Hlavní obsah

Blog: Clubhouse už je pro každého. Tak proč se nikdo nehlásí?

Miloš Čermák
komentátor
Foto: Shutterstock.com

Když se nedalo „pokecat“ v hospodě, Clubhouse přišel jako na zavolanou. Rozvolnění mu ale ublížilo.

Reklama

31. 7. 7:40

Technologická branže miluje sukces, ale nenávidí prohry. A Clubhouse by se mohl stát jednou z největších proher v historii.

Článek

Byla to první technologická senzace letošního roku. Aplikace Clubhouse v únoru a březnu, v době nejtvrdšího lockdownu, dobyla svět. A s ním i Česko. Minimálně tu jeho část, která vlastní a používá mobilní telefony.

Počet českých uživatelů se podle mého odhadu v té době pohyboval v řádu stovek tisíc. Aplikace obohatila češtinu o nové slovo („roomka“ neboli virtuální místnost, kde se uživatelé setkávají) a vytvořila vlastní superstar. Kdysi velmi známého manažera, v posledních letech spíše pozapomenutého kouče Jana Mühlfeita. Ten v té době trávil na Clubhousu snad hodiny denně a získal desetitisíce followerů.

Když jste před necelým půlrokem zapnuli Clubhouse, našli jste tam desítky, možná i stovky českých a slovenských roomek a tisíce aktivních uživatelů, kteří „přeskakovali“ z jedné do druhé. Když Clubhouse zapnete dnes, je tam pusto prázdno. Ano, stále najdete české místnosti, velmi často i se zajímavými lidmi. Ale s „kvasem“ lockdownového předjaří se to nedá srovnat.

Kdo Clubhouse tehdy nepoužíval a nepoužívá ho ani dnes, zde je jednoduchý popis: Je to sociální síť, ve které se komunikuje prostřednictvím mluveného slova. Neboli jde o digitální pokus o vzdálenou a moderovanou debatu. Uživatelé si zakládají již zmíněné „roomky“, které mají dané téma, někdy i hosta. V podstatě jde o živou verzi rozhlasového pořadu nebo podcastu.

Aplikaci vytvořili na podzim 2019 Američané Paul Davison a Rohan Seth. Původně se inspirovali podcasty, ale pak ji loni v březnu předesignovali do dnešní podoby a nabídli ve verzi pro iOS, tedy telefony iPhone. Aplikace byla „invite-only“, takže jste museli počkat na pozvánku od jiného uživatele. Ne vždy je tato marketingová „řetězová reakce“ úspěšná a může nový projekt snadno zabít. Ale Clubhousu to zafungovalo a aplikace se stala rychlým hitem.

Lépe řečeno, stala se jakýmsi černým koněm technologické branže. Ostatně právě kalifornské Silicon Valley bylo první lokalitou, kde se stala populární. A kde se o ní začalo mluvit s velkým očekáváním. To bylo podpořeno i penězi, konkrétně 100milionovou investicí asi nejvýznamnějšího investičního fondu v této lokalitě Andreesen Horowitz. Necelý rok od startu se Clubhouse stal jednorožcem, tedy firmou s miliardovou kapitalizací. Dnes se jeho hodnota odhaduje na čtyři miliardy dolarů.

Důvody rychlého úspěchu jsou dva. Tím prvním je obecně obliba audia, tedy obsahu ve formě mluveného slova. Audio je možná poslední baštou, která čekala na „svůj“ Instagram (fotografie) nebo „svůj“ TikTok (krátká videa). Stále rostoucí obliba podcastů ukazuje, že obsah „do ucha“ má potenciál. Navíc pro něj my uživatelé stále máme kapacitu – na rozdíl od čtení či sledování videí. Audioobsah lze konzumovat při cestování (v autě i v MHD), při sportu nebo při manuální práci.

Druhým důvodem, který se vynořil nečekaně, ale byl o to vítanější, se stala pandemie. A s ní spojené lockdowny. Ukázalo se, že Clubhouse dokáže nahradit to, co lidem asi chybělo nejvíce. Běžný a neformální společenský kontakt. „Kecání“ s přáteli, ale i neznámými lidmi v hospodě, v kavárně nebo třeba v práci ve firemní kuchyňce nebo během polední pauzy.

Z obou těchto důvodů se stala aplikace velmi populární také v Česku. Nebyli jsme v tomto ohledu vlastně ani moc pozadu za Amerikou a patřili mezi první trhy s vysokým počtem uživatelů. Vedle „obvyklých podezřelých“ (novináři a influenceři) se na Clubhousu objevili byznysmeni, právníci, experti všeho druhu či manažeři jako například zmíněný Jan Mühlfeit.

Diskutovalo se samozřejmě o covidu, ale i o gastronomii (majitel Vinografu Horešovský či šéf Dishe Petráň), o politice (mezi posluchači v roomkách byl často Babišův muž pro sociální sítě Marek Prchal), dařilo se i klasickým médiím, třeba Deníku N nebo Reflexu. Když se sešlo dobré téma a dobré jméno, nebyl problém získat za pár minut stovky nebo i tisíc posluchačů.

Podobně ve světě lákaly uživatele hvězdy jako miliardář Elon Musk (ten asi prostřednictvím Twitteru zpropagoval Clubhouse nejvíc), čínský umělec a aktivista Aj Wej-wej, novináři a autoři bestsellerů Malcolm Gladwell či Adam Grant, herečka Lindsay Lohanová.

Běžně se stávalo, že „přetekla“ kapacita roomky, která byla nastavená na 5000 uživatelů. Další, v tomto případě asi nechtěný negativní marketing. Na možnost poslouchat známé lidi se čekaly fronty!

No… a pak se něco pokazilo. Zatímco v únoru si aplikaci stáhlo z AppStoru (ano, stále mluvíme o exkluzivním uvedení pro iOS) 9,6 milionu lidí, v březnu o dvě třetiny méně a v dubnu to byla už jen méně než desetina (cca 922 tisíc). To je pokles, který – v podstatě stále na začátku fungování – nechce vidět žádný podnik. Tím méně jeho investoři.

Proč to šlo tak rychle? Stejně dobrá otázka jako ta první, která zkoumala raketový vzestup. Ano, nepochybně k útlumu došlo proto, že Amerika i Evropa překonaly jarní vlnu covidu a ta nejbolestnější opaření, mezi něž patřilo zavření restaurací a hospod, byla odvolána. Lidé se mohli zase setkávat osobně, důvod používat platformu jako Clubhouse padl.

Zároveň se objevily klony v rámci existujících úspěšných aplikací. Twitter představil svoje Spaces, podobnou službu nabídly i Spotify a Facebook. Nezískaly sice masovou popularitu, ale určitě část původních uživatelů Clubhousu přetáhly. A hlavně sňaly z „horkého fenoménu“ punc výjimečnosti a exkluzivity.

Zakladatelé Davison a Seth se samozřejmě snaží. V květnu konečně představili aplikaci pro Android, na konci července zrušili „invite-only“ režim. Teď je aplikace otevřená pro každého. Na čekací listině bylo prý 10 milionů uživatelů, zdaleka ne všichni však tuto možnost přivítali.

Mnozí ztratili o Clubhouse zájem dřív, než dostali šanci ho vyzkoušet. V červnu si aplikaci stáhlo v obou verzích sedm milionů lidí, což není málo. Ale i tak to pouze dýchá na záda únorovému rekordu (všechna citovaná data pocházejí od analytické firmy Sensor Tower). Uvidíme, jak se na číslech projeví červencové pozvánkové „rozvolnění“.

Je po všem, jak sugestivně napsal komentátor médií Nick Bilton už v dubnu v časopise Vanity Fair? Nedá se to vyloučit. Bilton patří k těm, kteří jsou přesvědčeni, že hlavním „vrahem“ Clubhousu jsou proticovidové vakcíny, které lidem umožnily zase normálně fungovat. Efekt je přímo opačný, nikdo dneska nechce sedět doma a poslouchat moudra z telefonu. Ani kdyby je říkal Elon Musk nebo kdokoli jiný.

Na českém Clubhousu je každopádně polomrtvo. Ano, stále tam lze najít fajn a zajímavé diskuze. Ale musíte buď dát na doporučení, anebo pečlivě pátrat. To, co šlo dělat v únoru (otevřít aplikaci a něco si vybrat, někdy i obtížně, protože lákavé věci často probíhaly zároveň), je pro tuto chvíli pryč.

Samozřejmě má Clubhouse i v Česku nadšence, kteří vám budou tvrdit, že teď, když už nejde o módní věc, je to mnohem lepší. Nechodí tam rádoby celebrity za lacinou popularitou, nýbrž lidé, kteří chtějí opravdově diskutovat. Ale to nic nemění na tom, že na aplikaci s kapitalizací srovnatelnou s hodnotou televize CNN je to zatraceně málo.

Když jsem v pátek 30. července psal tento text, byl Clubhouse v USA na 853. místě aplikací v počtu stažení podle dat již zmíněné firmy Sensor Tower. Podle samotného Clubhousu sice každý den vznikají „stovky tisíc roomek“, ale většina z nich má počet uživatelů maximálně v řádu desítek. A jak na Twitteru napsal Casey Newton, z červnových 7,7 milionu nových stažení jich bylo 5,85 milionu v Indii. Nic proti tomu, ale to není trh, kvůli kterému budou investoři v Silicon Valley otvírat láhve šampaňského.

Ptal jsem se během psaní na názory lidí na svém Facebooku a Twitteru. Ano, na stejných sociálních sítích, kde se to v únoru a březnu hemžilo odkazy na populární české roomky. Dnešní reakce? Pro většinu hezká, ale už trochu rozmazaná a pozapomenutá vzpomínka. Navíc opravdu velmi silně spojená s pandemií.

Je to naopak celkem dobrá zpráva pro autory a vydavatele podcastů. Protože kdyby Clubhouse a následně i další aplikace pokračovaly v rychlém nabírání posluchačů, byla by to velká a nepříjemná konkurence hlavně pro ně. Ale ukázalo se, že lidé u mluveného slova rozlišují mezi „sociálním“ a „klasickým“ obsahem. Neboli když chtějí spíš poslouchat a ne se aktivně účastnit, dávají přednost kvalitnímu obsahu.

Pochovávat Clubhouse je nepochybně předčasné. Stejně jako je předčasné jásat nad koncem pandemie. Obojí nás ještě může překvapit, poněkud cynicky řečeno. Ale jestli Clubhouse tuhle ostrou zatáčku nevybere, uslyšíme po dlouhém pádu do propasti opravdu hlasité a nepříjemné řachnutí.

Technologická branže miluje sukces, ale nenávidí prohry. A Clubhouse by byl – vzhledem k nainvestovaným penězům – jednou z největších proher v historii. A nedá se vyloučit ani to, že by nastartoval mnohými předpovídané a dlouho odkládané „prasknutí bubliny“. Na troskách „sociálního audia“, jak se trhu kolem Clubhousu nově říká, to pak bude možné do detailu prodebatovat.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované