Záchvat vzteku u dětí? Místo plácnutí nabídněte přijetí, říká psycholožka

Zhruba do šesti let věku není mozek dětí připraven na to, aby mohl jejich emoce regulovat. Teprve poté se to začne postupně učit – a tady hrají velkou roli rodiče či další dospělí v životě dítěte.

„My jako rodiče ho uklidníme, dáme mu pocit bezpečí. A když to neděláme, tak děláme to nejhorší, co můžeme,“ vysvětluje psycholožka Šárka Miková. Postup „nechat dítě vyřvat“ je za ni vyloženě nevhodný.

„Učíme ho, že svět není bezpečný, že když cítím nějaké ohrožení, tak nedostanu žádnou podporu,“ dodává Šárka Miková.

Děti si potřebují vytvořit bezpečnou citovou vazbu, aby se naučily důvěřovat a také regulovat své emoce. Snad každý rodič alespoň jednou zažil situaci, kdy se dítě začalo vztekat na veřejnosti. Co s tím, když nic nezabírá?

„Sociální kontext, že nás u toho ostatní vidí, je velmi silný. Vím, že je to těžká rada, ale je důležité zůstat v klidu a odpojit se od těch ostatních lidí,“ radí Šárka Miková.

Nejčastěji od rodiče přichází vysvětlování nebo vyhrožování, hlavně aby dítě hned přestalo. „Rodiče většinou dělají, a je to přirozená reakce, že přejdou do vlastních emocí, které se na dítě přenášejí,“ vysvětluje psycholožka.

Podle ní je v určitou chvíli naopak potřeba počkat. „Obstarat, aby si dítě neublížilo, a chvíli nechat projít si tou nejsilnější emocí a pak nabízet nějaké přijetí – náruč, klidná slova, která dávají najevo, že tu emoci dítěte chápeme,“ dodává s tím, že uklidnit může děti také sání. A nemusí jít jen o kojení, ale i lahvičku nebo kapsičku s přesnídávkou.

Někdy se může zdát, že je nejvhodnějším a hlavně rychlým řešením cílené plácnutí dítěte. Odborníci v dnešní době se ale kloní k tomu, že i plácnutí je fyzický trest, který do výchovy dětí nepatří.

„To je velké téma. Bohužel jsou ještě i dnes psychologové, kteří tvrdí, že nějaké to plácnutí v pořádku je. Ale zase existují studie, které potvrzují, že to opravdu v pořádku není,“ říká Šárka Miková.

Proč fyzický trest z dlouhodobého hlediska nefunguje, když dítě přeci v danou chvíli dokáže zastavit? „Dítě v tu chvíli prožívá nějakou velmi nepříjemnou emoci, především ztrátu pocitu bezpečí, prožívá zahanbení,“ vysvětluje psycholožka.

Dětem je potřeba nastavovat hranice, ovšem nemělo by to probíhat způsobem, kdy získávají pocit, že jsou špatné a že je rodič nemá rád. „Když rychle obnovíme to přijetí, že ‚ano, zlobíme se za to, co jsi udělal, ale máme tě pořád rádi‘, tak se dítě může zase uklidnit,“ dodává.