V politice lidem chybí slušnost. Nejvíc věří Pavlovi, říká sociolog

Už za měsíc Češi rozhodnou o novém složení Poslanecké sněmovny. Seznam Zprávy si během léta nechaly zpracovat detailní průzkum nálad mezi voliči. V jaké atmosféře česká společnost do voleb jde?

Hostem Ptám se já byl sociolog z agentury STEM/MARK Jan Burianec.

Měsíc před volbami do Poslanecké sněmovny je podle sociologa Buriance stále až třetina lidí nerozhodnutých. Ve veřejném prostoru, zejména na sociálních sítích v posledních týdnech zároveň někteří zklamaní voliči stran vládní koalice otevřeně deklarují, že letos nechají svůj hlas propadnout.

Jde o skutečný trend, který by do letošních voleb nějak výrazně promluvil?

„U sociálních sítí vidíme, že ten obrázek je trošku zveličovaný. Tato tendence byla ještě před rokem nebo před dvěma lety v populaci silnější u vládních voličů, kteří byli některými kroky vládních stran lehce rozčarováni až zklamáni. Ale tím, jak se blíží termín voleb, tak vidíme, že velká většina těch, kteří byli volit v roce 2021, pravděpodobně půjde i teď,“ reagoval sociolog.

Podle Jana Buriance vyhrává voličská zodpovědnost: „Hlavní motivace pro vládní voliče, potažmo pro Piráty se Stranou zelených je, že radši budou volit vládní tábor. Protože strach z toho, že hnutí ANO by se mohlo spojit a vládnout například se Stačilo! nebo SPD je pro ně silnější.“

Unikátní průzkum zároveň ukázal, že lidem na tuzemské politické scéně chybí alternativa. Podle sociologa je tedy škoda, že nakonec nevznikla nová politická strana, o které se ještě letos v zimě spekulovalo.

„Nám pořád lidé deklarují, že tady nějaký hlad po nové straně je. Bylo by to až nějakých 20 procent lidí, kteří by novou stranu uvítali,“ uvedl Burianec s tím, že ovšem není jisté, zda by nový politický subjekt nakonec zabodoval: „Je důležité si uvědomit, že 100 lidí je 100 chutí, takže nová politická strana by nakonec nemusela mít takový úspěch, jak se třeba zpočátku zdá.“

S podrobnými výsledky rozsáhlého výzkumu Politické dění a volební motivace 2025 budou Seznam Zprávy čtenáře postupně seznamovat až do voleb.

Co dnes Čechy trápí nejvíc? Komu nejvíc důvěřují? A kolik lidí se nakonec rozhodne jít k volbám?

Celý rozhovor si můžete pustit v audiopřehrávači, ve své oblíbené podcastové aplikaci nebo ve videu.

Co v rozhovoru zaznělo?

1:00 Co jste zjistili, když jste mapovali nálady společnosti? V jaké náladě jdou Češi do voleb? - V datech vidíme už dlouhou dobu, řadu let jeden zajímavý faktor, řekl bych, až paradox, a to, že ačkoliv lidé jsou s osobním životem víceméně spokojení, tak velká část, až tři čtvrtiny nám říkají, že nejsou spokojeni s tím, jakým způsobem se vyvíjí Česká republika. Je to znatelné třeba v tom, že jenom minimum lidí, nám to ukázalo, zhruba 12–15 procent je vlastně spokojených s tím, jak Česká republika směřuje, jaký aktuální je její vývoj. Polovina říká, že stagnuje, přešlapuje na místě. A zbylá část, nějakých 40 procent nám říká, že se vyvíjí dokonce špatným směrem, což může být varovné číslo.

3:00 My jsme se to snažili rozklíčovat a ptali jsme se na Českou republiku trošku ve větším detailu. Využili jsme metodu takzvaného semantického diferenciálu, kdy jsme respondentům předkládali různé charakteristiky, v jakém smyslu vnímají Českou republiku nebo z jakého pohledu taková je. A jediné pozitivní zjištění bylo, že Česká republika je pořád vnímaná jako prozápadní a relativně demokratický stát. S řadou výtek: Češi, i v dlouhodobém horizontu, si myslí, že se zhoršují mezilidské vztahy, že si nerozumí mladí do 30 let a starší 60 let. Vidí Českou republiku často jako zakřiknutou, jako nestabilní stát, chudý stát a stále velkým problémem je vnímání korupčního prostředí v České republice.

4:00 A ta chudoba a nestabilita, to je dáno čím? - Osobně si myslím, a ukazuje nám to i řada časových řad z posledních let, že takovým milníkem nebo spouštěčem byla epidemická krize v roce 2020. Na kterou navazovala nejrůznější restriktivní opatření, která pak na sebe nabalila následnou inflační krizi. A když už jsme mysleli, že jsme ty problémy víceméně zažehnali, tak přišel válečný konflikt na Ukrajině, který tyhle problémy jenom prohloubil.

4:30 Mě překvapila nestabilita. Máme vládu, která vládne celé volební období, což je v českých politických podmínkách v zásadě velmi neobvyklá věc, nestalo se to tolika kabinetům, že by bez nějakých dramatických turbulencí celé volební období zvládly. Byť z této vlády odešla Pirátská strana, ale v zásadě to fungovalo. Přesto tedy lidé vnímají stát jako nestabilní. - Myslím si, že to není vina jenom současné vlády. Ale když si vzpomeneme na poslední měsíce, případně posledního půl roku vlády Andreje Babiše, tak i on se potýkal poměrně s nízkou důvěrou nejen opozičních subjektů, ale i u svých vlastních voličů.

5:00 Z vašeho průzkumu také vychází, že silným motivem pro rozhodování v těchto sněmovních volbách je volba proti vládě, proti stávajícímu kabinetu. Má vůbec vládní koalice ještě šanci takhle silnou náladu ve společnosti nějakým způsobem přetočit? - Myslím si, že ano. Z aktuálních volebních modelů, které jsou často zveřejňovány, vychází, že vládní blok, včetně Pirátů s podporou Strany zelených, aktuálně zaujímá 40 procent voličských preferencí. A myslím si, zdaleka není nic rozhodnuto. Čeká nás ještě měsíc volební kampaně.

6:00 Vychází vám nějaká nestandardně vysoká část voličů, kteří by letos chtěli nevolit? - Nejčastěji to vychází v rámci sociodemografik vzdělání, kdy obecně nižší volební účast mají lidé se základním vzděláním, případně s maturitou. Jednoduše řečeno, čím vzdělanější člověk je, tím je asi větší šance, že k volbám půjde. Za druhé je to nějaké socioekonomické zázemí, postavení, často nejchudší sociální skupiny, tu jednu jsme docela do detailů rozebírali i v průzkumu pro Seznam Zprávy, tak u nich je menší tendence či ochota jít k volbám. Často tito lidé už jsou buď rezignovaní nebo politiku vůbec nesledují. Je to pro ně něco odtažitého, nechtějí s tím mít nic společného.

8:00 A zachytili jste nějaký trend typu, který se objevuje na sociálních sítích, kdy tradiční voliči, do velké míry jsou to voliči třeba stran stávající vládní koalice včetně Pirátské strany, říkají, že letos nechtějí jít k volbám, protože se zklamali a letos nemají koho volit? Je to nějaký dojem ze sociálních sítí, nebo nějaký trend, který lze pozorovat i z vašeho pohledu? - U sociálních sítí vidíme, že ten obrázek je trošku zveličovaný. V celistvé populaci tato tendence byla třeba ještě před rokem nebo před dvěma lety silnější u vládních voličů, kteří byli některými kroky vládních stran lehce rozčarováni až zklamáni. Ale tím, jak se blíží termín voleb, tak vidíme, že velká většina těch, kteří byli volit v roce 2021, pravděpodobně půjde i teď. Takže vyhrává voličská zodpovědnost. A hlavní motivace pro vládní voliče, potažmo pro Piráty se Stranou zelených, je taková, že radši budou volit ten vládní tábor. Protože strach z toho, že hnutí ANO by se mohlo spojit a vládnout například se Stačilo! nebo SPD, je pro ně silnější. A bojí se toho.

10:00 Je ve společnosti velká část lidí, kteří váhají, jestli volit vládní, anebo opoziční tábor? Nebo v tom mají lidé jasno a jenom se rozhodují, kterou ze stran na dané polovině spektra volit? - Je to druhá varianta. Ty dva tábory, vládní plus Piráti a opoziční jsou v tuto chvíli téměř nepropustné. My jsme nějaké velmi drobné přesuny v řádech jednotek procent viděli v prvním nebo druhém roce vládnutí. Ale teď už jsou ty hranice tak pevně postaveny, že mezi těmi tábory téměř nedochází k nějakým přelivům. - Takže tím pádem šance je maximálně v mobilizaci nových voličů, kteří váhají, jestli k volbám přijdou přesně, nikoliv přetažení z té druhé. - Přesně tak. Potažmo v demobilizaci.

10:30 Jaký balík témat by mobilizoval voliče? Co je tak palčivé, že si skutečně umíte představit, že by to mohlo mít mobilizační efekt? - My jsme se lidí ptali dvěma způsoby: jednak jaká jsou nejnaléhavější témata, která si myslí, že by o nich polici měli mluvit v rámci těchto voleb a předvolební kampaně. A za druhé, jestli jim věnují pozornost dostatečnou. A vyšlo nám, že nejpalčivější témata v tuhle chvíli jsou v zdravotnictví, respektive kvalita zdravotnictví a jeho dostupnost. Určitě se tam objevovala taky cena potravin a kvalita potravin obecně. Dále bydlení, což už je ale téma, které rezonuje u mladší části populace. Čím mladší člověk je, tím spíše je šance, že bydlení vnímá jako velmi naléhavé téma. Taky se nám objevuje téma korupce, které rezonuje především u nejstarší části lidí, 65 a více let. A top pětku témat uzavírá energetika, která je ale spíše sezónním tématem, které se zvedá na důležitosti spolu s topnou sezonou a v létě má trochu útlum.

