Úspěšná Češka ve Skotsku. Za propagaci whisky dostala prestižní titul

V edinburském centru The Scotch Whisky Experience, které ročně navštíví statisíce lidí a turistům jej jako povinnou zastávku doporučí snad každý bedekr, zaškoluje průvodce a vede degustace. Často tedy zodpovídá za to, jakým prvním dojmem skotská whisky zapůsobí na úplného začátečníka. Přitom pochází z Česka a ke skotskému národnímu nápoji ji přivedla náhoda.

Whisky ale Lenka Whyles Nádvorníková zcela propadla. A to tak, že se v roce 2016 stala vůbec první Češkou, která získala titul Keeper of the Quaich, jenž oceňuje ty, kdo významně přispěli k rozvoji whisky odvětví. „Sdílet svou lásku ke skotské whisky je pro mě spíše posláním než zaměstnáním,“ říká whisky odbornice, která bude v listopadu hlavní hostkou třináctého ročníku festivalu WhiskyLife!.

V rozhovoru vypráví, jak ji život zavedl z Moravy do Skotska, co obnáší práce v jednom z nejznámějších whisky center na světě a jak se mohou i úplní začátečníci naučit rozpoznávat vůně a chutě bez obav, že existuje jen jediná správná odpověď. Vysvětluje také, jak se proměnil svět whisky, proč bychom neměli podceňovat blendy (směs dvou nebo více whisky - pozn. red.) a proč vyšší stáří ani cena automaticky neznamenají lepší zážitek.

Pocházíte z Hané, na univerzitě v Olomouci jste vystudovala angličtinu a španělštinu. Už vaše studijní zaměření tedy dávalo napovědět, že se rozprchnete do světa. Jak se ale stalo, že jste zakotvila zrovna v Edinburghu?

Vyrůstala jsem v malé moravské vesnici u Kroměříže, posedlá knihami Julese Verna a sny o cestování po světě. Hned, jak to bylo možné, začala jsem si tento sen plnit. V roce 1992 jsem s přáteli stopem procestovala sever Španělska a později v této zemi strávila dva semestry studiem na univerzitách. Do Španělska, jeho jazyka i lidí jsem se zamilovala a plánovala jsem, že se zde po dokončení studia usadím. Život mě ale zavál jinam.

V roce 1995 jsem v Durhamu potkala skvělého kluka a brzy nám oběma bylo jasné, že spolu chceme strávit celý život. V roce 1997 jsme se v Olomouci vzali a přestěhovali se do Británie, protože Mark tam měl zajímavou práci v oboru tradiční folkové hudby. Edinburgh nám oběma učaroval hned při první návštěvě.

S whisky jste se blíže seznámila až v Edinburghu, anebo už dříve?

Moje první setkání se skotskou whisky se odehrálo v polovině devadesátých let. Můj tehdejší snoubenec, dnes už manžel Mark, mi při návštěvě Olomouce přivezl šestnáctiletou whisky Lagavulin. Tehdy jsem byla chudá studentka a na tak pozoruhodně sofistikované chutě jsem nebyla zvyklá. A když jsem později začala pracovat v The Scotch Whisky Experience (SWE), whisky mě velmi rychle pohltila.

A vybavujete si moment nebo konkrétní láhev whisky, které vedly k tomu, že jste později nápoji naprosto propadla?

Na začátku nového tisíciletí jsem se v práci dočkala svého prvního povýšení. Vedla jsem náš bar a doporučovala návštěvníkům whisky poté, co skončili prohlídku. Právě zde jsem zažila první skutečný „heuréka“ moment s whisky. Jeden německý zákazník si objednal Ardbeg Provenance 1974, ale většinu sklenky nechal nedotčenou. Samozřejmě jsem ji musela dopít. Chutnala jako tekutá poezie a od té chvíle nebylo cesty zpět.

Jak jste se vlastně k práci v SWE dostala? Pamatujete si na pohovor a na to, s jakými představami jste do nové práce nastupovala?

Když jsme se v roce 1999 přestěhovali do Edinburghu, vůbec jsem netušila, čím se budu živit. Po téměř dvou měsících hledání práce jsem si v místním pracovním centru všimla inzerátu na práci v SWE. Mezi hlavní požadavky patřila znalost cizích jazyků a schopnost jednat s lidmi – a navíc bylo v názvu společnosti slovo whisky.

Pracovní pohovor se mnou vedl přímo zakladatel Alastair McIntosh a věřím, že práci jsem získala i díky tomu, jak nadšeně jsem mu vyprávěla o mém prvním setkání s whisky. Co se týká mých představ, žádné jsem neměla. Ocitla jsem se zkrátka ve správný čas na správném místě. Nedlouho poté, co jsem do SWE nastoupila, začal skotský whisky průmysl zažívat obrovský rozmach – a já jsem v něm dodnes, 27 let po mém prvním a jediném pracovním pohovoru v životě.

Dnes tu máte na starost tým průvodců a degustace. Jak u vás probíhá školení nových zaměstnanců? Co všechno musí nastudovat?

Náš systém školení nových zaměstnanců a jejich následné vzdělávání je velmi dobře propracovaný. Neustálé vzdělávání zaměstnanců je jednou z našich klíčových firemních hodnot a zároveň tou, která je mi osobně nejbližší.

Každému novému zaměstnanci přidělujeme zkušeného kolegu, který ho provází intenzivním třítýdenním zaškolovacím programem. Jeho součástí je také celodenní kurz Whisky School, který sama vedu. Bereme nové kolegy na návštěvy palíren a pravidelně pořádáme ochutnávky whisky a školení o všech možných užitečných aspektech tohoto oboru. Jelikož nás vlastní více než 90 procent skotských palíren, bereme vzdělávání zaměstnanců velice vážně. Velmi často jsme právě my těmi prvními, kteří zahraničním návštěvníkům představí jednotlivé značky whisky.

Jak se za ta léta proměnili vaši návštěvníci? A změnil se podle vás i způsob, jakým o whisky přemýšlejí?

Naše publikum je stále přibližně z 80 procent mezinárodní a tvoří ho lidé všech věkových kategorií, takže v tomto ohledu se za ta léta příliš nezměnilo. Co se však změnilo, je jejich ochota experimentovat.

Dnešní návštěvníci jsou mnohem otevřenější k objevování různých stylů a chutí whisky, než tomu bylo dříve. Myslím si, že jsou více zcestovalí, hledají to „jiné“ a autentické, co každá země může nabídnout. Stále více je zajímají nové chuťové zážitky a v naší skotské restauraci se nám velmi daří kombinovat jídlo a whisky.

Další zajímavostí je pro mě i to, jak se rozšiřuje a zpestřuje okruh lidí, kteří se o whisky zajímají. Nejde jen o to, že ve whisky barech a na festivalech vídám více žen. Whisky objevuje také mnohem více mladých lidí. V Británii dnes obě tyto skupiny tvoří přibližně 45 procent spotřebitelů, a díky tomu je svět whisky mnohem zajímavější a příjemnější.

Ve své profesi jste se musela setkat se spoustou lidí, nejen ze světa whisky. Máte nějaké setkání, na které ráda vzpomínáte?

V paměti mi utkvěl například vrchní letecký maršál Sir Stuart William Peach, bývalý předseda Vojenského výboru NATO. Byla s ním velká legrace, dokonce mi daroval i pamětní medaili.

Ráda vzpomínám také na řadu českých osobností ze světa whisky, které k nám jezdí už mnoho let. Uvedu například Vladimíra Burdu, zakladatele brněnského whisky obchodu a jednoho z prvních propagátorů skotské whisky v Česku. Byl to jeden z prvních Čechů, které jsem v práci poznala, když jsem ještě dělala průvodkyni. Měla jsem ho moc ráda, byl to nesmírně skromný a velkorysý člověk.

Měla jsem také příležitost poznat svého osobního hrdinu ze světa whisky a piva, Geoffa Palmera. Založil v Edinburghu na univerzitě Heriot-Watt světoznámý institut zaměřený na destilaci a pivovarnictví, který se zasloužil o vzdělání nové generace výrobců piva, whisky a jiných destilátů nejen ve Velké Británii, ale po celém světě.

Co se vám osvědčilo jako nejúčinnější nástroj k tomu vzbudit v lidech zájem o whisky?

Za téměř 28 let, co učím lidi o whisky, tvořili většinu mého publika úplní začátečníci. Baví mě předávat své znalosti srozumitelně a pomáhat lidem lépe vnímat vůně a chutě, s větší jistotou je popisovat a s otevřeností objevovat, jak stejnou whisky vnímají ostatní.

Ve světě skotské whisky máme obrovský poklad zajímavých lidských příběhů a mě velice baví je s lidmi sdílet. Vždy začínám širším kontextem: snažím se posluchačům přiblížit krajinu a její obyvatele, přidám několik zajímavostí o palírně a teprve potom ochutnáváme whisky. Zároveň se snažím, aby se všichni při degustaci cítili uvolněně. Každý z nás totiž vnímá svět chutí a vůní svým vlastním, jedinečným způsobem a „správná odpověď“ neexistuje.

Whisky může na začátečníka působit trochu uzavřeným dojmem. Existuje spousta odborných pojmů, regionů, typů sudů i silných názorů na to, co je dobré a co ne. Jak byste poradila člověku, který se chce ve whisky začít orientovat, ale zatím vůbec neví, kde začít?

Jako první bych mu doporučila výlet do krásného Edinburghu a návštěvu The Scotch Whisky Experience, protože právě s tou počáteční orientací vám dokážeme nejlépe pomoci. Každá kategorie nápojů může na začátku působit trochu zahlcujícím dojmem, ale svět whisky je jedinečně přátelský a není třeba se bát, pokud máte chuť se do něj ponořit.

Další důležitá rada, kterou dávám všem našim novým kolegům, je najít si další lidi, se kterými mohou tuhle cestu chuťových objevů sdílet. Whisky je velmi společenský nápoj a sdílet vlastní chuťové dojmy s ostatními vám pomůže prožít je intenzivněji a vytvořit si krásné vzpomínky. Jednou z nejlepších cest je najít si whisky klub. Vím, že jich v Česku existuje několik, a pokud žádný nemáte poblíž, můžete si vždycky založit vlastní.

Když se při degustaci mluví o tónech ovoce, vanilky, čokolády nebo třeba kouře, jak je má člověk ve skleničce vlastně hledat? Jak může senzoriku nejlépe trénovat?

Hlavním problémem, se kterým se dle mé zkušenosti lidé potýkají, je slovní zásoba. Nejde o to, že by nevěděli, zda jim něco chutná, nebo ne – největším odborníkem na tohle jsme my sami. Ale nejsou si jistí, jak dojem z whisky nejlépe popsat a jak slovy vyjádřit zážitek z ochutnávky. Moje rada zní: vyzkoušejte, co nejvíc můžete, a hlavně si ty whisky, které vám chutnají, vyfoťte, ať na ně nezapomenete.

Mnozí lidé si neuvědomují, jak zásadní roli při vytváření chuťového vjemu hraje čich. Většina toho, co vnímáme jako chuť, totiž vzniká právě díky vůním. Nejlepší, co můžete udělat, je věnovat jim pozornost: když k něčemu přivoníte nebo něco ochutnáte, zkuste se na daný okamžik opravdu soustředit. Všímejte si, jak se při tom cítíte, co vám vůně či chuť připomíná a jak si tento smyslový zážitek vybavíte v budoucnu. Stejně jako u každé jiné dovednosti se všechno zlepší praxí a opakováním.

Už jste to trochu zmínila, ale je přirozené, že ve stejné whisky může cítit každý něco trochu jiného? V rozpoznávání vůní a chutí tedy skutečně není objektivně správná odpověď?

Jednou z nejčastějších otázek, které dostáváme v našem obchodě, je: „Která je nejlepší whisky?“ Chápu, proč se na to lidé ptají, ale vždy mě překvapí, že očekávají existenci nějaké všeobecně uznávané autority, která dokáže objektivně rozhodnout, co je chuťově nejlepší pro všechny lidi.

Naše osobní chuťové preference jsou stejně jedinečné jako u ostatních smyslů, jako je zrak a sluch. Když se kocháte hudbou či jiným uměním, také musíte sami objevit, co vám nejlépe sedne. Samozřejmě existují whisky soutěže, recenze a další způsoby, jimiž se jednotlivé whisky hodnotí. Když si ale přečtete recenze dvou lidí na stejnou whisky, zjistíte, že jejich popisy se liší a whisky vnímají různě. Obraz, který si z chutí a vůní náš mozek vytvoří, je nejen velmi osobní, ale také se mění podle prostředí, ve kterém se nacházíme, podle toho, jak uvolněně se cítíme, jaká máme očekávání… Hraje v tom velkou roli celá řada dalších faktorů.

Mimochodem, co vaše vlastní chuťové preference? Proměnily se v průběhu let? Co vás na whisky bavilo na začátku a co vás zajímá nebo zaujme dnes?

Moje preference se změnily v mnoha oblastech – v hudbě, ve filmech i v knihách. A s chutěmi je to úplně stejně. Když jsem whisky začínala pít, dávala jsem přednost výrazným chutím: kouřovým whisky, dozrávajícím v sudech po sherry s intenzivním charakterem. Dnes mě častěji přitahují spíše jemnější whisky se sladkými tóny vanilky, karamelu a javorového sirupu. Vybírám si tedy především whisky zrající v sudech po bourbonu. Starší single grain whisky často nabízejí právě tyto chutě za velmi příznivou cenu. Mám také moc ráda starší blended whisky, mají jemný a zakulacený pocit v ústech a jsou také cenově velmi dostupné.

V roce 2016 jste jako první Češka získala titul Keeper of the Quaich, kterým se oceňuje přínos skotské whisky. Co pro vás toto uznání znamenalo?

Když jsem ve whisky průmyslu začínala, občas jsem měla pocit, že mě jako mladou cizinku a ženu neberou úplně vážně. Poté, co jsem před deseti lety získala titul Keeper of the Quaich, mi to dodalo skutečné sebevědomí a také pocit, že si lidé mé práce a přínosu váží a oceňují.

Dnes už nejsem ani mladá, ani cizinka – ve Skotsku jsem strávila více než polovinu svého života a cítím se zde doma –, přesto jsem na tento okamžik svého života stále nesmírně hrdá. Sdílet svou lásku ke skotské whisky je pro mě spíše posláním než zaměstnáním a jsem moc šťastná, že můžu stále plnit slib, který jsem tomu velkému kalichu tenkrát dala: udělám vše, aby se lidé zamilovali do skotské whisky.

Kdybyste sama sebe měla popsat jako whisky, jaké vůně a chutě by vás vystihovaly?

Lehce nakouřená, kořenitá, Speyside whisky zrající v sudech po sherry, pravděpodobně z palírny s kondenzátorem typu worm tub, který dodá zajímavý náznak síry, asi nějaká starší Craigellachie.