Hlavní obsah

Čínské úřady jí uvěznily bratra. „Poslal dopis, takže ruku má“

Obálka dopisu, který zaslal Andy své rodině. Slova mu však do úst zjevně vkládal někdo jiný.

Reklama

30. 11. 2020 6:30

Seznam Zprávám poskytla rozhovor sestra uvězněného aktivisty z Hongkongu, který se pokusil utéct na Tchaj-wan. Po měsících z vězení poslal jediný dopis. Nebýt známého rukopisu by jeho vlastní rodina nevěřila, kdo je odesilatelem.

Článek

V minulých týdnech obletěla světová média zpráva o 12 zadržených aktivistech, kteří se na lodi pokusili z Hongkongu uprchnout na Tchaj-wan. Útěk jim však překazila čínská námořní hlídka. Za nezákonné překročení hranice bylo všech 12 lidí ve věku od 16 do 33 let vydáno do pevninské Číny. Mezi nimi byl i mladík jménem Andy Li.

Seznam Zprávy se spojily s jeho sestrou Beatrice, která svolila k rozhovoru. Sama stojí v čele iniciativy na sociálních sítích s názvem „Andy Is Missing“ s cílem získat mezinárodní podporu na jeho záchranu a zvýšit povědomí o porušování lidských práv v Číně. „Naším cílem je zaručit Andymu bezpečí, chceme vědět, jak na tom fyzicky je a zajistit mu právníka dle výběru nás, jeho rodiny, ne komunistů,“ vypráví jeho sestra. Sama před čínskými úřady nedávno z Hongkongu utekla na jiný kontinent.

Můžete ve zkratce popsat Andyho příběh?

Andy je prostě mladý kluk, který miluje anime. Loni v červnu se spolu s miliony dalších zapojil do prodemokratického hnutí a stejně jako jeho vrstevníci vášnivě věří ve svobodu, spravedlnost, demokracii a lidská práva. Andy nikdy nebyl bojovník za svobodu schovaný za klávesnicí. Je to mladý muž s velkým srdcem, spoustou zájmů a talentem, který mu umožnil založit úspěšné podnikání v IT. Kdyby nebyl tak obětavý a naplněný ideály, měl by stále klidný a obyčejný život. Na to ale neměl svědomí.

Jako digitální nomád Andy vždy oceňoval sílu plynoucí z volného toku informací na internetu a spolupracoval s programátory po celém světě. Když ho potřebovalo město, které považuje za svůj domov, tak pro něj neváhal udělat maximum.

Měl problémy s čínskými úřady už v minulosti? Kdy a jak zmizel?

Andyho už jednou zatkli letos v srpnu, konkrétně 10. srpna podle zákona o národní bezpečnosti. Předpokládáme, že zmizel 23. srpna, kdy se připojil k 11 dalším mladým lidem z Hongkongu a pokusil se uprchnout za azylem na Tchaj-wan. Jenže na nedostatečně rychlém člunu. Jejich špatný pokus o útěk skončil, když je zastavila čínská pobřežní hlídka. 27. srpna jsme se o jeho zoufalé situaci dozvěděli ze zpráv, když čínské úřady tvrdily, že zadržely všech 12 lidí, včetně Andyho.

Dostaly se k nám i nějaké důkazy, že hongkongská policie sledovala loď hned od jejího vyplutí a podle svědků se ta loď dodnes nedostala na břeh. Hongkongská ani čínská vláda o incidentu žádné další informace neuvolňují, nikdo neví, co se vlastně stalo a hlavně nevíme, zda čínská pobřežní stráž třeba nepřekročila hranice a člun tak nezadržela mimo vody jejich jurisdikce.

Co o Andym víte nyní?

Od jeho zatčení o něm nevíme prakticky nic. Kde je, jestli je v pořádku a zda jsou respektována jeho základní práva. Je srdcervoucí představit si ho v současné situaci. Vím, že vykročit z komfortní zóny vyžadovalo odvahu. Vidět Andyho v poutech za údajné porušení zákona o národní bezpečnosti bylo zdrcující a představa, co musel zažívat při útěku, je hrozná. Je to čistá úzkost nevědět, čím si prochází teď.

Kontaktovaly vás po jeho zatčení čínské úřady?

Od čínských úřadů jsme dostali 28. srpna upozornění, že byl Andy zadržen. 30. září nám dali vědět, že je zatčen za podezření z „nelegálního překročení hranice“. Nebylo mu dovoleno setkat se s právníkem, kterého jsme mu zařídili, což je vlastně porušení jeho základních práv, jednoho z těch, které je umožněno i pod čínskou jurisdikcí.

Nevíme, jestli Andyho mučí, vyslýchají, vyhrožují, zastrašují, nedovolují mu spát. Všechno tohle je ale velice pravděpodobné, vzhledem k tomu, že čínská vláda považuje případ za „politicky citlivý“ a tlačí na rodinné právníky, aby případ pustili. Poslední update o něm byl dopis psaný jeho rukou. Takže jediné, co víme – Andy má stále pravou ruku schopnou psaní.

První strana Andyho dopisu.

Druhá strana dopisu. Překlad do češtiny níže.

Věříte, že dopis psal skutečně on?

Je z něj zřejmé, že byl Andy donucen to takto napsat. Obsah dopisu vlastně odpovídá na obavy okolního světa. Takže jako v ostatních dopisech, které píší jiní zadržení – je s ním zacházeno humánně, dostává dobře najíst, nikdo ho nebije a má dostupnou lékařskou péči. Tohle je jen úsilí čínských úřadů vykreslit zadržovací centra jako příjemné místo.

Proti tomu jdou ale výpovědi těch, kteří odtamtud byli propuštění a tvrdí, že byli mučeni a týráni. Je to přímé varování pro mě jako jeho sestru, aby přestala s tím, co dělám. Jde z toho cítit, že čínští komunisté vnímají Andyho jako největšího výtržníka, takže se o něj bojíme o to víc.

Nabádá vás v dopisech, abyste ukončila svoje prodemokratické snažení?

Ano, přímo žádá, abychom se přestali angažovat v hongkongském prodemokratickém hnutí, a ještě zmiňuje, jaké politování ohledně toho teď sám cítí. Ale tohle nucené doznání je běžné i v dopisech ostatních zadržených. Nejsou to jeho vlastní slova, a představy okolností, za kterých musel něco takového napsat, jsou znepokojivé. Jestli si Čína myslí, že by nás to mohlo umlčet, tak nepochopila, za co Hongkong bojuje.

Z dopisu Andyho rodině:

„Mluví se tady převážně čínsky a moje čínština není plynulá, ale můžeme spolu komunikovat, když na mě mluví pomaleji. Je tady jeden člověk, který mluví kantonštinou a pomáhá mi překládat. Dostáváme tři jídla denně, horkou vodu na sprchování, pravidelně chodím spát v 10 a vstávám v 7. Střídáme se v úklidu cely a máme pravidelné aktivity. Když se cítíme nemocní, můžeme k doktorovi, dělali nám i test na covid.

Najal jsem si právníka, měli jsme společné konzultace a nyní už rozumím právním procesům tady v pevninské Číně. Právník mě bude obhajovat u soudu. Prý mám na účtu 500 jüanů, které můžu denně utratit. Mami, tati, prosím opatrujte se. Omlouvám se, že jsem se o vás poslední rok nestaral dostatečně. Vím, že nejste nejmladší a blíží se zima, prosím, opatrujte se. (Sestro), nepokračuj v tom, co děláš, je čas přestat. Tady jsem si vše uvědomil a vidím situaci jasněji, pokračovat nemá žádnou budoucnost. Ber mě jako příklad, nechceš skončit jako tvůj bratr, potom bude pozdě na litování.“

Je takové zavírání demonstrantů v Hongkongu na denním pořádku?

Takových „zmizení“ bylo od minulého roku více. Momentálně je ve stejné situaci jako Andy další 11 lidí. Minulý měsíc to byla „babička Wongová“, dáma v letech, kterou znáte už i ze světových médií – na protestech mávala britskou vlajkou. Minulý rok byl zadržen zaměstnanec britského konzulátu Simon Cheng, během jeho služební cesty byl zadržený v Číně, mučili ho.

Existují způsoby, jak dostat takto zadržené lidi ven?

Nevím, jak dostat Andyho ven, když ho drží Čínská komunistická strana jako rukojmí. Jediné, co vím, že se strana snaží, aby kolem jeho případu nebyl příliš velký povyk. Snaží se mě umlčet přes Andyho dopisy, nutí ho, aby mě přesvědčil, ať přestanu, že on si vše už uvědomil.

Až ale světla zhasnou, čínská vláda si s Andym udělá, co bude chtít a všem to bude jedno, nikdo o tom nebude chtít mluvit. A podle zkušeností těch, kteří propuštění byli, se potvrzuje, že čím větší pozornost má zadržený tam venku, tím lepšího jednání se mu dostává. Takže jediné, co teď můžeme dělat, je zajistit mu bezpečí tím, že z jeho případu nespustíme oči. Musíme dát Čínské komunistické straně najevo, že si ho nemůžou jen tak vzít navždy.

Takže se nebojíte, že mediální pozornost zahraničních médií Andymu nebo konkrétně vám uškodí?

Může mu to uškodit, ale i opak je pravdou. Kdybychom byli zticha, mohlo by to dát čínským úřadům prostor mu ubližovat, aniž by se o tom mluvilo a kohokoli by to zajímalo. Je to jako se šikanou ve škole – mlčením nikomu nepomůžeme. Naše rodina se právě teď v ohrožení necítí. Na veřejnosti jsem o Andyho případu veřejně promluvila jen já. A proto jsem musela odjet.

Využila jste nabídku Velké Británie na získání azylu? Plánujete se vrátit?

Británii jsem zvažovala, ale nechci být konkrétní… Teď už jsem mimo zemi, mimo Asii. Nevím, kdy se budu moct vrátit, teď by to bylo nebezpečné a úřady by se mohly zaměřit na mě.

Jaký další postup je možný v Andyho případě?

Je těžké očekávat cokoli, když bojujete proti jedné z největších supermocností, která vidí Andyho jako potížistu. Navíc ho zadrželi pod bezpečnostním zákonem v Hongkongu a vydali do Číny. Tímto se dostal do nebezpečné pozice, političtí aktivisté jsou v Číně silně utlačováni. Klíčové je pro nás datum 29. listopadu, to musí úřady oznámit, jaký bude v jeho případě další postup. Za normální situace by „nelegální překročení hranice“ nebylo nic extra vážného, takže by dál stíhán nebyl.

Jak se v Hongkongu změnil život od přijetí bezpečnostního zákona?

Vše se změnilo hodně rychle. Nejdřív se začalo „šlapat“ po svobodném tisku, policie vpadla do redakce Apple Daily. Zacílilo se na učitele, kteří za probírání citlivých témat končí. Přišli jsme o prodemokratické zákonodárce bez řádného soudního procesu. Trestným činem jsou i konkrétní slova a věty. Mezi lidmi funguje autocenzura, vyhýbají se výrazům, které by se těm zakázaným mohly byť jen podobat. Rychle mizí akademická svoboda tím, jak se učitelé snaží pozměnit vyučovací osnovy a nezadělat si na problém v podobě vězení. Kdokoli před nástupem do nové práce musí prokázat „patriotismus“.

Počítáte s tím, že Peking ještě přitvrdí?

Všem nám je jasné, že musíme počítat s potlačováním svobody ve všech aspektech, protože Peking již nemá zájem na zachování dělby moci v hongkongské vládě. Šéfka Hongkongu se poddala komunistům a nyní je velmi ochotnou loutkou k provádění příkazů Pekingu. Nedávné odložení voleb do legislativní rady v září o jeden rok (aby se zabránilo dalšímu drtivému vítězství prodemokratického tábora, jako tomu bylo v jiných volbách v loňském roce) a odstranění zákonodárců, kteří nejsou propekingští, završuje převzetí legislativní oblasti. Další přijde na řadu soudní větev, kde je už teď zjevné, že je plná neobjektivních soudců, kteří rozhodují o trestech pro aktivisty v podobě uvěznění.

Život prodemokratického aktivisty nebo jednoduše člověka věřícího ve svobodu bude čím dál obtížnější, protože prostor pro vyjadřování názorů a vyjádření myšlenek se stále zmenšuje. V loňském roce jsme se ale přesvědčili o tom, že jsou lidé v Hongkongu vynalézaví, kreativní a velmi odhodlaní.

Víme, proti čemu bojujeme, a víme, že to bude dlouhý a tvrdý boj. Ale naděje neumírá, dokud se nevzdáme, a věřím, že budoucnost Hongkongu ještě není vytesána do kamene. Místo toho leží budoucnost města v rukou každého z nás, na celém světě. Budoucnost Hongkongu a nás všech může změnit veřejné povědomí o porušování lidských práv Čínou, změny politiky zahraničních vlád i pokračující odpor Hongkongu.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované