Článek
V proslovu se vyjádřila také k protestům proti vládnímu záměru převést financování České televize a Českého rozhlasu na stát. Plány na zrušení rozhlasových a televizních poplatků označila za ohrožení celé audiovizuální tvorby.
„Vlastně se hraje o naši budoucnost, o budoucnost audiovize a budoucnost takových dokumentů, jaké tady vidíme. A o jistoty, které filmaři potřebují, aby mohli dělat svoji práci,“ řekla Třeštíková v době, kdy zároveň ministr kultury Oto Klempíř ze strany Motoristé sobě žádá škrtnutí zhruba poloviny peněz na podporu audiovize.
Cenu Respektu získala reportáž České televize Ty, které přežily. Na snímu jsou zleva kameraman Vojtěch Hönig, kameraman Libor Ungermann a reportérka Barbora Maxová.
Podpora veřejnoprávním médiím v Jihlavě zazněla také při udělení Ceny Respektu určené tvůrcům audiovizuálních reportáží. Získala ji reportáž Barbory Maxové Ty, které přežily, natočená pro Českou televizi. Přinesla výpovědi pětice žen, které popsaly brutální mučení, sexuální násilí a otřesné podmínky v ruských věznicích.
Režisérka Třeštíková patřila podle ředitele festivalu Marka Hovorky k hostům již prvního ročníku akce, jejímž cílem je zviditelnit dokumentární tvorbu. „Svým velmi pozitivním duchem se snažila naše aktivity podporovat. A to i v následujících letech,“ zdůrazňuje Hovorka.
„Bylo to úžasně živé, krásné. Od té doby jsem tady byla mnohokrát a vždycky jsem si říkala, že ten festival dělá hodně pro dokument, aby se stal důležitou součástí kinematografie, což si myslím, že je a měl by být. Ale oni tomu dodávají ještě větší váhu,“ vzpomíná na začátky akce Třeštíková.
Ta v sobotu uvede v Jihlavě časosběrný dokument o zpěvačce Báře Basikové. „Nepůjde o verzi, která je v kinech, protože tu už samozřejmě diváci mají možnost vidět, ale půjde o úplnou verzi, která následně potom bude rozdělená do tří částí televizní dokumentární série,“ upřesňuje Marek Hovorka.
V sobotu odpoledne si festival vedený Markem Hovorkou (na fotografii) u kina Dukla připomněl své 30. výročí.
Jihlavský dokumentární festival, největší akce svého druhu ve střední a východní Evropě, letos potrvá do 1. listopadu. V soutěžních i nesoutěžních sekcích nabízí více než 350 titulů.
V sobotu odpoledne si festival své třicáté výročí připomněl u kina Dukla. V prostoru, kde začínal, se krájel narozeninový dort. „Proč v sobotu? Protože 24. října je den, kdy byl první den festivalu v prvním ročníku 1997,“ objasňuje Marek Hovorka.
Podle něj se od té doby do pořádání zapojilo několik tisíc pracovníků. Za stejnou dobu festival udělil víc než 100 tisíc akreditací. „A když to přepočteme na obsazenost v kinech, tak bychom měli letos v součtu přesáhnout jeden milion diváků,“ věří ředitel.
Výročí Ji.hlavy připomene ještě premiéra střihové filmové eseje režisérky Andrey Slovákové a střihačky Janky Vlčkové s pracovním názvem Ji.hlava 30: Myslet filmem. Z téměř stovky hodin archivních záznamů, které vznikaly jako záznamy masterclass či rozhovorů, skládají obraz toho, jak se za tři desetiletí proměňovalo přemýšlení o dokumentárním filmu.
Zahajovacím filmem se v pátek večer stalo poetické vyprávění nazvané Návrat do neznámé země. Režisérka Olga Malířová Špátová v něm zachytila život choreografa Jiřího Kyliána, jeho tvorbu i přes 50 let trvající manželství s tanečnicí a múzou Sabine Kupferberg.
Podle autorky nejde o běžný medailon osobnosti, nýbrž vizuálně zajímavou a srozumitelnou výpověď o dlouholetém tvůrčím vztahu i univerzálním běhu života. „Zachycovala jsem obrazy. A posléze jsem toužila vytvořit příběh jejich života skrze tyto symbolické obrazy, ale i příběh života, který se týká nás všech. O touze po lásce, touze po tvorbě, něco v životě vykonat, říct. A hlavně je tam také příběh o hledání domova,“ naznačuje Malířová Špátová.
Choreograf a hlavní protagonista zahajovacího filmu Návrat do neznámé země Jiří Kylián s režisérkou Olgou Malířovou Špátovou.
Snímek vznikal na jednom z nizozemských ostrovů. Sám Kylián si přál, aby nešlo o tradiční portrét. Navrhl i natáčení na zdánlivě opuštěném místě. „Nejdřív jsem z toho drobně omdlela, ale když má člověk nějaké omezení, tak vytvoří něco úplně nového, začne se na ten film dívat úplně novýma očima a přestane používat už vyšlapané cesty,“ dodává režisérka.
Devětasedmdesátiletý Kylián působil po emigraci v roce 1968 v Německu a především v Nizozemsku, zejména v haagském Nederlands Dans Theater, kde byl i uměleckým ředitelem.
Úvodní film Návrat do neznámé země je zařazen v mezinárodní sekci Opus bonum. Tuzemské i zahraniční filmy v Jihlavě soutěží ještě v několika dalších. „Nehledáme jedno konkrétní téma, je pro nás nejdůležitější podat co nejpestřejší zprávu o současném světě,“ říká ředitel Hovorka. Námětem dokumentů mohou být konflikty, politika, životní prostředí či lidské poznání.
Diváci uvidí například film oscarového dokumentaristy Alexe Gibneyho o rekonvalescenci spisovatele Salmana Rushdieho po atentátu, snímek přibližující dění kolem ukrajinské dronové jednotky nebo ženský a mužský pohled na současný Afghánistán. Na programu je také šest nových českých dokumentů.
Film nazvaný Za slovo ručím životem věnovala režisérka Slobodanka Radun postojům celosvětově uznávané české spisovatelky Radky Denemarkové. Premiéru měl na Frankfurtském knižním veletrhu, kde Denemarková kritizovala ministra kultury Otu Klempíře ze strany Motoristé sobě.
„Radka žije to, co říká,“ říká režisérka, podle níž je velkým tématem Denemarkové kritika totalitních režimů a vztahů mezi lidmi. „V tomhle smyslu je nekompromisní,“ dodává filmařka, jež s Denemarkovou procestovala Tchaj-wan, Egypt, Izrael nebo rakouský Salcburk. Tam všude Denemarková prezentovala své knihy.
Dům kultury Jihlava je opět jedním z hlavních center festivalu.
Další film nazvaný Na vrcholcích všech bukových hor věnovaly tvůrkyně Klára Trsková a Anežka Horová divokému odsunu a skupině Němců, která zahynula na Bukové hoře na Broumovsku. Podle Trskové šlo většinou o staré nemohoucí lidi, ale také o ženy a děti. Byli nejprve vyhnáni do Polska. „Chtěli se vrátit zpátky, protože polská strana je nepřijala, ale jejich domy v Teplicích nad Metují už byly obsazeny lidmi, kteří zabrali jejich majetek. Proto pravděpodobně byli odsouzeni k tragickému konci,“ říká dokumentaristka. Film kombinuje pouze obraz místa a archivní záběry s hudbou a animací.
Další snímek Hasit ohněm režisérky Markéty Ekrt Válkové ukazuje potenciál ohně při ochraně přírody, zároveň však mluví o společnosti, která se bojí odpovědnosti. Film, jímž provázejí odborníci, ukazuje jarní kvetoucí louky krátce po řízeném vypálení asi půlhektarového pozemku v Národním parku Podyjí.
O přízeň porotců se bude také ucházet titul Nesnášení, jemuž dal režisér Ondřej Šálek podtitul „portrét české radikalizace“, nebo novinka Víta Klusáka Jediná vteřina o příbězích účastníků dopravních nehod.
Soutěžní sekce Česká radost nabídne například snímek režisérky Elišky Cílkové Znovu vstaň. Časosběrný dokument sleduje tři roky života mladé sportovkyně ve světě, v němž se hodnota člověka měří výsledky, body a umístěním. Sekce Zvláštní uvedení nabídne Přeladění slovenské režisérky Sáry Prokopové. Zachycuje situaci ve slovenské veřejnoprávní televizi po nástupu nové politické garnitury.
Sekce Filmy, které změnily svět nabídne 13 snímků, jež dokázaly ovlivnit veřejnou debatu a proměnit ji v akci, změnit legislativu nebo zásadně proměnit celospolečenský úhel pohledu. Sekce připomene například dokument Hanebná sklizeň, v němž producent a reportér David Lowe spolu s Edwardem R. Murrowem odhalili otřesné podmínky života a práce migrujících zemědělských dělníků v USA. Snímek vyvolal celostátní debatu a uspíšil projednání zákonů o práci v zemědělství.
Československou stopu v sekci tvoří Děti bez lásky česko-německého režiséra Kurta Goldbergera. Snímek poukázal na problém psychické deprivace dětí v kolektivních zařízeních tehdejšího socialistického státu. Vyvolal veřejnou diskuzi a přispěl k prodloužení mateřské dovolené a regulaci noční práce žen.
Letošní Ji.hlava dále nabídne retrospektivu americko-vietnamské filmařky a teoretičky Trinh T. Minh-ha. Jedna z nejvýraznějších osobností experimentálního a esejistického dokumentu ve své tvorbě zpochybňuje tradiční způsoby zobrazování druhých kultur, žen, menšin i samotné dokumentární reality.
Portrét průkopnice lesbického a queer experimentálního filmu přinese snímek Barbara navždy režisérky Brydie O’Connor. Na programu bude také novinka Viktora Kossakovského Bilion. Černobílý film téměř beze slov sleduje drobný pohyb člověka, vody a krajiny a vytváří z něj filmovou meditaci o opakování, práci a vytrvalosti, uvádějí organizátoři.
Festival se koná od roku 1997. „Když to přepočteme na obsazenost v kinech, tak bychom měli letos v součtu přesáhnout jeden milion diváků,“ věří ředitel.
V programu se objeví i dva filmy, jež se vracejí k současnému Afghánistánu. Mohabat od amerického režiséra Jamese Longleyho sleduje mladého chlapce, jehož život poznamenala smrt otce při americkém dronovém útoku. Film 771 dní afghánské režisérky Zainab Entezar pak vznikal tajně během 771 dní jejího života pod vládou Tálibánu.
Doprovodný program zahrnuje divadlo a hudbu, mluvené slovo, podcasty nebo třeba audioscénu Českého rozhlasu. Inspirační fórum pak do Jihlavy přiveze britského archeologa Davida Wengrowa nebo íránsko-australskou architektku Samaneh Moafí.