13:00 Vidíte tam nějaké změny v tématech, která jsou pro Čechy podstatná? - Nám se zdá, že na důležitosti se v průběhu těch let zvedá zdravotnictví, tedy jeho kvalita a dostupnost. Víme z některých krajů, že je to trochu větší problém, třeba na severu Čech. Cena a kvalita potravin je daleko více zmiňována. Trošku opadá téma efektivity státu, lidé už si trošku zvykli na to, že tady existuje nějaký státní dluh, ale podle nich se o něm mluví celkem dostatečně. A taky je to téma v rámci efektivity státu, a to digitalizace. Která se sice ne úplně povedla, ale lidé mají pocit, že se alespoň nějakým způsobem řeší.

13:30 A co otázka směřování státu, na což hodně vsadila koalice Spolu? Vy jste to ale vlastně mezi hlavními tématy vůbec nezmínil.- Ano, to je vlastně docela zajímavé, že ačkoliv 40 procent lidí si myslí, že máme směřovat geopolitickým uspořádáním více na Západ, tak velká většina nadpoloviční, více než polovina si myslí, že nemáme jít ani na Západ, ani na Východ. Možná jim vadí nekonečné přestřelky mezi Amerikou a Ruskem. A ti lidé říkají, že by chtěli stát více neutrální, aby se tolik neangažoval. Můžeme si pod tím představit něco jako švýcarský model neutrality.

15:00 Bude lépe fungovat v kampani rétorika „Antibabiš“ nebo "Antifiala"? - Nám se jako jedna z nejsilnějších volebních v uvozovkách motivací ukázalo, že pro lidi to je nějaký vzdor, ukázat nespokojenost se současným směřováním České republiky a hlasovat proti vládě. Tendence „Antifialy“, tedy volit proti současnému premiérovi, je z našich dat až pětkrát silnější oproti tomu volit proti Andreji Babišovi. Což je dost, ale dává to logiku v tom smyslu, že i před čtyřmi roky u minulé vlády se volilo více proti Andreji Babišovi jako současnému představiteli vlády,než proti Petrovi Fialovi jako lídrovi tehdejší opoziční fronty.

19:00 Pak mě ve vašem průzkumu ještě zaujalo, když jste se ptali, co na politické scéně lidem nejvíc chybí. A nejčastější odpověď byla, že jim nejvíce chybí upřímnost, pravdomluvnost, slušnost a vzájemná úcta. Což je dost v protikladu k tomu, jak se ale drtivá většina politiků chová, jak se chovají i politici, kteří vedou v průzkumech předvolebních preferencí. Jak je to možné? - My to sledujeme dlouhodobě v nějakém úpadku důvěry v politiky a politiku jako takovou obecně. Mně se zdá, že čísla začala strmý spád dolů někdy v období opoziční smlouvy. Kdy ODS a ČSSD vytvořily takzvanou smlouvu o stabilním voličském prostředí. Ale samotní voliči to brali jako zradu a od té doby je nedůvěra v politiku razantně vyšší na celostátní úrovni. A když jsme se lidí teď ptali, tak to v té chybějící upřímnosti, slušnosti se zrcadlí jenom to, že politická kultura se od té doby zhoršila.

21:00 A kdo je podle nich dnes příkladem upřímného pravdomluvného slušného politika? Je tady někdo takový? - Myslím, že lidé by měli problém se většinově shodnout na nějakým zástupci. Ale myslím, že nejblíže tomu je úřad prezidenta aktuálně reprezentovaný Petrem Pavlem, který z těch politických institucí nebo osobností pobývá důvěry nejvíc. V našem průzkumu se ukázalo, že mu důvěřuje aktuálně zhruba polovina lidí. Ale je to dáno i symbolikou prezidentského úřadu dlouhodobě, kdy - až na výjimku v druhém funkčním období Miloše Zemana - u nás prezident pobývá velmi vysokou důvěru obecně.

26:00 Byla chyba, že nevznikla nová politická strana? Promarnil se potenciál, který zůstal nevyužit? - Ano, to je dobrá otázka. Nám pořád lidé deklarují, že tady nějaký hlad po nové straně je. Bylo by to až nějakých 20 procent lidí, kteří by novou stranu uvítali. Ale v tomhle je důležité si uvědomit, že 100 lidí je 100 chutí. Těžko se shodnou na tom, jaké vize, ideje by měla nová strana předkládat, jaké osobnosti by ji měli reprezentovat. Takže by nová politická strana nakonec nemusela mít takový úspěch, jak se třeba zpočátku zdá.