Hlavní obsah

Cílené zabíjení zažívá boom, teroristy likvidují USA i Evropané

Cílené zabíjení postihuje nejčastěji teroristy, ale i zběhlé agenty či jiné nepřátele států.

7. 1. 7:03

Státem páchaný terorismus, vražda, nebo jen legitimní způsob boje a sebeobrany? Názory na zabití šéfa Íránských revolučních gard Kásima Solejmáního se liší. Cílené zabíjení politických a vojenských vůdců má nicméně dlouhou tradici a v posledních letech se používá častěji než kdy dříve.

Článek

K cíleným likvidacím politiků sahali staří Římané, Řekové i Peršané, píše Mark Vlasic z Georgetownského institutu pro právo, vědu a globální bezpečnost. Pokud k nim docházelo během válek, nebyly nijak kontroverzní – prostě šlo o válečný akt, tak ostatně označují Američané i nynější zabití šéfa Íránských revolučních gard.

Ve chvíli, kdy válečný konflikt mezi dvěma státy neprobíhal, ale kolem cíleného zabíjení panovala právní nejistota a jako přijatelný způsob boje vnímáno nebylo.

Jako precedent se často uvádí příklad z druhé světové války, kdy Američané vypátrali a sestřelili letadlo s admirálem Isoroku Jamamotem, hlavním plánovačem útoku na Pearl Harbor. „Útok na nepřátelského vojáka během války není vraždou,” argumentoval Jack Goldsmith, profesor práva z Harvardské univerzity během diskuze, která se rozpoutala po likvidaci radikálního imáma Anvára Avlakího v roce 2011.

Terorista z al-Káidy jako japonský admirál

Avlakí byl podle americké vlády jedním z hlavních náborářů teroristické sítě al-Káida a také jedním z plánovačů jejích útoků. Jasný důkaz pro svá tvrzení Američané nepřinesli, přesto ale vláda prezidenta Baracka Obamy nařídila zabití klerika v době, kdy pobýval v Jemenu. I jeho zabití bylo precedentem – USA vůbec poprvé nařídily likvidaci svého vlastního občana na cizí půdě, aniž by mu poskytly právo na soudní proces.

Po smrti Avlakího obhájci vlády argumentovali případem Jamamota. Například Harold Koh, tehdejší právní poradce americké diplomacie, tvrdil, že jednotlivec patřící k nepřátelské skupině je pro cílené zabití legálním terčem a že v tomto případě nejde o porušení mezinárodního práva.

Právě za Obamovy administrativy počet cílených likvidací teroristických vůdců v zahraničí rychle narostl. Američané k němu využívali útoky bezpilotními letouny, které zabíjely v řadě států, od Afghánistánu přes Jemen až po Somálsko.

Cílené atentáty v zahraničí ale prováděly USA už dříve  – například v polovině 70. let odhalilo senátní vyšetřování pokusy CIA o zabití kubánského vůdce Fidela Castra, v osmdesátých letech pak USA používaly tuto taktiku v Salvadoru.

O dopadení (či zabití) teroristického vůdce Usámy bin Ládina se snažil už na konci devadesátých let Bill Clinton, úspěch ale přinesla až akce Obamovy administrativy v pákistánském Abbottabádu. V roce 2012 Obama poprvé přiznal útoky drony v Pákistánu, v květnu téhož roku psal list The New York Times o seznamu osob určených k likvidaci, který prý osobně podepisuje americký prezident.

Džihádisté v Sýrii i zběhlí ruští agenti

Na americkou obhajobu je nutné dodat, že k cílenému zabíjení zdaleka nesahají jen v Bílém domě, ale i leckde jinde. Zmapované případy během války proti takzvanému Islámskému státu pocházejí z Velké Británie a Francie. Například Britku Sally Jonesovou, která působila v Sýrii jako propagandistka IS, zabil v červnu 2017 americký dron. Informace vedoucí k jejímu dopadení poskytly Američanům britské tajné služby.

Přímo v Iráku či Sýrii „lovila” své džihádisty Francie. Ta buď poskytla informace o tom, kde na ně zaútočit, iráckým úřadům, nebo zapojila své zvláštní jednotky. Dron zabil například Jeana-Michela Claina, jednoho z nechvalně proslulé džihádistické bratrské dvojice pocházející z jihofrancouzského Toulouse. Podle knihy Fatální omyly Vincenta Nouzillea podepsal bývalý francouzský prezident Francois Hollande rozsudky smrti asi čtyřicítky džihádistů v irácko-syrské zóně. Přesný průběh jedné z takovýchto operací později Hollande popsal ve své vlastní knize, navzdory předchozí kritice.

K cílenému zabíjení sahají už dlouhá léta i Izraelci – v sedmdesátých letech tak agenti Mosadu postupně likvidovali teroristy, kteří vraždili na olympiádě v Mnichově. Celá akce se ale nakonec dostala pod palbu kritiky, kdy jeden z agentů zabil v Norsku omylem nevinného marockého číšníka.

Kontroverzi vyvolalo i zabití duchovního vůdce islamistického hnutí Hamás šajcha Ahmada Jasína, který byl upoutaný na invalidní vozík. Po útoku raketou vypálenou z izraelského vrtulníku, která zabila i jeho osobní strážce a několik kolemjdoucích, se na Izrael snesla kritika celého světa. Vlády židovského státu nicméně v cílených atentátech na islamistické vůdce pokračují i nadále.

Málokdo pochybuje o tom, že cílené zabíjení nařizuje i ruský prezident Vladimir Putin. Došlo k tomu i vyšetřování britské parlamentní komise po vraždě bývalého agenta Alexandra Litviněnka. Příkaz dvěma agentům FSB k jeho otrávení měl údajně podepsat sám Putin.

Reklama

Doporučené