Hlavní obsah

Místo čínských investic vakcíny. Zeman se setkal se Si Ťin-pchingem

Foto: Profimedia.cz

Snímek z dubna 2019, kdy se Miloš Zeman setkal se Si Ťin-pchingem osobně. Letošní summit 17 + 1 proběhl virtuálně.

Reklama

9. 2. 16:14

Slibované čínské investice do Česka sice nepřipluly, letošní summit 17 + 1 však operuje se vzácnější komoditou – vakcínami. Historicky nejslabší účast na akci pořádané čínským prezidentem doplnil i Miloš Zeman.

Článek

Dlouho odkládaný summit mezi čínským prezidentem a lídry zemí střední a východní Evropy našel svůj konečný termín konání. Setkání bloku nazývaného „17 + 1“ ale i letos představuje výzvu opět spíš pro Čínu.

17 + 1 je více než 18

Lesk, s jakým v roce 2012 Čína uzavřela společenství nejdříve se 16 evropskými zeměmi, po letech značně sešel. Neformálnímu seskupení přestávají přikládat důležitost sami jeho členové, které na naplnění příslibu o pohádkových čínských investicích přestalo bavit čekat.

Zklamaná by mohla být i Česká republika. V úterý 9. února se přesto Miloš Zeman z polského Helu virtuálně s Čínou spojil. Je tak jeden z mála svého druhu, který se po devíti letech existence uskupení rozhodl zúčastnit. Drtivá většina z prezidentů tohoto bloku za sebe poslala náhradníky.

Během setkání v roce 2019 zastupoval české zájmy Andrej Babiš. Loňský ročník přerušila pandemie a od té doby se termín neustále posouval. Nakonec se rozhodlo, že z přátelského osobního setkání bude online seance, jejíž konání měl ještě v pondělí potvrdit Peking na pravidelné tiskové konferenci. To však ke zmatení svého okolí jediným slovem neudělal – uskutečnění meetingu tak šlo vydedukovat z jednotlivých signálů, jako třeba z poděkování polskému prezidentovi za příslib účasti, fotografie Miloše Zemana kolující na Twitteru nebo chvály pějících článků na čínských serverech.

Podle analýzy China Observer přítomnost na summitu odsouhlasili pouze čtyři prezidenti: srbský, polský, český a černohorský. Ostatní vyslali v lepším případě premiéry, Pobaltí, Slovinsko, Rumunsko a Bulharsko pak jen zástupce z řad ministrů. Jde tak o nejslabší ročník od počátku existence 17 + 1. To však zjevně nezarmoutilo hostitele z Pekingu, Si Ťin-pchinga. „17 + 1 je více než 18,“ citovala vůdce čínská média.

Místo investic vakcína

I přes poměrně křečovitou existenci skupiny se Čína mezi lídry střední a východní Evropy snažila vyvolat silný zájem o další spolupráci. Letos totiž nejde jen o příslib možných investic. Podle analytiků by Číně mohlo fórum posloužit jako vstupenka na evropský vakcínový trh. K posílení obrazu čínské vakcíny už přispělo Maďarsko, které se stalo prvním členským státem Evropské unie využívajícím nabídku čínského Sinopharmu.

„Čínské vakcíny jsou levnější a snadněji se vyrábí. Pokud by se dostaly na evropský trh, mohly by se stát ‚neodolatelnými‘,“ vysvětluje pro zahraniční média analytik Čínského rozvojového výzkumného centra Ting Ji-fan. Expanze čínské vakcíny po splnění prioritního očkovacího programu do Evropy tak dle něj započala. „Summit 17 + 1 pomůže Číně dále otevřít trh s očkovacími látkami v zemích střední a východní Evropy,“ uvedl.

Později odpoledne už čínská strana informovala také o tom, že summit „naznačuje úplné oživení spolupráce mezi Čínou a zeměmi střední a východní Evropy a nastartuje směr ekonomického rozvoje obou stran v postpandemické éře“. Analytici Global Times pak potvrdili, že jedním z klíčových témat byly právě vakcíny, a vypůjčili si slova Andreje Babiše. „V pátek český premiér Andrej Babiš uvedl, že během cesty do Maďarska konzultoval s úřady zkušenosti s čínskými a ruskými vakcínami, které by Česká republika mohla zvážit pro urychlení vakcinace, i když nejsou registrovány v EU,“ píše čínské médium s tím, že podle Babiše „vakcíny nejsou politickou otázkou, ale otázkou bezpečnosti“.

17 + 1

Peking využívá diplomatický formát 17 + 1 jako způsob, jak posílit své vztahy se 17 zeměmi, z nichž je 12 součástí Evropské unie. Zaměřuje se primárně na velké investice do infrastruktury a iniciativu Nové Hedvábné stezky.

Jejími členy jsou: Albánie, Bosna a Hercegovina, Bulharsko, Černá Hora, Česká republika, Estonsko, Chorvatsko, Litva, Lotyšsko, Maďarsko, Makedonie, Polsko, Rumunsko, Řecko, Slovenská republika, Slovinsko a Srbsko.

Natruc USA

Ačkoli se odkládání termínu konání Pekingu příliš nelíbilo, nakonec se mu podařilo plynule navázat na uzavření čínsko-unijní investiční dohody (CAI) a skórovat tak i na poli čistě unijním. Tato dohoda byla uzavřena na konci prosince po sedmi letech vyjednávání, do dnešního dne je však částí společnosti i členů europarlamentu kritizována za přehlížení porušování lidských práv v Číně. Dle zdroje serveru Politico chce Čína na summitu „využít pozitivního impulsu mezi Evropou a Čínou vytvořeného uzavřením CAI“.

Že by však spojení Číny a těchto zemí neslo nějaké ovoce, se zatím říct nedá. Kvůli příslibu účasti pouze hrstky vrcholných vůdců Peking zaujal agresivnější diplomatický kontakt s evropskými delegacemi s cílem posílit počty účastníků. Zájem o účast klesl zejména ze strany pobaltských zemí, které se rozhodly vyslat jako své zástupce pouze řádové ministry. Důvod je prostý – pobaltské státy jsou citlivější než většina EU na potřebu úzkých bezpečnostních vztahů s Washingtonem a NATO kvůli obavám z hrozby, kterou představuje Rusko. Spíše než k Pekingu tak inklinují k iniciativě Joea Bidena vytvořit demokratickou alianci, která by mohla fungovat jako protiváha Číny.

Ostatně tento aspekt konání summitu potvrzují i sama čínská média. „Summit, který se uskuteční po nástupu nového amerického prezidenta Joea Bidena do úřadu, vyšle USA zprávu, že vztahy mezi Čínou a zeměmi střední a východní Evropy zůstávají stabilní a konzistentní a nebudou ovlivněny politickými změnami v USA,“ píše Global Times.

Nulové benefity

Uskupení vzniklo v roce 2012 po celosvětové finanční krizi a problémech v eurozóně. Mnohé evropské vlády tehdy spatřovaly světlo na konci tunelu v příslibech záplav investic z Číny. Mezi takovými bylo i Česko. A stejně jako mnozí další zjistilo, že pro Čínu slíbit není hřích. Ostatně Miloš Zeman v minulém roce z důvodů neuskutečněných mnohomilionových čínských investic sám zvažoval neúčast. Pandemie však pohnula nejen původním termínem konání. Ačkoli se situace s čínskými investicemi nijak neproměnila, slíbil Miloš Zeman svou účast.

Lví podíl investic 17 států si užilo Maďarsko či Srbsko. Že by však kdy nějaké benefity ze 17 + 1 čerpalo Česko, se říct nedá. „Česká republika podle všeho z účasti na platformě 17 + 1 žádné hospodářské ani jiné výhody nezískala. Objem obchodu s Čínou se sice v zúčastněných zemích obecně zvýšil, ale ne ve prospěch evropských zemí, schodek se zvýšil,“ říká pro Seznam Zprávy sinoložka a analytička z Evropských hodnot Anna Zádrapová.

Propagandistická skořápka

Seznam Zprávy se podívaly i na čínský pohled na udržování tohoto rozpadajícího se bloku. Například server Sohu citující čínská státní média popisuje událost jako „průkopnický počin diplomacie velkých zemí s čínskými charakteristikami“. Ten pak „nezastaví ani hlasy pochybností a snahy o pomluvu rozvoje všestranné spolupráce mezi Čínou a střední a východní Evropou.“ Propagandistický nádech akce potvrzuje i Zádrapová. „Multilaterální formát je ostatně jenom propagandistickou skořápkou kolem faktických bilaterálních svazků, kde je ČLR jako velmoc prakticky vždy už dopředu ve výhodě. Jedním z hlavních účelů uskupení je ostatně z čínské strany snaha nalézt další trhy, ale také napomoci existujícím rozporům uvnitř Evropské unie.“

V prostředí české vlády se ojediněle vyskytly pokusy tento blok upustit. Petr Kutílek (Zelení) na svém twitterovém účtu opakovaně propagoval důležitost odstoupení od této čínské formace. Jak ale potvrdil Seznam Zprávám, se Zelenými nikdo jiný tento názor veřejně nesdílel.

Od Nečase po Zemana

Takzvaný summit „17 + 1“ vznikl v roce 2012 a je klíčovou platformou propojující Čínu se střední, východní a, po připojení Řecka v roce 2019, s jižní Evropou. Původně šestnáctka zájemců se setkala s čínským premiérem v dubnu 2012 ve Varšavě.

Českou republiku na Varšavském summitu zastupoval tehdejší premiér Petr Nečas, jehož následné hodnocení pro média vypovídalo o Číně jako zemi příležitostí – bohaté mocnosti, které je záhodno stát po boku. „Překonejme předsudky vůči Číně,“ hlásá například titulek článku České pozice, jehož text hýří superlativy. Jak analyzuje Sinopsis, Petr Nečas hned v září téhož roku prohlásil, že podpora dalajlamismu má špatný vliv na český export.

Zasedání šestnáctky, nyní sedmnáctky zemí, se od té doby opakuje každý rok. V roce 2013 v Bukurešti českou vládu zastupoval premiér Rusnok, 2014 v Bělehradě premiér Sobotka, ročník 2015 proběhl v čínském Su-čou, 2016 v Rize. Sobotka pak po jednom ze setkání s radostí oznamoval, že „v současné době už má většina krajů České republiky svou partnerskou provincii či region v Číně“. Mezi dohodami podepsanými na jaře 2016 jsou i projekty jako výstavba kanálu „Odra, Labe, Dunaj“, na níž se dohodly společnosti Sino Hydro a hodonínská společnost DOE Europe.

Nefunkční nástroj pro rozdělení EU

Vzhledem k tomu, že mezi spřátelenými státy jsou i země mimo Evropskou unii, evropští politici sledují toto uskupení poměrně s nedůvěrou a v obavách, že některé země, včetně České republiky, obrací svou orientaci na východ. Evropský parlament se k tomuto trendu vyjádřil v jednom z usnesení v roce 2015, upozorňuje Sinopsis. V něm mimo jiné vyzval, aby „všechny státy EU hovořily s čínskou vládou společným hlasem, zejména s ohledem na současnou dynamiku diplomatických iniciativ ČLR usilujících o přestavbu architektury globálního vládnutí (global governance).“ Na čínsko-evropské uskupení je pak nahlíženo jako potenciální nástroj pro rozdělení EU a oslabení její pozice vůči Číně.

Strategie propojování s východoevropskými zeměmi má pro ČLR jak ekonomické, tak také nevyslovené politické cíle. Výsledky dosavadních analýz však nenasvědčují tomu, že by Čína ve svých mocenských zájmech ve východní Evropě byla úspěšná.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučené