Článek
Pokaždé nastala vřava, když dali potomci sudetských Němců najevo byť jen svoji existenci. Nebo když veřejně známý Čech prohlásil, že bychom se s nimi mohli, po desítkách let a mnoha nových realitách, snad i usmířit. Téma Benešových dekretů spolehlivě fungovalo jako pružina české politiky: Jakmile ji někdo uvolnil, všichni vyskočili a skákali stejně.
V roce 2002, několik let po přijetí Česko-německé deklarace coby zásadního dokumentu ve vzájemných vztazích, se sešla k mimořádné schůzi Poslanecká sněmovna, aby „uklidnila veřejnost“ a potvrdila, co dávno platilo a předtím ani potom nebylo nikdy zpochybněno. Tedy že „právní a majetkové vztahy, které vyplynuly z poválečných zákonů a Benešových dekretů, jsou nezpochybnitelné, nedotknutelné a neměnné“.
Pro usnesení s touto větou zvedlo ruku 169 přítomných poslanců a poslankyň. Nikdo nebyl proti. Šlo o nebývalou jednotu dolní komory, na hony vzdálenou palčivějším hlasováním či strategickým otázkám typu vstupu Česka do NATO nebo EU.
Dávno ale nebyl všem sudetským dnům konec. V roce 2009 Václav Klaus, opět kvůli Benešovým dekretům, blokoval ratifikaci Lisabonské smlouvy o Evropské unii a svůj prezidentský podpis připojil až poté, co dokument zopakoval, že ani tato smlouva nepřipraví Čechy o jejich chalupy v Sudetech. A když pak o čtyři roky později tehdejší premiér Petr Nečas (ODS) v Mnichově vyjádřil lítost Česka nad bezprávím způsobeným mnohým sudetským Němcům při vysídlení, tvrdě ho kritizovala nejen opozice, ale i spolustraníci.
Od té doby jsme ušli kus cesty. A to nejen my Češi, ale také sudetští Němci. Jejich krajanské sdružení vypustilo ze svých stanov klauzuli, že usiluje o vrácení majetku zkonfiskovaného při poválečném odsunu. A Bernd Posselt, bývalý dlouholetý šéf landsmanšaftu a evropský poslanec, se se slzami v očích omluvil, že v roce 2003 zvedl ruku proti českému vstupu do EU kvůli Benešovým dekretům. „Nikdy bych už takhle nehlasoval,“ prohlásil v roce 2022.
Ostřejší než okraj
Teď se v Česku bude konat výroční sjezd sudetoněmeckého spolku, a to konkrétně v moravské metropoli v květnu příštího roku. Akce, na české půdě pořádaná vůbec poprvé, bude součástí mezikulturního festivalu Meeting Brno.
Ještě před deseti lety by něco takového nebylo možné. Teď je to nejen možné, ale oznámení provází v zásadě klid. Nikdo nevyzývá k odstoupení nejméně brněnského primátora a hejtmana Jihomoravského kraje, přestože od obou úřadů dostali pořadatelé festivalu dotaci. Žádná strana nevolá po mimořádné schůzi Sněmovny, která by slíbila věrnost dekretům. Pružina už nefunguje.
Proti akci vystoupilo několik politiků, vesměs šlo ale o komunální zástupce. Na celostátní úrovni se ozvala jenom SPD. Poslankyně Okamurovy strany za Jihomoravský kraj Lucie Šafránková během pléna tento týden označila konání srazu za „nepřijatelné a hluboce necitlivé“ vůči lidem, kteří si za nacistické okupace vytrpěli svoje. Dodala, že SPD bude bojovat za to, aby sjezd nebyl nejen v Brně, ale ani jinde v Česku.
Reakce ze strany SPD není žádným překvapením. Loni, když lidovec Šimon Heller navrhl na státní vyznamenání Bernda Posselta za zásluhy o česko-německé smíření, byl Tomio Okamura první, kdo přispěchal se štěpným komentářem. „Pan Posselt a jeho organizace jsou pohrobci německých nacistů, lživě přepisují dějiny a usilují o vrácení majetku v ČR po právu zabaveného na základě Postupimské dohody,“ řekl tehdy pro Seznam Zprávy.
Že se takhle ozývá SPD, je nicméně směšné. Právě Okamurova strana se na evropské půdě druží s německou AfD, stranou, která stále má ve svém desateru požadavek na zrušení Benešových dekretů a její zástupci to na mítincích běžně připomínají.
Druhoválečný revizionismus AfD a zlehčování zločinů nacismu – holokaust nazval zakladatel strany „ptačím hovínkem“ v německé historii – stály loni za rozhodnutím Marine Le Penové rozloučit se s touto radikální formací a spolu s Viktorem Orbánem a Andrejem Babišem založit frakci Patrioti pro Evropu. Jinak řečeno, i na jinak ostrou šéfku francouzské krajní pravice byla AfD už moc.
Ne tak na SPD. Ta s Němci tvoří v europarlamentu jeden blok s názvem Evropa suverénních národů. Slovníkem stranického šéfa poslankyně Šafránkové právě Okamurova partaj se paktuje s pohrobky německých nacistů. A vzhledem k tomu – kdybychom v tom pokračovali –, že se SPD chystá do vlády a AfD je aktuálně nejsilnější stranou v Německu, skoro jako by se měli Češi o svůj majetek začít bát!
Naštěstí to tak není. Německá politická scéna drží AfD před branami moci a v Česku vzrušuje strašení sudetskými Němci už jenom SPD. Hnutí ANO se jim nikdy nevozilo po zádech a Motoristé sobě, dědicové klausismu, se v tomto ohledu zatím nevybarvili.
Zdá se, že si můžeme v klidu užít Meeting Brno.
