajina letos začala útočit mnohem víc. Leží tam velká část ruské logistiky – sklady, rozvodny, radary, mosty i cisterny na silnicích – a Ukrajina tu postupně utahuje logistickou smyčku kolem okupovaného Krymu. Ruskou logistiku kampaň neochromila (projekt UA Control Map odhaduje, že by k tomu bylo potřeba víc než desetkrát více zásahů), pro Rusy je to ale stálý tlak, který by bez satelitního spojení nejspíš z velké části zmizel.

Náhradu Ukrajina nemá a dlouho mít nebude. „Starlink je nenahraditelný. Všechny ostatní pokusy jsou zatím hodně daleko od cíle,“ řekl Seznam Zprávám David Slížek ze serveru Lupa.cz.

Konkurenční síť OneWeb má jako celek kapacitu přes 1,1 terabitu za sekundu, tedy méně, než SpaceX přidá jediným startem rakety Falcon 9 se satelity Starlink (2,4 až 2,9 terabitu), spočítal server Fronts. Evropský systém IRIS² nebude fungovat dřív než kolem roku 2030. Rusové po ztrátě Starlinku přešli na síťové rádiové modemy, jenže ty stojí dva až 12 tisíc dolarů (terminál Starlink asi 400 dolarů) a se vzdáleností roste zpoždění signálu.

Co by úplné vypnutí znamenalo, se dá jen odhadovat, protože ukrajinská armáda nic podobného nezažila. Musk sice v roce 2022 odmítl rozšířit pokrytí ke Krymu, čímž zmařil útok námořních dronů na Sevastopol, a ukrajinské jednotky v ruské Kurské oblasti zase Starlink používat nemohly, protože v Rusku služba nefunguje (poradily si, jak to šlo), nicméně vždy šlo o lokální omezení.

Nejbližší obdobou je zkušenost ruské armády z letošní zimy. SpaceX tehdy postupovala ve dvou krocích. Poslední lednový den zavedla softwarový rychlostní limit: terminál, který se déle než dvě minuty pohyboval rychleji než zhruba 75 až 90 km/h, přestal fungovat. O pět dní později nechala na území Ukrajiny, včetně okupovaných oblastí, fungovat jen terminály ze seznamu schváleného ukrajinským ministerstvem obrany.

Výpadek v nějaké míře zažilo podle odhadu Beskrestnova téměř 90 % ruských jednotek. „Pro Rusy je to opravdu dost velký problém,“ řekl tehdy Seznam Zprávám český dobrovolník, který bojuje na Donbase.

Ukrajina toho využila k protiútoku v Záporožské oblasti a v prvním týdnu postoupila až o deset kilometrů, většinou ovšem šlo o šedou zónu mezi liniemi. Ruské operace se nezhroutily, účinek byl nejsilnější v prvních dnech a ruská armáda se postupně přizpůsobila. Jenže Rusové mají výhodu v množství mužstva i materiálu.

Úplné vypnutí služby byl bezprecedentním krokem. Jak již zaznělo, StarShield kupuje americká vláda, komerční Starlink platí Polsko a vedle toho další satelitní služby pro Ukrajinu za 150 milionů dolarů prodávají USA za německé peníze. Starlink tvoří asi 70 % příjmů SpaceX, firma je od léta na burze a podle deníku WSJ jde o první omezení na Ukrajině od té doby. Musk navíc loni slíbil, že Starlink terminály nikdy nevypne a nepoužije je jako vyjednávací kartu.

Přímou vojenskou pomoc Spojené státy za Trumpa fakticky zastavily, připomíná bezpečnostní analytik Michal Smetana. Kromě zpravodajství a satelitního spojení tak Washingtonu zbývá hlavně program PURL (Prioritized Ukraine Requirements List), jehož konec by Ukrajina pocítila až s odstupem.

Od léta 2025 funguje tak, že spojenci zaplatí a USA za ty peníze dodají Ukrajině americké zbraně podle seznamu jejích nejnaléhavějších potřeb, často ze svých zásob. Za první rok takto 29 zemí poslalo 6,7 miliardy dolarů. Kdyby Washington PURL zastavil, přišla by Ukrajina o americké zbraně placené Evropany. Evropských zbraní by se to netýkalo.

Pocítila by to hlavně ukrajinská města, protože přes PURL přichází asi 95 % střel pro systémy Patriot, aspoň tak to uvádí Kyjev (NATO v březnu mluvilo o 75 %). Patrioty jsou jedinou spolehlivou obranou proti balistickým střelám a už v červenci Ukrajina kvůli nedostatku munice zachytila jen 29 ze 195 ruských balistických střel.

Ztrátu by ale Ukrajina necítila hned. Dodávky jsou malé a chodí se zpožděním, upozorňuje americká analytička Jennifer Kavanaghová. Nejdřív by se spotřebovaly zásoby, které už na Ukrajině jsou, a výroby domácích dálkových dronů by se konec programu netýkal. Výpadek by se sčítal týdny a měsíce, a to právě přes zimu. Zatím dodávky podle zdroje z NATO pokračují.

Drobnější možnosti, jako náhradní díly pro americké zbraně nebo povolení k přeprodeji americké techniky od spojenců, působí ještě pomaleji. Kdyby Washington vypnul Starlink, další velkou páku na Kyjev už by v záloze neměl.

I kdyby se Ukrajina se ztrátou Starlinku, PURL i zpravodajství nějak vyrovnala (a šlo by to těžko), problémem je i samotná normalizace vztahů mezi Washingtonem a Moskvou.

Ruský rozpočet je dnes postavený na válku. Výdaje na obranu letos dosáhnou skoro 17 bilionů rublů (199 miliard dolarů), o 40 % víc, než vláda původně plánovala, napsala agentura Bloomberg. Putin podle jejích zdrojů přidal téměř 60 miliard dolarů poté, co na přelomu roku usoudil, že jednání s USA k přijatelné dohodě nevedou. Na příští rok Moskva plánuje na obranu 17,1 bilionu rublů.

Ekonomika EU je přitom zhruba devětkrát větší než ruská, jak vyplývá z odhadů MMF. Evropská komise za celou válku napočítala vojenskou podporu Ukrajině ve výši 77,9 miliardy eur, celkovou pomoc pak v říjnovém přehledu na 228,7 miliard. Přepočteno kurzem 1,16 dolaru za euro dala EU na vojenskou pomoc asi 90 miliard dolarů. Rusko tedy na armádu vydá za jediný rok víc než dvakrát tolik, kolik EU poslala Ukrajině na vojenskou podporu za víc než čtyři a půl roku války. Srovnání je sice hrubé, protože ruské číslo zahrnuje celý obranný rozpočet, nicméně řád rozdílu znázorňuje.

Samotná naftová dohoda na tom mnoho nezmění. Spočítejme to hrubě: kdyby Rusko dodalo všech slibovaných 4,8 milionu tun nafty za zhruba 1 400 dolarů za tunu, utrží asi 6,7 miliardy dolarů, tedy kolem 3 % letošních výdajů na armádu. Rusko ovšem získává novou páku: o dalších dodávkách se mluví jako o něčem, co závisí na stavu ruských rafinerií, tedy na tom, zda na ně Ukrajina přestane útočit.

Dokud má Moskva na válku peníze, nemá ani důvod věřit, že by se jí na bojišti přestalo dařit. Kyjev se proto bude snažit vyhnout tomu nejhoršímu krátkodobě (např. ztrátě satelitního spojení) i dlouhodobě – tedy Moskvě, které by Washington pomohl zpátky mezi běžné obchodní partnery.