Hlavní obsah

„Chtějí hlavně ušetřit,” říká odborník o výrobcích, kteří dvojí kvalitu potravin vysvětlují řadou jiných důvodů

7. 7. 2019

S dvojí kvalitou má problém třetina potravin, které zkoumala Evropská komise. Ministerstvo zemědělství chce takovou praktiku zakázat. (Video: Josef Mačí, Seznam.cz)

Firmy vyrábí potraviny ve dvojí kvalitě. Různými testy několikrát ověřený fakt potvrdila i aktuální studie Evropské komise. Ta přináší ale také zajímavý detail – všichni výrobci v ní vysvětlují, proč potraviny v podobném obalu, ale s rozdílným složením prodávají.

Článek

Někteří argumentují odlišnými předpisy v jednotlivých zemích Evropské unie, další spotřebitelskými preferencemi, dostupností surovin, testováním různých variant výrobků, ale třeba také tím, že došlo k chybě v popiscích na obalu.

Evropský parlament sice schválil směrnici, která dvojí kvalitu potravin zakazuje, nicméně dostalo se do ní hned několik výjimek, a tak bude pro kontrolní orgány obtížně vymahatelná. Proti jejímu schválení nakonec hlasovala i tehdejší europoslankyně Olga Sehnalová (ČSSD). Ta stála přitom u jejího začátku.

„Pořád se bavíme o výkladu, co to je a co není dvojí kvalita a jestli je pro dozorové orgány taková vágní formulace uchopitelná natolik, aby šly případy dvojí kvality skutečně postihovat. Jsem velice zvědavá, jak si s touto úpravou dozorové orgány poradí,“ říká k tomu dnes už bývalá europoslankyně Sehnalová.

Ministerstvo zemědělství, i kvůli rozporuplné směrnici schválené Evropským parlamentem, proto v novele zákona o potravinách navrhuje přísnější variantu, tedy úplný zákaz prodeje potraviny s podobným obalem, ale odlišným složením v Česku a jiném státu Evropské unie. Až 50milionovou pokutou za to může Státní zemědělská a potravinářská inspekce ale potrestat obchodníka, nikoliv výrobce.

Coca-Cola s nejlevnějším sladidlem

Studie Evropské komise přitom ukázala, že problém s dvojí kvalitou rozhodně nemají pouze privátní značky obchodních řetězců. Stejně tak se to týká potravin nadnárodních dodavatelů. Podle Tomáše Maiera z České zemědělské univerzity k tomu firmy přistupují většinou z jediného důvodu – chtějí zkrátka ušetřit.

Typickým příkladem toho jsou značky firmy Coca-Cola, ať už originální kolový nápoj nebo třeba Fanta. Firma vyrábí dva typy nápojů s různými sladidly. Zatímco na západ a na sever od nás sladí bílým cukrem, v Česku, Maďarsku, Chorvatsku, Slovinsku, Bulharsku a na Slovensku levnějším glukózo-fruktózovým sirupem. Údajně kvůli lokální dostupnosti surovin.

„To jsou ryze ekonomické důvody, jakým způsobem si zvýšit marži nebo zisk,“ komentuje postup třeba právě společnosti Coca-Cola Maier.

U jiných potravin to ale s dvojí kvalitou tak jednoduché není. Bonduelle například pro všechny země v Evropské unii vyrábí jeden druh sterilované kukuřice, s výjimkou Nizozemska. V zemi totiž platí jiné předpisy, a tak Bonduelle pro tamní trh vyrábí kukuřici v nálevu s o třetinu nižším obsahem soli.

Ze stejného důvodu také Heineken vaří speciálně pro Dánsko pivo s obsahem alkoholu 4,6 procenta. V ostatních zemích Evropské unie je na pultech k dostání v 5% variantě. Podobná výjimka platí i pro další skandinávskou zemi.

„Ve Švédsku například existuje něco jako státní monopol na alkohol. V běžných supermarketech se tak může prodávat pouze nápoj s obsahem alkoholu do 3,5 procenta. Pivovary, které dovážejí do Švédska, chtějí být samozřejmě v supermarketech, a tak používají méně sladu, aby pivo obsahovalo méně alkoholu,“ uvádí jeden z dalších příkladů dvojí kvality Maier.

Přísnější zákon, více procent masa

Obdobně, ale už do jisté míry sporně, hájí vyšší obsah masa v rybích prstech pro německý a nizozemský trh značka Iglo. Naši západní sousedé v nich najdou 65 % masa, Češi, Slováci a Maďaři ale jen 58 %. Podle firmy to je kvůli německému zákonu, který přesně určuje, že v rybích prstech musí být minimálně 65 % masa.

„Tady bych to viděl, že je to přesně na hraně, protože prostě v Německu je přísnější legislativa. Tak se zase nedivme těm firmám, že se takhle chovají, když v jiných státech Unie toto neexistuje,“ říká Maier. Podle něj je cesta v podobném zpřísnění vyhlášek u nás i v dalších zemích EU.

Takovým způsobem ale podle bývalé europoslankyně Sehnalové nelze přistoupit ke všem druhům potravin.

„Ze strany Evropské komise a Evropské unie slýcháme stesky o netarifních překážkách na vnitřním trhu a právě zavádění různých národních norem je jedna z věcí, která se v Unii nevidí ráda,“ zpochybňuje takový postup Sehnalová.

Mimo dodržování konkrétních předpisů ale hájí firmy dvojí kvalitu i jinými výrobními postupy nebo spotřebitelskými preferencemi. Společnost Pepsico sice sladí svou Pepsi Colu na rozdíl od konkurenční Coca-Coly bílým cukrem, do lahví pro bulharský, chorvatský a slovinský trh ale přidává arabskou gumu. To je stabilizátor, který zajišťuje, aby cukr nezkrystalizoval.

„Důvodem pro výrobu dvou variant jsou provozní a dodavatelské dohody,“ vysvětluje rozdíl mezi nápoji firma.

Nestlé zase argumentuje tím, že zákazníkům v Česku více chutnají lentilky s nižším obsahem čokolády. Zatímco v každé české lentilce je 53 procent mléčné čokolády, v německé 65 procent.

„Není to tak, že by Češi měli rádi méně čokolády, ale v případě lentilek preferují takové, na které jsme od začátku 20. století zvyklí. Srovnáváme tady ale hrušky se švestkami, jsou to dva různé produkty,“ vysvětloval to v dubnu v pořadu Duel Televize Seznam manažer pro korporátní záležitosti společnosti Nestlé ČR Vratislav Janda. Podle něj nelze srovnávat německé Smarties a české lentilky, i když je jejich obal téměř totožný.

Ministerstvo zemědělství chce ale takový postup zatrhnout. Firmám sice nebude nikdo zakazovat, aby vyráběly různé varianty svých značek pro jednotlivé trhy. Pokud ale projde Poslaneckou sněmovnou novela v podobě, jakou navrhuje úřad ministra Miroslava Tomana (ČSSD), budou muset firmy na obalu svých potravin české spotřebitele upozornit, že kupují odlišnou variantu výrobku než v jiných státech EU.

Doporučujeme

Další zprávy