Nejbližším úkrytem je sklep. Jak je Česko připravené na výstražné sirény

Polsko zintenzivnilo informování obyvatel pro případ krize. Po bezpečnostních incidentech v blízkosti hranic s Ukrajinou tamní vláda vydala dvacetistránkovou příručku radící obyvatelům, jak postupovat, když zazní sirény nebo jak se udržet v bezpečí v případě krizové situace. Ministerstvo obrany také připravuje návrh zákona, který má posílit obranyschopnost Polska a například zajistit lepší připravenost státní správy na plnění úkolů ve stavu pohotovosti.

V Česku se podle mluvčí Úřadu vlády Karly Mráčkové podobný legislativní návrh nechystá. „Každá země reaguje na bezpečnostní situaci svými vlastními nástroji, protože v různých zemích je situace odlišná. Česká republika průběžně vyhodnocuje své potřeby a přijímá opatření odpovídající aktuálním rizikům,“ uvedla Mráčková s tím, že systém krizového řízení a informování obyvatelstva je funkční.

Stát podle mluvčí vlády nicméně průběžně vyhodnocuje zkušenosti z minulých krizových situací a přijímá opatření, která mohou připravenost dále zlepšovat. Ministerstvo obrany pro Seznam Zprávy uvedlo, že v Česku nyní probíhá revize krizové a branné legislativy.

Zatímco v Polsku se připravenost obyvatel stupňuje, v tuzemsku se podle odborníků často podobné téma setkává s reakcí, že jde o strašení válkou. Ministerstvo vnitra se například už při vydání příručky 72 hodin v loňském roce ve své tiskové zprávě předem bránilo otázce „Proč ministerstvo ‚straší‘ lidi budoucími krizemi?“, podobně se při vyjádřeních o možných hrozbách musel hájit nyní už bývalý náčelník generálního štábu Karel Řehka.

Právě vnímání přípravy obyvatel jako strašení je podle bývalého šéfa nyní zrušeného Krizového informačního týmu Jana Paťawy nešťastné. „Podle výzkumů naprostá většina obyvatel chce, aby je jejich stát nějak připravoval. Pokud ale politici jen uklidňují s tím, že se nic stát nemůže, rozhodně to nevede k žádné přípravě,“ říká Paťawa.

Podobně se vyjádřil i vedoucí oddělení krizového řízení policejního prezidia Václav Pelikán. Podle něj lidé dříve věděli, co mají dělat v případě krize, zatímco dnes opakují, že stát jen straší. „Když bezpečnostní cvičení dělat nebudeme, tak na to nebudeme připraveni,“ řekl Pelikán.

Paťawa za hlavní problém považuje nedostatečnou snahu měst a politiků obyvatele informovat. Projekt 72 hodin, ve kterém resort vnitra společně s hasiči upozorňoval lidi na to, co mají v prvních třech dnech krize dělat, podle něj neměl být koncem snahy v této oblasti. „Měl pokračovat směrem k samosprávám a ke specifickým skupinám, jako jsou starší lidé nebo děti. A to se už neděje,“ kritizuje Paťawa.

Podle Hany Malé z odboru komunikace ministerstva vnitra resort aktuálně projekt příručky pro obyvatelstvo reviduje a chce jej rozšířit o další aktuální témata. „Jedním z nich bude například problematika improvizovaného ukrytí, zabývat se budeme také hybridními hrozbami. Inspirujeme se přitom zkušenostmi Polska i dalších evropských zemí, například Finska či Lotyšska,“ uvedla Malá.

Resort podle ní také reviduje plánovací dokumentaci, provádí analýzu rizik a připravuje konkrétní opatření pro jednotlivé části a složky resortu tak, aby byly schopné odpovídajícím způsobem reagovat na vývoj situace. „Cílem je zároveň zajistit, aby lidé v krizové situaci dostali co nejrychleji jasnou, ověřenou a praktickou informaci o tom, co se děje a jak mají postupovat,“ doplnila Malá.

Snaha informovat obyvatele pro případ krize je kromě státních úřadů věcí také samotných měst a obcí. Například Praha v návaznosti na příručku 72 hodin spustila loni na podzim informační kampaň „Buď připraven, nebuď překvapen!“ s cílem připravit veřejnost na možné mimořádné události. Součástí je web nebudprekvapen.cz, série podcastů a papírové letáky.

Magistrát si ke kampani na konci března nechal zpracovat průzkum, během čtyř sledovaných dní kampaň zaznamenala třetina Pražanů - nejčastěji v MHD, tisku, online prostředí nebo jako venkovní reklamu. „Dosavadní data ukazují, že kampaň byla z hlediska zásahu, zaznamenání a přijetí veřejností úspěšná, proto uvažujeme o jejím pokračování a rozšíření o další témata,“ uvedl mluvčí magistrátu Vít Hofman s tím, že samotný web navštívilo za rok bez masivní reklamy 30 tisíc uživatelů.

O bezpečnosti prostřednictvím webu, který měsíčně navštíví několik stovek lidí, informuje také Brno. Tamní radní zároveň na začátku září schválili dodavatele pro centrální krizový komunikační systém, který má zajistit efektivní komunikaci města, městských částí a dalších institucí například při výpadku dodávek elektřiny.

Podobně jako Praha a Brno je na tom také Ostrava. Primátor Jan Dohnal (ODS) poukazuje na to, že krizové situace se nedají řešit až v okamžiku, kdy k nim dojde. „Ostrava má robustní systém krizového řízení. Pravidelně cvičíme a připravujeme se na různé typy mimořádných situací,“ řekl Seznam Zprávám.

Ostrava je podle něj v rámci svých kompetencí velmi dobře připravena na případnou krizi. Poukazuje ale na to, že města nemohou v této oblasti nahradit stát, ačkoliv mohou posilovat krizová řízení, hasiče a ochranu kritické infrastruktury.

„Bezpečnostní situace v Evropě je dnes jiná než před deseti nebo dvaceti lety a podle toho se musí změnit i naše uvažování. Nejde o vyvolávání strachu, ale o připravenost státu, měst i jednotlivých domácností. Lidé musí vědět, co mají dělat při dlouhodobém blackoutu, výpadku komunikací, povodni nebo jiné mimořádné události. A stát musí mít systém, který v takové situaci skutečně funguje,“ doplnil Dohnal.

Mluvčí Úřadu vlády zdůraznila, že bezpečnostní situaci v Evropě i ve světě stát průběžně sleduje. „Zároveň ale platí, že v tuto chvíli neexistují žádné informace, které by nasvědčovaly bezprostřednímu ohrožení České republiky a jejích občanů,“ uvedla Mráčková.

Ministerstvo vnitra poté doplňuje, že v příštím roce rozšíří své možnosti, jak obyvatele v případě nebezpečí informovat. „Pro případ krizové situace využíváme zejména prostřednictvím HZS ČR kombinaci několika varovných a informačních kanálů, od sirén a lokalizovaných SMS přes média, web a sociální sítě až po spolupráci se samosprávami. V roce 2027 se tento systém rozšíří také o CZ-Alert, který umožní odvysílat varovnou zprávu na mobilní telefony ve vybrané oblasti nebo i do celé republiky, aniž by došlo k zahlcení sítí nebo výrazné časové prodlevě,“ řekla mluvčí resortu Malá.

Co se týče dlouhodobého informování obyvatel, na to se zaměřuje hasičský celorepublikový systém koordinátorů Preventivně výchovné činnosti. „Ti se dlouhodobě věnují v rámci svých území přípravě obyvatelstva na mimořádné události a krizové situace. Ročně proškolíme zhruba dvě stě tisíc obyvatel. V rámci školení se speciálně zaměřujeme na těžko dosažitelné a ohrožené skupiny obyvatel, jako jsou senioři a lidé s hendikepy,“ popsala mluvčí generálního ředitelství hasičů Klára Ochmanová.

Podle Paťawy jsou na tom Češi s informovaností celkově lépe, než se zdá. „Podle zhruba rok starého měření máme deklarovanou připravenost asi 27 procent, což se nezdá jako moc, ale na druhou stranu informovanost lidí o tom, jaké mít zásoby a jak se chovat, je docela rozumná, kolem 30 až 40 procent. U nás, ale i u kolegů v Polsku nebo kdekoliv jinde, je vždy největší problém zvýšit poměr těch opravdu připravených, ne jen těch informovaných,“ sdělil Paťawa.

Rozdíl oproti Polsku je podle něj i v tom, že Poláci vnímají riziko jako mnohem větší než Češi, a tak je v jejich společnosti o informace vyšší zájem. „Ta současná kampaň v Polsku určitě reaguje na potřebu místních obyvatel mít ty informace pro případ, že se něco stane. Je to otázka vyhodnocení míry rizika,“ řekl Paťawa.

Státy ve svých informačních kampaních kladou mimo jiné důraz na to, aby obyvatelé věděli, kde mají svůj nejbližší úkryt a jak se k němu bezpečně dostat. Česko se v současnosti v tomto ohledu spoléhá především na improvizované úkryty a možnost schovat se ve vlastním domě.

„Česká republika, podobně jako většina evropských států, spoléhá v případě krizových stavů a válečného ohrožení primárně na jiné způsoby ukrytí než na stálé úkryty,“ uvedla mluvčí hasičů Ochmanová.

Improvizované úkryty jsou konkrétní předem vytipované prostory, například podzemní garáže, suterény, sklepní prostory, podzemní nákupní centra nebo tunely, které by se v případě vyhlášení stavu ohrožení státu nebo válečného stavu stavebně a technicky zodolnily - a to například zpevněním stropů, přidaným větráním či utěsněním. Aktuální mapu těchto úkrytů evidují hasiči na webu.

Nejbližším úkrytem bude ale v dnešní době podle Paťawy většinou vlastní byt nebo dům. „Úkryt máte uprostřed bytu nebo dole pod domem a jmenuje se dvě stěny, anebo sklep,“ řekl s tím, že klasické kryty byly koncipované na nukleární hrozbu.