Hlavní obsah

Nové plány Angely Merkelové. Co všechno udělá, aby Německo nenašlo svého Trumpa?

 

Reklama

23. 11. 2016 15:15

Německá kancléřka zdárně zbrojí pro čtvrté volební vítězství. Kolaps její kampaně ale může přijít kdykoliv.

Článek

Když své rozhodnutí oznamovala novinářům, působila uvolněně a téměř vesele. Jako by se jí ulevilo. V neděli Angela Merkelová potvrdila očekávané, tedy že hodlá vyrovnat historický rekord svého bývalého mentora Helmutha Kohla, vyhrát volby čtytřikrát a vládnout Německu dohromady 16 let.

I na reakcích německé politické scény byla patrná úleva.

„Jsem rád, že je konečně jasno. O tom, že podpoříme společnou kandidátku, není pochyb,“ řekl tentokrát nezvykle smířlivě šéf CSU Horst Seehofer, který ještě nedávno chtěl hnát vládu Angely Merkelové před soud za zanedbání ostrahy německé hranice před davy uprchlíků.

V řadách její vlastní CDU proti Merkelové a její migrační politice svého času revoltovala dobře třetina poslanců. Teď se vzbouřenci staví do šiku za staronovou velitelku.

Nový průzkum agentury Forsa

Angela Merkelová by nyní porazila oba potenciální rivaly: předsedu SPD Sigmara Gabriela i předsedu Evropského parlamentu Martina Schulze (SPD).

Přímý souboj Merkelová - Gabriel: 50 % respondentů pro Merkelovou, 16 % pro Gabriela.

Přímý souboj Merkelová - Schulz: 49 % - 27 %.

Průzkum byl zpracován na vzorku 2505 německých voličů od 14. do 18. listopadu. Předpokládaná odchylka je 2,5 procenta.

Důvod je prostý. Politici z řad křesťanských demokratů vědí, že své posty uhájí snáze, když na volební kampaň nalepí ozkoušenou etiketu Angely Merkelové, než kdyby se pokoušeli hledat nového lídra. Jednak proto, že si CDU poněkud pozapomněla vychovat důstojného nástupce. V první řadě ale mají straničtí kádři na paměti číslo, pocházející z čerstvého průzkumu. Přes obrovské rozpory, které v zemi vyvolala uprchlická vlna, si 55 procent Němců stále myslí, že nejlepším adeptem pro vedení země je právě Angela Merkelová.

Nenávist po česku a rozdíl perspektiv

Mnoha českým čtenářům to může připadat bezmála jako šílenství. Podporu více než poloviny německých voličů si udržuje žena, kterou Češi naopak v průzkumech řadí mezi nejméně oblíbené světové státníky. Ta, která podle mínění řady Čechů v záchvatu nezodpovědnosti pozvala do Německa migranty z celého světa, aby se poté pokusila svalit tíhu následků na středoevropské sousedy.

A aby toho nebylo málo, kandidaturu ohlásila jen pár dní po vítězství Donalda Trumpa, několik měsíců po referendu o brexitu a něco přes rok po vítězství konzervativců v Polsku. Západem se podle všeho valí vlna nespokojenosti s elitami, s globalizací, s migrací. Se vším, co symbolizuje právě Merkelová. Proč by tahle vlna neměla smést i ženu, kterou Washington Post označil za poslední pilíř liberálního světa?

V první řadě proto, že uprchlická krize se v Německu odehrála přece jen jinak, než jak ji s oblibou líčí některá česká média a politici. Přicházela postupně a diskutovalo se o ní už v době, kdy si jí v Česku téměř nikdo nevšímal. Statisíce uprchlíků přišly do země už v roce 2014. I proto jsou Němci méně náchylní uvěřit tvrzení, že lavinu spustila kancléřčina slova z konce léta 2015. I ono mýtické „pozvání“ se ostatně odehrálo jinak, než jak se to často v Česku traduje.

Přijetí uprchlíků z Maďarska Merkelová okamžitě označila za jednorázové humanitární gesto, které už se nebude opakovat. Vždy rázně odmítala, že by v Německu bylo místo pro ekonomické migranty.

Merkelové se toho v Německu vyčítá mnoho: Že v září 2015 nedala na šéfa německé policie, který údajně důrazně prosazoval úplné uzavření hranic, nikoliv jen zavedení hraničních kontrol. Že nezavedla horní hranici pro počet přijímaných uprchlíků po vzoru Rakouska. Že při registraci běženců vládl chaos a zemí se toulaly tisíce úřadům neznámých lidí.

Přesto Němci stále slyší nejen na emotivní apely o povinnosti blahobytného Německa pomáhat lidem v nouzi, ale i na pragmatičtější argumentaci: Uzavření hranic by destabilizovalo přinejmenším balkánské země a zřejmě odstartovalo uzavírání hraničních přechodů po celé Evropě. Německo by riskovalo konec otevřené Evropy, tedy té Evropy, kterou exportní rekordman potřebuje, pokud se jeho prosperita nemá zhroutit.

Hledají se německý Donald a Marie. Marně

Na rozdíl od voleb v USA nebo hlasování o brexitu se příští rok v Německu neodehraje souboj kdo s koho. Merkelovým hlavním soupeřem zřejmě nebude plamenný bojovník proti migraci, ale Sociální demokracie, strana, která s ní zasedá ve vládě velké koalice a podpořila Merkelovou ve všech klíčových bodech migrační politiky. Ještě daleko otevřenější politiku vůči migrantům prosazují Zelení a Die Linke, tedy zbývající dvě parlamentní strany.

Tento společný blok stávajícího establishmentu vyzve na souboj nováček, Alternativa pro Německo. Téměř jistě ji čeká velmi slušný úspěch a vstup do Spolkového sněmu. Na vítězství ale zatím nepomýšlí ani sami němečtí bojovníci proti migraci. Frauke Petryová, šéfka Alternativy pro Německo, má charismatem do Marie le Penové hodně daleko. Za zády má místo jednotné strany spíš volné a rozhádané uskupení. Ačkoliv na východě Německa slaví úspěchy, v tzv. „starých spolkových zemích" jejich ofenzíva vázne. Radikálnější Pegida, která kdysi dokázala svolávat desetitisícové demonstrace, schází na úbytě a nedokázala do svého čela postavit nikoho důvěryhodnějšího než recidivistu Lutze Bachmana.

Loupež agendy a fyzika moci v rukou náhody

Angela Merkelová navíc podle všeho hodlá do boje nasadit trik, který mistrně ovládá: Přisvojit si volební témata svých soupeřů.

Podle strategického materiálu, ze kterého cituje magazín Spiegel, chce CDU bojovat především o ty, kdo cítí, že na ně globalizovaný svět zapomíná. Hlavní úspěch minulého roku? Dohoda s Tureckem a zastavení migrační vlny. Další příval cizinců se už „nesmí opakovat“.

Jsou tedy karty předem rozdané a Angela Merkelová přes všechny propady z minulých měsíců čeká nevyhnutelný úspěch? Ona sama sice k politice přistupuje podobně jako k předmětu svého dřívějšího vědeckého bádání, fyzikální chemii - systematicky a promyšleně. Právě proto ale sama dobře ví, že víc než kdykoliv dřív je v moci náhody a že se svět po překvapení v podobě brexitu a zvolení Donalda Trumpa může dočkat zemětřesení i v Německu.

Ačkoliv v zákulisí dělá všechno proto, aby už znovu nemusela žonglovat s horkým bramborem nové migrační vlny, jméno Angely Merkelové a její politický kredit už zůstanou svázány s uprchlíky. Už v létě sice Německo zažilo sérii teroristických útoků, přesto se ho stále drží štěstí a opravdu tragický úder islamistům v zemi dosud nevyšel. Jak by otřásl tamní politikou, je hádanka, na kterou si téměř nikdo netroufne odpovědět.

Téměř každý týden přicházejí zprávy o tvrdých raziích německé policie proti extremistům. Riziko, že teroristi proklouznou sítí německých tajných služeb, ale zcela eliminovat nelze. A spolu s ním i riziko politické smrti Angely Merkelové.

Sdílejte článek

Reklama

Související témata:

Doporučované