Čína vede mediální válku, konec BBC ale není průšvih, říká Etzler

Mezi epizody mediální války ve čtvrtek přibyla další. Čínská národní správa pro rozhlas a televizi ve čtvrtek uvedla, že BBC World News nesmí pokračovat ve službě „na čínském území“ kvůli nedodržení vysílacích požadavků země. O několik hodin později oznámil pozastavení vysílání BBC také Hongkong.

Toto rozhodnutí čínské strany je považováno za další z řady odvet vůči zahraničním médiím. Británie minulý týden zrušila licenci China Global Television Network (CGTN), sesterské stanici CCTV. Vyšetřování prokázalo, že státní čínský kanál byl ve skutečnosti ovládán čínskou komunistickou stranou, čímž porušoval britské zákony. Konkrétně britská stanice BBC silně kopla do vosího hnízda odvysíláním sérií reportáží, ve kterých přeživší Ujgurky vypověděly o hrůzných zážitcích z detenčních táborů v Sin-ťiangu.

Krok Číny už odsoudili Američané, kteří sami mají v mediální přestřelce stopu – v minulém roce Trumpova administrativa změnila vízová pravidla pro čínské novináře. Na oplátku Čína ze svého území vyloučila novináře tří amerických médií. Minulý měsíc pak došlo k zadržení zaměstnankyně Bloomberg News v Pekingu kvůli podezření z ohrožení národní bezpečnosti. Minulý týden Čína formálně zatkla Australanku narozenou v Číně za „nezákonnou činnost vynášení státních tajemství do zámoří“.

Tomáš Etzler, jediný český novinář s oceněním Emmy, pracoval v Číně několik let jako zahraniční zpravodaj České televize. „Je to proxy válka na úrovni médií, Čína ale balancuje na hraně,“ říká v rozhovoru pro Seznam Zprávy.

Čekal jste, že něco jako konec BBC v Číně přijde?

Mě to nepřekvapilo. Něco podobného jsem čekal potom, co Británie zrušila vysílací licenci CGTN. Ale z jiných důvodů – CGTN v papírech zatajilo, že je financováno a kontrolováno komunistickou stranou, což je proti britským zákonům. Vyloženě o tom lhali. Takže jsem čekal, že k něčemu takovému dojde.

Znamená to při režimu, ve kterém BBC na pevnině fungovalo doposud, pro Británii vůbec nějaký problém? Nebo je v tom jen symbolika?

Nemyslím, že to je průšvih, měl jsem spíš strach, že z Číny třeba vyhostí britské novináře. Proč to není průšvih – BBC stejně nikde v Číně nebyla dostupná, pouze v luxusních mezinárodních hotelech. Žádné kabelové televize to v Číně nenabízely, takže si myslím, že to BBC z tohoto hlediska nijak neovlivní, nepřijdou o žádné diváky. A navíc, i v těch hotelích, kdykoli BBC vysílalo nějaké senzitivní zprávy, tak je čínští komunisté blokovali, obrazovka šla do černé. Pro BBC to podle mě není žádná velká rána. Jak říkáte, jde o symboliku.

V Číně byl kanál navíc naprosto nedostupný. Drtivá většina Číňanů ani nemluví anglicky. Když jsem byl v Číně, tak jsem BBC neměl ani v redakci, a v případě, že jsem je chtěl sledovat, šel jsem přímo do redakce BBC nebo AP, kde měli satelit. BBC bylo v Číně nedostupné.

A co varování Západu? Taková mediální válka mezi Čínou a západní zemí přece jen není nic nového…

Je to varování. Několik novinářů, naposledy třeba australská novinářka, jsou ve vazbě. Smutné je také to, že BBC přestala vysílat i veřejnoprávní televize v Hongkongu, která jejich zpravodajské relace vysílala. V Hongkongu stanici lidé sledovali často. Komunistická vláda ale zdůvodnila, že BBC nereferovala pravdivě a že tím podrývala národní zájmy a etnickou solidaritu, prostě naprosté nesmysly.

Tím zjevně naráželi na poslední reportáže BBC o Ujgurech.

Ano, BBC udělalo velkou investigaci, několik reportáží, ve kterých odkrývalo další zvěrstva, která čínští komunisté páchají na Ujgurech. Proti tomu se velice ostře ozvalo ministerstvo zahraničí s tím, že to jsou fake news a nepravda. CCTV dokonce udělala jakousi protireportáž, ve které před kamerami předváděli šťastné Ujgury a tím chtěli dokázat, že BBC lže. Ano, je jakási proxy válka na úrovni médií.

Proč Čína nesáhla po možnosti britské novináře vyhostit?

Já si myslím, že balancují na velice jemné hranici. Čínská vláda v Pekingu se ve světě snaží působit jako legitimní vláda a tohle si jenom tak nemůžou dovolit. BBC není Epoch Times, BBC má vynikající reputaci všude na světě a historii desítek let solidního spolehlivého zpravodajství, takže musí být opatrní. Na druhé straně se asi bojí i recipročních kroků.

Poté, co vloni Číňani vypověděli několik amerických novinářů, Trumpova administrativa odpověděla vypovězením stejného počtu čínských novinářů, zavřela jim i několik redakcí a to Čína opravdu nechce. Je to pro ně takové balancování na laně. Potrestat zahraniční média a i země, jako je Velká Británie a Spojené státy, ale zároveň nezpůsobit příliš mnoho rozruchu a nevyvolat jakousi odvetu.

Dá se říct, že větší škodu utrpěla Čína zrušením licence na britské půdě? CGTN byla dostupná všem?

Dostupná byla běžně, ale otázkou je, kolik lidí ji sledovalo. Jisté publikum tento kanál měl. On se snaží tvářit jako seriózní zpravodajská stanice, ale tak to není, stejně jako další čínské anglicky nebo čínsky mluvící kanály jsou pod přímou kontrolou komunistické strany a nejsou de facto ničím jiným než propagandistickými kanály.

Když před lety nastupoval nový generální ředitel CCTV, navštěvoval všechny redakce, a když přišel mezi zpravodaje, tak jim řekl, ať si nedělají žádné iluze. „Vy nejste novináři, vy jste dělníci propagandy.“ A ta média to pak publikovala a ani se tím neskrývají. Do ústředí CCTV v Pekingu každé dva roky zavítá Si Ťin-pching a zdůrazňuje, jak důležitou roli hraje pro komunistickou stranu. Neskrývají to, není to regulérní zpravodajská stanice, i když se tak ve světě snaží tvářit.

Když jste působil v Číně vy, vnímal jste na sobě silnější vliv autocenzury? Byla nějaká témata, kterým jste se raději vyhýbal?

Vůbec. Moje jediná starost v Číně byla, aby někdo z mých čínských spolupracovníků nebo lidí, za které jsem zpovídal, neutrpěli nějakou újmu, aby nebyli zatčení. Ne vždy se to podařilo, vždy jsem ale dohlédl na to, aby byli propuštěni. To nebyla autocenzura ve smyslu, že bych něco nedával do vysílání, ale byl jsem opatrný, abych někomu neublížil. V případech senzitivních témat, jako o Fa-lun-kungu nebo o Tibetu, jsem ani nenajímal Číňany a lidem spolupracujícím s redakcí jsem ani neřekl, že tyhle reportáže dělám, aby se jich nikdo na nic neptal. A většinou jsem najímal čínsky mluvící lidi, původem Číňany nebo Tchajwance s americkými nebo kanadskými pasy.

Ale od té doby, co jsem odešel z Číny, tak se mediální situace strašně zhoršila. Dnes lidi, kteří se narodili v Číně a mají třeba australský pas, jsou cizí národnosti, ten pas neochrání. Teď si říkám, na co jsem si stěžoval, já jsem zažil ještě zlaté časy.

I my vnímáme Čínu skrze média, změnil se i k ní zaujímaný postoj?

Dnešní Čína už daleko méně předstírá než třeba v době olympiády a EXPO v roce 2010. Postoje k Číně se hodně změnily v loňském roce, a to ze tří důvodů. Jednak to byl covid, který nesmírně negativním způsobem změnil pohled zvenčí na Čínu. I průzkumy veřejného mínění, které zjišťovaly postoj lidí vůči Číně ve světě, padaly v loňském roce o desítky procent. Pak je ta situace s Ujgury, kterou už Spojené státy klasifikovaly jako zločiny proti lidskosti a genocidu a zvažuje to i třeba Velká Británie. Třetí věcí je tu pak čínská destrukce Hongkongu.

Pekingu to ale začíná být úplně jedno. Komunisté se nezmění, ti se nebudou reformovat. A už vůbec ne kvůli světovému veřejnému mínění. Oni se spíš otrkali a už se tak nepřetvařují. Myslím, že je jim opravdu jedno, co si svět myslí. Prioritou číslo jedna je pro čínské komunisty udržet se u moci, proto v první řadě potřebují mít dobrou image před svým vlastním obyvatelstvem. Ale myslím, že se ta země pomalu dostává do pozice Severní Koreje, kterou celý svět opovrhuje. A Čína se s tím nejenom smiřuje, do té role se dokonale vžila. Dnes světu vyhrožují. I v to, že země, které budou bojkotovat jejich zimní olympiádu v příštím roce, budou potrestány.

V případě Hongkongu to lze navíc brát jako důkaz toho, že „jedna země, dva systémy“ neplatí? V opačném případě by přece Hongkong nemusel vysílání rušit.

Ten systém už dávno nefunguje. Číňané porušili mezinárodní dohodu mezi Velkou Británií a Čínou, kterou pod sebou mělo OSN. Ten princip „jedna země, dva systémy“ začal silně haprovat už někdy v roce 2014 během deštníkové revoluce, která vznikla, protože Čína při předávání HK v roce 1997 slíbila, že si budou moct zvolit vlastního vůdce. Před šesti lety pak prezident Si Ťin-pching řekl, že to nikdy nedovolí, a studenti vyšli do ulic. A v loňském roce prosazení zákona o národní bezpečnosti Hongkong naprosto zadusilo. Zatýká se tam, za kritiku Číny můžete skončit ve vězení na tři a více let. Zatýkají se lidé, kteří se snaží uprchnout z politických důvodů z Hongkongu na Tchaj-wan.

Lidé z každé země by měli mít právo vybrat si, kde žít. To, jak se Čína snaží znemožnit lidem využít nabídky Británie k získání občanství, mi připomíná střílení a zatýkání na hranicích v Československu a jiných zemích komunistického bloku. Udržet obyvatele za stěnou.

Já třeba nikdy nezpochybňoval, že by Hongkong na rozdíl od Tchaj-wanu nepatřil Číně. Hongkong patří Číně, ale měl si na 50 let udržet svobody, které tam existovaly během britské nadvlády. Hongkong je ztracen, je jenom dalším čínským městem. Se zatýkáním, cenzurou, se vším.

Dokážete říct, jak to vnímá běžný Číňan? Jsou schopní tu situaci kriticky reflektovat i zevnitř?

V Číně jsem byl naposledy před čtyřmi lety. Ty vzdělané Číňany, kteří čtou a zajímají se, to pochopitelně mrzí. Na jednu stranu jsou velice hrdí na čínské hospodářské úspěchy, na druhé straně vědí, že s tou zemí je něco strašně špatně, a stydí se za to. Já osobně jsem ale pracoval hlavně s lidmi, kteří byli vzdělaní, hodně cestovali, mluvili anglicky. Řekl bych, že více než polovina tady těch lidí je už dnes na Západě, z Číny odešli. Takže, byli k Číně kritičtí, ale i hrdí. Vždycky říkám, že to jsou rozpolcené osobnosti, takový život ve schizofrenii.

Hrozně zajímavá byla situace s tou sociální sítí Clubhouse. Několik dní byl přístupný i v Číně a pro všechny bylo hrozné překvapení, že běžní Číňani jsou schopní normální diskuze. Probíral se Sin-ťiang, probírali se Ujguři. A New York Times, The Guardian a jiná světová média byla překvapená, jak normální racionální věcné i sebekritické diskuze jsou běžní Číňané schopni, když k tomu mají možnost. Ale to trvalo bohužel jen několik dní, než to zase strana začala blokovat. Samozřejmě tam byla i řada nacionalistů, kteří obhajovali stranu za každou cenu.

Proč se k Číně nedokáže kriticky postavit i Česko? Příklad jen z posledních dnů, Miloš Zeman se zúčastnil summitu 17+1, který Česku nepřináší prakticky nic. Jak si to vysvětlujete?

To bych snad ani nekomentoval, já věřím, že Miloš Zeman a lidé kolem něj mají v Číně obrovské finanční zájmy skrze třeba PPF. Jinak si jejich postoj vůbec nedokážu vysvětlit.

Co se týče zbytku českých politiků, myslím si, že jde o naprostou zbabělost a že je tu pouze pár výjimek, ať už třeba předseda Senátu Vystrčil nebo primátor Hřib, možná pár dalších lidí, ale jinak je to zbabělost. Je tu spousta neinformovaných politiků, které ani nezajímá, jaká je situace v Číně. Je to ostuda, to, co se dělo na 17 plus 1, kde byl Zeman vlastně jako kůl v plotě.

Číně lidé a lídři zemí naprosto přestávají věřit, ale Zeman na summitu opět opěvoval Hedvábnou stezku. Všichni už vědí, že je to naprostý podvod, naprostá amorfní fantasmagorie, která nefunguje pro nikoho jiného než čínské komunisty, která země ve střední Asii a Africe přivedla do strašných dluhových pastí, a on pořád hovoří o tom, jak je tímto projektem fascinován.

Podle mě Miloš Zeman nikdy nejel do Číny reprezentovat Českou republiku. Ukažte mi jedinou věc, ze které by Česká republika benefitovala. Kdo profitoval, byla PPF s Home Creditem, kterou tam Zeman reprezentoval. Na jaře jsme nakoupili nejvíce předražené zdravotní pomůcky, roušky velmi nízké kvality. Vojtěch se to pak snažil reklamovat, ale pochopitelně ho poslali někam, teď ty jehly, pětkrát předražené respirátory. Jemu je úplně jedno nějaké dobro nebo nedobro země. Na těchto vztazích s Čínou si pár lidí a podniků nabalilo kapsy. A čeští daňoví poplatníci přišli o miliardy.

Ano, mohli jsme mít pandu, ale luskoun z Tchaj-wanu je pro mě stejně milejší.