Severní Korea je v silnější pozici. Kvůli podpoře Ruska, říká expertka

Vůdci Číny a Severní Koreje se tento týden ujistili o vzájemné podpoře svých zemí. Si Ťin-pching zamířil za Kim Čong-unem po dlouhých sedmi letech, během nichž Pchjongjang mimo jiné poskytl přímou vojenskou pomoc Rusku ve válce na Ukrajině. S kým teď Kimův režim nejvíce „peče“? V podcastu 5:59 rozplétáme spletenec vztahů komunistické diktatury.

Komunistická Severní Korea bývá řazena mezi nejizolovanější země světa. Přesto se čas od času její vůdce Kim Čong-un potkává s lídry světových mocností. Před lety to byla série ostře sledovaných summitů s americkým prezidentem Donaldem Trumpem během jeho prvního mandátu v čele Spojených států. V červnu 2019 Trump v Kimově doprovodu dokonce nakrátko vstoupil na území KLDR, byť tehdy šlo jen o několik kroků.

Jenže z Trumpovy diplomatické ofenzívy, zdá se, nezbylo nic, přestože dává i po svém návratu do Bílého domu najevo, že o schůzku s Kimem má zájem. Ten se však setkává s tradičnějšími spojenci svého totalitního režimu. A to i přímo v Pchjongjangu, kam za ním v červnu 2024 dorazil ruský prezident Vladimir Putin.

O dva roky později pak přijel další exponovaný host – vládce Číny Si Ťin-pching, který se na začátku tohoto týdne během dvoudenní návštěvy dočkal pompy v obvyklém severokorejském duchu, tedy se skandujícími davy a výzdobou v ulicích.

„Přivítání (čínského prezidenta) ze strany Kim Čong-una bylo velmi přátelské a s různými oslavami, ve srovnání s Putinovou návštěvou ale těch oslav bylo trochu méně,“ popisuje v rozhovoru pro podcast 5:59 politoložka a výzkumná pracovnice institutu Europeum Tereza Novotná s tím, že například i Si Ťin-pchingových portrétů teď v Pchjongjangu neviselo tolik, jako tomu bylo v případě cesty šéfa Kremlu.

Z čínsko-severokorejských rozhovorů zároveň nevzešlo žádné oznámení, které by zásadnějším způsobem posouvalo vzájemné vztahy. Oficiální prohlášení se omezují v podstatě „pouze“ na potvrzení vzájemné podpory a pokračování, resp. prohlubování spolupráce mezi oběma zeměmi. Zajímavé ovšem podle politoložky je, že Severní Korea poprvé veřejně podpořila politiku jedné Číny, podle níž nedílnou součástí asijské velmoci je také Tchaj-wan.

Je ale možné za podobou návštěv ruského a čínského lídra v KLDR hledat něco víc? Podle české expertky platí minimálně to, že Kim Čong-un je v současnosti ve výrazně silnější pozici než před několika lety. Učinil totiž rozhodnutí, které se mu vyplácí. „Před několika lety vsadil na podporu Vladimira Putina a na válku Ruska proti Ukrajině,“ zdůrazňuje Novotná a připomíná, že KLDR vedle dodávek munice poskytla i své vojáky. Podle odhadů jich bylo k 15 tisícům, přičemž tisícovky z nich zřejmě v bojích na Ukrajině zemřely.

„Severokorejská podpora Ruské federace je opravdu tím zásadním rozdílem. Role Severní Koreje se velmi změnila, upevnila,“ říká politoložka Novotná, která působí také na berlínské Svobodné univerzitě.

Nejde přitom jen o samotnou silnější pozici Pchjongjangu v rámci partnerství s Ruskem a Čínou. Za vyztužení Putinova válečného snažení teď Severní Korea podle Terezy Novotné nejspíš získává i odměnu v podobě technologií, které pomáhají posilovat její raketový a jaderný program. A snad ještě důležitějším „benefitem“ pro režim může být fakt, že severokorejští vojáci získávají na Ukrajině bojové zkušenosti a poznávají, jak vůbec moderní válka vypadá.

Mohlo by se přitom zdát, že úzká spolupráce KLDR s Ruskem se nebude úplně líbit v Pekingu, například kvůli obavám z oslabování čínského vlivu. Přinejmenším je to podle ní jedna z teorií, o které se nyní hovoří. „Osobně si ale myslím, že Číně to svým způsobem vyhovuje. Poskytováním munice, vojáků a dalšího (Rusku) totiž Severní Korea svým způsobem odvádí špinavou práci,“ podotýká expertka a dodává, že jinak by se Putin mohl obrátit s žádostí o pomoc do Pekingu – a tamní vládce by musel učinit rozhodnutí.

Zároveň je podle Novotné zřejmé, že Si Ťin-pching si nepřeje nestabilitu, nebo dokonce pád současného severokorejského režimu. Už proto, že by se tím mohl otevřít prostor pro demokratizaci Severní Koreje a třeba i pro sjednocení obou států na Korejském poloostrově. Z čehož by v konečném důsledku mohla rezultovat přítomnost vojenských jednotek Spojených států v podstatě u čínských hranic.

Na druhou stranu i dění na aktuálním summitu v Pchjongjangu z pohledu analytičky ukázalo, že čínská strana má své zájmy – chce totiž větší otevření severokorejské ekonomiky a přijetí některých reforem po čínském vzoru, které by vedly k větší vzájemné ekonomické a jiné výměně, například studentů. Jenže s takovým krokem se u Kim Čong-una zřejmě počítat nedá. Už si ho totiž před lety vyzkoušel. „A tehdy zjistil, že to spíše vedlo k ohrožení jeho postavení a režimu,“ uvádí Tereza Novotná s tím, že následně vůdce KLDR zařadil zpátečku.

Navíc momentálně se severokorejský režim nenachází pod tak velkým ekonomickým tlakem, a to zásluhou peněz, které k němu putují z Moskvy jako odměna za vojenskou pomoc na Ukrajině. Z logiky věci tak vyplývá, že v zájmu diktátora Kima je, aby Putin ve svém ukrajinském tažení – i s případnou pomocí ze Severní Koreje – pokračoval.

Na co ale finance z Ruska v KLDR míří? Podle Terezy Novotné se nezdá, že by se je Kim Čong-un snažil využít například pro rozvoj velmi chudého venkova nebo obecně pro pozvednutí hospodářství jako celku. Místo toho jsou prý nejspíše investovány do jaderného programu a zároveň jimi severokorejský diktátor uplácí ty, na jejichž podpoře je závislý – ekonomickou a politickou elitu.

Není proto zřejmě velkým překvapením, že místo, kde tito lidé žijí, prosperuje výrazně více než zbytek země. „Vzkvétání“ metropole Pchjongjangu je tedy z pohledu české expertky možné vysvětlit právě tím, že si režim potřebuje udržet elity na své straně.

A dalším klamným signálem by mohla být i nominálně slušná úroveň růstu severokorejského HDP, která podle odhadů dosahuje na tři až čtyři procenta. „Jenže většina toho ekonomického růstu byla způsobena hotovostní injekcí z Ruska, nikoliv tím, že by docházelo k nějakým převratným ekonomickým reformám,“ upozorňuje Novotná.

V podcastu 5:59 se také dozvíte, jak do uvažování velmocí o KLDR zřejmě promlouvá karta jejího jaderného programu nebo do jaké míry se Kim Čong-un (ne)musí bát o své postavení v čele režimu. Poslechněte si v přehrávači v úvodu článku.