Zamlčená cena za vzdor ruské okupaci. Dobrovolníkům neřekli, že můžou zemřít

Jedná se o iniciativu, která byla donedávna známá organizováním nenásilných forem odporu vůči ruské okupaci a na vyjádření sounáležitosti s Ukrajinou. Nošením žlutých stužek, vylepováním symbolů, šířením ukrajinských znaků ve veřejném prostoru nebo drobnými symbolickými akcemi ve městech pod ruskou kontrolou.

Mezi lety 2022-2025 aktivity organizace s názvem Yellow Ribbon částečně financovaly i západní státy s cílem udržet odpor proti ruské nadvládě i uvnitř okupovaných měst.

Účast na podobných projektech je dobrovolná. Ale počítá se s tím, že lidé, kteří se zapojují, jsou si vědomi vysokého rizika, tedy že i drobný veřejný projev nesouhlasu může vést k identifikaci, výslechům, zatčení nebo dalším represím ze strany ruských bezpečnostních složek.

Jenže investigativní reportéři ukrajinského deníku The Kyiv Independent zjistili, že skutečná míra ohrožení civilistů byla výrazně vyšší, než se dosud uvádělo. Novináři popisují případy, kdy byli lidé po plnění vysoce rizikových úkolů zadrženi, mučeni, vražděni nebo zmizeli.

Koordinace probíhala přes chatovacího robota, který účastníkům nabízel konkrétní „úkoly“. Mezi nimi se objevovaly jak symbolické kroky, například veřejný poslech ukrajinské hudby, tak i výrazně rizikovější činnosti, včetně hlášení pohybu ruských jednotek nebo dokonce jejich otrava.

Při volbě některé z těchto rizikovějších aktivit nicméně nenásledovalo žádné další varování ani bezpečnostní instrukce.

„Často šlo navíc o velmi mladé lidi, kteří nemusí plně chápat všechna rizika. A to je důležitý faktor – nejen jejich odvaha, ale i to, že byli vystaveni situacím, kde se nebezpečí nemuselo úplně správně vyhodnotit,“ vysvětluje pro Seznam Zprávy britský novinář Jimmy Rushton, hlavní autor citované investigativní reportáže.

Do aktivit spojených s organizací Yellow Ribbon se v období mezi lety 2022 až 2025 podle zjištění zapojily desítky až stovky lidí v okupovaných oblastech. Přesné počty nejsou známy, protože část komunikace probíhala anonymně a v podmínkách silné informační kontroly.

Některé důkazy o represích vůči lidem zapojeným do podobných aktivit shromáždila už v letech 2023 až 2025 ukrajinská armáda.

V jednom z případů má jít o čtyřiadvacetiletou ženu z Melitopolu, která se zúčastnila aktivit napojených na sesterskou organizaci Zla Mavka. Podle dokumentace byla zadržena a následně zmizela; její tělo bylo nalezeno o dva měsíce později. Událost se nepodařilo nezávisle ověřit kvůli omezenému přístupu do okupovaných území.

Další případ je už oficiálně doložen i ruskými soudy. Krymská Tatarka Ksenia Svetlišinová byla v září 2024 v okupovaném Sevastopolu odsouzena na pět let a tři měsíce vězení kvůli aktivitám spojeným s Yellow Ribbon. O rok později jí byl trest ještě zpřísněn na 13 let a tři měsíce.

Bývalý ukrajinský partyzán Vladyslav Ovčarenko, který v letech 2014–2016 sbíral informace pro ukrajinskou armádu v okupovaném Luhansku a sám byl později odsouzen k 17 letům vězení, dnes říká, že podobné aktivity jsou extrémně riskantní.

„Po splnění těchto úkolů už tito lidé dlouho na svobodě nezůstanou. Působí to jako cílený způsob, jak odhalovat lidi v okupovaných územích,“ uvedl pro The Kyiv Independent.

Podobně kriticky se vyjádřil i bývalý agent CIA Ed Bogan, který se podílel na pátrání po Usámovi bin Ládinovi a vedl stanici agentury v Kyjevě. Po letech práce v některých z nejnebezpečnějších oblastí světa řekl, že přístup Yellow Ribbon považuje za „extrémně nezodpovědný“.

Podle něj je ochrana lidí v podobných operacích naprosto zásadní a „nic není důležitější než jejich bezpečnost v prostředí, kde hrozí smrtelné následky“. Dodal, že podle toho, co viděl, „riziko pro tyto Ukrajince jednoduše nepřevyšuje přínos“.

Jedna z klíčových osob zapojených do programu, ukrajinská analytička Hanna Šelestová, novinářům řekla, že vůbec nevěděla, že se od nevyškolených civilistů očekávají i takto rizikové aktivity.

Například popřela, že by součástí úkolů bylo poslouchání ukrajinské hudby na veřejnosti, které označila za „sebevražedné“. Ve skutečnosti ale přesně tento pokyn figuroval i v instrukcích chatbotu. Po zadání, že uživatel žije na Krymu, se objevila výzva „poslouchejte ukrajinské písně na veřejném místě“.

Zatímco dnes Yellow Ribbon jakoukoli odpovědnost za zranění, zadržení či úmrtí svých aktivistů odmítá, její bývalý mluvčí Jaroslav Božko o podobných případech mluvil už v letech 2022 a 2023 zcela otevřeně. V tehdejších rozhovorech uváděl, že bylo zadrženo nejméně třicet účastníků hnutí a že část z nich „nemusela přežít“.

