Hlavní obsah

Berbrův komplic o fous unikl vězení. V cinklých sázkách jel dál

Foto: Profimedia.cz

Michal Káník (vlevo, v bílém dresu) na archivním snímku ještě v časech své prvoligové kariéry. Oblékal dres Dynama České Budějovice, jeden čas působil coby hráč i ve Viktorii Plzeň.

Reklama

13. 12. 2020 14:32

„Hele, bude se hrát 4:2 nebo 5:3, podle toho, jak to naskáče. A bude to možná od šedesáté do devadesáté páté,“ školil Michal Káník na benzínce rozhodčího Tomáše Grímma a spol. Lidé z Berbrova gangu měli blízko i k cinklým sázkám.

Článek

Už jednou to vypadalo, že ho vězení nemine. Nejdřív ve Strakonicích čaroval s klubovým účetnictvím a pak se namotal do kauzy cinklých sázek, takže to vypadalo, že po dalším trestu, lidově řečeno „promění podmínku“. Bývalý ligový fotbalista Michal Káník dokonce obdržel úřední obsílku, ve které mu byl nařízen nástup výkonu trestu do nápravného zařízení. Ale kvůli procesní chybě v rozsudku nakonec zůstal na svobodě. Rozhodl o tom v roce 2018 Nejvyšší soud ČR.

„S fotbalem už nemám vůbec nic společného, sekám dobrotu, tak už mě prosím nikde nezmiňujte,“ zavolal Michal Káník autorovi tohoto textu zhruba před rokem poté, co v jednom textu padla zmínka, že se Káník pořád pohybuje kolem funkcionářů Dynama České Budějovice, tedy klubu, za který kdysi hrával.

Dnes už víme, že tehdy Káník nemluvil tak docela pravdu. Dynamo, pravda, do žádné špinavosti nezatáhl, ale nekalých aktivit, zejména kolem Slavoje Vyšehrad, ale i dalších klubů, nasbíral Káník dost a dost. A tak byl 16. října podobně jako Roman Berbr a dalších 18 osob zatčen a obviněn z páchání trestné činnosti. Několik týdnů strávil Káník dokonce ve vyšetřovací vazbě. Pak se k části obvinění doznal, a tak soud po složení kauce rozhodl o tom, že Káník bude nadále vyšetřován na svobodě.

„Řeknu vám v páté minutě, co se bude sázet”

V hierarchii celého gangu stál nejvýš místopředseda asociace Roman Berbr, o stupínek pod ním Roman Rogoz, tehdy sportovní ředitel Slavoje Vyšehrad. A mužem na černou zákulisní práci byl právě Michal Káník.

Jeho jméno je v policejní dokumentaci, do níž měl reportér Seznam Zpráv možnost nahlédnout, zmíněno v celé řadě případů, Káník se dokonce aktivně podílel i na tunelování pokladny Plzeňského krajského fotbalového svazu, z níž skupina na základě fiktivních faktur vytáhla 850 000 korun.

Hlavní „zábavou“ dotyčných byly ale podle všeho manipulace fotbalových utkání. Dnes se zaměřme na jedno, které se ostatním trochu vymyká, zato nese zcela nepochybné znaky snahy vést utkání směrem k sázkařskému podvodu. A dlužno dodat, že u něj není zmíněno jméno Romana Berbra. Tohle Rogoz s Káníkem „zmákli“ i bez „náčelníka“.

Všechna ostatní utkání, kvůli kterým jsou obvinění stíháni, lépe řečeno kvůli čachrům kolem nich, byla soutěžní, byla součástí programu druhé či třetí ligy.

Oproti tomu duel Slavoje Vyšehrad s Motorletem, který se hrál 22. února letošního roku, byl toliko přípravný, obyčejný přáteláček.

Nešlo v něm tedy o body, ale začlenění posil, vyladění herních systémů… Ale některým lidem také o to, aby výsledek poslední půlhodiny hry zněl přesně 4:2.

Alespoň tedy tohle zadání nadiktoval Michal Káník rozhodčím Tomáši Grímmovi, Marku Janochovi a Jiřímu Křížovi na schůzce v den utkání, na benzínové stanici OMV poblíž pražského Kongresového centra.

„Bude se hrát 4:2 nebo 5:3, podle toho, jak to naskáče. Možná to bude od šedesáté do devadesáté páté. To dám ještě vědět, budu se snažit, aby to bylo 4:2, to vám řeknu v páté minutě, co se začne hrát, co se bude sázet.“ Instruktáž s tímto obsahem zachytila na benzínce připravená policejní technika.

Co čert nechtěl, na hřišti se pak tento scénář přesně naplnil.

Duel skončil 8:3. A takhle podle webu Slavoje Vyšehrad padaly branky: 28. a 60. Čvančara, 38. a 78. Kokorovič (druhá z pen.), 73. a 76. Bašič, 47. Pouček, 49. Drobílek – 13. Rossmann, 82. Suk, 88. Sodoma z pen. Kdybychom si z toho povytáhli skóre z úseku mezi šedesátou a závěrečnou minutou, dostaneme se k výsledku 4:2.

Aby měl někdo o něco takového zájem, těžko najdeme jinou motivaci, než že si na přesně takový průběh utkání pod opravdu vysokým kurzem někdo vsadil. Tuhle linku ještě rozvineme.

Rajnoch hrál v cinklém mači jen poločas, pak odjel

Teď ale zůstaňme u zápasu, za jehož ovlivnění jsou stíháni Michal Káník a všichni tři rozhodčí, co s ním byli na benzínce, tedy pánové Tomáš Grímm, Marek Janoch a plzeňský sudí Jiří Kříž, což je mimochodem jmenovec ligového asistenta Jiřího Kříže z Liberecka, který však součástí žádného trestního stíhání není. To jen pro přehlednost a pro pořádek.

Trojka Grímm, Janoch, Kříž se na utkání nedostala náhodou. Po domluvě s Káníkem si právě hlavního sudího Grímma vyprosil vyšehradský sportovní ředitel Roman Rogoz pět dní před zápasem u Patrika Filípka, sekretáře Chovancovy komise rozhodčích. Se zdůvodněním, že Grímm je z Rokycan a má to tedy do Prahy blízko. Pro zajímavost, jedná se o vzdálenost 80 kilometrů.

Sekretář Filípek se vesele zasmál, že Vyšehrad určitě potřebuje vyhrát. Patrně v nadsázce, protože šlo o přípravné utkání. A Rogoz odvětil, že by vyhrát měli, ale jistota je jistota. Dostane pokyn, ať si sudí Grímm sežene dva pomezní a pošlou si žádost na mailovou adresu místopředsedy komise Martina Wilczeka.

Takže rozhodčí byli podle všeho připraveni napomoci posunu skóre mezi 60. a závěrečnou minutou tak, aby tato „zbývající část zápasu“, na kterou se někdy sází, skončila přesně 4:2. Těžko ale uvěřit, že by se něco takového mělo povést i bez toho, aby do celé té manipulace byli zasvěceni a zapojeni fotbalisté na hřišti.

„To by bez fotbalistů určitě nešlo,“ připouští trenér Roman Veselý, který v inkriminovaném utkání vedl z lavičky Slavoj Vyšehrad. Zdůrazňuje, že on tedy rozhodně o ničem informován nebyl. „Já jsem trenér, věnoval jsem se na tisíc procent svojí práci, ničeho nekalého kolem toho zápasu jsem si nebyl vědom. Ve druhé půli jsme měli převahu, po poločase se to prostřídalo, ale na hřišti jsme měli kvalitní hráče, ti Motorlet přehrávali a dávali góly.“

Na straně Motorletu, který hrál v sezoně 2019/20 o soutěž níž než Vyšehrad, tedy v ČFL, nastoupil v inkriminovaném únorovém přátelském utkání proti Vyšehradu i bývalý reprezentant Jan Rajnoch.

„Hrál jsem ale jen první půli, kterou jsme, myslím, prohráli 1:2. A pak jsem musel střídat a odjet na utkání dorostenců, které vedu. Takže mi jen naskakovaly na mobil zprávy o gólech a vím, že Vyšehrad vysoko vyhrál. Ale nic o žádných manipulacích nevím, nic jsem neslyšel, ani v nejmenším,“ řekl bývalý člen národního týmu, který v minulosti hrával českou i tureckou ligu.

Foto: Profimedia.cz

Jan Rajnoch (vpravo v oranžovém) nastupuje na archivním snímku do jiného utkání s Vyšehradem. Tenhle se hrál v sezoně 2015/16 a Rajnoch tehdy hájil barvy Sigmy Olomouc B.

O tom, že by sázkařský gang nějak ovlivňoval fotbalisty nebo jiné aktéry utkání kromě rozhodčích, není v policejní dokumentaci, alespoň v té její části, do níž měl reportér Seznam Zpráv možnost nahlédnout, ani slovo.

Což nutně nemusí znamenat, že neproběhla. Každopádně nebyla odposlechy ani jinou operativní technikou zachycena a zaznamenána.

Gakovič/Spahič zasahuje, dejte si pozor

Zato v odposleších padlo jiné jméno, jistého Gorana Spahiče. O koho jde? O chlapíka původem z Bosny a Hercegoviny, který se tedy původně narodil jako Goran Gakovič. Ale poté, co strávil několik let ve vězení, coby usvědčený člen gangu zaměřeného na krádeže luxusních vozů, si raději změnil příjmení.

Pak rozjel fotbalovou akademii v Rijece. A coby agent začal do evropských zemí, mezi nimi také do Česka „lifrovat“ více či méně talentované fotbalisty. Nejlepším hráčem, který se jeho péčí objevil v české lize, byl Adnan Džafič, působící svého času ve Zlíně či v Mladé Boleslavi.

Goran Gakovič/Spahič se posléze etabloval ve znojemském fotbalovém klubu. Jeho majiteli Jiřímu Tunkovi nasliboval, že do klubu dokáže nasměrovat vysoké investice, zůstalo ale víceméně jen u slibů. Za dva měsíce, co v klubu působil, nadělal Bosňan mnohem víc škody než užitku. Zejména ve vztahu k podezření, že došlo k sázkařským manipulacím kolem přípravných duelů Znojma. Po upozornění od mezinárodní organizace FederBet o tom loni psal web idnes.cz.

Spahič se ale nikam nevytratil, v akcích napojených na české fotbalové prostředí pokračoval dál. Zhruba rok po znojemské aféře, tedy v únoru 2020, o Spahičovi opakovaně hovoří do odposlouchávaných telefonů Rogoz s Káníkem. A to poté, co se jim podařilo zařídit, že duel Vyšehrad-Motorlet bude pískat jejich kamarád Grímm.

Několikrát se spolu baví o tom, že Spahič přijede a že s ním budou mít schůzku. „Přijede v pátek, muselo by se to udělat v sobotu a on to bude mít s sebou,“ zmíní například Rogoz.

Nabízí se řada otázek? Mohl být Balkánec spojkou na sázkařskou mafii? Co měl přivézt? Peníze jako odměnu pro účastníky komplotu a manipulace utkání?

Chapadla sázkařské chobotnice dosáhla i do Česka

Že na podobných principech sázkařská mafie funguje, prozradilo soudní jednání v takzvané sázkařské kauze, která se táhla od prvních obvinění v roce 2013 vlastně až do loňského roku.

Obžalováno bylo tehdy celkem 22 osob. Včetně Michala Káníka. Ze soudního jednání vyplývalo, že centrála celé mafie řídila vše odněkud z jihovýchodní Asie přes svoji slovenskou pobočku. Jako spojka na Českou republiku fungoval bývalý ligový fotbalista Marián Dirnbach, který měl v Česku zase svoje poslíčky. A ti oslovovali zejména mladé hráče, aby za úplatek manipulovali především utkání Juniorské ligy. Ale šlo i o další soutěže.

Nejznámějším jménem, které tehdy uvízlo v policejních sítích, byl David Jablonský, kterému za účast v této aféře zastavila letos FIFA činnost (více zde).

Mafie se snažila oslovit vždy větší počet hráčů, nejlépe na obou stranách hřiště. A obvykle je instruovala, aby zařídili, že v konkrétním časovém úseku zápasu padne hodně branek.

Mafie pak na vysoké kurzy v takzvaných „live sázkách“ nasázela velké balíky peněz. Podle slovenské policie se sázelo až 50 000 eur na zápas.

Takových gangů podle všeho operovalo a operuje v Evropě i jinde na světě velké množství. Zároveň lze předpokládat, že menší „fušky“ zvládají tuzemští fotbaloví podvodníčci sami, i bez asijských bossů a jejich kapitálu za zády.

Tuzemské sázkové kanceláře nicméně tvrdí, že se jich takové podvody netýkají. Cinklé sázky prý probíhají na asijských sázkařských portálech, na nichž není nutná náležitá registrace, která by sázejícího jednoznačně určila a umožnila ho dohledat.

Chybička se vloudila. A tak nešel do vězení

V této sázkařské aféře projednávané u strakonického okresního soudu a potom i na dalších instancích, vystupoval Michal Káník jako solitér, bez napojení na nějaké sítě.

Podle textu obžaloby pracoval v září 2013 spolu s rozhodčím Janem Kalendou na tom, aby v duelu 1. ligy staršího dorostu mezi Hradcem Králové a Baníkem Ostrava padlo po 15. minutě utkání 4 a více gólů. Měl mu za to slíbit úplatek 6000 eur.

Michal Káník tehdy proti tomuto obvinění ani neprotestoval. A formou trestního příkazu dostal trest ročního vězení s podmíněným odkladem na čtyři roky. A teď pozor: Také náhradní trest 30 týdnů vězení za případné nezaplacení třicetitisícové pokuty. Tento chybný dodatek zachránil Káníka před nástupem do vězení. Jak se to stalo?

Káníkovi v té době stále běžela zkušební doba podmíněného trestu, který dostal už dříve za machinace kolem účetnictví strakonického klubu, který jeden čas vedl.

A tak mu soud tyto dvě podmínky lidově řečeno sečetl. Došlo k přeměně podmíněných trestů na nepodmíněný. A Káník měl jít do vězení.

Jenže… Objevil se zádrhel. Zjistilo se, že strakonický soud udělal chybu. Jak upozornil tehdejší ministr spravedlnosti Robert Pelikán, k jehož rukám se případ dostal, „pokud justice rozhoduje formou trestního příkazu, nesmí délka vězení v součtu s náhradním trestem přesahovat jeden rok.“

A k tomu překročení dodatkem o 30 týdnech vězení v případě nezaplacení pokuty došlo.

Pelikánovo stanovisko potvrdil i Nejvyšší soud ČR. A všechny tyto záležitosti měly takzvaně odkladný účinek směrem k nástupu výkonu Káníkova trestu.

Káník byl tedy stále na svobodě. A poté, co Nejvyšší soud ČR vrátil do Strakonic jeho kauzu k novému řádnému soudnímu projednání, na kterém mu byl původní trest za cinklé sázky potvrzen, uběhla už dávno zkušební doba původní podmínky za machinace s účetnictvím. Takže do vězení Káník nemusel.

Dítě, které si sáhne na kamna a spálí se, už na ně obvykle znovu nesahá. Michal Káník se zjevně rozhodl, že ani po těchto zkušenostech svůj „životní styl“ nezmění.

A spadl do další aféry, v níž se teď máchá s Romanem Berbrem, Romanem Rogozem a dalšími obviněnými osobami, kterých je i v součtu s právě jmenovanými celkem 20. Zatím.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučené