Ruské důchodce už válka bolí, říká ekonomka

Sankce na Rusko znovu, už po sedmnácté. Cíl je utěsnit škvíry, kterými dál proudí ropa z Ruska. „Ruská ekonomika je hodně oslabená a teď zbývá vydržet a neopouštět sankce příliš brzy,“ míní ekonomka Jana Matesová.

Evropská unie schválila už sedmnáctý balík sankcí proti Rusku. Zaměřuje se zejména na lodě takzvané ruské stínové flotily. Tu tvoří stovky nákladních lodí a tankerů, které – pod vlajkou zemí, jež se nepřipojily k sankcím – obcházejí restrikce na vývoz ropy a zboží z Ruska.

Sankce, kterými se Unie snaží Putina donutit minimálně k příměří s Ukrajinou, mají právě tyto „díry“ zalepit. Podle ekonomky Jany Matesové tlak na Rusko funguje. „Dostat ruskou ekonomiku na kolena úplně se nepodaří, ale nám by stačilo, kdyby Rusko ztratilo schopnost vést dál tuhle útočnou válku. Ruská ekonomika je nepochybně hodně oslabená a teď zbývá vydržet a neopouštět sankce příliš brzy. Rozhodně ne dřív, než nastane alespoň příměří,“ vybízí v podcastu Ve vatě.

Neustupovat ze sankcí je i v českém zájmu, říká bývalá zástupkyně Česka u Světové banky. „Rusko se při vyjednáváních s americkou stranou nijak netají tím, že chce zpátky svou sféru vlivu. A ta končí u Folmavy, u Českých Velenic, u Rozvadova. I v tomto zájmu potřebujeme udržet frontu co nejdále od českých hranic a Rusko co nejméně schopné ji dál posouvat.“

Právě příjmy z ropy a plynu živí podstatnou část ruského rozpočtu, nyní po sankcích je to ale už méně než 40 procent. „Čína zvýšila dovoz ruské ropy významně, ale zdaleka ne tak, aby to i s Indií a Tureckem dohromady nahradilo Evropu,“ odhaduje ekonomka. Zároveň se svět snaží tlačit ceny ropy dolů, a tím snížit příjmy Moskvy.

„Země OPEC jsou s cenami ropy hluboce pod cenou, za kterou se jim vyplatí dále těžit. Přesto těží dál, aby táhly celý trh s ropou dolů. Totéž dělají producenti severoamerické ropy, kteří se snaží rozšiřovat produkci,“ připomíná Matesová.

Kde je ještě možnost pro další zpřísnění, jsou cenové stropy na ruskou ropu přepravovanou po moři. Ta se smí aktuálně obchodovat za 60 dolarů za barel, náklady na těžbu mohou být přitom i poloviční, odhaduje ekonomka. Evropská unie proto navrhne ministrům financí skupiny ekonomicky vyspělých zemí G7 snížení tohoto cenového stropu.

Součástí sankcí za ruskou invazi na Ukrajinu bylo již dříve také vyřazení části ruských bank ze systému SWIFT (ten umožňuje mezinárodní finanční transakce) a to Rusko opravdu zabolelo. „Obrovský dopad mělo zmrazení aktiv ruské centrální banky,“ vypočítává Matesová.

Naopak zákaz dovozu spotřebního zboží podle ekonomky Rusy nerozhodil. „Běžní Rusové jsou odolní. Rusko si mezi lety 2014 až 2022 vybudovalo soběstačnost v potravinách čili hladomory v Rusku nehrozí. Zažívají zdražení zeleniny, brambor, ale například obilí vypěstují dost. Vyhladovět se nepodařilo Leningrad, když se ještě jmenoval Stalingrad, nepodaří se vyhladovět ani Rusko,“ odhaduje Matesová.

Velký dopad měl ale zákaz exportu vyspělých technologií do Ruska. „Hned po ruské agresi proti Ukrajině spadla výroba výtahů o 70 procent, výroba nákladních a osobních automobilů o desítky procent, ledniček o více než 60 procent. Protože čipy a jiné součástky, co v těchto zařízeních jsou, potřebovalo Rusko pro vojenskou techniku a opravy vojenské techniky,“ vysvětluje ekonomka s tím, že časem ale síla sankcí slábla. Země si dojednala dodávky technologií z Číny, dronů z Íránu a některých čipů ze Severní Koreje.

Rusko se tak vlastně přepnulo na válečnou ekonomiku. Ohromné množství peněz i lidských zdrojů polyká bezedná válečná mašina. Z letošního rozpočtu jde 40 procent na armádu, bojové operace a zásobování fronty. Doprovodným jevem války je vysoká inflace. Podle oficiálních údajů dosahuje ruská inflace deseti procent, ale podle expertů bude mnohem vyšší. Ruská centrální banka se ji snaží stlačit 21procentními úrokovými sazbami.

„Každý den se zničí spousta techniky. Na frontu odchází lidé, kteří pak chybí ve výrobě. Stát zároveň armádě vyplácí slušné platy, pozůstalým rodinám vyplácí odškodné,  pracovníkům ve zbrojním průmyslu nebo v zásobování fronty vyplácí slušné platy čili mezi lidmi je spousta peněz, ale spotřební zboží se nedováží. Nebo jen v malém množství,“ líčí Jana Matesová.

Státní rozpočet je ale i přes obrovské výdaje víceméně vyrovnaný. „Rusko si není evidentně úplně jisté, že by dokázalo financovat významné deficity, snaží se tedy o co nejvyrovnanější rozpočty. Není si jisté, jestli by oligarchům prodalo své dluhopisy nebo jestli by získalo financování v zahraničí.“

Vyrovnaný rozpočet si ale vyžádal drastické úspory, například i na penzích. „Aby sestavili vyrovnaný rozpočet, tak výplaty důchodů, aniž by ubylo důchodců, snížili o 16 procent. To senioři pocítili velmi silně,“ myslí si Matesová.