Přijímačky na střední nemá chystat pět ajťáků na DPP, říká expert

Systém elektronických přihlášek na střední školy selhal hned první den, jeho spuštění se odkládá. Zdigitalizování přijímaček přitom mělo předejít chaosu, který nastal loni. Daří se ale ve školství posunout ještě něco zásadního?

Hostem Ptám se já byl bývalý zástupce ředitele odboru pro regionální školství Ministerstva školství Jakub Drbohlav. Na Ministerstvu školství patřil mezi mladé tahouny změn a reforem. Jeho cílem bylo úřad rozhýbat, přivést absolventy nejlepších škol a pomoci odstartovat reformy, které by posunuly české školství do roku 2030 mezi ta nejlepší v Evropě (Strategie 2030+, pozn. red.). Po třech a půl letech z úřadu ale odchází.

Jedním z hlavních důvodů je podle něj neochota politického i úřednického vedení provádět odvážnější a náročnější změny. „Jsme tak ve 30 procentech toho, kde bychom potřebovali být. Ministrům školství je nutné přičíst k dobru, že chtějí zlepšovat vzdělávání. Ale když se podíváte na to, co se pak reálně děje, tak jsou to věci, které jsou spíš jednodušší a mají menší dopad,“ řekl Drbohlav v rozhovoru, který proběhl minulý týden.

„Podívejte se na stránky edu.cz, jak se to daří plnit a tam se nesplnilo z těch plánů skoro nic. Nikomu na tom moc nezáleží,“ upozornil expert. Alespoň některé dílčí věci se ale podle něj daří. Mezi nimi třeba zavádění nové informatiky do škol. Kritizoval ale přípravu elektronických přihlášek na střední školy: „Když potřebujeme systém elektronických přijímaček, kterým prochází 80 tisíc dětí, tak by to neměl dělat ředitel Cermatu s pěti ajťáky ze Slovenska na DPP.“

V jakých ze slibovaných reforem Ministerstvo školství pokročilo? Proč skončil nadějný projekt Dějepis+? A jak by se mohlo české školství modernizovat?

Celý rozhovor si můžete pustit v audiopřehrávači, ve své oblíbené podcastové aplikaci nebo ve videu.

Co v rozhovoru zaznělo?

1:00 Jaké má podle vás české školství silné a slabé stránky v tuto chvíli? - Například v poměru k tomu, kolik do něj dáváme zdrojů, má relativně slušné výsledky. Má mírně nadprůměrné výsledky v zemích OECD, v PISA testech (Programme for International Student Assessment, pozn. red.), což nás řadí po bok zemí na západ i na sever od nás. Funguje to dobře díky tomu, že to stojí na dnes už 108 tisících učitelích a nějakých desetitisících ředitelích, kteří jsou zvyklí toho hodně řídit a udělat sami.

3:00 A jaké má největší slabiny? - Nejslabší stránka je podle mě absence systému řízení a obecně sledování a systematického rozvíjení kvality. My už docela dlouho víme, co dělají nejúspěšnější země ve vzdělávání v našem civilizačním okruhu. Když se podíváme na země, jako je třeba Kanada nebo Finsko, Švédsko, Dánsko, Spojené království anebo i Portugalsko, které dlouho bylo hodně pod námi a teď se systematicky posledních 20 let dostává na naši úroveň, tak my víme, co vlastně funguje a co vede k tomu, že se vzdělávací systémy kontinuálně posouvají z naší úrovně na úroveň nejvyšší. A neděláme to.

6:00 Za kvalitu vzdělávání dnes odpovídá ředitel každé jedné školy. My těch škol jednak máme hrozně moc a za druhé jsou hrozně osamělé a izolované a nedostávají skoro žádnou zpětnou vazbu. Jediná zpětná vazba na kvalitu jejich činnosti z hlediska vzdělávání je návštěva České školní inspekce, která se hodně zlepšila za posledních 10 let, dělá dobré pokroky, ale ona přijde jednou za šest let. Jinak všechny iniciativy v tom systému směřují k tomu, abyste řešila, jak fungují papíry a výkazy, abyste řešila rekonstrukci tělocvičny nebo oken, starala se o provoz. A to je málo.

7:00 U těch úspěšných systémů vidíme, že vytváří celky škol. Třeba v Ontariu je to až 60, v Lotyšsku je to 10, v Singapuru 11. U nás je to v průměru 1,6 školy na zřizovatele. V těch celcích mají člověka, který zodpovídá za to, jak se v těch školách daří a on rozhoduje o tom, kdo je ředitel, on řeší výuku, sdílení kapacit napříč těmi školami. A to je způsob, jak se kontinuálně posouvat dál a dál. To my vůbec neděláme. Ředitelé jsou v tom hrozně sami. Vše směřuje k papírování, takže nakonec jsou spíš takoví ředitelé věznice než ředitelé školy.

7:30 Jak se zrovna tohle podařilo za dobu vašeho působení na ministerstvu posunout? - Tohle relativně málo, protože o tom vlastně až donedávna nikdo moc nemluvil, kromě neziskových organizací. Není to ani obsahem strategie vzdělávání. Tohle potřebujeme právě nejvíc. Čemu jsem přispěl, byl projekt Lídr školy, který se právě snaží pomáhat ředitelům, novým ředitelům, naučit se vést učitele ve škole jako kolektiv a rozvíjet je v jejich výuce, aby byli pedagogickými lídry. - Což byly hodně aktivity, které dělala řada neziskových organizací, ale nedělalo to Ministerstvo školství. - Ano. Protože dnes se vzdělávání ředitelů zaměřuje na právo a ekonomiku, a to je vlastně všechno, pedagogika je tam strašně málo. A my jsme to chtěli obrátit. (…) Aby to fungovalo, tak potřebujete podpořit i nějakou změnu regulace, kterou jsme bohužel neudělali. Ale podařilo se nám ten projekt zachránit, takže úplně neskončil.

9:00 Vy jste to zkoušeli navrhovat, chtěli jste ty programy rozšířit, ale na ministerský stůl se to nedostalo? - Častokrát se to nedostalo ani na ministerský stůl, a když, tak se s tím zas tolik nestalo. - Kde to tedy vázne? - Částečně ve schopnosti politiků ty věci prosazovat. Viděl jsem relativně málo politiků, kteří dokázali pracovat s tím úřadem a vlastně nám pomáhali rozjet všechny ty věci, které jsme udělali. Všechno, co jsme dělali, jsme rozjeli během prvního roku víceméně. - A to byl bývalý ministr Robert Plaga, protože vy jste za něj nastupoval. - Ano.

11:00 Jaký dopad má z vašeho pohledu, tedy zevnitř úřadu to, když se každý rok na ministerstvu podobným způsobem mění ministr? - Není to dobré, protože myslím, že úřednické vedení obecně je hodně averzní k riziku a je to celkem logické, protože cokoliv udělají bez dalšího pokynu, je pro ně ohrožující, a když nedělají nic, tak se jim nic nestane. Je to takové to staré: kdo nic neudělá, tak nic nezkazí. Aby se něco dělalo, čekají na nějaké jasné vedení ze strany politiků a tohle vedení já jsem tedy neviděl. - Pořád mi není jasné, jestli hlavní žábou na prameni, pokud jde o prosazování reforem, jsou ti politici v čele ministerstev, anebo ti úředníci na nějakých klíčovějších postech? - Já si myslím, že oboje jsou žáby.

14:00 Jeden z dalších vašich projektů je poměrně hodně diskutovaný projekt Dějepis+, což byl projekt na moderní novou, takzvanou badatelskou metodu výuky dějepisu a dějin. - Inspiroval se projektem, který fungoval před 15 lety v Německu a měl prokazatelné výsledky, zvyšoval schopnost učitelů učit a spolupracovat. Ten model je pět až osm učitelů dějepisu, kteří společně aspoň jednou za měsíc odučí jednu badatelskou lekci a potkají se a řeší, jak jim to jde. Vede je zkušenější učitel, který obchází, organizuje. A ti všichni mají podporu didaktiků dějepisu, kteří s vedoucími skupinek pracují a zajišťují tak, aby se ty moderní metody dostávaly k učitelům. - Proč to skončilo? - Těžko říct, já vlastně nevím, abych se přiznal. Asi klidně řeknu, že s předcházejícím ministrem bylo domluvené, že se to prodlouží.

17:00 Takže minulý ministr Vladimír Balaš ještě souhlasil s tím, že se ten projekt o rok prodlouží. Nový ministr Mikuláš Bek už o to zájem neměl. Jak je to možné? Tahle vláda říká, že jí záleží na tom, jakým způsobem se vyučují dějiny, že jí záleží na tom, aby modernizovala české školství. Tak proč potom zastaví takový projekt? - To se musíte zeptat jeho. - Nebylo vám to nějak vysvětleno? - Ne. - Je to pro vás překvapení a zklamání? Protože v téhle vládě sedí dva bývalí rektoři jedné z největších českých univerzit, Masarykovy univerzity, Petr Fiala a Mikuláš Bek. - No, jasně, určitě to byl jeden z faktorů, proč taky odcházím, protože to je symptomatické pro ostatní věci, které vidím kolem sebe.

19:00 S tím, abychom se dobrali k tomu, že se zařadíme mezi nejlepší vzdělávací systémy do roku 2030, tak trochu počítá Strategie 2030+. Experty je chválena jako dobrá strategie. Jak se ale tedy v praxi zatím daří? - Jsme tak ve 30 procentech toho, kde bychom potřebovali být. Všem těm stávajícím ministrům školství je nutné přičíst k dobru, že autenticky chtějí zlepšovat české vzdělávání. Základním ideálům a cílům celkem věří. Ale když se podíváte na to, co se pak reálně děje, tak jsou to věci, které jsou spíš jednodušší a mají spíš menší dopad.

20:00 A co myslíte konkrétně? - Třeba že bude ve školách víc školních psychologů a speciálních pedagogů. Což je správně. A to důležité, co se povedlo, ale je to zase spíše zásluha minulé vlády, je specifická revize curricula, kdy se děti učí víc informatiky a informatiku jiným způsobem. A školy na to dostaly i dost prostředků.

21:00 Co ambiciózní plány, se kterými nastupoval do funkce současný ministr? - Je skvělé, že to stávající pan ministr udělal a myslím, že skoro všechno z toho, co řekl, bych podepsal. Do té debaty vnesl témata, která jsou extrémně důležitá, která v té strategii měla být a nejsou. Jsou ty otázky kapacit a obecně počtů středoškoláků třeba se všeobecným středoškolským vzděláním, počty vysokoškoláků. (…) Co bych vyčítal, že z těch plánů se toho hrozně málo děje, ty plány jsou podle mě dobré. Včetně prodloužení povinné školní docházky. Já jsem to taky prosazoval.

22:00 Ten problém není v tom, že by někdo neřekl chytrou nebo správnou věc někde na tiskové konferenci nebo do médií. Problém je, že se to neděje. (…) Podívejte se na stránky edu.cz. Můžete se podívat, jak se to daří plnit. A tam se nesplnilo z těch plánů skoro nic. Je to i na stránkách Ministerstva školství. Ale nikomu na tom moc nezáleží.

25:00 A bude fungovat letos na jaře elektronický zápis k přijímacím zkouškám na střední školy? (rozhovor byl veden minulý týden - pozn. red) - Věřím, že ano, protože znám nového ředitele Cermatu. To je schopný člověk, který tomu dává fakt třeba 20 hodin denně. Jenom si nemyslím, že by to mělo viset na tomhle. Nemyslím si, že když potřebujeme nový systém elektronických přijímacích zkoušek, kterým prochází 80 tisíc dětí, tak by to měl dělat ředitel Cermatu s pěti nějakými ajťáky ze Slovenska na DPP (dohoda o provedení práce - pozn. red). Zároveň nemůžeme zůstat tam, kde jsme. Tohle je ta nejjednodušší věc, co můžeme udělat. Ty přijímačky se ale musí posunout, musíme mít aspoň pět možností voleb středních škol, aby ty rodiny nemusely taktizovat, kam se mají přihlásit. Jako to je ve Finsku.