Hlavní obsah

Čínské aktivity v Česku jsou přinejmenším zvláštní, říká expert. Politika je víc než byznys

31. 10. 2016

Rozhovor s Martinem Hálou, sinologem, o nové vlně budování česko-čínských vztahů

Čína a čínské investice v Česku. Téma pro Seznam Zprávy a sinologa Martina Hálu.

Článek

Pojďme si shrnout čínské investiční aktivity v České republice a porovnat je se sliby. Chystaných 90 miliard pro letošní rok, téměř 300 miliard do roku 2020. Jaká je realita?

Máme k dispozici celou řadu statistik, z nichž vyplývá, že realita výrazně zaostává za očekáváními a za sliby. Já sám nejsem ekonom, takže se věnuju spíše dlouhodobým trendům a z hlediska dlouhodobých trendů je třeba konstatovat, že investice ve své převážné většině nejsou ani tak produktivní investice, ale spíše akvizice. Tady vlastně přesuny peněz z jedné kapsy do druhé. V tomto případě akvizice docela zvláštní, protože většinou plynou, nebo téměř výhradně plynou do relativně úzké skupiny politicky propojených podnikatelů.

Jsou tedy čínské aktivity v Česku znepokojující?

Řekl bych, že řada věcí je přinejmenším zvláštních.

Jaké konkrétně?

Nejvýraznějším rysem sbližování s Čínou je, že se proces projevuje daleko více v oblasti politické než ekonomické. Že k poměrně malému ekonomickému efektu jaksi disproporčně odpovídá obrovský politický vliv, který čínská strana získává v České republice, mimo jiné prostřednictvím svých poradců a důvěrníků jaksi v nejvyšších státních orgánech.

Dá se ale vůbec obchodovat s Čínou bez určitých politických ústupků?

Samozřejmě, záleží na tom, jakým způsobem a v jakém oboru. My máme například už léta v Číně velmi úspěšnou automobilku Škoda Auto, která má jaksi standardní obchodní model, vyrábí produkty, které jsou žádané, takže nepotřebuje žádnou velkou politickou protekci. Oproti tomu dalším velkým podnikem, další velkou investicí v Číně, je Home Credit firmy PPF, který samozřejmě podniká v oboru úzce regulovaném, kde je k podnikání zapotřebí řada licencí. To znamená, že ten politickou podporu potřebuje. A to je také myslím jeden z těch hnacích motorů sbližování s Čínskou lidovou republikou v posledních letech.

Jsou tedy podle vás kroky, které podniká česká vláda, v souladu s ekonomickou diplomacií Západu, tak jak zaznívá, nebo ne? 

Tak z Pražského hradu explicitně zaznělo, že se snaží vybudovat si exkluzivní vztah s Čínou, mimo rámec Evropské unie. To samozřejmě nijak zvlášť nepřispívá k nějakému jednotnému postoji Evropské unie k Čínské lidové republice. Musíme samozřejmě konstatovat, abychom byli spravedliví, že podobný postup volí celá řada dalších zemí v rámci Evropské unie, které se snaží jaksi vybudovat si samostatný vztah s Čínou a získat na tom výhody. Z české strany mi to připadá o to naivnější, že ekonomický efekt vlastně je, jak jsme konstatovali, relativně malý. Nebo z makroekonomického hlediska bychom mohli říct mizivý.

A pomáhá to českým firmám v Číně? Zmínili jsme tady PPF.

Já myslím, že PPF to určitě pomáhá.

Další část rozhovoru si pusťte ve videu v tomto článku. Martin Hála v něm mluví o srovnání česko-čínské a polsko-čínské spolupráce, o tom, co se může dlouhodobě stát, pokud se budou vztahy s Čínou prohlubovat.

O skupině CEFC reprezentované Jaroslavem Tvrdíkem například konstatuje, že „je poněkud nepřehledná" a že „narozdíl od běžných komerčních subjektů firma CEFC očividně v daleko větší míře nebo v neobvyklé míře buduje své politické vazby".

Jaroslav Tvrdík a jak dopadly „jeho" čínské investice

yvarpzumanzesanyknalc

Názory k článku

Reklama