Vlevo dole: ODS se ujistila, že to dělá dobře. Proč v ní nezní žádná kritika?

Pokud vidíte záběry na předsednictvo ODS, které bylo zvoleno v sobotu na ostravském kongresu, musíte uznale pokývat hlavou: Ano, tak tohle jsou skutečně konzervativci!

Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.

Vždyť vedení se skoro vůbec nezměnilo: Předseda Petr Fiala, první místopředseda Zbyněk Stanjura, řadoví místopředsedové Martin Kupka, Alexandr Vondra a Martin Baxa. Jedinou novou tváří je poslankyně Eva Decroix, která obsadila uvolněný post po Zdeňku Zajíčkovi, jenž rezignoval poté, co se stal šéfem Hospodářské komory.

Co je ale v ODS naprosto nevídané: Chyběla jakákoli konkurence, na kterou si pravice vždycky tolik potrpěla. Kandidovalo přesně tolik lidí, kolik bylo funkcí. Takže každý měl zvolení v podstatě jisté.

A zaznívala jen sebechvála, jako kdyby chyběla sebereflexe. Všichni dokola opakovali, jak to Fialova vláda měla těžké, jak to přesto všechno zvládla, vyřešila všechny krize, jak jsou všichni modří ministři skvělí - a ještě jsou hrází proti populistické opozici, která jenom lže.

Proč ani od řadových členů ODS nezazněla kritika? Má to dva důvody.

Za prvé: Možná mají občanští demokraté, hlavně ti starší, uloženou historickou zkušenost. Kdykoliv se objeví vnitrostraničtí rebelové, kteří kritizují vedení, vede to k pádu vlády. Zažil to Václav Klaus v roce 1998, Mirek Topolánek v roce 2009 i Petr Nečas v roce 2013. Shodit si vlastní vládu zevnitř - to už ODS nechce opakovat.

Za druhé: Úplně se změnil koncept kongresů. Už dávno to není prostor k otevřené diskuzi, kde řadoví delegáti mohou nahlas vyjadřovat své připomínky k vedení. ODS v tom není sama, i ostatní partaje své sjezdy a sněmy nově pojímají hlavně jako monstrózní PR akce, kde se musí ukazovat síla, sebevědomí a jednota navenek. Ke kritice jsou určeny jiné typy schůzí.

Takže shrnuto podtrženo: ODS si na svém kongresu ponechala stejné lídry a téměř nezazněla kritika. Dalo by se tudíž říct, že nejvyšší patro občanských demokratů je spokojeno, nevidí důvod k jakékoliv změně, strana zůstává zabetonovaná a nepřipouští si žádné chyby.

Paradoxně je to omyl. Byli to právě všichni místopředsedové a další výrazné figury ODS, kteří ve svých projevech volali po tom, že strana se musí změnit, zmodernizovat a oslovit mladou generaci.

Takže například první místopředseda ODS a ministr financí Zbyněk Stanjura varoval, že když konzervativní strana bude všechny novoty blokovat, jen tím odradí část mladších voličů, aniž by nějaké nové získala.

Hlavní konzerva, europoslanec Alexandr Vondra překvapivě mluvil o tom, jak strana potřebuje omladit a sama sebe okysličit. Přiznal, že sám s tím v probíhající kampani do eurovoleb dost zápasí. A že hledá odvahu, jak oslovovat i ty, kteří dnes ODS nerozumí - bývalé voliče, nevoliče, prvovoliče: „Nepomůže, když budeme mladé lidi, vystresované z přemíry informací, jen obviňovat z lenosti a blbosti.“

Ministr dopravy Martin Kupka apeloval zas na to, aby se ODS nebála nových technologií a přechodu k moderní ekonomice - konkrétně zmínil zpochybňovanou elektromobilitu. Nově zvolená místopředsedkyně Eva Decroix zas prohlásila, že moderní konzervativní politika není o bezmyšlenkovitém udržování statu quo: „Svět se mění a my musíme s ním.“

A teď pozor! Dokonce i hlavní strážce Klausova odkazu v ODS, poslanec a ekonomický expert Jan Skopeček prohlásil, že ODS nesmí trvat na dogmatech, která už neplatí: „Nesmíme si myslet, že žijeme ve stejné realitě jako v 90. letech.“

Teď si asi celkem logicky řeknete: Proboha, když jsou všichni tak chytří a tuší, co by měli změnit, kde to vázne? Zvlášť, když to navrhují dosavadní lídři - tak proč to už dávno nedělají?

Vysvětlení jsou minimálně dvě. Zčásti je to tím, že je tradičně velký rozdíl mezi hezkými řečičkami za pultíkem a realitou. Tak to nefunguje jen v politice, možná to sami znáte z motivačních mítinků z velkých korporací.

A je to i tím, že v ODS je už tradičně nejkonzervativnější členská základna, především pak vlivní šéfové okresních organizací. Lídři strany jsou proti nim liberálnější, modernější, pokrokovější. Krásně se to ukázalo v nedělní debatě na kongresu, kde to byli právě řadoví členové, kdo nejvíc volal po návratu k „základnímu myšlenkovému schématu“.