Ať Češi spoří na důchod automaticky, hned s první výplatou, chce ekonom

Češi by měli do „penzijka“ vstupovat automaticky, hned s prvním zaměstnáním. Spoří totiž málo a začínají pozdě. Kdo by se účastnit nechtěl, musel by se ze spoření vyvázat, navrhuje ekonom Dominik Stroukal.

Nastupující vláda se netají tím, že chce rozhýbat spoření na penzi. Zvažuje, jak snížit poplatky penzijních fondů, zvýšit tím výnosy a přivést ke spoření i mladou generaci. Aktuálně jsou ve státem podporovaných penzijních fondech necelé čtyři miliony lidí a celkem 644 miliard korun. Málokomu ale celoživotní spoření dokáže významně vylepšit státní důchod.

Ve veřejném prostoru se objevil nápad na založení státního fondu. Taková myšlenka není v Evropě ojedinělá. Státní fond funguje v Polsku, ve Švédsku nebo na Slovensku. Všude tam je účast v něm de facto automatická. Kdo ve fondu nechce být, musí se z něj aktivně odhlásit.

V roce 2030 bude v Česku už 2,7 milionu penzistů, o 15 % více než nyní. A polštář státních penzí bude třeba doplnit dalšími zdroji. Bude to nutné o to víc, pokud přicházející vláda zvrátí reformu penzí. Ekonom Dominik Stroukal by se nebránil tomu, kdyby vláda Čechy ke spoření více postrčila.

Pro inspiraci nemusíme chodit daleko. Slováci zavedli v listopadu 2022 systém známý jako opt-out. Každý, kdo nastoupí do prvního zaměstnání, je automaticky zapsán do státního penzijního fondu. Kdo v něm být nechce, smí do dvou let vystoupit. Musí se z něj ovšem vyvázat (odtud opt-out).

Stroukal by si systém automatického zápisu do penzijního spoření uměl představit i v Česku. „Tohle dává smysl, jestliže je cílem dostat víc lidí do fondů. Aby nám nepadali do záchranné sítě mimo penzijní systém, protože první pilíř nikdy nestačí,“ říká ekonom z Metropolitní univerzity.

Automat spoléhá na lidskou pohodlnost. Učinit aktivní krok (ať už se někam zapsat, nebo se odněkud odhlásit) je vždycky složitější, než nechat věci tak, jak jsou. „V experimentech to skutečně funguje. Máme k tomu dokonce i Nobelovu cenu. Učebnicový příklad říká, že když se tě zeptají, jestli chceš dát po smrti svoje tělo na orgány, tak nikdo nechce. Ale když musíš naopak potvrdit, že na orgány nechceš, tak to taky nikdo neudělá. Jsme od přírody opatrní, proč dělat nějaký krok, když se tím může něco zkazit,“ vysvětluje.

„Když to lidi nedělají dobrovolně, tak jim necháš - říká se tomu libertariánský paternalismus - svobodu volby. Naženeš je do volby, kterou ty preferuješ, ale můžou se svobodně rozhodnout tam nebýt. Je to pořád svobodná volba, ale vlastně si je tam natlačil,“ popisuje Stroukal.

Právě kvůli nedostatku účastníků selhal druhý penzijní pilíř, který zavedla Nečasova vláda. Expremiérovi se nepodařilo do něj nalákat dost zájemců, a systém proto před deseti lety skončil.

Pokud by v Česku vznikl státní penzijní fond, mohl by nakupovat státní dluhopisy.  Nastupující vláda slíbila, že na trh vrátí populární Dluhopisy republiky. „Pokud to Andrej Babiš s Karlem Havlíčkem a Alenou Schillerovou dokážou prodat, tak by se to stát mohlo. Já jsem slyšel, že by se takový fond měl jmenovat Národ sobě,“ říká Stroukal.

Skrze dluhopisy by se mohla financovat výstavba dálnic, vysokorychlostní tratě anebo třeba dostavba jaderné elektrárny v Dukovanech. „Chceme dělat všechny tyhle velké věci, ty se počítají v řádech bilionů, ale zjevně na to nemáme peníze, zadlužujeme se. Lepit tyto věci tak, že si na to půjčíme od lidí a dáme jim podíl na výnosech, v principu dává smysl,“ kvituje ekonom.

Na druhou stranu si uvědomuje riziko investic na politickou objednávku. „Naženete tam lidi a pak tomu fondu řeknete, aby povinně nakupoval státní dluhopisy. To je trošku perpetuum mobile.“

Vysoké výnosy nicméně Stroukal od státního fondu nečeká. Naproti tomu jeden z nejvýkonnějších penzijních fondů na světě je státní, jde o švédský AP7. Ten dosahuje dlouhodobě 14% ročního výnosu.

Investuje v něm 80 % Švédů. I proto, že do něj lidé vstupují automaticky, když si nevyberou žádný privátní fond na trhu. Výhodou jsou nízké poplatky kolem 0,1 %. A celých 96 % portfolia tvoří globální akcie, doplněné švédskými dluhopisy.

Vysoké zhodnocení zajišťuje i drobný pákový efekt. Na investice si fond část peněz půjčuje, což násobí zisky, ale také ztráty. „Drsné - jít na páku s penězi lidí, kteří do toho spadnou proti vlastní vůli,“ hodnotí systém Stroukal. „U nás máme tendenci být trošku konzervativnější. Ani z transformovaných fondů jsme nedokázali překlopit všechny lidi jinam,“ dodává.

Podle ekonoma je tuzemské nátuře bližší spoření na penzi à la Polsko. Tamní PKK fondy investují do polských firem, státních i firemních dluhopisů. I díky nim se Varšavské burze tak daří. „U Poláků je to víc národní. Pojďme podpořit náš vlastní akciový trh. Jenže kdyby se teď znárodnil ČEZ, tak nám tam toho moc nezbývá. Jen pár bank, které jsme začali šikanovat. Je to vratké, i když se Pražské burze teď dařilo.“

Jak je zvykem v cizině - nebo i u tuzemských soukromých fondů -, obsah státního fondu by se mohl proměňovat s věkem střadatele. Zatímco u mladých účastníků dává smysl dávat drtivou většinu do akcií, s přibývajícími šedinami střadatele se portfolio víc a víc překlápí do konzervativních dluhopisů.

Kandidát na ministra průmyslu a obchodu Karel Havlíček zvažuje také navýšit mladým státní příspěvky k penzijnímu spoření. „To dává smysl a nemusí to být nákladné. Státu se to na konci vyplatí třeba i rozpočtově neutrálně,“ uzavírá Stroukal.