Hlavní obsah

Bradáčová: V českém fotbale je třeba přemýšlet nad systémovými změnami

Foto: Seznam Zprávy

„Korupce ve fotbale a v justici byly kauzy, na které jsme se připravovali dlouho a pečlivě,“ řekla Lenka Bradáčová v rozhovoru pro Seznam Zprávy.

Reklama

26. 12. 2020 11:30

Pražská vrchní státní zástupkyně Lenka Bradáčová v rozhovoru pro Seznam Zprávy hodnotí končící rok 2020. Klíčový motiv její práce? Bránit férovost a spravedlnost, které korupce likviduje.

Článek

Vrchní státní zastupitelství v Praze řízené Lenkou Bradáčovou mělo drtivý finiš roku 2020. V posledních měsících se detektivové za dozoru jejího úřadu pustili do dvou velkých případů, které mají široký dopad na dění ve společnosti.

Korupční případ kolem fotbalového šíbra Romana Berbra rozhýbal dění v nejpopulárnějším českém sportu. Obvinění soudce vrchního soudu v Praze zase slouží jako vzkaz, že zločin se neututlá ani mezi těmi, kdo sami rozhodují o trestu a nevině.

„Dáváme jasný vzkaz: ctíme a respektujeme rovnost před zákonem a férový proces. Rozdíl nemůže být v tom, zda jste bohatý, či chudý, slabý, či silný,“ řekla v rozhovoru pro Seznam Zprávy Lenka Bradáčová.

Ivánku, kamaráde 2.0

Budete na rok 2020 vzpomínat jako na rok dvou velkých případů – korupční chobotnice ve fotbale a uplaceného soudce?

Dalo by se to tak říci. Korupce ve fotbale a v justici byly kauzy, na které jsme se připravovali dlouho a pečlivě.

Vaše státní zastupitelství už v roce 2017 zahájilo velký fotbalový případ kolem tehdejšího šéfa fotbalové asociace Miroslava Pelty. Letos na podzim jste se zaměřili na další z nejmocnějších postav českého fotbalu Romana Berbra. Který případ pro vás byl složitější?

Ty věci se nedají příliš srovnávat a vysvětlím proč. Případ kolem pana Pelty cílil na finanční prostředky a rozdělování veřejných peněz, to znamená na dotační politiku. Druhá kauza je o ohýbání výsledků fotbalových zápasů.

Překvapila vás při vyšetřování kauzy kolem Romana Berbra prohnilost českého fotbalu?

Nepřekvapil mě způsob, jímž se fotbalové zápasy ohýbaly. Pokud si vybavíte fotbalovou kauzu z roku 2007, najdete společné znaky. To bylo srovnatelné prostředí, v současné kauze vidíme podobný modus operandi. Jak se ukazuje, vyšetřování a odsouzení v předchozí věci nezafungovalo jako očekávaná a dostatečná prevence. Podobné jednání se nyní zopakovalo.

Lze podle vás vůbec změnit pořádky v českém fotbale?

Je třeba přemýšlet nad systémovými změnami, jelikož se zřejmě nejedná o exces. Současné nastavení má značný korupční potenciál. Tímto směrem je třeba přemýšlet. Věřím, že většině sportovců, a je jedno, o jaký sport se jedná, je vlastní postoj, že smyslem existence sportu je to, že se jedná o zábavu, hru ve stylu „fair play“, tedy o poctivé provozování, při němž sportovní výkony hráčů, kteří dodržují pravidla, jsou tím, co chtějí fanoušci vidět. Jinak sportovní soutěžení ztrácí svůj smysl.

Jak obtížné je vyšetřování zločinu ve fotbale ve srovnání s případy ve zdravotnictví, IT či stavebnictví?

Těžko srovnávat. Čistě korupční případy mají svá specifika stejně jako korupce v rámci veřejných zakázek. Policie používá postupy, které mají potenciál zločiny objasnit. Nelze říci, které prostředí je pro policii z hlediska orientace v problematice snazší. Je to případ od případu, každý má svou charakteristiku danou osobou pachatele, způsobem komunikace případnou konspirací.

Jak důležité je pro detektivy najít na začátku vyšetřování velkých kauz člověka, oznamovatele, whistleblowera, který policii pomůže s mapováním prostředí a vazeb mezi lidmi a který detektivy provede mnohdy složitým terénem podezřelých?

Vážím si všech, kdo jsou ochotni korupční trestné činy oznamovat. Ten, kdo oznámení učiní, projeví velkou odvahu. Během celého trestního řízení totiž často stojí důkazní váha na jeho tvrzení, věrohodnosti a měl by obstát. To není jednoduché.

Úspěch případu závisí na kvalitě práce policistů. Jak jste s ní spokojená?

Rozpracování případu souvisí se zkušenostmi policistů. Zcela nezastupitelnou roli mají kriminalisté, kteří se musejí vyznat v prostředí, musí osvědčit místní a osobní znalost, musí si najít zdroj informací. Pokud ho nemají, neuspějí. Listinné důkazy v takovém typu trestné činnosti nejsou dostačující, skutečný stav věci obvykle listiny neodrážejí. Takže ano, je to skutečně um kriminalistů, kteří dokážou najít kvalitní informaci a umějí s jejich zdroji jednat. Mají za to můj obdiv.

Vy spolupracujete s několika málo vybranými policejními týmy v Praze či Ústí nad Labem. Jak to, že jich není víc?

Jde o odbor vyšetřování závažné hospodářské trestné činnosti v rámci NCOZ, který se zabývá především veřejnými zakázkami. Týmy, se kterými pracujeme, předcházejí zkušenosti s velkými a komplikovanými případy. Na každé takové trestní věci policisté získávají další cenné zkušenosti. Pravdou je, že v posledních letech policie prochází obrovskou obměnou, řada zkušených policistů bohužel odešla.

Víte, zkušeným kriminalistou se nestanete za dva tři roky, to zabere mnohem déle. Ukazuje se, že úspěšné jsou ty týmy, v rámci nichž působí detektivové, kteří ovládají svoji profesi. V posledních letech se policie příliš nevěnuje tomu, aby posílila tuto část svých řad. Bez toho se však velké a závažné případy vyšetřovat nedají.

Potřebovala by nedávno reorganizovaná NCOZ projít další reformou?

NCOZ by reorganizaci potřebovala. Rozčlenění na několik specializovaných útvarů. To je cesta pro úzké specializované týmy, které si předávají operativně informace.

Máme zdravý systém

Komplikovaným případem pro vyšetřovatele byl i poslední případ kolem soudce pražského vrchního soudu Zdeňka Sováka. Nakolik se od běžných případů liší pátrání kolem soudců?

Ano, chcete-li stíhat soudce, zákon vyžaduje souhlas prezidenta republiky a kontrasignaci premiéra. Ani teď ani v minulosti jsem nezaznamenala v této součinnosti žádný problém. K tomu je samozřejmě zapotřebí předložit kvalitní informace ze strany policie.

V souvislosti s případem soudce Sováka se hovoří o verdiktech, které měly pomoci firmě Metrostav. Tu váš úřad stíhá v jiných kauzách kolem Davida Ratha. Je vzkazem do soukromého prostředí, že k soudu umíte dostat i představitele takto mocné stavební firmy?

Justice, do níž počítám v širším slova smyslu i státní zastupitelství, má dávat jasný vzkaz: ctíme a respektujeme rovnost před zákonem a férový proces. Rozdíl nemůže být v tom, zda jste bohatý, či chudý, slabý, či silný.

Není korupce v justici ještě závažnější než uplácení v politice?

Korupce je obecně jevem nebezpečným, o to více, když je spojena s prostředím justice, jehož pojmovým znakem je hledání spravedlnosti, zákonnosti, nestrannosti a s nimi spojené nutné důvěry právě v respektování těchto hodnot. Každý jednotlivý případ korupce v justici s důvěrou otřese a v laické veřejnosti vyvolává pochybnost ohledně rozhodování obecně. Osobně vnímám spravedlnost jako férovost a tu korupce jednoznačně vylučuje.

Když se policii podaří dopadnout uplaceného soudce, svědčí to o zdravosti systému jako celku? Na Slovensku se celou dekádu o uplacené justici nemluvilo, a teď najednou se ukazuje, jak byl jejich systém pokažený.

Položte si otázku, kdyby nebyl rozkryt žádný justiční případ, byli bychom klidní a přijali závěr, že v justici k excesům nedochází, když v jiných lidských činnostech ano? Nebo bychom mluvili podezíravě o justiční soudržnosti, která odhalení takových excesů vylučuje?

Druhá varianta by byla horší zprávou než informace o korupčním excesu, který byl odhalen. Česká policie nyní stejně jako v jiných případech v minulosti prokázala, že je natolik emancipovaná, aby zahájila trestní stíhání jak soudců, tak i státních zástupců. Nebylo by fér, pokud bych nezmínila i vlastní řady. Osobně si však myslím, že naprostá většina soudců a státních zástupců v této zemi vykonává svou profesi podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.

V jakém stavu je česká justice? Není to sféra, která od roku 1989 neprošla výraznější proměnou?

Nesdílím ono klišé o zatuchlé justici, která se brání změnám a je převážně postavena na osobních vazbách. Justice prošla za posledních třicet let velkou změnou jak personální, tak i vnitřního obsahu. Snese srovnání s justicí západních států. Platí však zároveň, že se nesmí zapouzdřit a musí reagovat na nové věci, společenské změny.

Prospěje české justici generační obměna?

Mluví se čím dál více o novém územním uspořádání. Musíme uvažovat o nových postupech spojených s moderními technologiemi, přizpůsobit tomu své vzdělávání. Už neplatí ono tradiční, že v počáteční fázi své kariéry sbíráte zkušenosti a s takto získaným statusem vydržíte do jejího konce. Doba je oproti minulosti velmi dynamická.

Neklaďme ale rovnítko mezi generační výměnu a kvalitnější justici, tak to nefunguje, problém je mnohem složitější. Stěžejní je výběr soudců a státních zástupců. A co se týče soudců, jsou jednou ze tří ústavních státních mocí a s tím by měla být spojena vysoká odpovědnost a mravní integrita. Nemám ambici soudcům jakkoli radit. O směřování státního zastupitelství přemýšlím neustále.

Prezidenta Zemana hlídají

Velice sledovaným případem je stíhání premiéra Andreje Babiše (ANO) v kauze Čapí hnízdo. Vím, že to není váš případ, ale jak je možné, že se něco tak dlouho a zatím bezvýsledně vyšetřuje? Nenabourává toto důvěru lidí ve vyšetřování kauz v nejvyšší politice?

Toto je opět klišé, že se chytají malé ryby, a ne velké. Předvolební klání je většinou spojeno s hesly zařídíme, aby tomu bylo jinak. Když policie začne vyšetřovat, přichází zase nálepka politického boje. Policie prověřuje trestné činy, o nichž se dozví, vysoká patra nevyjímaje, a nemluvme jen o korupci. Řada kauz je toho důkazem.

A pokud se vrátím k oné konkrétně dotazované věci a odhlédneme od emocí, které se obecně objevují v komentářích ohledně kauz, jejichž aktéry jsou veřejně činné osoby a promítají se do nich sympatie i antipatie k politikům, zbývá nám informace o trestním řízení, jehož předmětem byla událost, k níž mělo dojít před více jak 10 lety. To samo o sobě snižuje šance zajistit přesvědčivé důkazy.

V minulém roce došlo ke kotrmelcům, kdy Městské státní zastupitelství v Praze stíhání premiéra zastavilo, aby pak nejvyšší státní zástupce stíhání opět obnovil. To přehlednosti v kauze nepomohlo.

Nutno kriticky na adresu státního zastupitelství přiznat, že tato věc nebyla přesvědčivě dozorovým státním zastupitelstvím prezentována. Dnes brání ukončení vyšetřování pandemická situace, která se odráží v objektivní schopnosti okolních států vyhovět žádostem o právní pomoc. S ohledem na pandemický vývoj nelze dostát úkolům, které uložil nejvyšší státní zástupce městským žalobcům.

Státnímu zastupitelství nezbývá než tuto situaci unést a snažit se zlepšit komunikaci.

V jaké fázi je vyšetřování premiérova střetu zájmů?

V této trestní věci byly zahájeny úkony trestního řízení. Je teď na policii, aby zanalyzovala velký objem dat, který se celého problému dotýká. Neustále přicházejí nové informace, stejně tak jako veřejnost dostává nové informace přicházející z evropských orgánů, stejně tak s těmi informacemi pracuje policie. To je vše, co mohu říct. K délce řízení neumím odhadnout, vše závisí na personálních možnostech NCOZ, která se věcí zabývá.

Podobně by se dalo zeptat i na dění kolem Pražského hradu a na korupční případ v Lánské oboře. Na veřejnosti se objevilo několik dalších sporných případů a transakcí, které vrhají stín na blízké prezidentovy spolupracovníky. Dosud se jich však zájem detektivů nijak nedotkl. Je nemožné vyšetřovat v bezprostředním okolí prezidenta Miloše Zemana?

Omezím se na stručný komentář. Je logické, že prezident republiky má coby hlava státu zvýšenou ochranu ze strany policie. To je standardem ve všech zemích. Policie může rozkrýt trestné činy tam, kde jsou účinné nástroje, jimiž disponuje. Vše ostatní by byla spekulace.

Jako že je obtížné třeba nasadit odposlechy do kanceláří prezidentových spolupracovníků?

To, co jsem řekla, platí.

Později přineseme druhý díl rozhovoru, v němž Lenka Bradáčová hodnotí rok 2020 z hlediska koronavirové pandemie a zamýšlí se nad tím, co nadějného a pozitivního si můžeme z krizového roku do budoucna odnést.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučené