Hlavní obsah

Ceny pro klienty Bohemia Energy se liší. Jeden z dodavatelů je výrazně levnější

Foto: Michal Šula, Seznam Zprávy

Majitel Bohemia Energy Jiří Písařík.

Reklama

10. 11. 13:48

Klienti zkrachovalých obchodníků s energiemi, které automaticky převzali dodavatelé poslední instance, platí zcela rozdílné ceny. Výrazně levnější plyn i elektřinu nabídl například E.ON.

Článek

Pro spotřebitele, kteří přišli o dodávky energie od Bohemia Energy a dalších padlých obchodníků, znamenal automatický přechod pod dodavatele poslední instance (DPI) tvrdý náraz. Ceny elektřiny a plynu jim ze dne na den několikanásobně stouply. Mnoho se jich kvůli tomu zadluží, řadu z nich to existenčně ohrožuje.

Pět velkých energetických firem, které fungují jako dodavatelé poslední instance, vysoké ceny obhajují tím, že musely energii pro převzaté klienty nakoupit na burze za aktuální extrémně vysoké ceny, k nimž musí počítat nutné další administrativní náklady.

Všichni dodavatelé poslední instance se 13. října, když padla Bohemia Energy, ocitli ve stejné situaci. Přesto jsou ceny, které v DPI nasadili, zcela rozdílné.

Státem kontrolovaný ČEZ si v režimu DPI za megawatthodinu elektřiny v základní sazbě D02 v říjnu účtoval o 733 korun víc než česká pobočka německého energetického gigantu E.ON. Pražská energetika (tu vlastní město Praha s německou skupinou EnBW) byla dražší dokonce o 769 korun, skoro o pětinu.

Podobné rozdíly jsou u plynu: Hlavním městem plně kontrolovaná Pražská plynárenská účtovala v říjnu klientům DPI za megawatthodinu plynu až o tisícovku víc než německý E.ON.

„Cena za dodávky během režimu DPI je u nás navázána na velkoobchodní trh s elektřinou a plynem, kopíruje křivku velkoobchodní ceny. Cena DPI podléhá kontrole ze strany regulátora a může obsahovat jen jasně vymezené položky a náklady,“ říká mluvčí E.ON Martina Slavíková. „Výpočet od začátku transparentně komunikujeme. Na webových stránkách i v dopisech zákazníkům jsme zveřejnili i vzoreček, jak cenu počítáme,“ dodává.

Zatímco ale ČEZ či PRE už stanovily cenu elektřiny pro zákazníky v DPI i na listopad, E.ON zatím není schopen dopředu říct, kolik klienti zaplatí. Bude se prý řídit vývojem energetické burzy.

Na výrazný rozdíl v cenách upozornil na pondělní tiskovce i majitel Bohemia Energy Jiří Písařík, který dodavatele poslední instance tvrdě kritizoval právě za jejich přístup k zákazníkům.

„Nečekali jsme, co naši klienti budou zažívat. Přemrštěné ceny, přemrštěné zálohy, panika na pobočkách. To, jakým způsobem zneužili dodavatelé poslední instance tento institut, nemá obdoby,“ prohlásil. Tvrdí, že dodavatelé si svévolně účtují neoprávněný zisk a na režimu DPI „rejžují“.

Dodavatelé poslední instance se však shodují, že do cen promítají jen nutné náklady. „Ceníky jsou kontrolovány Energetickým regulačním úřadem. Na odběratelích v DPI nevyděláme letos a ani příští rok nejspíš nic,“ říká mluvčí ČEZ Roman Gazdík. „Musíme pro tyto klienty opatřit elektřinu, nabírat stovky operátorů, máme přetížená call centra i pobočky. Tržní ceny jsou nyní vysoké, tam už není prostor pro marži.“

Podle Gazdíka většinu účtovaných cen tvoří náklady na nákup energie. „Jen několik procent tvoří zbytek nákladů, v průměru jde o nízké desítky korun na zákazníka měsíčně,“ uvedl.

Zisk jen do pěti procent

Mluvčí Energetického regulačního úřadu Michal Kebort ujišťuje, že regulátor tvorbu cen v DPI systematicky kontroluje.

„ERÚ také důrazně požaduje úpravy tak, aby se ceny pohybovaly v zákonných limitech. Cena DPI smí zohledňovat pouze oprávněné náklady a přiměřený zisk. V současné situaci považujeme za přiměřenou pouze marži do pěti procent,“ říká. Úřad podle něj s dodavateli intenzivně jedná, díky tomu se mu podařilo srazit původně požadované ceny „ve většině případů o více než 500 korun na megawatthodinu“.

Kebort upozorňuje, že plánovanou marži mohou dodavatelům pohltit dodatečná rizika, s nimiž je režim DPI spojen. „Neznalost zákazníků a jejich chování, tedy velká nejistota ve spotřebním chování a v predikci, velmi krátká doba dodávky a nejistota ohledně odchodu z režimu DPI a tak dále,“ vypočítává.

Ceny jednotlivých dodavatelů se podle něj liší i kvůli rozdílům v obchodní strategii. „V rámci věcného usměrnění cen není definován přesný způsob nákupu jednotlivých dodavatelů. ČEZ, PRE či Pražská plynárenská nakupují základní objem elektřiny na DPI asi měsíc dopředu. Někteří – jako E.ON – naopak nechávají veškerý nákup na spotový (denní) trh. Někteří – jako innogy – kombinují oba způsoby. Co je výhodnější, nelze stanovit předem. Nelze říct ani to, že způsob výhodnější pro jeden měsíc bude lepší i v měsíci dalším,“ říká Kebort.

Nevyužitá nabídka

Náklady na administrativu i riziko spojené s velkým množstvím převzatých zákazníků však zřejmě bylo možné srazit, přechod klientů z vražedných sazeb DPI na mírnější standardní tarify zase urychlit.

Jiří Písařík si postěžoval, že dodavatelům poslední instance nabídl veškerá data o svých klientech a také stovky svých obchodníků. Ti měli ulevit přetíženým call-centrům a pobočkám dodavatelů poslední instance a urychlit uzavírání běžných zákaznických smluv pro jeho bývalé klienty.

„My jsme okamžitě poté, co naši zákazníci přešli do institutu DPI, nabídli Ministerstvu průmyslu a dominantním dodavatelům, že jsme okamžitě schopni minimálně 400 našich zaměstnanců přesměrovat a v průběhu 14 dnů přesmluvnit zákazníky na nové produkty, na nové smlouvy u dodavatelů. Předali jsme veškerá data o zákaznících, aby je mohli dodavatelé poslední instance rychle kontaktovat. Víme o zákaznících, u nichž se tak dodnes nestalo. Naše nabídka byla odmítnuta,“ prohlásil majitel Bohemia Energy.

Jeho slova pro SZ Byznys potvrdili náměstek ministra průmyslu René Neděla. Upřesnil jen počet nabízených operátorů. „Po ukončení činnosti nabídlo vedení Bohemie 300 zaměstnanců svého call-centra i data o zákaznících. Někteří dodavatelé poslední instance to uvítali, řešili to spolu. Pak se ale zalekli a ke spolupráci nedošlo, zřejmě kvůli rostoucí nedůvěře DPI k vedení Bohemia Energy.“

Nenavázání spolupráce se ovšem klientům prodražuje, což vlastně potvrzuje i Roman Gazdík, mluvčí ČEZ, když vysvětluje administrativní náklady, promítající se do ceny.

„Jsou to náklady spojené celkově s nedostatkem informací o portfoliu zákazníků v DPI. Noví zákazníci rychle odcházejí, takže není zřejmý objem elektřiny, který je nutné nakoupit. Jde o zákazníky, u kterých neznáme jejich chování a spotřebu v jednotlivých hodinách, plus náklady na odchylku, tedy na možné náhlé zvýšení nebo snížení spotřeby elektřiny. Plus jsou tam zvýšené náklady na obsluhu těchto zákazníků,“ uvedl.

Slovenský kontrast

Podle Písaříka je měsíc po pádu Bohemia Energy v režimu DPI stále zhruba polovina jejích bývalých klientů. Důvodem je i omezená kapacita zákaznických center obchodních firem, které nestíhají uzavírat nové smlouvy tak rychle, jak by zákazníci chtěli.

„Řešením je možnost uzavřít smlouvu on-line, kterou dodavatelé nabízejí,“ říká náměstek Neděla. Jenomže internet je pro část občanů hlavně staršího věku nepřekonatelnou překážkou.

Dodavatele poslední instance ale k urychlení přechodu na standardní smlouvy nic nemotivuje, v DPI je podle české legislativy možno setrvat půl roku. Jak Písařík upozornil, lépe má systém vyřešené Slovensko – tam je maximální doba trvání DPI jen tříměsíční. Pokud si klient do té doby nevybere nového obchodníka a neuzavře s ním smlouvu, automaticky přejde na standardní ceník firmy, která poskytuje DPI. A podle něj mu jsou pak také zpětně naúčtovány ceny i za dobu, kdy byl v režimu DPI.

Česká legislativa proto volá po zásadní úpravě. Lidé z oboru varují, že krachy dalších dodavatelů energií budou následovat a celý obor zřejmě čeká konsolidace. Sám Jiří Písařík čeká, že ze čtyř stovek různě velkých hráčů v energetickém retailu zůstane nakonec zřejmě jen pět či šest největších firem. Mezi nimi ty, které poskytují institut DPI a díky němu nyní s minimálními vlastními náklady získávají statisíce nových odběrných míst a prudce posilují.

Úskalí liberalizace

Elektřinu v této chvíli prodražují i podmínky liberalizovaného trhu. Polostátní ČEZ je největším tuzemským výrobcem elektřiny, zároveň ale také největším distributorem a obchodníkem. Podle evropské liberalizační legislativy musí energetické firmy striktně oddělit výrobu od distribuce i od retailu. Právě tato podmínka umožnila vznik alternativních obchodníků s energiemi nezávislých jak na výrobcích, tak na správcích distribučních sítí.

Elektrárny podle tohoto systému vlastní mateřská skupina ČEZ, zatímco dodávky zákazníkům zajišťuje formálně samostatná dceřiná společnost ČEZ Prodej.

ČEZ svou produkci prodává na energetické burze. Většinu své elektřiny na letošní rok prodal za mnohem nižší ceny, než za jaké dnes rovněž na burze nakupuje jeho dcera ČEZ Prodej pro své české zákazníky. Včetně statisíců spotřebitelů v DPI.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované