Hlavní obsah

Brusel už nervózně čeká, jak to v Berlíně dopadne, říká český velvyslanec

Český velvyslanec v Německu Tomáš Kafka.

Reklama

24. 9. 12:18

Angela Merkelová byla partner, který nám uměl naslouchat a naznačit českým politikům různé cesty, říká v rozhovoru český velvyslanec v Berlíně Tomáš Kafka. Německo bylo 16 let tahounem, teď o sobě ale začíná pochybovat.

Článek

Od zvláštního zpravodaje z Německa.

Éra kancléřky Angely Merkelové se chýlí ke svému konci. Jak se Německo za těch 16 let změnilo?

Myslím, že Německo během těch 16 let se sebou bylo neuvěřitelně spokojené a bylo to šťastné Německo, které Angela Merkelová tak trochu zdědila od kancléře Schrödera a jeho Agendy 2010. Byť se k tomu dnes zejména sociální demokracie nehlásí, tak se tehdy nastartovala flexibilita pracovního trhu a přišla i éra poměrně vysokého růstu a hospodářské stability. Třešničkou na dortu je to, že se Německu podařilo být velmi úspěšným ve fotbale, což je tady takový barometr toho, jak země vnímá sama sebe a jestli je v pořádku, nebo není.

Německo se na 16 let stalo tahounem. Nejenom Evropské unie, ale i světa liberální demokracie, která byla úspěšná a inspirativní po všech stránkách i pro německé sousedy a partnery. Tahle éra teď po 16 letech tak trochu končí tím, protože i Německo začíná o své roli lídra a šampiona pochybovat. Bude tedy na budoucím kancléři a na budoucí vládě, aby dostala německou demokracii do formy.

Co se naopak za ta léta nepodařilo a s čím se nehnulo?

Ukazuje se, že má Německo své parádní disciplíny, jako je energetika, ekologie a moderní technologie, ale Německu se zřejmě nepodařilo překlopit ty velmi ambiciózní plány do praxe. Například co se týče energetiky, tam realizace plánů zatím zůstala u postupného zavírání jaderných a uhelných elektráren, ale k rozmachu obnovitelných zdrojů, který to měl doprovázet, nedošlo.

To se týká i klimatických cílů, protože Německo zůstává dál závislé na uhlí. V oblasti nových technologií, například elektrických aut, zaostává Německo za Francií, tedy svým tradičním rivalem. V těchto oblastech se sebou Německo spokojené být nemůže. Možná je to v důsledku toho, že se sebou bylo spokojeno ve všech ostatních oblastech a tahle témata se tak trochu zanedbala.

Bude, nebo nebude se Němcům po Angele Merkelové stýskat? Nechtějí si od ní odpočinout? Ptám se proto, že jsem už slyšel názor, že kdyby kandidovala znovu, tak by asi opět vyhrála, i když tentokrát už s menší převahou.

Myslím, že se Němcům po Angele Merkelové stýskat bude, protože se jim bude stýskat po 16 letech, které byly skutečně skvělé. Ale je otázka, jestli by v sobě Angela Merkelová našla sílu, aby systémem, který sama do značné míry zosobňovala, zatřásla. Systém byl postavený na širokém konsenzu a na snaze společnost postupně a inkluzivně směrovat dopředu, tedy spíš reaktivně než nějak proaktivně. Většinou se tedy čekalo na to, až bude společnost na určitý krok kupředu připravená. Teď se zřejmě ukazuje, že Německo bude muset ve svém zájmu jednat proaktivně. Nesmí to ale ani přehnat, aby se například nenarušila sociální soudržnost v zemi, čehož se Němci od druhé světové války velice bojí.

Co vláda Angely Merkelové znamenala pro střední Evropu a Česko? Za těch 16 let zažila celou řadu českých premiérů.

Rozhodně byla partner, který uměl naslouchat a který českým politikům, premiérům dokázal naznačit různé cesty, kterými je možné jít kupředu. Bylo to velice dobré i pro česko-německé vztahy a napomáhalo to k vzájemné výměně a k pocitu vzájemného partnerství, což je pocit, který je zejména ve střední Evropě nadevše.

České volby následují krátce po těch německých. Může být to, že se budou formovat nové vlády zhruba ve stejnou dobu přínosné i pro další kurz česko-německých vztahů? Nebo to vůbec nehraje roli?

Myslím, že to spíš nehraje roli. To už jsme měli před čtyřmi lety a není to pro nás nic nového. Jestli teď v období předvolebního očekávání bylo něco nového, bylo to to, že se nám podařilo zrealizovat návštěvu spolkového prezidenta Franka-Walter Steinmeiera. V podstatě těsně před volbami v ČR, což by bylo možná někdy v minulosti, před 10–15 lety, vnímáno jako ne úplně vhodné a třeba by se to zneužívalo k nějakým vnitřním polemikám. O stavu česko-německých vztahů vypovídá to, že návštěva byla velmi úspěšná, a to nejenom v našem vnímání, ale i z pohledu spolkového prezidenta.

Foto: Profimedia.cz

Prezident Steinmeier uctil památku hrdinů Heydrichiády u chrámu sv. Cyrila a Metoděje v Praze.

Zajímá podle vás Čechy dění v Německu? A nemyslím teď pandemická opatření pro pendlery, ale samotný politický vývoj v zemi. Nehledí se na Německo z Česka posledních 16 let jako takový monolit s Merkelovou v čele?

Dění v Německu Česko zajímá, protože tu není jenom hospodářská propojenost, ale německé úspěchy jsou do jisté míry přenositelné i do Česka, protože jsme od doby analogové velice úspěšně propojeni. Otázkou je, jestli se nám ty pozice podaří držet i v době digitální. Myslím si, že v Česku se i na politické úrovni sleduje dění v Německu. Ne vždycky tomu musí všichni stoprocentně rozumět, ale určitě nějakým způsobem cítí, že to, co se děje v Německu, bude mít dříve nebo později dopad na rozvoj politické kultury v Česku. Takže věřím, že německé volby v Česku budou velmi bedlivě sledovány.

A co na evropské úrovni? Co nedělní volby a změny v Berlíně mohou znamenat pro EU jako celek? Třeba pro vztah s Ruskem, válku na východě Ukrajiny ale i migraci nebo otázky dodržování zásad právního státu?

Brusel už velmi nervózně čeká na to, jak dopadnou německé volby a jaká bude německá pozice. Jestli bude razantní, jestli bude pragmatická, jestli bude nějakým způsobem inspirativní. To je v tuhle chvíli těžké říct, protože v podstatě ve všech německých předvolebních debatách se zahraniční politika a ani evropská politika moc neprobíraly. Takže nezbývá než počkat, co bude po 26. září a na koaliční vyjednávání.

My se bavíme krátce před volbami. Myslíte si, že výsledky budou odpovídat průzkumům, nebo že se ještě něco může nějak radikálně změnit? Odstup mezi SPD a CDU je několik procentních bodů.

Říká se, že každý třetí Němec ještě není rozhodnutý, tudíž to ještě rozhodnuto není. Vypadá to, že se schyluje ke dvěma duelům, a to duelu SPD a CDU/CSU, a Zelených a FDP, čili liberálů. A jak Zelení, tak ale především FDP říkají, že nebude úplně důležité, kdo vyhraje, ale kdo bude mít jaký koaliční potenciál, protože hlasy budou asi nejvíc rozdrobené v moderních německých dějinách. Pak bude strašně důležité, kdo s kým bude schopen seriózně vyjednávat.

Koaličních možností je spoustu, jak dlouho proto může trvat vyjednávání o vládě?

Posledně se vyjednávalo hodně dlouho. Vyjednávala se Jamajka (tzv. jamajská koalice CDU/CSU, Zelených a FDP, pozn. red.) a vypadalo to, že k ní není alternativa. Nakonec se to nepodařilo. Teď jsou ty šance minimálně čtyři, ne-li víc. Strašně důležité bude, jaké budou rozestupy stran od sebe a čím více se blížíme k volbám, tím je asi těžší si cokoliv troufnout odhadnout.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované