Vyplatí se v neklidných časech držet hotovost? Největší omyl, říká analytička

Investování není o tom trefit správnou akcii. Je třeba vydržet. Nastavit si jednoduché portfolio. Rozložit riziko. Nepodlehnout panice, když trhy padají. I jedno ETF může stačit. Jak poskládat portfolio, řešíme v podcastu Ve vatě.

Když má člověk všechny peníze na jednom místě - třeba jen na účtu, v jediném akciovém titulu nebo v jedné nemovitosti - dost riskuje. Portfolio umožňuje peníze rozdělit mezi různé typy aktiv: nejčastěji akcie, dluhopisy, hotovost či nemovitosti. Když se jedné části nedaří, jiná to může vyrovnat. Jinými slovy: investor nesází všechno na jednu kartu.

Druhým důvodem, proč investice rozdělit, je vyšší pravděpodobnost vysokého zhodnocení. Historická data ukazují, že dlouhodobě finanční trhy rostou, ale ne rovnoměrně. Dobře sestavené portfolio pomáhá tento růst zachytit, aniž by se investor nechal zmítat extrémními výkyvy.

Na začátku by si měl každý, kdo portfolio zakládá, položit několik otázek. Primárně, proč investuje? Chce peníze rychle zhodnotit, nebo chce mít za třicet let příspěvek k penzi? S tím se pojí i úvaha, na jak dlouho chce peníze investovat. A třetí - často nejkomplikovanější dilema - jaké riziko je schopen nést. Tak definuje hlavní otázky v podcastu Ve vatě Anna Píchová, portfolio manažerka family office Emun.

Právě kombinace cíle, horizontu a ochoty snášet kolísání trhu určuje, jak bude portfolio vypadat. Kolísání trhu se investor nevyhne. Trhy se často propadají, leckdy i vícekrát za rok. Největší propady na amerických akciích od roku 1980 až do dneška ukazují na grafu tečky dole. Nastaly okamžiky, kdy akcie ztratily i více než 50 procent hodnoty.

To ale neznamená, že akcie nakonec v souhrnu za celý rok neskončily v plusu. Naopak se „zazelenaly“ dost často. Roční výnosy byly kladné v 35 letech z celkových 46 let. A průměrný výnos ve sledovaném období, jak vyplývá z dat J.P. Morgan, dosahoval 14 procent.

Co z toho vyplývá? Kdo vydrží investovat dost dlouho, může dopady kolísání značně omezit. „Pokud jsme byli zainvestovaní déle než 15 let, tak se v žádné té patnáctileté periodě nestalo, že bych něco nevydělala,“ říká Anna Píchová. Naopak, kdo investuje na pouhý rok, je vystaven extrémnímu riziku, že prodělá.

S určením rizikového apetitu pomáhají investorovi investiční dotazníky, které zájemce musí absolvovat u zprostředkovatele investice, když se rozhodne na trzích nakoupit, ať už vstupuje do pasivního indexového fondu, do podílového fondu či když nakupuje jednotlivé akcie. Podle Píchové ale mají velké mezery. Nezohledňují reálnou finanční situaci jednotlivce - třeba schopnost vydělávat další peníze. Lidé je navíc mohou vyplňovat účelově, takže výsledek nemusí odpovídat skutečnosti.

Základními kameny portfolia jsou akcie, dluhopisy, hotovost i třeba alternativy jako zlato nebo kryptoměny či nemovitosti. Investor nemusí mít všechno. Každá složka v portfoliu má ale jiný účel. Akcie táhnou výnosy, dluhopisy ve většině případů tlumí jejich propady.

Pro mladého nebo začínajícího investora, který má omezené prostředky, je v pořádku spokojit se s jedinou položkou. A tou je široce rozkročené ETF, tedy burzovně obchodovaný indexový fond, který obsahuje tisíce akcií. Tím je zajištěna dostatečná diverzifikace.

Podle Píchové se k takovému účelu nejlépe hodí ETF, která kopírují index MSCI World, protože tam jsou zastoupené všechny akciové regiony světa. Americké akcie v něm mají největší váhu, ale obsahuje i ty evropské či rozvojové trhy - celkem 7 tisíc titulů.

„Výnos je trošku nižší než u amerického indexu, zároveň je i trošku nižší volatilita, tedy kolísavost. Pokud honím jenom výnos, tak se mi MSCI World úplně líbit nebude, protože za posledních 15 let překonalo S&P 500 jenom třikrát,“ porovnává Píchová výkonnost s hlavním americkým akciovým indexem.

Složitější, dynamické portfolio dává investorovi mnohem větší flexibilitu, ale zároveň klade vyšší nároky na orientaci i disciplínu. „Můžu přidávat třeba zlato, které bylo posledních pár let docela dynamickým nástrojem. Můžu přidávat kryptoměny, můžu si složit svoje portfolio třeba z jednotlivých sektorů anebo jít ještě aktivněji a skutečně si vybírat ty jednotlivé firmy,“ popisuje Píchová.

Jednou z častých chyb investorů je přitom paradoxně přílišná diverzifikace. Mnoho lidí má v portfoliu desítky až stovky akcií, aniž by měli přehled o tom, proč je vlastně drží. „Mají třeba sto akcií. Přitom už když mám deset akcií, tak se eliminuje zhruba 75 procent rizika, a při více než 30 akciích dokonce kolem 90 procent,“ říká na základě dat portfolio manažerka, která sama drží 32 titulů a ETF fondy.

Důležité je také hlídat si celkovou strukturu portfolia, nejen počet pozic. Investor si totiž může nevědomky zvyšovat zaměření portfolia jedním směrem, například když kombinuje ETF kopírující index S&P 500 s jednotlivými technologickými giganty. Řešením může být doplnění portfolia o menší firmy nebo jiné segmenty trhu, které se chovají odlišněji než velké korporace.

Právě práce s takzvanými faktory je u pokročilejších portfolií klíčová. Firmy se liší nejen sektorem, ale i velikostí nebo investičním stylem – například růstové (growth) versus hodnotové (value). Každá z těchto kategorií se přitom chová jinak v různých fázích ekonomického cyklu. Vedle toho hraje roli i faktor „momentum“, tedy schopnost některých akcií „chytit růstovou vlnu“ a táhnout trh nahoru.

Mnoho investorů má tendenci v nejistých dobách „utéct k hotovosti“. Data přitom ukazují, že dlouhodobé držení hotovosti se nevyplácí. Při srovnání portfolia 60/40 (60 procent akcie, 40 procent dluhopisy) s hotovostí, vloženou v našem příkladu do amerických tříměsíčních státních pokladničních poukázek, vychází, že už na jednoměsíčním horizontu bylo investované portfolio lepší v 64 procentech případů.

A čím delší horizont, tím výraznější rozdíl. Na pěti letech to bylo přibližně v 80 až 99 procentech případů (v závislosti na období) a na horizontu deseti a více let už v 91 procentech případů, přičemž investované portfolio bylo zároveň vždy ziskové.

To ale neznamená, že hotovost nedává žádný smysl. Naopak, její role je hlavně jako rezerva, ne jako hlavní investiční strategie. „Neříkám, že není fajn nějakou hotovost mít… dneska je fajn mít takový nějaký polštář a takovou tu železnou rezervu,“ říká Píchová.

Klíčové ale je, aby investor chápal její funkci: hotovost slouží pro bezpečí a flexibilitu, zatímco dlouhodobé zhodnocení majetku historicky přináší až investované portfolio.