Škrtněte příspěvky starého penzijka. Nebo ho zrušte komplet, volají experti

Obrovský objem peněz, mizerné výnosy. V transformovaných alias „starých“ penzijních fondech leží skoro 370 miliard korun, které svým dvěma milionům střadatelů skoro nic nenesou. Přitom na podporu spoření na penzi dává stát miliardy ročně.

Na přímé příspěvky a daňové úlevy, kterými stát podporuje spoření na penzi, vydal stát v roce 2021 celkem 17,5 miliardy. Podle ekonoma Filipa Pertolda, který se penzemi dlouhodobě zabývá i jako poradce ministra práce, jsou to vyplýtvané peníze.

„V současné chvíli to bude už k 19 miliardám, i když aktuální číslo nemáme. Troufal bych si tvrdit, že ty veřejné peníze toho společnosti přinášejí málo,“ řekl v diskusi Ladíme Česko.

Hlavním účelem státní podpory tzv. třetího pilíře (kam se počítají kromě penzijních fondů i životní pojištění a DIP neboli dlouhodobý investiční produkt) by mělo totiž být dostatečně zabezpečit Čechy na stáří. Takové přilepšení k penzi od státu.

„Nejsou to vyhozené peníze,“ namítá Aleš Poklop, prezident Asociace penzijních společností. I když i on připouští, že „staré“ penzijní fondy, kde zůstává 1,9 milionu Čechů, tedy každý druhý účastník „penzijka“, nefungují ideálně. A podotýká, že státní podpora třetího pilíře se výrazně zmenšila. Bez příspěvků firem činí do 10 miliard.

Lukáš Nádvorník, investiční blogger, povoláním vědec z Matematicko-fyzikální fakulty, bude na penzi už brzy připraven a to mu ještě nebylo ani čtyřicet. Své peníze si pod vidinou brzkého důchodu odkládá už roky, většinou do nízkonákladových ETF fondů (exchange traded funds, fondy obchodované na burze).

Klasické „penzijko“ má Nádvorník taky, ale to svou zabezpečovací funkci podle něj neplní. Ne vlastní vinou, staré alias transformované penzijní fondy jsou konstruované tak, aby se nikdy nedostaly s výnosem do záporu, nemohou tedy riskovat, a tak skoro nic nenesou.

Jenže výnosy jsou pro budoucí životní úroveň střadatelů v penzi naprosto klíčové. Kolik by musel střadatel/investor měsíčně odkládat, aby měl smysluplný příspěvek k penzi? Počítejme, že bychom si ke státní penzi chtěli měsíčně přilepšit 10 000 korunami po dobu 20 let. Abychom se dopracovali k takové bonusové rentě, museli bychom v transformovaném anebo v povinně konzervativním fondu spořit po celý život (počítáme 35 let) celých 8 200 měsíčně, a to při započítání 2,5% inflace, která snižuje výnos takového spoření.

„To nikdo nedělá, na to prostě nikdo reálně nemá,“ komentuje propočet Lukáš Nádvorník. Kdo by peníze směřoval do vyvážených účastnických fondů, musel by každý měsíc odkládat tisíce čtyři. V dynamickém „penzijku“ stačí investovat pravidelně dva tisíce.

„Pokud by to byl nízkonákladový fond ETF, který kopíruje třeba v tomhle případě index celosvětových akcií, tak by stačila pětistovka. Mimochodem pětistovka je méně, než kolik si dneska lidé odkládají do třetího pilíře průměrně,“ počítá Nádvorník.

Ve starých penzijních fondech si aktuálně spoří 1,9 milionu lidí, mají tam uloženo celkem 367 miliard korun. Podle Aleše Poklopa se ale problém nízkých výnosů vyřeší sám, do tohoto typu fondů už není možné vstupovat. Zaměřil by se spíše na 900 tisíc lidí, mladších 50 let, kteří ve fondech zůstávají.

„S tím milionem starších lidí se dneska nedá dělat nic. My jsme za sektor evidovali asi 30 000 převodů z transformovaných fondů do doplňkového penzijního spoření. Za loňský rok to bylo 200 000 lidí. Pokud bude tempo odchodů stejné jako doteď, tak tam někdy v roce 2030 zbude asi 100 miliard korun.“

Radikální řešení pro nevýnosné staré penzijní fondy naopak navrhuje ekonom CERGE-EI Filip Pertold. „Já bych to zrušil a převedl ty lidi do jiných investičních nástrojů. Nechcete přece platit poplatky fondům za to, že nemáte výnos. Starší lidi, kteří by už neměli jít do dynamičtějších investičních strategií, tak pro ně je výhodnější nějaký vázaný spořicí účet. Výnos bude podobně mizivý a ušetří se poplatky,“ míní ekonom.

Češi milují „penzijko“ hlavně kvůli příspěvkům od státu. Kvůli nim zavírají oči před tím, že produkt nese méně, než by mohli mít v jiných produktech. „Je to enormně neefektivní produkt, který by neměl být podporovaný státem. Nejenom že nic nevydělává, on ve skutečnosti podle mě škodí. Vytváří mylnou představu u veřejnosti, že se zabezpečují na to stáří, ale to on nedokáže udělat,“ kritizuje staré penzijní fondy Lukáš Nádvorník.

„Poplatek vám sežere v případě transformovaných fondů z každoročního zhodnocení přibližně 44 %. Téměř polovinu toho, co ten fond vydělá, zkonzumuje fond na svoji obsluhu,“ propočetl pro Ladíme Česko.

Výše poplatků je ovšem dána zákonem a všechny fondy se s poplatky pohybují pod zákonným limitem, připomíná zástupce penzijních společností Aleš Poklop.

Výši poplatku u starých fondů hájí Poklop i tím, že pomáhá pokrýt případné ztráty fondu. Transformované fondy musí ze zákona dosáhnout kladného nebo přinejhorším nulového výnosu. Když jdou do záporu, musí klientům ztráty dorovnat „ze svého“. „Jenom v roce 2022 penzijní společnosti a jejich majitelé nebo akcionáři dolili do transformovaných fondů šest miliard korun, protože museli dorovnat tu ‚kladnou nulu‘.“

I podle Pertolda jsou poplatky problém. Přestože jsou u penzijních fondů srovnatelné například s investičními podílovými fondy, je podle něj třeba brát v potaz, že jde o státem podporovaný produkt. „Když už to stát dotuje takovými významnými částkami, měly by být fondy tlačené k nízkopoplatkové politice, aby nabízely produkty, které budou dostatečně friendly i pro pasivní investory.“

Poplatky ale dokážou „ohlodat“ konečný výnos i u dynamických penzijních fondů. „Nákladovost dynamických penzijních fondů v průměru přesahuje 2 %. To vypadá jako nic, 2 % ze stovky jsou 2 Kč, ale když mám celoživotní investování, tak za těch 40 let mě ten poplatek připraví o polovinu budoucího kapitálu, na který jsem mohl dosáhnout,“ spočítal Lukáš Nádvorník.

Alternativou jsou indexové ETF, burzovně obchodované fondy, které dokážou doručovat standard na trhu, ale jejich poplatková struktura bývá desetkrát levnější. Zase ale nenabízejí žádný servis.

Jak namotivovat lidi, aby odešli do dynamičtějších strategií? Podle Nádvorníka prostě odebrat státní podporu těm konzervativním. „Jeden z podstatných kroků by bylo odstranit státní příspěvek a jakékoliv daňové zvýhodnění těm produktům, které už svým nastavením nemůžou sloužit k cíli, ke kterému stát daňové úlevy a příspěvky vydává. Kdyby lidi sbalili ty peníze a odešli s nimi, tak by to bylo vlastně asi jedno. Protože tam je tak málo peněz, je tam přibližně 150 000 na osobu, a to důchod člověku nezmění.“

Zároveň by měl stát ukázat na produkty, které naopak dobrý příspěvek k penzi zajistit umí. „Například ve Švédsku je prémiový pilíř velmi úspěšný. Je to indexový fond, spravuje ho stát, jeho poplatková struktura je 0,07 % ročně. Jeho roční výnos je 13 % za posledních 10 let,“ zmínil Nádvorník.

Za stejné období vynesla dynamická „penzijka“ 6,3 % ročně. Kumulativně za celých deset let tedy vydělalo české dynamické penzijní spoření 84 %, zatímco zmíněný švédský fond přes 230 %. „Ti účastníci jsou motivovaní tím, že ten fond dělá to, co má. Vidí, že je úspěšný, a přestože mají možnost se z něj vyvázat, on je částečně povinný, tak to nedělají,“ podotkl Lukáš Nádvorník.

Problém tuzemského systému spoření na stáří je i v tom, že si lidé začínají střádat pozdě. Mají tak krátký investiční horizont a investice nestihnou nabobtnat do potřebné výše. Ekonom Filip Pertold by se nebránil tomu, aby byl vstup do penzijního připojištění v určitém věku automatický. Kdo by se účastnit nechtěl, musel by se sám aktivně odhlásit.

„V určitém věku automaticky člověk spadne do nějakého systému, bude si automaticky odkládat. Pokud bude chtít, bude se z toho moci vyvázat. Myslím, že nás to nemine. Ten první pilíř je strašně citlivý na demografické změny,“ popisuje ekonom systém známý jako opt-out.

Z ekonomie víme, že participace lidí bude mnohem vyšší, pokud se budou muset sami z něčeho aktivně odhlásit, než kdyby museli do nějakého systému naopak aktivně vstoupit. Ve zmíněném Švédsku si lidé povinně spoří 2,5 % svého platu.

Jak by měl takový univerzální produkt, kam by mladá generace padala, vypadat? Měla by být nízkopoplatková, s dostatečným výnosem a s přibývajícím věkem klienta by se z čistě dynamické (akciové) strategie automaticky přelévala do té konzervativnější (státní dluhopisy atp.). Podle Aleše Poklopa ale není třeba vymýšlet nic nového. „Ten systém dneska už máme. V doplňkovém penzijním spoření je 80 % těch naspořených prostředků v nějaké složce, kde jsou akcie,“ říká.

Zapojení mladých je zcela klíčové. Aleš Poklop se přimlouvá za jednorázový příspěvek ze strany penzijních společností. Pertold se snažil v NERV prosadit vyšší příspěvky pro mladé, což ovšem z právního hlediska nebylo schůdné.

„Ty státní příspěvky a ty daňové úlevy, to je opravdu jenom psychologická záležitost, behaviorální záležitost, ve skutečnosti v tom dlouhodobém investování ty jednorázové příspěvky, které dostáváme k těm vkladům, nehrají významnou roli,“ namítá Nádvorník.

Výtěžek z penzijního spoření je v současné době - po splnění podmínek - možné vybrat jednorázově. Nekončí tak jako přilepšení na stará kolena, ale lidé ho utratí třeba za dovolenou. To by účastníci diskuse shodně zarazili.

„Výběr rentou podporujeme, až ten systém doplňkového penzijního spoření za 30 let vygeneruje pro toho člověka dva, tři miliony korun, tak pak bude dávat smysl,“ říká Aleš Poklop.

Kdo peníze nevybere naráz, těží navíc z delšího investičního horizontu. „Ve chvíli, kdy si vybírám rentu, tak většina mých peněz tam pořád sedí a pořád jsou zhodnocované dál,“ dodává Nádvorník.