Hlavní obsah

Covid odhalil, co umí napáchat populisté, říká český expert z Británie

Rozklad důvěry. Podívejte se na zoufalství, ke kterému vede covid-19, v reportáži Kristiny Cirokové. (Video: Kristina Ciroková, Seznam Zprávy)

 

Reklama

1. 11. 2020 19:10

Krize ukázala, že tady existuje chudoba, kterou si nechceme přiznat a připustit, varuje právník a sociolog Jiří Přibáň, který působí na Univerzitě v Cardiffu.

Článek

Vláda s námi manipuluje. Zneužívá koronavirus, aby nás připravila o práci. Roušky jsou zlo. Podobnými hesly se protesty proti opatřením, která mají zabránit šíření koronaviru, hemží. Podle expertů nejde jen o jednoduché podléhání dezinformacím, ale o projevy frustrace a zoufalství, které ve společnosti rostou. Mapuje to reportáž v úvodním videu.

„Rozpadla se důvěra mezi vládou a občany. Místo kázání teď lidé potřebují dostat vizi do budoucna,“ míní profesor Jiří Přibáň, který působí na univerzitě v Cardiffu.

Podle něj aktuální koronavirová krize odkryla dvě zásadní věci. Jednak dlouhodobě přehlíženou chudobu. A také to, že v krizích slábne moc populistů. A to nejen v Česku.

My tady teď vidíme skupinu lidí, kteří nesouhlasí s vládními nařízeními, píšou proti nim petice, chodí na demonstrace, někteří dokonce nevěří ani tomu, že koronavirus existuje. O čem to vypovídá? Co se to v naší společnosti začíná dít?

Především došlo k rozkladu důvěry mezi vládou a společností. Je patrný rozdíl mezi tím, co vláda vyžaduje od občanů a sama nedodržuje. K tomu připočtěte, jak se vláda chová, o co se stará. Vláda se vůbec nestarala o plány a možnost toho, že by přišla nějaká druhá vlna covidu, sama zpochybňovala nezbytnost některých preventivních opatření. Ona zcela zanedbala stránku prevence, takže teď jsme ve fázi, kdy si spousta lidí myslí, že se nejedná o závažný problém.

Tím vším se rozpadla důvěra mezi občany a vládou.

Jak závažný problém to pro společnost je?

Situace je velmi vážná, protože na jaře si česká společnost neprožila tragédii z mnoha tisíců úmrtí, kterou způsobila první vlna například v Itálii nebo ve Španělsku či ve Velké Británii. A to díky tomu, že česká vláda zavřela hranice brzy. V okamžiku, kdy žádná nákaza u nás neexistovala, nebo přesněji riziko nákazy bylo velmi malé. Česká republika díky tomu skutečně uspěla v první vlně. Ale proto to mnoho lidí dnes podceňuje a nevěří tomu, že by tisíce mrtvých mohly být i v Česku. Ale ta možnost tady samozřejmě existuje.

Nese za to odpovědnost přímo premiér Andrej Babiš?

Vláda, a premiér je v čele vlády, zanedbala na konci léta první varovná čísla, první varovné signály, kdy už v půlce srpna bylo jasné, že covid se vrací v druhé vlně ve všech evropských zemích. V Česku se tvrdilo, že není nic třeba, že nemusíme zavádět žádná zvláštní opatření. Takže selhání vlády je úplně očividné, nezpochybnitelné.

Pokud někdo chápe nedodržování pravidel v souvislosti s covidovou pandemií jako protest proti vládě, tak takovým lidem se tady v angličtině říká covidiots. Čili idioti, kteří nechápou hrozbu, jež přichází s covidem. Je například jasné, že pokud by vláda nepřistoupila k tvrdým opatřením, jako je lockdown, tak ekonomika by zkolabovala sama. Nákaza by se rozšířila do takové míry, že by paralyzovala společnost tak jako tak. To si třeba uvědomila pozdě britská konzervativní vláda na jaře, kdy tedy umíraly desetitisíce lidí a stejně nakonec k lockdownu došlo.

Celá šedá zóna ekonomiky zkolabovala. Tato skupina lidí byla postižena způsobem, který jsme si vůbec nedokázali představit, říká Jiří Přibáň.

Premiér Babiš před týdnem ve svém pravidelném videu v zásadě lidem, kteří nedodržují vládní nařízení, vynadal. Je to podle vás dobrá taktika a může si tím získat zpět důvěru?

Každý politik musí apelovat na lidi, aby dodržovali opatření, která je tak razantním a závažným způsobem omezují v životě, v práci a současně jim způsobují nemalé ekonomické, rodinné, osobní problémy. Ale než jim kázat zvlášť v okamžiku, kdy vláda sama nedodržovala dotyčná pravidla, tak si myslím, že politik by měl nabídnout nějaké východisko, nějakou vizi do budoucna. A zároveň uklidnit veřejnost tak, aby se obnovila základní důvěra mezi vládou a jejími občany. Ta důvěra nikdy nebude absolutní. Vždy budete mít lidi, kteří budou protestovat, ať už kvůli vlastní bídě, nebo kvůli nějakému protivenství, které se jim děje. Ale jako společnost je třeba udržet epidemiologickou situaci v míře, která nepovede k obětem na životech.

Na vládu i konkrétně na premiéra a na exministra zdravotnictví Adama Vojtěcha míří i různá trestní oznámení…

Nedomnívám se, že tato trestní oznámení mají velkou šanci na úspěch. A to z více důvodů. Těžko se budou sbírat důkazy a bude těžké je posuzovat. Ale politická odpovědnost je nezpochybnitelná.

Na druhou stranu je pochopitelné, že někdo chce podávat trestní oznámení, protože vláda jednala na hraně nedbalosti. Roušky, které se zaváděly všude v okolních zemích již v srpnu, jsme nejdřív zavést chtěli a potom premiér jejich zavedení odmítl, tak to je tak hrubá politická nedbalost.

Je vidět i narůstající agresivita. Přicházejí výhrůžky vládním politikům. Může to do budoucna představovat nebezpečí?

Samozřejmě. Pokud máte lidi uzavřené do vlastních domovů, a ta situace se opakuje, tak frustrace obyvatel pochopitelně roste. S tím poroste i násilí, pocity bezvýchodnosti. To není něco, co je vlastní jenom české společnosti. Začíná se to ukazovat i v ostatních evropských zemích. Lidé toho mají dost a dále už nejsou schopni to zvládat, ať už ekonomicky nebo psychicky. Výjimečný stav, který v souvislosti s covidem nastal a který snad skončí s úspěšným vyrobením vakcíny, je náročný pro všechny, nejenom pro politiky.

Může to přinést radikalizaci některé skupiny obyvatel?

Já bych se toho neobával. V první reakci dochází k pouličním protestům, ale ty nemají zatím politicky mobilizační účinek. Spíš je tady od sebe třeba odlišit bezprostřední dopady uzavření společnosti od dlouhodobých ekonomických dopadů. Ty budou určitě nemalé. Čím déle uzavření společnosti bude trvat, tím ty ekonomické dopady budou hlubší a horší. A potom ve výhledu několika let zchudnutí společnosti, ke kterému dojde nepochybně, povede i k radikalizaci její určité části. O tom, jak velká část společnosti to bude, se v tuto chvíli neodvažuji spekulovat, protože to také záleží na tom, jak se vládní strany dokážou s dopady covidu vyrovnat.

Obnažila koronavirová krize také nedostatky v sociálním systému?

Určitě tato krize odhalila, že statistiky, ve kterých se Česká republika pravidelně umisťuje jako země s malou relativní chudobou v Evropské unii, tedy jako spíše rovnostářská země, neodpovídají každodenní realitě. V té je nemalá část lidí na pomezí absolutní bídy. Tito lidé s nepravidelným příjmem byli samozřejmě zasaženi jako první, byli zasaženi nejvíce a celá šedá zóna ekonomiky zkolabovala. Tato skupina lidí byla postižena způsobem, který jsme si vůbec nedokázali představit. Krize tak ukázala na to, že tady existuje chudoba, kterou si nechceme přiznat a připustit. Ať už jde o politiky, nebo o širší společnost.

A není to jen česká politická otázka, to je celosvětová otázka, jakým způsobem zareagovat na chudobu, která tady byla již před covidem, ale kterou covid ukázal v celé její nahotě. To musí řešit, každá příští vláda, ať už levicová, nebo pravicová, v každé evropské zemi. A pravděpodobně velmi radikálně.

Tady ve Velké Británii se už hovoří o obědech zdarma pro školní děti. Ale to je jenom takový momentální symbol něčeho daleko závažnějšího. Symbol toho, že nerovnosti, před nimiž jsme uhýbali zrakem, nadále nemůžeme ignorovat, ale musíme je začít řešit.

Je ještě něco, co koronavirová krize ve společnosti takto odhalila?

Zajímavé na covidové krizi je to, jak oslabila rétoriku i moc populistů. Protože se ukázalo, že vy potřebujete dobře spravovat a racionálně každodenně vést zemi. Vy musíte důvěřovat lékařům, epidemiologům. Populisté se ovšem typicky opírají o protest proti tomu, co oni považují za nějaký establishment nebo systém, kam řadí i intelektuální elity. Tady se najednou ukazuje, že bez elit si nedokážete poradit a dokážete dokonce napáchat ve společnosti takové škody, které napáchal český premiér nebo americký prezident.

Je tedy nějaká naděje, že krize přinese i něco dobrého?

Každá krize je zátěží, ale současně příležitostí. A ta covidová se v tomto ohledu nijak neliší od jiných společenských a politických krizí. Pokud se v této krizi poučíme, že je třeba bojovat proti rostoucí nerovnosti, rostoucí chudobě, tak to je nemalé vítězství. Myslím si, že pokud se poučíme, že politickým populistům nelze věřit, že nedokážou vést stát vůbec - ani jako firmu, ani jako cokoliv jiného - tak v tom je také určité pozitivní poučení do budoucna.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované