Čím nahradit uhlí? Přispět může i symbióza zemědělství a fotovoltaiky

Jakým směrem se může česká energetika vydat, abychom do třiceti let vyráběli jen takovou elektřinu, která klimatickou změnu dál neprohlubuje? Dozvíte se v druhé epizodě podcastu 2050.

Energetika je v Česku zodpovědná skoro za 40 % emisí skleníkových plynů. Pokud tedy chceme dosáhnout do roku 2050 klimatické neutrality a zabránit tak dalšímu růstu teploty, musíme změnit způsob, jakým vyrábíme elektřinu a teplo.

V současnosti vyrábíme v Česku elektřinu převážně z uhlí (v roce 2018 to bylo 47 %) a z jádra (34 %). Ve druhé epizodě podcastu 2050 se proto podíváme na to, jak nahradit zejména tu nejšpinavější výrobu – výrobu elektřiny z uhlí. Možná vás překvapí, že velký potenciál mají v České republice obnovitelné zdroje energie, hlavně slunce a vítr.

Vyrábět elektřinu z uhlí je opravdu emisně náročné. „Jednotlivé uhelné elektrárny mají často takový podíl na emisích, který odpovídá celým jiným sektorům,“ říká v podcastu 2050 Oldřich Sklenář, expert na energetiku z Asociace pro mezinárodní otázky.

Jako příklad můžeme uvést data o emisích z roku 2018. Dvě největší uhelné elektrárny Počerady a Prunéřov vyprodukovaly skoro tolik emisí, co celá osobní automobilová doprava.

Čím ale uhlí v energetickém mixu Česka nahradit? Nikdo z nás určitě nechce, aby na nás podobně jako letos i v dalších letech dopadla energetická krize, tedy aby začala elektřina zdražovat nebo abychom v zimě neměli čím topit.

Otázka, čím nahradit výpadek elektřiny z uhlí, zůstává v Česku stále pootevřená. Najdeme tu příznivce jaderné energie, která je z hlediska emisí výhodná. Během svého provozu totiž jaderná elektrárna neprodukuje emise téměř žádné. Nevýhodou jaderné energetiky je však to, že budování nových jaderných bloků je velice nákladné, a to jak časově, tak i finančně.

„Čas od času zaznívají argumenty, že tady dost nesvítí nebo nefouká, nicméně obnovitelné zdroje opravdu jsou schopny v rámci České republiky pokrýt její spotřebu,“ říká Oldřich Sklenář. „S využitím současných technologií jsme například s pomocí větrných elektráren schopni pokrýt přibližně třetinu současné spotřeby elektrické energie,“ dodává.

Ještě větší potenciál než vítr má ale u nás výroba elektřiny ze sluneční energie. Solárními panely totiž můžeme pokrýt zejména takové plochy, které jiné využití stejně nemají.

Kdybychom umístili solární panely na vhodné střechy a fasády, pokryjeme tím přibližně 30 % naší spotřeby. Nepředstavujte si to ale tak, že budou panely na každé střeše. Studie organizace Fakta o klimatu, která se zabývá technickým potenciálem tohoto řešení, počítá s pokrytím necelé pětiny střešní plochy v ČR.

Kdybychom využili na umístění solárních panelů bývalé povrchové doly, pokryjeme tím dalších 15 % spotřeby. A když umístíme panely i do bývalých průmyslových areálů a brownfieldů, pokryjeme tím dalších 22 % současné spotřeby elektřiny.

Vůbec největší potenciál má u nás ale takzvaná agrivoltaika, symbióza zemědělství a fotovoltaiky. Nebojte se, nejde o to, že zastavíme solárními panely úrodnou půdu.

„Jedná se o využití jednoho pozemku jednak pro zemědělství a jednak pro fotovoltaiku. Solární panely jsou umístěné takovým způsobem, aby zemědělec mohl volně obhospodařovávat pole. Díky tomu má z jednoho pozemku dvojí výnos. Kromě sklizně pěstovaných plodin má i sklizeň energetickou,“ vysvětluje v podcastu Martin Madej z Asociace pro mezinárodní otázky.

Jak takové technické řešení vypadá? Jaké jsou hlavní výhody a nevýhody obnovitelných zdrojů? A jakým směrem se vyvinou technologie pro využití vodíku? Poslechněte si druhou epizodu podcastu 2050 a dozvíte se více o dalších výzvách transformace energetiky v Česku.