Hlavní obsah

Bývalý fotbalista Polák: Změnu musí chtít všichni, jinak to nepůjde

Foto: Profimedia.cz

„Nechci, aby se nás děti ptaly, proč rozhodčí nerozhodují podle pravidel,“ řekl v rozhovoru bývalý reprezentant Jan Polák.

Reklama

3. 3. 10:35

Jan Polák má za sebou úspěšnou kariéru. Nastupoval v barvách Zbrojovky Brno, v dresu německého Norimberku či belgického Anderlechtu. Nyní spojil síly se zástupci jihomoravského svazu a snaží se zlepšit české fotbalové prostředí.

Článek

Musím začít něčím, co není úplně příjemné pro člověka, který vyrostl v Brně, začal tam s velkým fotbalem a do Brna se i vrátil na konec své bohaté kariéry. Co se to dneska děje s brněnským fotbalem?

Je to těžká otázka. Trošku se trápíme, chtěli bychom samozřejmě všichni nahoru, chtěli bychom, aby se nám dařilo, aby Zbrojovka zase byla nahoře tam, kde byla v 90. letech nebo v roce 2000, ale nějak se to nedaří. Potřebujeme zkonsolidovat kádr a hlavně si věřit, aby se dostavily výsledky. Určitě se klukům nemůže nic vytknout. Když jsem se vrátil, hráli jsme o záchranu. Bohužel, ne že to teď budu házet na ostatní, ale nějak se to nedařilo. Prostě se budeme muset snažit postupně jít nahoru a věřit, že se nám to podaří.

Je to takový paradox. Zatímco hokej v Brně je hodně populární, daří se mu, fotbal tak trošku umírá. A přitom si člověk řekne – druhé největší město v republice, tam by přece neměl být problém vytvořit nějakou spádovou oblast, která bude sbírat kluky z okolí, kde se vytvoří hodně kvalitní mužstvo během několika let. Ale pořád se to nedaří.

Nevím, kde je úplně ten největší problém. Ze Zbrojovky jsem nějakou dobu pryč a do vedení nebo do plánů samozřejmě nevidím, nevím, jakým způsobem se to vede. Ani samozřejmě nemůžu říct, že kdybych tam byl já, tak by to bylo lepší nebo by to bylo jinak. To si netroufnu. Myslím, že se pořád něco hledá, kádr se pořád nějak obměňuje, hledají se hráči, kteří by pomohli a kteří by Zbrojovku pozvedli, ale zatím se to nevede.

Zeptám se na vidění hráče, který toho opravdu hodně prošel a také začínal jako velice mladý v nejvyšší soutěži právě v Brně. A říkám si, ono se dá ukázat na několik hráčů ze Zbrojovky jako na velké talenty, kteří by do budoucna měli patřit k výrazně lepším v české soutěži. Ten kruh je ale začarovaný v tom, že se třeba Zbrojovce nebude dařit, případně spadne. Mladí, kteří už mají nějakou výkonnost, zase odejdou. Zase se bude začínat znova?

Je to pravda, ale většinou to tak bývá, takový bývá koloběh u mladých talentovaných kluků a u klubů, které nehrají úplně nahoře. Aby se kluci posunuli, většinou pak dochází k tomu, že odchází do lepších klubů, kde svoje kvality mohou ukázat. Kde mají třeba i kvalitnější spoluhráče a týmu se víc daří. Samozřejmě, není to cesta pro klub, kterému se momentálně nedaří, jako Zbrojovka v dnešní situaci. Ale my se s tím musíme nějakým způsobem poprat. Anebo se snažit přesvědčit mladé kluky, aby u nás zůstali, aby se rozvíjeli dál v našem klubu. Musíme přijít s nějakým nápadem, aby viděli, že se mohou rozvíjet a že fotbal se bude hýbat směrem nahoru.

Právě, fotbal by se měl hýbat směrem nahoru. O českém fotbale se toho hodně napsalo v poslední době. I ve smyslu velmi negativním, co se týká funkcionářů, afér, vůbec toho nejvyššího vedení. Máš zkušenost z Belgie a Německa a asi dokážeš porovnat, jaký je pohled na fotbal v těchto zemích, jaké je společenské postavení tohoto sportu?

Myslím, že především je důležitá už ta první věc, že fotbal tam je čistý. Samozřejmě nejsem nějaký strukturátor fotbalu. Ale člověk, když něco prožil, něco viděl, tak si myslím, že nebude na veřejnosti říkat: „Hele, tamto bylo cinklý.“ Nebo: „Mohlo se v tom zápase něco udát.“

Bohužel v Česku po každém zápase – nejen v jednom, ale několikrát – je všechno zpochybňováno nejen veřejností, ale i experty. Což bohužel vrhá špatné světlo na náš fotbal. Co se s tím dá dělat? Předpokládám, že určitě budeš patřit k těm, kteří by zase chtěli fotbal vrátit do vyšších pater. Myslím ze společenského pohledu.

Já jsem určitě pro. Mám podobné názory jako projekt Fevoluce včele s Vláďou Šmicerem. Samozřejmě, zapojil jsem se teď v Jihomoravském krajském fotbalovém svazu, když jsem dostal nabídku od předsedy Kristýna. Líbí se mi jejich názory, směr, kterým jdou. Protože jsou jedni z mála, nebo byli, možná pořád jsou. Byli i v minulosti jedni z mála těch okresů nebo svazů, kteří byli proti praktikám Romana Berbra a tvrdě si za tím stáli, i když za to byli kritizováni, nebyli oblíbení, nadávalo se jim. Ale pořád si stáli za svým. A dneska se prokazuje to, že dělali vlastně správně a na jejich stranu se dnes mohou obracet i ti lidé, kteří dřív na to neměli, nechtěli se ukazovat nebo se báli. Tak si myslím, že podpora dnes by měla být větší. A já jsem rád, že jsem začal působit v Jihomoravském krajském fotbalovém svazu. Vlastně je to v Brně, ve kterém jsem vyrostl, a myslím si, že můžu s nějakou zkušeností pomoct.

Já samozřejmě velmi kvituji, že se zapojují fotbalisté s velkou zkušeností, vždyť jsi účastník mistrovství světa, mistrovství Evropy. Mluvil jsem o titulech, máš zkušenost z Belgie, vyhrál jsi pohár v Německu s Norimberkem. A chceš se zapojit do nově vznikajících struktur. Čím se vlastně na Jihomoravském krajském fotbalovém svazu konkrétně zabýváš?

Byl jsem kontaktován s tím, že bych mohl nejdřív dělat ambasadora nebo garanta mládeže. Což by mě hrozně zajímalo, protože si myslím, že se svou zkušeností, kterou jsem nasbíral, můžu mladým klukům pomoct. Můžu je motivovat, účastnit se nějakých reprezentačních výběrů Jihomoravského kraje, ať už národních, nebo mezinárodních.

Když jsem četl jeden ze starších rozhovorů, který jsi dával některým médiím, tak tam jsi prohlásil, že tebe vlastně nikdy nelákalo a ani neláká do budoucna dělat bafuňáře, funkcionáře. Že to není úplně tvůj svět. Ale dá se říct, že s postupujícími lety nebo i situací, která je v českém fotbale, se tento názor trošku mění?

Je možné, že jsem něco takového řekl. Ale já jsem řekl to, že jsem se nechtěl úplně věnovat trénování. Bafuňář je samozřejmě složitá role. Ale jak říkáš, postupem času vnímá člověk okolí trochu jinak a začíná se zabývat i různými věcmi, že je možné, že postupem času zapojit se do nějakých struktur by nebylo vůbec špatné. A začínám tím, že se snažím podporovat Jihomoravský krajský fotbalový svaz a třeba dál do budoucna se zapojit do struktur FAČR. Uvidíme, jak všechno bude vypadat, jak to bude probíhat. Jak se zapojím a jak to budu vnímat.

Samozřejmě že pořád ještě udržuješ kontakty se svými spoluhráči, kolegy. Ať už z ligových týmů, nebo z reprezentace. Teď se trošičku zvedla vlna, že i bývalí fotbalisté hodlají, jak se tak hezky říká, přiložit ruku k dílu. Cítíš zájem z jejich strany?

Já jsem se s některými kluky bavil, ale nebylo to ještě oficiální, jak se teď o tom spolu bavíme. Takže moje úloha nebyla medializována, abychom se na toto téma bavili. Kdo se mne zeptal, co dělám, tak jsem mu to řekl, tak to kvitovali. Myslím si, že to podporují. Já bych byl strašně rád, aby nás bylo víc. A nemusí to být jen člověk, který hrál fotbal nebo měl nějaké úspěchy. Ale člověk, který fotbal má rád, chtěl by ho vyčistit tak, jak bychom ho chtěli všichni mít. Aby byl transparentní, demokratický. Aby se nám v tom fotbalovém světě dobře žilo, dobře dýchalo.

Určitě to nebude jednoduché v tom smyslu, že pořád na mnoha okresech i na krajské úrovni sedí lidé, kteří měli velmi blízko buď k Romanu Berbrovi, nebo k současnému předsedovi. Respektive k praktikám, které oni měli za běžné. Jak je přesvědčit? Nebo jak je z těch míst, když to řeknu natvrdo, vystrnadit a snažit se, aby jejich posty zaujali lidé, kteří to budou dělat ne pro svoji peněženku, ale pro fotbal?

Myslím, že je strašně důležité vystupovat nejen v médiích, ale samozřejmě mít i osobní kontakt s lidmi z okresů, z krajů. Aby věděli, že to člověk myslí vážně. Že si všichni přejí, aby se fotbal změnil, aby se očistil. Prostě se snažit je přesvědčit. Já přece nemůžu někomu jen zavolat, jak se to eventuálně dřív dělalo, a říct mu: „Hele, když uděláš to, já ti dám tohle.“ To je přece blbost. Snažíme se znovu něco nějakým způsobem vybudovat, něco nastartovat tak, aby se nám dobře dýchalo. Abychom z toho měli radost. Aby se děti, co hrají fotbal, nemusely ptát: „Co se stalo, proč ten rozhodčí dělá tohle?“ Chtěl bych prostě, aby to bylo čisté, aby si to děti v tom fotbale šly rozdat na férovku. Ať vyhraje ten lepší a ať tam nevznikají žádné pochybnosti.

Závidím, že jsi nezažil komunismus, to musím říct…

Přiznám se, že do toho vstupuju, samozřejmě zažil, ale jako dítě. Mně bylo osm let, když byl rok 1989. Byl jsem bohužel donucen splnit jeden pionýrský slib, to bylo vše. Tu dobu jsem zažil jako malý, takže mi nepřísluší, abych to hodnotil. Ale člověk se to doslechne, je to historie, víme, jak vše fungovalo. A vím, že tohle je podobné, víme, že Roman Berbr v nějakých složkách působil, takže k tomu měl blízko. A ještě bych doplnil, že jsem strašně rád, že se nejenom k té revoluci a jihomoravskému svazu přidal třeba Honza Koller, který kandiduje, nebo Honza Rajnoch. Také Antonín Kordula, bývalý rozhodčí, který se s Romanem Berbrem soudil. Myslím, že tito lidé chtějí ten fotbal změnit, spravit. A je jenom dobře, že jich bude víc a víc. Tím líp pro nás všechny.

Ty jsi mluvil o významných postavách českého fotbalu, tam asi žádné přesvědčování není nutné. Ale přece jen se musíš také potkávat, respektive i tví kolegové, když se jezdí po okresech, po klubech, když se sonduje situace, s tím, že vám někdo řekne: „Ne, já jsem spokojený s tím, jak to bylo. Už tady sedím 40 let a vlezte mi na záda.“

Ano, tomu rozumím. Ale jde o to, jak ten člověk bude vnímat to, jakým způsobem budou komunikovat nově zvolení lidé, když se to podaří obrátit. Ale to je jedna věc. Druhá věc je, že dost lidí, jak se říká lidově, „překabátilo“ a začíná jít novým směrem. My bychom potřebovali, aby se to vymýtilo. Ale člověk samozřejmě neví, když jde do nového kolektivu, kdo je pro, kdo je proti, když se k tomu výrazně nepostaví. Takže je potřeba přesvědčovat tyto lidi. Nebo nasadit nové lidi, kteří je přehlasují. Takže věřím v to, že vyhraje zdravý rozum.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučené