Hlavní obsah

Cestování po světě zastaveno. Taneční mistr zůstal s rodinou v Drážďanech

Foto: Televize Seznam

„Nechápu, že při takovém počtu nakažených lidé v Německu rouškám zatím stále nevěří,“ říká Jiří Bubeníček.

Reklama

30. 3. 19:02

„Právě jsem měl pracovat v Tokiu, pak pro Královský švédský balet.“ Jiří Bubeníček v rozhovoru pro Seznam Zprávy popisuje, jak mu pandemie změnila jeho několikaleté plány.

Článek

Pořad Televize Seznam Moje místa bude příští týden slavit 100. vydání. Co právě dělají osobnosti, které náš štáb provázely místy osudovými, zásadními, oblíbenými?

Jedni z prvních byli bratři Bubeníčkovi, slavní tanečníci. Jiří provedl Blanku Kubíkovou Drážďany, kde žije i poté, co v roce 2015 ukončil kariéru prvního sólisty baletu slavné Semperoper. Dnes je vyhledávaným choreografem, který pracuje po celém světě. Často i se svým dvojčetem Ottou nebo s manželkou Nadinou Cojocaru.

Velký otazník pro celý divadelní svět

Jak pandemie změnila život v Německu?

I když jsou zavedena různá opatření, tak karanténa jako v Čechách v Německu zatím není. Například stejně jako u nás platí venku mít od sebe odstup na dva metry a můžeme chodit maximálně po dvou. Jenomže zatím není povinnost nosit roušky. Včera se mi bohužel stalo, že jsem na třicítce jel něco přes čtyřicet, a když mě zastavil policista, chtěl, abych stáhl okénko, a přiblížil se až ke mně. Nerespektoval žádnou rozumnou vzdálenost. Sleduji zprávy v českých televizích, tak jsem si hned nasadil roušku, ale on ji neměl. Samozřejmě jsem s tím nesouhlasil, mám strach hlavně o své dvě malé děti, které seděly vzadu v autě. Trochu nechápu, že při už takovém počtu nakažených lidé v Německu rouškám zatím stále nevěří.

Pracujete po celém světě. Plánoval jste teď být v Drážďanech?

Měl jsem odjet za prací na měsíc do Tokia. Byla naplánovaná spolupráce s NHK, hlavní japonskou televizní společností, tvoření nové choreografie. A také jsem měl dojednané, že budu dávat hodiny tance na soukromé škole. Moc jsem se těšil, protože jsme měli letět celá rodina. To se zřejmě celé o rok posune. Nevím ani, jestli veškeré domluvené projekty v evropských divadlech půjdou podle plánu. Spíše je to teď takový velký otazník - nejen pro mě, ale pro celý divadelní svět.

Foto: Archiv J. Bubeníčka

Jiří Bubeníček s manželkou Nadinou, synem Janem a dcerou Blankou.

Vaše poslední premiéra tedy byla Popelka v Itálii?

Ano, celovečerní dějový příběh choreografie pro soudobý taneční soubor Nuovo Balletto di Toscana ve Florencii. Byl to super zážitek a příjemná práce s mladými nadšenými umělci. Nadina, moje žena, spolupracovala jako kostýmní designérka. Premiéra byla na začátku prosince, ve velkém divadle Teatro del Maggio Musicale Fiorentino, s velkým orchestrem. Takže jsme měli asi velké štěstí a unikli nebezpečí nákazy jen o vlásek.

Nezastírám, že přemýšlíme, co dál

V baletu se - podobně jako v opeře - plánuje hodně dopředu, že?

Právě. Většina divadel plánuje na rok dva dopředu, ale výjimkou nejsou ani tříleté plány. Tři roky byla naplánovaná i moje choreografie Kafkova Procesu pro Královský švédský balet. A ještě na jednu věc jsem se moc těšil, dostal jsem nabídku vytvořit celovečerní balet pro jeden baletní soubor s opravdu mezinárodním špičkovým obsazením.

Prozradíte víc?

Zatím o tom nechci moc mluvit, protože ředitel toho divadla musí pravděpodobně odložit všechny novinky a neví, jestli na všechno, co měl v plánu na příští roky, bude mít peníze, když jsou teď ohromné výpadky v příjmech za vstupné. Vypadá to, že ekonomika se propadne po celém světě, a jako vždy to odnese umění. Momentálně nikdo neví, co bude dál, jestli se nebude například propouštět, natož aby byly peníze na hosty neboli umělce na volné noze, kam zapadám jako freelance choreograf rovněž. Nějakou dobu to vydržíme, ale nezastírám, že přemýšlíme, co bude dál.

Připomeňte si pořad Moje místa s bratry Bubeníčkovými. (Video: Blanka Kubíková, Seznam Zprávy)

Když jsme točili u vás doma v Drážďanech na podzim 2017, váš syn Honzík ještě nechodil. Máte další přírůstek do rodiny, že?

Honzíkovi už byly tři. Má malou roční sestřičku Blanku. Nadina jí vybrala jméno z francouzského Blanche - bílá, protože když se Blanička narodila, začalo právě poprvé tu zimu sněžit. Celé Drážďany se ocitly během krátké chvíle pod pokrývkou bílého sněhu. Blanička má dokonce velice světlou až bílou kůži, zlaté vlásky a velká modrá kukadla. V dnešní situaci je to ale s dětmi někdy obtížné, když je chcete co nejvíc udržet doma. Musejí i třeba nakrátko ven. V tom mají Drážďany výhodu, protože je tu krásná příroda, hlavně kolem Labe. Našli jsme si místo u řeky, kde není skoro nikdo a můžeme se i v dnešní složité situaci uvolnit a proběhnout na čerstvém vzduchu.

Co vás na téhle situaci, kterou jste si nevybral, těší, baví, co si užíváte?

Najednou je jakoby všude klid. Města bez turistů se mohou konečně nadechnout, svět se zpomalil. Je více času doma na rodinu a na věci, které se většinou odkládají na neurčito.

Tak, ať děti krásně rostou!

Děkuji! Hlavně zdraví všem!

Sdílejte článek

Seznam.cz zavádí tlačítko Líbí se

Dejte redakci i ostatním čtenářům vědět, jaký obsah stojí za přečtení.

Články s nejvyšším počtem Líbí se se budou častěji zobrazovat na hlavní stránce Seznamu a přečte si je více lidí. Nikomu tak neuniknou zajímavé zprávy.

Reklama

Doporučené