Bývalý premiér po jednání o poplatcích: Demokracie není diktát většiny

Jednání Poslanecké sněmovny probíhající v pátek a v sobotu ukázalo dva problémy, které spolu úzce souvisejí. Vládní koalice ANO, SPD a Motoristů prosadila nečekané rychlé projednání návrhu na změnu financování České televize a Českého rozhlasu a současně zpochybnila dosavadní parlamentní zvyklosti. Nechala hlasovat o přestávkách na jednání opozičních klubů, omezila rozpravu a prosadila jednání přes noc.

V obou případech jde o stejnou, pro fungování demokracie zásadní otázku: Jak má demokratická většina zacházet se svou mocí?

Kdo vyhrál volby, má samozřejmě právo prosazovat svůj program. Většina má právo vládnout a rozhodovat. Ale demokracie není jen vláda většiny. Je to také systém pravidel a institucí, které brání tomu, aby většina vykonávala svou moc neomezeně.

Tento princip je přímo zakotven v naší Ústavě. Její článek 6 říká, že politická rozhodnutí vycházejí z vůle většiny vyjádřené svobodným hlasováním. Hned následující věta ale dodává, že rozhodování většiny dbá ochrany menšin. Obě tyto zásady patří neoddělitelně k sobě.

Demokracie totiž není jen způsob, jak rozhodnout, kdo bude vládnout. Musí také zajišťovat, aby občané mohli vládu svobodně kontrolovat, vytvářet si vlastní názory a v dalších volbách případně rozhodnout jinak. Americký politolog Robert Dahl, jeden z nejvýznamnějších teoretiků moderní demokracie, upozorňoval, že samotná existence voleb ještě nestačí k tomu, abychom mohli určitý politický systém považovat za demokratický.

Pokud občané nemají přístup k nezávislým informacím, nemohou svobodně vyjadřovat své názory a seznamovat se s různými politickými alternativami, nemohou se ani skutečně svobodně rozhodovat. Proto jsou vedle svobodných voleb nezbytnou podmínkou demokracie také svoboda projevu, nezávislé zdroje informací a svobodná soutěž názorů.

Právě proto jsou tak důležitá nezávislá média. A zvláštní úlohu mezi nimi mají média veřejné služby, v našem případě Česká televize a Český rozhlas. Nemají sloužit vládě ani opozici, ale občanům.

Jejich zákonným posláním je poskytovat objektivní, ověřené, ve svém celku vyvážené a všestranné informace, přispívat k názorové a kulturní rozmanitosti a naplňovat demokratické, sociální a kulturní potřeby společnosti. Tím vytvářejí prostor pro svobodné utváření názorů a veřejnou diskuzi. A svou nezávislou žurnalistikou také umožňují veřejnou kontrolu těch, kdo vykonávají politickou moc.

Jsem přesvědčen, že současný vládní návrh na změnu jejich financování je snahou oslabit jejich nezávislost. Nejde totiž jen o to, odkud budou přicházet peníze. Převod financování ze systému poplatků placených veřejností na státní rozpočet mění vztah mezi médii veřejné služby a politickou mocí.

Vytváří nové možnosti politického tlaku na instituce, které mají být na vládě nezávislé. Samotné financování ze státního rozpočtu samozřejmě nemusí automaticky znamenat ztrátu nezávislosti. Rozhodující jsou skutečné institucionální záruky.

Vládní koalice by proto měla přesvědčivě vysvětlit, jak zajistí, aby financování nemohlo sloužit jako prostředek politického tlaku. Překotné projednávání tak důležitého návrhu však spíše vyvolává pochybnosti, než aby je rozptylovalo. Právě proto nelze tak zásadní změnu vydávat za pouhou technickou úpravu způsobu placení.

Nezávislost médií není výsadou novinářů. Je především zárukou práva občanů na svobodné informace. A kontrola vlády nemůže záviset na tom, zda si vláda přeje být kontrolována. Stejný princip platí také pro parlament a práva opozice.

Opozice není jen skupinou politiků, kteří prohráli volby, a proto mají nyní mlčet a nepřekážet. Zastupuje významnou část občanů se stejnými právy, jaká mají voliči vládních stran.

Parlament proto nemůže být pouhým hlasovacím zařízením. Je místem veřejné diskuze, střetu argumentů a kontroly vlády. Tato diskuze má smysl, i když opozice hlasování prohraje. Občané mají právo slyšet také kritické argumenty a alternativní návrhy. Opozice samozřejmě nemá neomezené právo blokovat rozhodování. Parlament musí být schopen přijímat zákony. Efektivita rozhodování ale nemůže být jediným měřítkem kvality demokracie.

Proto existují parlamentní pravidla, práva poslaneckých klubů a dlouhodobě respektované zvyklosti. Nejsou to samoúčelné výsady politiků. Vytvářejí podmínky pro to, aby parlamentní menšina mohla skutečně vykonávat svou úlohu. Současný postup vládní většiny proto považuji za velmi problematický.

Když koalice nechá hlasovat o přestávkách opozičních klubů, omezuje rozpravu a prosazuje hlasování v nočních hodinách, nejde jen o jednotlivé organizační kroky. Jde o respekt k pravidlům, která chrání práva menšiny a omezují moc většiny. To, že má většina dostatek hlasů k prosazení určitého postupu, ještě neznamená, že je takový postup správný z hlediska demokratické politické kultury.

Politologové Steven Levitsky a Daniel Ziblatt ve své známé knize Jak umírá demokracie připomínají, že demokracii nechrání pouze psané zákony. Stejně důležité jsou nepsané normy, politická kultura a zdrženlivost při využívání moci. V demokracii totiž není vždy správné udělat všechno, co nám momentální většina umožňuje. Respektovat politického soupeře a nevyužívat moc až na hranici možného není projev slabosti, ale demokratické odpovědnosti.

A má to i velmi praktický důvod. Dnešní většina může být po dalších volbách v opozici a dnešní opozice může vládnout. Pravidla proto musí být spravedlivá bez ohledu na to, kdo právě disponuje většinou hlasů.

Stejně tak musí být nezávislé instituce chráněny před politickými zásahy každé vlády, nejen té současné. Každá změna financování médií nebo parlamentních pravidel samozřejmě nemusí automaticky ohrožovat demokracii. Vždy ale musíme posuzovat její dlouhodobé důsledky pro nezávislost institucí, svobodnou politickou soutěž a demokratickou kulturu.

To, že nejde jen o spor mezi vládou a opozicí, ukázalo také shromáždění občanů před Poslaneckou sněmovnou. Lidé přišli vyjádřit nesouhlas s navrhovanou změnou financování České televize a Českého rozhlasu i s rychlostí a způsobem jejího projednávání. Je zřejmé, že občanům není lhostejná nezávislost médií veřejné služby ani to, jakým způsobem se o jejich budoucnosti rozhoduje.

Pro demokracii je zásadní nejen to, aby většina mohla prosadit svou vůli, ale také to, aby přitom respektovala práva menšiny, nezávislé instituce a pravidla, která musí platit pro každou demokraticky zvolenou většinu. To je odpovědnost nás všech, ale především těch, kteří mají právě nyní v rukou politickou moc.

Vládní koalice však při projednávání změny financování médií veřejné služby dala přednost síle před respektem k dosavadním parlamentním zvyklostem a právům opozice. Takový postup považuji za nepřijatelný.

Škoda, kterou působí, nespočívá jen v omezení parlamentní diskuze. Oslabuje také důvěru v demokratická pravidla a politickou kulturu, bez nichž nemohou demokratické instituce dobře fungovat. Odpovědnost za demokracii totiž neznamená jen využívat moc, kterou jsme získali ve volbách, ale také dbát na to, v jakém stavu předáme demokratické instituce těm, kteří přijdou po nás.

Autor je politik. Byl předsedou vlády v době schválení nárůstu televizních a rozhlasových poplatků.