„Říkám vám upřímně, lidé se nechali chytit kvůli úplně základním chybám a skončili v rukou ruských bezpečnostních složek,“ řekl Božko v jednom z tehdejších rozhovorů.

Popisoval také konkrétní případy aktivistů, kteří po kontaktu s ruskými bezpečnostními složkami zmizeli nebo byli později nalezeni mrtví, včetně devětadvacetiletého muže z Chersonu, se kterým hnutí ztratilo kontakt během okupace.

Organizace Yellow Ribbon zároveň ve svém vyjádření z 28. dubna uvedla, že nikdy nezatajovala rizikovost kladení odporu na okupovaných územích. „Je ale důležité nazývat věci pravými jmény. Riziko nepředstavuje samotný odpor Ukrajinců. Vyplývá z ruské okupace, represí a teroru vůči civilnímu obyvatelstvu,“ stojí v prohlášení.

„Samozřejmě, odpor v takových podmínkách je vždy nebezpečný. Ale tady jde o to, že podle našeho zjištění chyběla základní bezpečnostní opatření. A pokud by byla nastavena profesionálně, řada těchto situací mohla vypadat úplně jinak,“ vysvětluje Seznam Zprávám investigativní novinář Rushton.

Yellow Ribbon ve své argumentaci také odkazuje na ruské právo, podle kterého například fotografování ukrajinských symbolů není trestným činem, ale může být považováno jen za přestupek s pokutou.

Jenže právě tenhle výklad je v ostrém rozporu s tím, co se v těchto oblastech podle řady svědectví a investigací reálně děje. Ruské bezpečnostní složky dokážou zpětně dohledávat osoby s využitím geolokace, kamerových záznamů a online stop.

Ukazuje to případ aktivistky Sievil Veliyevové, která byla v roce 2024 zatčena v okupovaném Melitopolu poté, co zveřejnila fotografie s proukrajinskými symboly. Její snímky byly podle dostupných informací nejprve lokalizovány a následně použity k prohledání záznamů z městských kamer, což vedlo k její identifikaci a zadržení.

„Když mě zadrželi, ukazovali mi už vytištěné fotky z městských kamer. Viděli přesně, kde jsem byla a kde jsem fotila… Všechno, co jsem dělala, měli pod dohledem,“ řekla Veliyevová serveru Kyiv Independent.

Jak drastické mohou být následky v těchto oblastech, popsala novinářům také pětadvacetiletá žena, která žila pod ruskou okupací v Chersonské oblasti a v roce 2023 se jí podařilo uprchnout. Uvedla, že znala muže, jemuž měly ruské bezpečnostní složky při výslechu uříznout ucho kleštěmi a vytrhat zuby, údajně jen kvůli tomu, že byl Ukrajinec.

Podle několika zdrojů, se kterými novináři během několikaměsíčního vyšetřování dlouze hovořili, vedoucí projektu opakovaně a dlouhodobě ignorovali varování před zásadními nedostatky v operační bezpečnosti. Ty mohly být podle těchto zdrojů přímo zneužity ruskou Federální bezpečnostní službou (FSB) ke sledování a zadržování aktivistů.

Teprve na konci dubna organizace oznámila, že svůj chatbot přepracuje a dosavadní fungování omezí pouze na poskytování informační podpory lidem žijícím v okupovaných oblastech.

„Domnívám se, že všichni, kteří byli do projektu zapojeni, byli do určité míry motivováni vlastním finančním zájmem,“ říká novinář Rushton. Zmiňuje také firmu IN2, která měla program koordinovat, a novináře Davida Patrikarakose, jenž se podle investigace podílel na jeho činnosti v roli externího spolupracovníka a byl za to finančně odměňován.

„Patrikarakos dostával odměnu kolem 800 liber denně, což je zhruba přes tisíc dolarů (asi 30 tisíc korun). To je velmi vysoká částka a vytváří to podle mě jasný motiv, proč nebyl zájem příliš otevírat nebo kritizovat případné problémy v programu,“ doplňuje Rushton.

Novinář David Patrikarakos veškerá obvinění odmítá a tvrdí, že jeho role byla interpretována nesprávně.

Celý program měl být financován především z prostředků britské a kanadské vlády, od roku 2022 šlo o miliony dolarů. Peníze nešly přímo na samotné iniciativy, ale přes zprostředkující firmu IN2, která měla projekt koordinovat a zajišťovat jeho „strategickou podporu“.

Z veřejně dostupných dokumentů vyplývá, že kanadská vláda v letech 2022–2024 vyplatila společnosti IN2 přes 2,3 milionu kanadských dolarů. Není však jasné, jaká část z této sumy byla skutečně určena na konkrétní aktivity typu Yellow Ribbon nebo Zla Mavka. Na dotazy novinářů kanadská strana nereagovala.

Britská vláda projekt rovněž financovala, podle Rushtona přibližně čtyři měsíce. Seznam Zprávám sdělil, že ve chvíli, kdy se uvnitř britského ministerstva zahraničí objevily pochybnosti o bezpečnosti programu, bylo financování ze strany Spojeného království velmi rychle ukončeno.

„Nemyslím si ale, že britští úředníci skutečně věděli, co se v rámci programu děje. A podle mě to nebyla náhoda. Firma IN2, která program koordinovala, podle všeho záměrně popisovala své aktivity velmi vágně a nepřehledně,“ uzavírá Rushton.