Nedostatek lékařů? Můžeme jít cestou pojízdných ordinací, říká Vojtěchův náměstek

Staronový ministr Adam Vojtěch (za ANO) si dal za cíl provést zásadní změny českého zdravotnictví. Zaměřit se chce na prevenci, dostupnost a kvalitu péče, digitalizaci, ale i finanční stabilitu systému. Co je reálně možné zvládnout?

Hostem Ptám se já byl náměstek ministra zdravotnictví Ladislav Švec.

S klíčovými reformami českého zdravotnictví má šéfovi resortu Vojtěchovi pomoci právě náměstek Ladislav Švec. Bývalý šéf Kanceláře zdravotního pojištění a zakladatel Platformy pro udržitelné zdravotnictví mnohé systémové změny sám dlouhodobě prosazuje. S příchodem na ministerstvo se mu teď - jak sám řekl - otevřelo „okénko příležitosti“. Už do poloviny roku by měl připravit několik velkých legislativních balíků.

Zaměřit se předně chce na nastavení udržitelnosti a efektivity zdravotnictví. Velkou výzvou podle něj bude také reforma ochrany veřejného zdraví, kterou předchozí vláda nedotáhla. Švec chce sjednotit hygienické stanice a další klíčové instituce pod jednu centrální, aby bylo Česko odolnější v době krize, jako byla třeba covidová pandemie.

„Kolegové ze Světové zdravotnické organizace říkají: vůbec nepřemýšlejte o tom, jestli přijde něco takového, jako byl covid. Jediná smysluplná otázka je: kdy to přijde a jestli na to budeme připraveni?“ prohlásil Švec v Ptám se já a dodal:

„Republika a společnost si to zaslouží. Já bych byl hrozně nerad, aby jednou přišlo něco podobného a my jsme si znovu říkali: kdo to vlastně řídí? Kdo má pravdu? Který vědecký tým je vědečtější?“

Na to si ostatně minulý víkend na volebním sjezdu ANO postěžoval i předseda hnutí a premiér Andrej Babiš. To, že jeho tehdejší vláda věřila odborníkům, označil za chybu a důvod, proč ANO v roce 2021 prohrálo volby.

„Andrej Babiš to řídil jako premiér republiky, ale musím přiznat, že mu ten systém jako takový příliš nepomohl,“ poznamenal k tomu Švec.

Dotáhne nový ministr změny, nebo je zastaví ti, kterých by se úprava dotkla? A co zdravotnictví v tuhle chvíli trápí úplně nejvíc?

Celý rozhovor si můžete pustit v audiopřehrávači, ve své oblíbené podcastové aplikaci nebo ve videu.

Co v rozhovoru zaznělo?

1:00 Jaké to je pro vás dostat se do role náměstka, kde je vaším úkolem ty reformy a změny, o kterých jste roky mluvil, prosadit? - Upřímně řečeno, myslím, že je to skvělé. - Nejste z toho nervózní? - Nejsem z toho nervózní. Pro mě osobně je to pokračování příběhu, naprosto logické pokračování příběhu, kdy jste věnovala velký čas vymýšlení těch zmíněných reforem a změn, jejich propagaci, prosazování. Což vůbec není jednoduchá věc. A teď se nacházím v situaci, kdy mám možnost ty změny skutečně připravit a uvést v život.

2:00 Považuji tu současnou situaci za takové okénko příležitosti, možná krátké, možná dlouhé, to nikdo nevíme. Ale okénko příležitosti, kdy existuje konstelace, která by snad konečně ty systémovější změny ve zdravotnictví mohla umožnit. Hodně díky postavě a konsenzualitě současného pana ministra Adama Vojtěcha.

3:00 K čemu byste to okénko chtěl využít? - Začnu tím, jaké jsou před námi rizika a výzvy pro české zdravotnictví. Jsou to výzvy v oblasti ochrany veřejného zdraví, kdy kolegové třeba ze Světové zdravotnické organizace říkají: vůbec nepřemýšlejte o tom, jestli přijde něco takového, jako byl covid. Jediná smysluplná otázka je: kdy to přijde a jestli na to budeme připraveni? Tak to je jedna výzva, jedno velké riziko, které je před námi.

3:30 Druhá výzva je udržitelnost zdravotnictví. My jsme totiž teď ve fázi dobrého demografického cyklu, vrcholu demografického cyklu, kdy pracuje v českém hospodářství největší část populace. V budoucnu se to bude už jenom horšit. To znamená hodně lidí pracuje, odvádí do systému a měli bychom být tedy v situaci, která je úplně nejlepší. To se ale v budoucnosti, v příští dekádě zlomí, změní a my budeme potřebovat se stejnými nebo menšími zdroji poskytovat péči mnohem více pacientům, mnohem více lidem.

4:00 Jestli chceme, abychom v budoucnu byli schopni zachovat současnou kvalitu, dostupnost služeb i pro lidi, kteří třeba nemají dostatek disponibilních finančních zdrojů, nemají sociální kontakty, nemohou využívat protekci, tak musíme udělat řadu změn. Musíme učinit ten systém efektivnějším, musíme vytvořit prostředí, ve kterém bude možné na tu efektivitu tlačit. Což není současná situace. Těch změn bude muset být právě celá řada.

5:00 Podle mě nejlogičtější a jediná racionální varianta, jak toho dosáhnout, je využít toho systému, který tady v tuhle chvíli máme a naplnit ho původně předpokládaným obsahem. To znamená využít toho, že máme systém vícero zdravotních pojišťoven a dovést je k tomu, aby doopravdy soutěžily. Protože soutěž je vždycky to nejzdravější řešení tlaku.

6:00 Druhá věc je podívat se na to, jakým způsobem jsou v Česku vlastně distribuovány prostředky. My většinou platíme de facto za existenci toho poskytovatele, za objem péče, kterou poskytne. Ale neumíme lépe specifikovat nebo lépe řídit proces léčení našich pacientů a navázat na to odpovídající úhradu.

7:00 Jsme zvyklí plánovat distribuci těchto prostředků s jednoročním výhledem. A vy určitě stejně jako já dobře víte, že na rok nejde plánovat ani osobní rozpočet, natož rozpočet 600 miliard českého veřejného zdravotního pojištění. To znamená, další věc je překročit ten bludný horizont jednoho roku a naučit se dohodovat podmínky placení v horizontu delším. Současně s tím bychom navrhovali rozšířit proces dohadování podmínek o to, abychom se dohadovali nejen na ceně bodů a výši úhrad, ale abychom se bavili i o struktuře služeb, kterou budeme potřebovat.

9:00 Co přesně mají pacienti čekat? Nastavíte systém, ve kterém přehodnotíte, která zdravotnická zařízení v nějakém horizontu budou potřeba pro konkrétní péči, nebo ne? Řeknete mi, že za pět let se mi nemocnice na malém městě změní z nemocnice poskytující nějaké penzum lékařských služeb na lůžka s dlouhodobou péčí? - Ano, přesně. A mimochodem je to krásný příklad. Problém řešení čehokoliv ve zdravotnictví je, že když chcete něco změnit, protistrana vám řekne: s tím by veřejnost nikdy nesouhlasila. A krajský hejtman se vzbouří a starosta se vzbouří. A já vždycky říkám, že se ale nedivím, že se bouří, když vy za nimi přijdete někdy v posledním období platnosti té smlouvy. Ale pokud to bude podložené daty, informacemi a pokud budeme věnovat určitý čas tomu, abychom veřejnosti v tom daném místě vysvětlili, co za tím je… vždyť nikdo nechce, aby byl léčen u poskytovatele, který má třeba špatné výsledky indikátorů kvality nebo který fakticky není schopen personálně zajistit péči na dostatečné úrovni.

11:00 Za předpokladu, že byste měli celé čtyři roky na ministerstvu zdravotnictví, tak to po těch čtyřech letech pro mě bude vypadat jak? Jaké změny pocítím? - vy jako pojištěnec, jako občan byste měla poznat například změnu dostupnosti informací o tom, jak se kde léčí. Když to řeknu velice lidově.

13:00 Co dalšího? - Byl bych rád, kdybychom v primární péči odměňovali poskytovatele i za to, jakým způsobem vás provádí celým tím systémem. Jak efektivně, bezpečně udržují chronického pacienta vlastně v dispenzarizaci. Zda se mu situace nezhoršuje, nemusí navštěvovat nemocnici a podobně. To znamená de facto zlepšit péči o pacienta, zlepšit řízení péče o pacienta.

14:00 Další věc, kterou by mohli poznat i pacienti a která by mohla poskytovatelům, lékařům hodně ulehčit práci a rozvázat ruce, je druhá část legislativních návrhů, na kterých pracujeme. To znamená posílení a zvýšení kompetencí nelékařských profesí, typicky třeba sester.

15:00 Dál si myslím, že u té primární péče by mohli pacienti a pojištěnci zaznamenat naprosto okamžitě myšlenku, že bychom odměňovali více a lépe a rozumněji podřízení se, hrazeným screeningovým preventivním programům. tedy ětší motivace pacientů, pojištěnců k prevenci. S tím souvisí další velký balík podpory zaměstnavatelů, kteří mohou investovat do zdraví svých zaměstnanců a jejich rodin. A stát by tohle měl velmi podporovat.

21:00 (k zlepšení dostupnosti péče) Když posílíme kompetence nelékařů, tak si myslím, že to může částečně ta hluchá místa zaplnit. Opatření může být ale i více. Já si dovedu například představit, že se vrátíme k myšlence mobilního poskytovatele zdravotních služeb, což je věc, která v zahraničí existuje. - Mobilní lékaři, pojízdné ordinace? - Něco takového jako pojízdné ordinace. Nevidím vlastně důvod, proč bychom nemohli touto cestou jít a vyzkoušet to.

23:00 Co změna struktury lůžkové sítě, anebo vůbec i nemocniční sítě? Budete mít odvahu tohle změnit? - Za těch 25 let ve zdravotnictví jsem to slyšel nejméně třikrát, čtyřikrát, kdy bylo připraveno, jak se má racionalizovat síť, kde se má nemocnice převádět, restrukturalizovat. A nikdy se to nepodařilo. - A stane se to teď? - Nevím, jestli se to stane teď v tomto volebním období. Ale v tomto volebním období bych chtěl, aby existoval proces, ve kterém budeme vědět, podle jakých parametrů tu nemocniční síť změníme ve chvíli, až se bude jednat s poskytovateli o smlouvách nových. To je třeba vědět dopředu a je třeba domluvit na základě jakých parametrů to bude.

25:00 Hovořil jsem s kolegy lékaři, kteří v Česku vedou světový projekt choosing wisely, vybírej moudře. Zabývá se tím, že specifikuje, kolik péče a jaká péče v jednotlivých oborech a u jednotlivých diagnóz je vlastně nadbytečná nebo dokonce škodlivá. A v analýzách jim vychází,a platí to i pro Česko, že přibližně 30 procent výkonů, 30 procent zdravotních služeb je poskytováno nadbytečně, zbytečně a že dokonce významná část z těch služeb může být za určitých podmínek škodlivá. To znamená, ta rezerva je doopravdy ohromná. Máme 11 milionů lidí a máme přibližně 160 nemocnic. Dánsko, které má necelých 7 milionů lidí, má 22 nemocnic. - Kolik by stačilo Česku? - To právě v tuhle chvíli nikdo neví. A to je to, o čem celou dobu mluvím. Bylo by dobré, kdyby se to probralo s těmi, kterých se to týká a kdybychom se podívali na reálná data Česka.

27:00 Jak velkým problémem v efektivitě zdravotnického systému v Česku jsou obrovské fakultní nemocnice? - Určitě je nebývalé, aby metropole, jako je Praha, která má, řekněme, 1,5 milionu lidí, měla pět velkých fakultních nemocnic se všemi kompletními obory, které velká nemocnice může mít. Vídeň, která je několikanásobně větší než Praha, má dvě. My jich máme pět. Je naprosto zjevné, že tam dochází k celé řadě duplicit. neefektivit a že pokud by se nám podařilo reorganizovat čistě pražskou síť, uspořili bychom ohromné množství personálních i dalších kapacit pro léčení třeba jinde.

29:00 V jaké kondici vám bývalý ministr Vlastimil Válek zanechal zdravotnictví? - Určitě pan profesor Válek zajistil pár zajímavých věcí, například z hlediska vzdělávání. Vím, že se začalo více investovat do vzdělávání v těch oborech, které jsou potřebné. Někde se ale ten pozitivní odkaz úplně nepodařil. Pro mě osobně největší překvapení, až zklamání bylo, že se nepodařilo dotáhnout reformu ochrany veřejného zdraví. Přece není možné, aby se ochranou veřejného zdraví, což je věc, kterou bych připodobnil k armádě nebo bezpečnosti státu, řídilo a řešilo 18 de facto oddělených organizací a institucí. Krajských hygienických stanic, útvaru hlavního hygienika, dva zdravotní ústavy, jeden Státní zdravotní ústav. To se nepodařilo v předchozím volebním období, ten návrh se stáhl a my na něj chceme teď navázat a dotáhnout to do konce.

30:00 Druhá věc, která se nepodařila, je vytvořit prostředí, ve kterém by všichni jednotliví hráči tlačili na to, abychom byli hospodárnější, efektivnější, kvalitnější. Naopak tím, že jsme postupně každý rok vydávali deficitnější a deficitnější úhradové vyhlášky, došly nám peníze, systém jsme zadlužili. Vytvořili jsme řadu problémů, které teď musíme nesystémově, to přiznávám, řešit. Ale horší je, že zvykáte ten systém tímto způsobem na to, že prostě peníze jsou. Každý rok jich bude víc, i kdyby nebylo kam sáhnout a měli jsme se zadlužit. To je přece strašně špatně.

33:30 Cokoliv ve zdravotnictví budeme chtít změnit, a cílem té změny bude zvýšení efektivity a hospodárnosti, tak prakticky u každého tématu a u každé té změny najdete někoho, komu se ta změna nebude líbit a kdo proti ní bude vystupovat. - Čí protesty čekáte jako první, pane náměstku? - Já už jsem zaregistroval třeba u takové věci - která mi přišla ještě před rokem naprosto nesporná, logická, ku prospěchu všem - jakou je právě posílení kompetencí nelékařských pracovníků, typicky všeobecných sester, tak už u téhle podle mě nekonfliktní věci jsem zjistil, že část lékařské veřejnosti zastoupená Českou lékařskou komorou proti této myšlence vystupuje.

35:00 Budeme se snažit prosadit to, co je potřeba, i když se to nebude každému líbit.

37:00 Jak se vám poslouchal politický projev předsedy hnutí ANO Andreje Babiše na sněmu hnutí ANO, když mluvil o tom, že ANO prohrálo v roce 2021 volby a mohl za to covid, rady odborníků a expertů, které jsme moc poslouchali a neměli jsme je poslouchat? - Zaregistroval jsem to. Nevím úplně přesně, jak to bylo myšleno. Protože z mého úhlu pohledu v covidovém období bylo velkým problémem, že těch skupin odborníků, kteří radili, bylo několik, na několika různých místech a často si protiřečili. A to je právě třeba věc, kterou bychom rádi tím sjednocením ochrany veřejného zdraví do budoucna eliminovali tak, aby příští krizi řešil profesionální management, profesionální instituce s jednou hlavou, s jedním vedením, s jednou metodologií. A měli jsme vlastně jeden zdroj vědecké pravdy.

38:00 To se tehdy neustále říkalo, že potřebujeme Kochův institut, jako je v Německu. - Z hlediska formy si myslím, že ano, něco jako Kochův institut. To znamená jednu centrálně řízenou českou instituci, která má na starosti ochranu veřejného zdraví z metodického hlediska. Která je tím, kdo kontroluje různá opatření na celostátní úrovni, která řídí republiku nebo jednotlivá opatření v případě krize, jakou může být právě krize epidemiologického typu. - A tohle dotáhnete? Bude to důležité pro tu vládu, která nastupuje? - Pro mě a myslím si, že i pro pana ministra je tohle další klíčový úkol. Jde o věc, kterou bychom chtěli mít připravenou ve formě primárního legislativního návrhu ještě v polovině tohoto roku.

38:30 Protože jste přece říkal, že není otázka, jestli, ale kdy přijde podobná krize pro zdravotnictví. - Ano. Myslím si, že si to republika a společnost a občani a voliči zaslouží. Já bych byl hrozně nerad, aby jednou přišlo něco podobného a my jsme si znovu říkali, kdo to vlastně řídí? Kdo má pravdu, který vědecký tým je vědečtější? - No, Andrej Babiš to tehdy řídil. - Andrej Babiš to řídil jako premiér republiky, ale musím přiznat, že mu ten systém jako takový příliš nepomohl.