Článek
Je to rok a pár týdnů, co veřejným prostorem v Česku smýkala hádka, jestli dostal Jozef Síkela coby nový český zástupce v Evropské komisi silné, nebo slabé portfolio a do jaké míry z toho země bude mít nějaký užitek.
V nové Komisi připadla Síkelovi agenda mezinárodního partnerství, což lze přeložit tak, že se stal mužem na obstarávání přátelských vztahů mezi EU a státy třetího světa. Buď proto, aby s Unií obchodovaly, nebo třeba „jen“ neohrožovaly její bezpečí nekontrolovanou migrací.
Síkelův rezort je méně prošpikovaný tvrdou legislativou a jasně danými kompetencemi společných institucí než například vnitřní trh. Už loni proto platilo, že o úspěchu a onom užitku pro Česko rozhodne i to, jak umně bude exministr o svojí nové práci komunikovat, jak ji bude umět „prodat“.
Přesně po roce (ve funkci je od 1. prosince 2024) vypadá situace tak, že Jozef Síkela odešel do Bruselu - a zmizel. Česká veřejnost o něm za posledních dvanáct měsíců téměř neslyšela.
Uplynou celé týdny, kdy nástupce Věry Jourové nedá jediný rozhovor nebo vyjádření českému médiu. S domácím publikem nemluví o svojí agendě a nekomentuje ani žádná „velká“ evropská témata typu klimatu nebo energetiky, která nejsou striktně jeho, coby člen Komise o nich ale také hlasuje.
Příležitosti by byly
Sám bývalý ministr si přitom vytyčil „lepší informování Čechů“ o dění v Bruselu jako jednu ze svých priorit. Mluvil o tom opakovaně - při slyšení před europoslanci loni v listopadu, před novináři v Bruselu a jinde.
Všichni členové Komise navíc dostali od svojí šéfky Ursuly von der Leyenové tuto totožnou větu v dopisech, v nichž jim sdělovala jejich příští misi: „Očekávám, že budete aktivně komunikovat opatření a rozhodnutí Komise a že budete vysvětlovat příležitosti, které z naší práce plynou.“ Síkela tak má komunikaci s veřejností formálně vzato v popisu práce.
V uplynulých měsících se členské státy ostře přely o to, jak ještě víc snížit emise CO2 nad rámec už dohodnutého. Téma ostatně rezonovalo i v předvolebním Česku. Nový cíl navrhl tým von der Leyenové, ne všichni komisaři ale souhlasili.
Mezi nesouhlasícími byl i Síkela. Svoje argumenty shrnul v dopise von der Leyenové, protože v den hlasování byl pracovně mimo Brusel. Okolní svět se o existenci dopisu dozvěděl tak, že o něm informoval německý týdeník Der Spiegel.
Po Jozefu Síkelovi jistě nelze chtít, aby šel veřejně proti svojí šéfové ve chvíli vyjednávání. Proč ale ani poté, co byl nový klimatický cíl přijat, nenabídl českému publiku kontext a vysvětlení celého rozhodnutí včetně svých argumentů a argumentů svých kolegů? Proč se nepokusil zprostředkovat bruselskou debatu o tak důležité věci, nad níž také držel razítko coby člen kolegia a do které aktivně zasáhl?
Jiný příklad: Minulý týden proběhl summit Evropské unie a Afriky. Síkela má v gesci projekt Global Gateway, evropskou odpověď na čínský projekt Pásu a stezky, v jejímž rámci chtějí Evropané investovat do zemí v Africe, Asii a Latinské Americe nejméně 300 miliard eur a vytvořit si tak přátelské předpolí na jiných kontinentech.
V nadnárodním patře probíhá momentálně napínavá přetahovaná mezi Evropany a vládou Donalda Trumpa o strategické suroviny typu wolfram, bez kterých se neobejde obranný průmysl a další sektory. Tyto suroviny se často nacházejí v „Síkelových“ zemích a miliardy z EU by tu měly pomoci, alespoň taková je idea. Proč jsme tedy minulý týden o českém eurokomisaři a jeho práci víc neslyšeli?
Jde to jinak
Názory na to, jak vypadá dobrá komunikace politika s veřejností, se budou lišit a dost možná Síkelovým lidem omezují prostor poměrně úzkoprsá pravidla Komise. Lze také namítnout, že rozhovor do médií je dvoustranná záležitost a mediální pusto nemusí být vždycky jen chyba dotyčného. Jenže o Síkelu coby nejvýše postaveného Čecha v Evropské komisi, který spolurozhoduje o všem, co Komise schvaluje, zájem prostě je a bude.
Existují navíc sociální sítě, které politikům nabízejí v zásadě neomezený prostor sdělovat, co chtějí a jimiž lze média případně obejít, Andrej Babiš by mohl vyprávět. Síkelovy profily na síti X nebo na Instagramu jsou ale roletou většinou anglických příspěvků o tom, s kým měl „produktivní diskuzi“ a k tomu fotka, kde se komisař na něco dívá nebo si s někým třese rukou.
Když loni Jozef Síkela mluvil o potřebě „lépe Čechy informovat“ o evropském dění, rýpnul si tím do Věry Jourové, již do Bruselu vyslalo hnutí ANO. Pokud ale něco bývalé komisařce bezpečně šlo, byla to právě komunikace s veřejností. Ochotně mluvila o rozhodnutích svých i obecně Komise s novináři, často se vracela do Česka a jezdila na debaty po celé zemi, nebála se přístupným jazykem vysvětlovat, co se děje v Bruselu.
Mlčení Jozefa Síkely je naopak promrhaná příležitost. Pro řadu Čechů právě člen Komise ztělesňuje Evropu a tím, že bývalý ministr nepřináší evropskou agendu do Česka, posiluje dělení na „my“ a „oni“ a defaultně kypří prostředí, v němž se daří předsudkům, omylům a dezinformacím.
Bez ohledu na to, co si kdo myslí o EU, je tohle špatně - nevědomost ještě nikdy nikomu nepomohla. Státu uprostřed Evropy ve chvíli globálních otřesů tím méně.
